Pablo Neruda, vlastním jménem Ricardo Eliezer Neftalí Reyes Basoalto, (* 12. července 1904, † 23. září 1973) byl chilský komunistický básník a politik, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1971), autor řady básnických sbírek. Svůj literární pseudonym, který později přijal za své oficiální jméno, odvodil od jména českého básníka a spisovatele Jana Nerudy.
Jeho dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků a je považován za jednoho z největších a nejvlivnějších básníků 20. století. Neruda psal v mnoha básnických stylech od eroticky nabitých milostných básní, surrealistických básní, historických eposů až po politické manifesty.
Během svého života Neruda zastával mnoho diplomatických postů a působil jako senátor v chilském Senátu za komunistickou stranu. Když konzervativní chilský president González Videla zakázal v Chile komunismus, byl na Nerudu vydán zatykač. Přátelé ho měsíce skrývali doma ve sklepě v chilském přístavním městě Valparaísu. Poté Neruda utekl do exilu přes horský průsmyk blízko Maihujského jezera do Argentiny. O pár let později se stal blízkým spolupracovníkem socialistického prezidenta Salvadora Allendeho.
Pablo Neruda se narodil v Parralu. Jeho otec, José del Carmen Reyes Morales, pracoval u železnice. Jeho matka, Rosa Basoalto, byla učitelka, která zemřela dva měsíce po jeho narození. Neruda se s otcem brzo odstěhovali do Temuca, kde si otec vzal Trinidad Candia Marverde, ženu s kterou měl již před devíti lety dítě, devítiletého chlapce, který se jmenoval Rodolfo. Neruda také vyrůstal se svojí nevlastní sestrou Lautou, která byla jednou z vícera otcových nemanželských dětí.
Po druhém jméně jeho matky byl mladý Neruda byl pokřtěn „Neftalí“. Otec byl proti Nerudovu zájmu v psaní a literatuře, ale Neruda měl podporu od ostatních, např. i od budoucí laureátky Nobelovy ceny Gabriely Mistralové, která vedla místní dívčí školu. Jeho první publikované dílo byla esej, kterou napsal v 13 letech do místního deníku La Mañana. Do roku 1920, kdy přijal pseudonym Pablo Neruda, už byl Ricardo Eliezer Neftalí Reyes Basoalto publikovaný novinář a autor poezie i prózy.
V následujícím roce (1921) se Neruda přestěhoval do Santiaga, aby studoval francouzštinu na chilské univerzitě, ale brzy studium přerušil a začal se plně věnovat poezii. V roce 1923 byla publikována jeho debutová básnická sbírka Kniha soumraku. Další rok následovala kniha Dvacet milostných básní a jedna zoufalá píseň, kolekce milostných básní, které byly kontroverzními pro svoji erotičnost. Zvláště uvážíme-li autorův mladý věk. Obě knihy byly kritikou velmi dobře přijaty a byly přeloženy do mnoha jazyků. V průběhu desetiletí se prodalo milióny výtisků Dvaceti básní a tato sbírka se stala nejznámější Nerudovou prací.
Ačkoliv Nerudova reputace rostla jak v Chile, tak i za jejími hranicemi, on sám byl sužován chudobou. V roce 1927 vzal ze zoufalství čestné konzulství v Rangúnu, v bývalém hlavním městě Myanmaru. V místě, o kterém předtím nikdy ani neslyšel. Později pracoval ještě v Kolombu (Srí Lanka), Jakartě (Indonésie) a v Singapuru. V Jakartě potkal a vzal si svoji první ženu, vysokou Holanďanku, která pracovala v bance. Jmenovala se Maryka Antonieta Hagenaar Vogelzandová. Neruda přečetl hodně poezie a experimentoval s mnoha různými básnickými styly. Napsal dvoudílné dílo Sídlo na zemi, které obsahovaly mnoho surrealistických básní, které se později proslavily.
Po návrátu do Chile získal diplomatický post v Buenos Aires a poté v Barceloně ve Španělsku. Později nahradil Gabrielu Mistralovou jako konzul v Madridu, kde se stal středem čilého literárního kroužku.
