Křišťál

Z Multimediaexpo.cz

Křišťál je bezbarvou odrůdou křemene (SiO₂). Většinou se vyskytuje ve formě krystalů v šesterečné krystalové soustavě s tvrdostí 6,5–7,5 Moshovy stupnice s hustotou 2,6. Je neštěpný s nerovným lomem. Vzniká jako většina křemičitanů vykrystalizováním z magmatu. Křišťál je hojně využívaným kamenem ve šperkařství (většinou s vrostlicemi) a v laserové technice.

Obsah 1 Křišťál v dějinách 2 Formy křišťálu 3 Chemické a fyzikální vlastnosti křišťálu 4 Reference

Křišťál v dějinách

Mnozí vědci považovali křišťál za nemrznoucí led, mezi ně patřil také Plinius starší. Právě z tohoto tvrzení bylo odvozeno slovo křišťál z řeckého výrazu Krustallos – led. Lidé již v neolitu používali úlomků křišťálu jako ostré hroty šípů a kopí. Podle antických legend bohové pili víno pouze z křišťálových pohárů. Proto byly v antickém Římě považovány křišťálové džbány a číše za luxusní předměty a pyšnili se jimi jen nejbohatší a císaři. Povídá se, že císař Nero začal ztrácet svojí moc poté, co v záchvatu hněvu rozbil svoji sbírku křišťálových číší. ^[1] Čirý a průsvitný křišťál byl od dávných dob považován za symbol rovnováhy a čistoty a používán na talismany. Křišťálové předměty se v Rusku cenily velmi vysoko. Ve zbrojnici moskevského Kremlu je uložen křišťálový samovar vybroušený z jediného kusu křišťálu, který patřil Petru I. Křišťálové koule byly v různých zemích nezbytnou součástí říšských insignií. Takové koule byly součástí žezla skotských králů nebo byly používány samostatně jako jablko (například říšské jablko ruských carů.

Formy křišťálu

Křišťál je bezbarvá odrůda oxidu křemičitého. Křišťál tvoří krystaly i jejich srostlice. Vzácnějšími útvary křišťálu je „žezlový křišťál“. Jedná se o krystaly, které byly v průběhu vytváření krystalu na nižších úrovních obaleny okolními příměsemi a zastavily jeho růst. Tím pádem mohl růst krystalu pokračovat pouze v jediném bodě a to na nejaktivnějším místě-vrcholu krystalu. Díky tomuto vznikl útvar tvaru žezla. Tento útvar je ale spíše charakteristický pro ametyst, u něhož je důvodem zastavení růstu železo, které je přísadou v křišťálu. Křišťál také tvoří vlasatce, což jsou krystaly křišťálu, ve kterých jsou vrostlice rutilu – podle jeho barvy se tento krystal nazývá Amorovy šípy nebo Venušiny vlasy. Nejkrásnější vlasatce pocházejí z Brazílie a dolů v Uralu v Rusku. Podobný jev se vyskytuje u citrínu, kde jsou ve struktuře plynné nebo vodní vrostlice a při nasvícení proti přímému světlu vypadají jako „zlatý déšť“. Asi tím nejhezčím a nejzajímavějším útvarem u křišťálu jsou tzv. fantomy. V určité etapě růstu sloužil křišťál jako základ pro růst krystalků jiného minerálu. Rostoucí krystal křišťálu poté některé krystalky odhodil a jiné obalil nebo vstřebal, tím pádem se staly krystalky součástí – uzavřeninami, označením růstové zóny krystalu. Fantomy se vyskytují i v jiných minerálech, například v kalcitu.

Chemické a fyzikální vlastnosti křišťálu

• Chemické složení: SiO₂
• Vzhled: krystalizovaný
• Kryst. soustava: šesterečná
• Tvrdost: 6,5-7,5 Moshovy stupnice
• Hustota: 2,6
• Barva: čirý, někdy s vrostlicemi
• Štěpnost: neštěpný
• Lom: nerovný (v některé literatuře uváděn také lasturovitý)
• Vznik: z magmatu
• Využití křišťálu: sklářský průmysl, optické přístroje, radiotechnika, šperkařství, drahý kámen a sbírkový kámen.

Reference

1. ↑ kniha Nejhezčí a nejzajímavější minerály světa

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Rock crystal

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii