Kontinentální kůra

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 12. 4. 2011, 16:29; Sysop (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

1) kontinentální kůra. 2) oceánská kůra. 3) astenosféra

Kontinentální kůra je částí zemské kůry, která je vyvinuta pod pevninami, její spodní hranicí je Conradova diskontinuita. Tato je však obtížně sledovatelná, neboť není souvisle vyvinutá a mívá i charakter pozvolného přechodu. Z fyzikálního hlediska je oblastí, ve které se podélné seizmické vlny šíří rychlostí nižší než 6,2 km/s. Podle metamorfního modelu zemské kůry patří ke k.k. též bazaltová nebo gabrová vrstva společně s metamorfity granulitové facie (s rychlostí šíření vln mezi 6,5-7,2 km/s). Při tomto pojetí je pak spodní hranicí Mohorovičičova diskontinuita. Kontinentální kůra má oproti oceánské kůře výrazně větší mocnost – průměrně 35 km, ale extrémy dosahují hodnot až 90 km. Hustota kontinentální kůry je menší než v případě kůry oceánské a pohybuje se okolo 2,8 g.cm^-3, což je nejspíše jedním z důvodů, proč vystupuje kontinentální kůra nad oceánskou kůru. Z celkové rozlohy Země zabírají kontinenty jen asi 29%, ale s oblastmi kontinentální kůry zatopené vodou v šelfových oblastech a kontinentálními svahy, tvoří celkem 41% zemského povrchu. Dominantě je tvořena kontinentální kůra vápenato-alkalickou řadou, která se projevuje v podobě dacitů a dioritů. Průměrná nadmořská výška kontinentálních oblastí je 870 m n. m., ale vlivem denudace a eroze dochází k postupnému zarovnávání a snižování nadmořské výšky. Oproti tomu působí srážky litosférických desek, které formují pohoří či pásemná pohoří.

Rozdělení kontinentální kůry

Vertikálně se kontinentální kůra dělí na:

svrchní kůra - 10 až 15 km - tvořena je převážně sedimenty, metamorfity, granity a bazalty. Tzv. granitová vrstva je typická pro pevninský typ kůry.
spodní kůra - je charakterizována ultrabazickým složením.

Horizontálně se na kontinentálních deskách dají vyčlenit tyto oblasti:

štítové oblasti - jedná se o nejstarší jádrové oblasti kontinentů. Jedná se o erozí vypreparované oblasti hlubších magmatických plutonů, které se dříve nacházely v hlubinách Země.
platformové oblasti - jsou to oblasti kontinentů, které jsou překryty druhotným výlevem lávového proudů. Ten má obvykle mocnost jen několik metrů, ale k výlevu dochází na ploše, která řádově zaujímá několik tisíc až milionů m². Jedná se o rozsáhlé oblasti.
pásemná pohoří - oblasti probíhajícího horotvoří (orogeneze), např. Alpy. Mladá alpínská pohoří mají největší mocnost kůry (Himálaj až 80 km), prekambrické štíty 35-40 km. V oblasti Českého masívu je 30-38 km, v Podunajské nížině jen 28 km. Růst mocnosti kůry v mladých pohořích je způsoben zejména narůstáním bazaltové vrstvy.

Chemické složení

Složení kontinentální kůry je přibližně 58% SiO₂, 16% Al₂O₃, 8% FeO, 7% CaO, 5% MgO, 3% Na₂O, 1,5% K₂O (hmotnostní procento).

Vznik kontinentální kůry

Nejasnosti ohledně prvotního vzniku kontinentální kůry panují do dneška a mnohé nejasnosti a spory jsou stále živé.

Související články

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii