Ars rediviva

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Verze z 9. 11. 2015, 12:42

Ars rediviva byl významný český komorní soubor, který se jako jeden z prvních v poválečné Evropě soustavně věnoval zejména barokní hudbě a otázkám její historicky poučené interpretace.

Obsah

1 Historie
2 Literatura
3 Reference

Historie

Soubor byl založen v roce 1951 flétnistou Milanem Munclingerem a jeho ženou, klavíristkou a cembalistkou Viktorií Švihlíkovou. Z podnětu Václava Talicha tak Ars rediviva navázala na komorní koncerty, které po zániku Českého komorního orchestru ještě Talich nastudoval s některými jeho instrumentalisty (podrobněji viz Milan Munclinger, František Sláma). V letech 1951-56 byl Václav Talich uměleckým poradcem souboru. Na jednotlivých koncertech spolupracovali s Milanem Munclingerem a Viktorií Švihlíkovou nejprve např. houslista Alexandr Plocek, violoncellista Josef Šimandl, hobojista František Hanták, flétnista Géza Novák.

Bachovský abonentní cyklus Ars rediviva

V roce 1954 zahájila Ars rediviva ve Valdštejnském paláci svůj samostatný abonentní cyklus, věnovaný hudbě baroka a klasicismu. V té době se také stabilizovalo základní složení souboru, odpovídající triové sonátě: dva melodické hlasy (Milan Munclinger - flétna, Stanislav Duchoň - hoboj) a continuo (Viktorie Švihlíková - cembalo, František Sláma - violoncello). Z této čtveřice nejdéle spolupracovali Milan Munclinger (vedl soubor v letech 1951-1986) a František Sláma (členem 1954-1997, zajišťoval organizaci a dramaturgii po smrti Milana Munclingera). Obsazení ostatních partů se postupně měnilo. Od 60. let působil v Ars rediviva jako cembalista Josef Hála, od počátku 80. let Giedré Lukšaité-Mrázková. V melodických hlasech to byli zejména houslisté Václav Snítil (60. léta) a Antonín Novák (70. a 80. léta).

Komorní orchestr Ars rediviva a jeho sólisté

V intencích Munclingerovy dramaturgie pražského cyklu se obsazení zároveň pravidelně rozšiřovalo až po komorní orchestr, složený především z instrumentalistů České filharmonie. V tomto rozšířeném ansámblu vystupovali v komorních a koncertantních partech např. flétnisté František Čech, Jiří Válek, Josef Jelínek, hobojisté Jiří Mihule, František Kimel, Pavel Verner, fagotisté Karel Bidlo a František Herman, hornisté Miroslav Štefek a Zdeněk Tylšar, houslisté Ladislav Jásek a Josef Vlach, violisté Jaroslav Motlík a Karel Špelina, kontrabasista a violonista František Pošta, ve vokálních partech Vlasta Linhartová, Marta Krásová, Ladislav Mráz, Věra Soukupová, Karel Berman, Libuše Márová, Jana Jonášová, Brigita Šulcová, V. Walterová a mnozí další, jejichž jména a frekvenci spolupráce podrobněji zachycuje diskografie. Ars rediviva spolupracovala také s řadou významných zahraničních interpretů (např. flétnisté Jean-Pierre Rampal a András Adorján, trumpetista Maurice André, mezzosopranistka Nedda Casei, barytonista Otto Peter, tenorista Theo Altmeyer).

Repertoár

Souboru připsali své skladby mnozí soudobí autoři, např. Jan Tausinger, Otmar Mácha, Ivan Jirko a především Ilja Hurník (Koncert pro flétnu a komorní orchestr, Sonata da camera aj.). Těžištěm repertoáru byla ale zejména oblast předklasické hudby. V svém cyklu v Dvořákově síni Rudolfina (vždy šest sobotních večerů a nedělních repríz) uvedla Ars rediviva za čtyři desítky let několik set skladeb, od Zelenkových Lamentací, Bachových Braniborských koncertů, Hudební obětiny a Umění fugy až po početnou řadu premiér z archivních pramenů. Jsou zachyceny na nahrávkách pro Supraphon, Panton, Columbii, Ariolu, CBS, Orfeo, Nippon, DGG, Sony a také v rozhlasových, televizních a filmových snímcích. Nahrávky Ars rediviva byly mnohokrát vyznamenány u nás i v zahraničí (mj. Grand Prix du Disque). Činnost souboru měla v Československu zásadní význam při znovuobjevování barokní hudby cestou historicky poučené a zároveň umělecky přesvědčivé interpretace.

