V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

František Salzer

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
Sysop (diskuse | příspěvky)
(Nahrazení textu)
Porovnání s novější verzí →

Verze z 17. 1. 2012, 23:50

František Salzer (* 30. srpna 1902, Sušice, † 23. prosince 1974, Praha) byl český herec, režisér, pedagog a překladatel.

prof. František Salzer

Obsah

Rodina a život

Narodil se v Sušici na Šumavě v rodině vrchního komisaře finanční stráže I. tř. Františka Salzera (1854-1935) a jeho choti Žofie, rozené Mottlové (1865-1942), jako nejmladší dítě v rodině. Staršími sourozenci mu byli sestry Marie (1888-1969) a Amálie (1895-1977) a bratr Ladislav, narozený v roce 1898, který se stal později majorem čs. armády a tragicky zemřel v roce 1943.

Rodinné foto Sušice 1927 - F.S. sedící vlevo ve světlém obleku

Několik desítek byl let ženatý s Marií (Evou), roz. Adamcovou (1895–1972), překladatelkou, dcerou pražského továrníka Adamce. Manželství bylo bezdětné, manželka umírá náhle v roce 1972.

Rok po smrti své manželky vstoupil v závěru života ještě do druhého manželství s Eliškou Novotnou. Manželství trvalo necelý rok a on zemžel izolován od svých přátel a původní rodiny, od svého divadla a školy, nečekaně den před Štědrým dnem roku 1974 ve svém domě na pražské Ořechovce. Je pochován na Vinohradském hřbitově.

Hrob na Vinohradském hřbitově

Kromě divadla, kterému se po celý život věnoval, byl i vášnivým filatelistou a rovněž sběratelem umění (obrazy, grafika, plastiky). Po II. světové válce prodal dva činžovní domy ve Škrétově ulici v Praze, které obdržela jako věno manželka Eva, a získaný finanční obnos ukložil do rozšíření své sbírky známek. Od třicátých let již bydlel ve svém domě na pražské Ořechovce.

Léto často trávil mimo Prahu, na chatě v obci Felbabka, o kterou se dělil s hercem Otomarem Korbelářem. V meziválečném období navíc často cestoval po Evropě (Vídeň, Paříž, italská města, aj.); při opakovaných cestách do Paříže s dalšími pražskými umělci (např. J. Štěpničková, Václav Wasserman) obdivovali mj. představení v divadle M. Chevaliera (v roce1939). Na Ořechovce se scházela umělecká společnost, divadelní a filmové hvězdy meziválečného a válečného období. S některými z tehdejších ženských hvězd navázal i úzké soukromé vztahy (Zorka Janů [1],[2] , Adina Mandlová[3], Jiřina Štěpničková, aj.).

Divadlo a pedagogická činnost

V roce 1924 absolvolval Pražskou konzervatoř [4]. Byl žákem profesora Jaroslava Hurta[5], který sám patřil do roku 1925 k předním umělcům Národního divadla. Jaroslav Hurt vychoval i další známé herce a režiséry, např. Otomara Korbeláře, Jarmilu Horákovou, Miloslava Jareše či Jana Škodu. Ve dvacátých letech probíhala v pražských Holešovicích ve studiu "Legie malých" veřejná představení posluchačů a absolventů třídy J. Hurta, kterých se on sám zúčastnil spolu s tehdejšími začínajícími kolegy, jako byli například Jiřina Šejbalová, Jiří Frejka, Bohuš Záhorský, Václav Trégl, výtvarníci František Zelenka, František Muzika a další. Již v době studií (1921-24) působí také na scéně Národního divadla, jako jeden z členů "sboru elévů ND".

Po roce 1924 zahájil svoji hereckou dráhu v Olomouci. Zde působil až do roku 1930, přičemž v posledních letech pracoval i jako režisér a šéf činohry. Současně působil i jako rozhlasový herec [4] Z Olomouce přešel do Vinohradského divadla a zde se stal v roce 1939 i vrchním režisérem [6]. Ve Vinohradském divadle pak působil až do roku 1945. Od roku 1941 byl současně i uměleckým šéfem Divadla Na Poříčí, kam nastoupil za nacisty uvězněného Emila Františka Buriana. Za své působení v období války byl následně vyšetřován disciplinární komisí odborové Rady divadelníků. Byla mu vystavena dobrozdání herců a pracovníků divadla, mj. Jindřicha Plachty, takže byl odsouzen pouze k pokutě 10 000 Kčs [7]. Po válce se stává Fr. Salzer členem KSČ.

