Federální shromáždění

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 18. 3. 2014, 09:34

Budova bývalého Federálního shromáždění, v současnosti slouží jako nová budova Národního muzea

Federální shromáždění (zkráceně FS, dlouhý název Federální shromáždění Československé socialistické republiky, později Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky) byl československý federální parlament, nástupce dřívějšího Národního shromáždění ČSSR. Bylo zřízeno Ústavním zákonem o československé fedaraci v rámci federalizace Československa od 1. ledna 1969. Zaniklo k 31. prosinci 1992 se zánikem československé federace. Souběžně s Federálním shromážděním působily též dva samostatné parlamenty národních republik, Česká národní rada a Slovenská národní rada. V době komunistické normalizace bylo jeho fungování spíš formální, parlament ve skutečnosti nebyl hlavním „centrem moci“. Federální shromáždění tvořily dvě komory, Sněmovna lidu (SL, počet poslanců z obou republik odpovídal počtu obyvatel) a Sněmovna národů (SN, rovný počet poslanců z obou republik). Sídlilo v budově nedaleko Národního muzea.

Historie

První schůze Federálního shromáždění (společná schůze obou sněmoven) se konala 30.–31. ledna 1969 ve Španělském sále na Pražském hradě.

Volby

Volby do Federálního shromáždění se konaly v pětiletém intervalu. Vzhledem k dobové situaci (normalizace) byly volby po většinu jeho trvání pouze formální (volila se jednotná kanditátka Národní fronty). Volební období:

• 1969–1971
• 1971–1976
• 1976–1981
• 1981–1986
• 1986–1990 (v lednu až březnu 1990 sněmovny byly obměněny kooptacemi)
• 1990–1992

V červnu 1990 proběhly první a historicky jediné řádné a z dnešního hlediska relativně svobodné volby do Federálního shromáždění.

• Volby do Sněmovny lidu Federálního shromáždění 1990
• Volby do Sněmovny národů Federálního shromáždění 1990
• Volby do Sněmovny lidu Federálního shromáždění 1992

Kooptace

Ve dvou historických obdobích byli poslanci do Federálního shromáždění doplňováni nikoliv volbou, ale kooptací. Koncem roku 1969 v rámci normalizace byli z parlamentu odstraňováni reformní komunisté a nahrazeni novými poslanci, kooptovanými, přičemž při výběru hrálo podstatnou roli národní hledisko.^[1] Podruhé byla cesta obměny všech tří parlamentů (Federální shromáždění ČSSR, Česká národní rada, Slovenská národní rada) kooptací zvolena při Sametové revoluci. Dne 28. prosince 1989 přijalo Federální shromáždění tzv. kooptační zákon, tedy ústavní zákon č. 183/1989 Sb., o volbě nových poslanců zákonodárných sborů,^[2] podle něhož se v případě uprázdnění poslaneckého místa neměly konat nové volby, ale nového člena si volil zákonodárný sbor sám. Tento zákon měl stanovenou účinnost do dne voleb, nejpozději však do konce roku 1990. Současně byl přijat i ústavní zákon č. 182/1989 Sb., jímž se změnilo znění poslaneckého slibu. Kooptace nových poslanců Federálního shromáždění probíhaly od 28. prosince 1989 do 27. února 1990, kdy byly přijaty zákony o volbách v červnu 1990. Od 23. ledna 1990 do 31. března 1990 mohli být podle ústavního zákona 14/1990 Sb., o odvolávání poslanců zastupitelských sborů a volbě nových poslanců národních výborů,^[3] přijatého 23. ledna 1990 a vyhlášeného a účinného od téhož dne, poslanci, kteří v rámci rozložení politických sil nebo vzhledem k svému dosavadnímu působení neskýtají záruky rozvoje politické demokracie, ze své funkce odvoláni politickou stranou, jejímiž jsou členy. Poslance bez stranické příslušnosti mohl odvolat příslušný orgán Národní fronty po vzájemné dohodě s Občanským fórem v České socialistické republice a s hnutím Veřejnost proti násilí ve Slovenské socialistické republice. Fakticky byla odvolání poslanců obou komor přijata předsednictvy sněmoven během dvou dnů, 29. a 30. ledna 1990. Za autora myšlenky kooptace v roce 1989, kterou mnozí přijímali s nesouhlasem či rozpaky, bývá označován reformní komunista Zdeněk Jičínský, který to považoval za akt spravedlivé odplaty za odstranění reformních komunistů z parlamentu kooptací v roce 1969. ^{[1] [4] [5] [6]} O měsíc později vláda konstatovala, že toto řešení zdiskreditovalo Českou republiku v zahraničí.^[1] 28. prosince 1989 byl předsedou Federálního shromáždění zvolen čerstvě kooptovaný poslanec Alexander Dubček.

Související články

• Ústavní vývoj v Česku

Reference

1. ↑ ^{1,0 1,1 1,2} Karel Hvížďala: POLITIKA: Česko a volby prezidentů, Neviditelný pes, 19. 12. 2007
2. ↑ 183/1989 Sb., Ústavní zákon o volbě nových poslanců zákonodárných sborů. Sbírka zákonů, částka 37/1989, vydána 28. 12. 1989
3. ↑ 14/1990 Sb., Ústavní zákon o odvolávání poslanců zastupitelských sborů a volbě nových poslanců národních výborů. Sbírka zákonů, částka 14/1990, vydána 23. 1. 1990
4. ↑ Co dřív, moc, nebo koncepce? Listy, 2/2005, Václav Žák, rozhovor se Zdeňkem Jičínským a Fedorem Gálem
5. ↑ FS ČSSR 1986–1990, 19. schůze FS, 28. prosince 1989: Návrh ústavního zákona o volbě nových poslanců zákonodárných sborů (tisk 228), záznam jednání o návrhu
6. ↑ FS ČSSR 1986–1990, 22. schůze FS, 23. ledna 1990, str. 2: Vládny návrh ústavného zákona o odvolávaní poslancov zastupiteľských zborov a voľbe nových poslancov národných výborov, tlač 235, záznam z jednání o návrhu

Externí odkazy

• Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna, stenografické záznamy etc.