Literatura

Jana Vašatová: Filharmonikové v souboru Ars rediviva, Rudolfinum Revue, I/1, str. 33-34, Česká filharmonie, Praha 2001-2002
František Sláma: Z Herálce do Šangrilá a zase nazpátek. Orego, Říčany 2001, ISBN 80-86117-61-8
Nicolas Slonimsky: Baker’s Biographical Dictionary of 20th Century Classical Musicians, Schirmer Books, 1997, ISBN 0028712714
Alain Pâris: Dictionnaire des interprètes et de l´interprétation musicale au XX siècle, Laffont, Paříž 1995, ISBN 2 221 08064 5
Jaroslav Šeda: Ars rediviva jubilující, Koncertní život, 4/5, str. 12-16, Symfonický orchester hl.m.Prahy FOK, Praha 1992
Karel Mlejnek: Hudba barokních mistrů - Ars rediviva, Česká filharmonie/Český spolek pro komorní hudbu, Praha 1992
Marc Vignal: Larousse de la musique I, Larousse, Paris 1982, ISBN 2-03-511303-2
Tomislav Volek: Ars rediviva a Pražští madrigalisté, Hudební rozhledy, 31, str. 21 a 124, Svaz českých skladatelů, Praha 1978
Gordana Lazarevich: Reviews of Records, Musical Quarterly 3, str. 446, Oxford 1977
Gerhard Schuhmacher: G.P.Telemann - Ars Rediviva, Musica, 3, Schallplatten-Rezensionen, str. 293, Kassel 1974
Judy Smith: Recordings-quarterly check list 9, Early Music, 3 (1974), str. 205-210, Oxford 1974
Jaromír Kříž: Naši umělci a barokní interpretace, Hudební rozhledy, 7, str. 207-208, Svaz českých skladatelů, Praha 1966
Československý hudební slovník osob a institucí, I, SHV, Praha 1963
Jan Kozák: Českoslovenští hudební umělci a komorní soubory, str. 426-429, 454, 456, 469, SHV, Praha 1964

Reference

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

@@ Řádka 11: / Řádka 11: @@
 |            žánr = [[barokní hudba]], [[klasicismus (hudba)|předklasická hudba]], [[klasicismus (hudba)|klasická hudba]], [[hudba 20. století]]
 |    aktivní roky = od [[1951]]
-|       vydavatel = Supraphon, [[Panton]], [[Nippon]], [[Columbia Records|Columbia]], [http://www.example.com DGG], [[Vanguard]], [[Ariola]], [[CBS]] Masterworks, [[Orfeo]], [[Sony]] Classical
+|       vydavatel = Supraphon, [[Panton]], [[Nippon]], [[Columbia Records|Columbia]], [http://www.example.com DGG], [[Vanguard]], [[Ariola]], [[CBS]] Masterworks, [[Orfeo]], Sony Classical
 |             web = http://www.frantisekslama.com
 |příbuzná témata  = [[Milan Munclinger]], [[Viktorie Švihlíková]], [[František Sláma]], [[Stanislav Duchoň]], [[Josef Hála]], [[Antonín Novák]], [[Alexandr Plocek]], [[Václav Snítil]], [[Ladislav Jásek]], [[Josef Vlach]], [[František Pošta]], [[Géza Novák]], [[František Čech]], [[Jiří Válek]], [[Pavel Verner]], [[Jiří Mihule]], [[Karel Bidlo]], [[František Herman]], [[Miroslav Štefek]], [[Zdeněk Tylšar]], [[Marta Krásová]], [[Ladislav Mráz]], [[Věra Soukupová]], [[Karel Berman]], [[Libuše Márová]], [[Jana Jonášová]], [[Václav Talich]], [[Jean-Pierre Rampal]], [[Maurice André]], [[András Adorján]], [[Nedda Casei]], [[Otto Peter]], [[Theo Altmeyer]], [[Heinrich Schütz]], [[Johann Sebastian Bach]], [[Carl Philipp Emanuel Bach]], [[Wilhelm Friedemann Bach]], [[Johann Christian Bach]], [[Johann Christoph Friedrich Bach]], [[Georg Friedrich Händel]], [[Georg Philipp Telemann]], [[Wolfgang Amadeus Mozart]], [[Henry Purcell]], [[Claudio Monteverdi]], [[Arcangelo Corelli]], [[Alessandro Scarlatti]], [[Antonio Vivaldi]], [[Marc-Antoine Charpentier]], [[Jean-Baptiste Lully]], [[François Couperin]], [[Jean-Philippe Rameau]], [[Michel Blavet]], [[Francis Poulenc]], [[Albert Roussel]], [[Jacques Ibert]], [[André Jolivet]], [[Jan Dismas Zelenka]], [[František Xaver Richter]], [[František Benda]], [[Jiří Antonín Benda]], [[Ilja Hurník]], [[Jan Tausinger]], [[Ivan Jirko]], [[Braniborské koncerty]], [[Hudební obětina]], [[Umění fugy]], [[Lamentationes Jeremiae prophetae]], [[Český komorní orchestr]], [[Česká filharmonie]], [[Rudolfinum]], [[Grand Prix du disque (Charles Cros)|Grand Prix du Disque]], [[komorní hudba]], [[orchestr|komorní orchestr]]
@@ Řádka 26: / Řádka 26: @@
 === Repertoár ===
 Souboru připsali své skladby mnozí soudobí autoři, např. [[Jan Tausinger]], [[Otmar Mácha]], [[Ivan Jirko]] a především [[Ilja Hurník]] (Koncert pro flétnu a komorní orchestr, Sonata da camera aj.).
-Těžištěm repertoáru byla ale zejména oblast předklasické hudby. V svém cyklu v Dvořákově síni [[Rudolfinum|Rudolfina]] (vždy šest sobotních večerů a nedělních repríz) uvedla Ars rediviva za čtyři desítky let několik set skladeb, od [[Jan Dismas Zelenka|Zelenkových]] Lamentací, [[Johann Sebastian Bach|Bachových]] [[Braniborské koncerty|Braniborských koncertů]], [[Hudební obětina|Hudební obětiny]] a [[Umění fugy]] až po početnou řadu premiér z archivních pramenů. Jsou zachyceny na nahrávkách pro Supraphon, Panton, Columbii, Ariolu, CBS, Orfeo, Nippon, DGG, [[Sony]] a také v rozhlasových, televizních a filmových snímcích. Nahrávky Ars rediviva byly mnohokrát vyznamenány u nás i v zahraničí (mj. [[Grand Prix du disque (Charles Cros)|Grand Prix du Disque]]).
+Těžištěm repertoáru byla ale zejména oblast předklasické hudby. V svém cyklu v Dvořákově síni [[Rudolfinum|Rudolfina]] (vždy šest sobotních večerů a nedělních repríz) uvedla Ars rediviva za čtyři desítky let několik set skladeb, od [[Jan Dismas Zelenka|Zelenkových]] Lamentací, [[Johann Sebastian Bach|Bachových]] [[Braniborské koncerty|Braniborských koncertů]], [[Hudební obětina|Hudební obětiny]] a [[Umění fugy]] až po početnou řadu premiér z archivních pramenů. Jsou zachyceny na nahrávkách pro Supraphon, Panton, Columbii, Ariolu, CBS, Orfeo, Nippon, DGG, Sony a také v rozhlasových, televizních a filmových snímcích. Nahrávky Ars rediviva byly mnohokrát vyznamenány u nás i v zahraničí (mj. [[Grand Prix du disque (Charles Cros)|Grand Prix du Disque]]).
 Činnost souboru měla v Československu zásadní význam při znovuobjevování barokní hudby cestou historicky poučené a zároveň umělecky přesvědčivé interpretace.
 == Literatura ==