V letech 1945 [8]až 1947 působil v Divadle 5. května, zprvu jako režisér a později i jako šéf činohry za odvolaného Antonína Kurše [9]. Od roku 1947 [10] působil v Národním divadle jako režisér činohry a to až do roku 1963, kdy odešel do důchodu a věnoval se pak již především pedagogické činnosti. V Národním divadle zahájil svoji činnost režií hry Noci hněvu od Armanda Salacroua, která měla premiéru v září 1947. V Národním divadle spolupracoval mj. s výtvarníky F. Trösterem a J. Svobodou, v jejichž výpravě byly uvedeny hry jako Bílá nemoc, Král Lear nebo Kupec benátský, se Zdeňkem Štěpánkem v hlavní roli.

Nutno poznamenat, že kromě režijní činnosti v Národním divadle vystupoval zde mezi lety 1918 až 1929 a pak znovu v letech 1947 až 1962 příležitostně v drobných rolích (po válce především ve hrách, které sám režíroval) [11].

Jeho pedagogická činnost zahrnovala profesorské působení na Pražské konzervatoři (k jeho žákům patřili např. Radovan Lukavský a Antonie Hegerlíková) a v roce 1945 ve spolupráci s Jiřím Frejkou, Františkem Trösterem a Josefem Trägrem připravoval založení divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze, kde poté působil až do své smrti, jako profesor, vedoucí katedry i děkan[12]. K jeho úspěšným žákům patřili mj. Jan Přeučil, Hana Maciuchová, Naďa Konvalinková, Miroslav Nohýnek, režisér Václav Hudeček a další.

Vybrané divadelní režie

  • 1930 Bertold Brecht: Žebrácká opera, Divadlo v Olomouci
  • 1931 Ladislav Stroupežnický: Naši furianti, Vinohradské divadlo
  • 1931 Marchand: Baltazar, Vinohradské divadlo
  • 1932 G.Hauptmann: Forman Henčl, Vinohradské divadlo
  • 1933 O.Indig: Nevěsta z Torocka, Komorní divadlo
  • 1933 Erich Kästner: Emil a detektivové, Vinohradské divadlo (Fr.Salzer kromě režie provedl i překlad a úpravu)
  • 1934 H.Bernstein: Manuela, Vinohradské divadlo
  • 1934 H.Becque: Pařížanka, Vinohradské divadlo
  • 1935 A.Veselý: Študent Kvoch; Vítězslav Hálek: Král Jiří z Poděbrad, Vinohradské divadlo
  • 1935 J.K.Tyl: Jiříkovo vidění, Vinohradské divadlo
  • 1936 Olga Scheinpflugová: Chladné světlo, Vinohradské divadlo
  • 1937 S.Kingsley: Newyorský přístav, Vinohradské divadlo
  • 1937 V.K.Klicpera: Rohovín Čtverrohý, Vinohradské divadlo
  • 1937 Fráňa Šrámek: Léto, Vinohradské divadlo
  • 1937 William Shakespeare: Cokoli chcete, Vinohradské divadlo
  • 1937 Josef Kajetán Tyl: Fidlovačka, Vinohradské divadlo (zajímavá kritika v Rudém právu 26.  listopadu 1937 od Julia Fučíka)
  • 1938 Václav Kliment Klicpera: Divotvorný klobouk a Poslední prázdniny, Vinohradské divadlo (zajímavá Fučíkova recenze v Rudém právu, 16. červen 1938)
  • 1938 Carlo Goldoni: Sluha dvou pánů, Vinohradské divadlo
  • 1938 J.K.Tyl: Jan Hus, Vinohradské divadlo
  • 1939 Josef Kajetán Tyl: Paní Marjánka, matka pluku, Vinohradské divadlo
  • 1939 F.Schiller: Panna Orleánská, Vinohradské divadlo
  • 1939 W.Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Vinohradské divadlo (Fr.Salzer byl kromě režie podepsán i pod návrhem scény za Františka Zelenku, který nesměl z rasových důvodů v divadle oficiálně pracovat. Kostýmy, navržené rovněž Fr.Zelenkou kryl oficiálně svým jménem tajemník divadla Dr.Jan Port)[13]
  • 1940 Thornton Wilder: Naše městečko, Vinohradské divadlo (zajímavá kritika v Národní práci, 20. ledna 1940 od A. M. Píši)
  • 1940 Gerhart Hauptman: Bobří kožich, Vinohradské divadlo (zajímavá kritika v Lidových novinách, 19. května 1940 od E.Konráda)
  • 1940 K.R.Krpata: Mistr ostrého meče, Vinohradské divadlo
  • 1941 William Shakespeare: Jak se vám líbí, Vinohradské divadlo (pod návrhem scény podepsán oficiálně za Františka Zelenku opět Fr.Salzer)
  • 1941 Fráňa Šrámek: Stříbrný vítr, Divadlo Na poříčí
  • 1941 A.N.Ostrovskij: Bouře, Vinohradské divadlo
  • 1942 Friedrich Schiller: Nevěsta Messinská, Divadlo Na poříčí
  • 1942 August Strindberg: Královna Kristina, Divadlo Na poříčí
  • 1943 Carlo Goldoni: Vdova liška, Divadlo Na poříčí (v roli vdovy Adina Mandlová)
  • 1943 Sam Benelli: Chvála bláznovství, Divadlo Na poříčí (v roli Violanty Adina Mandlová)
  • 1943 H.H.Ortner: Řezbář Vít Stoss, Vinohradské divadlo
  • 1943 František Xaver Svoboda: Poslední muž, Divadlo Na poříčí
  • 1945 Antonín Dvořák: Husité, Karlínské divadlo
  • 1946 Anton Pavlovič Čechov: Labutí píseň, Divadlo 5. května (představení na scéně Velké operety)
  • 1946 Lope de Vega: Sedlák svým pánem, Divadlo 5. května
  • 1946 W.Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Divadlo 5. května
  • 1946 Arbuzov: Daleká cesta, Divadlo 5. května
  • 1946 W.Shakespeare: Hamlet, Divadlo 5. května
  • 1946 W.Shakespeare: Sen noci svatojánské, Divadlo 5. května
  • 1946 Labiche: Pan Perrichou na cestách, Divadlo 5. května
  • 1947 Jaroslav Pokorný: Křídový kruh, Divadlo 5. května
  • 1947 Mária Rázusová-Martáková: Jánošík, Divadlo 5. května
  • 1947 Jiří Mahen: Ulička odvahy, Divadlo 5. května
  • 1947 Morstin: Xantipa, Stavovské divadlo (Fr.Salzer alternoval v roli Agatona)
  • 1947 Armand Salacrou: Noci hněvu, Stavovské divadlo
  • 1948 Miloslav Stehlík: Loď dobré naděje, Tylovo divadlo
  • 1949 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, Tylovo divadlo
  • 1949 Alexandr Sergejevič Puškin: Evžen Oněgin, Národní divadlo
  • 1949 W.Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Tylovo divadlo
  • 1950 J.K.Tyl: Strakonický dudák, Tylovo divadlo
  • 1950 Višněvskij: Nezapomenutelný rok devatenáctý, Národní divadlo
  • 1951 Nikolaj Vasiljevič Gogol: Ženitba, Tylovo divadlo
  • 1952 Surkov: Zelená ulice, Tylovo divadlo
  • 1952 A.N.Ostrovskij: Pozdní láska, Tylovo divadlo
  • 1953 Šafránek: Vlastenec, Tylovo divadlo
  • 1953 Jan Drda: Hrátky s čertem, Národní divadlo
  • 1954 Ivanov: Obrněný vlak, Národní divadlo
  • 1954 David Berg: Matka Riva, Tylovo divadlo
  • 1954 W.Shakespeare: Benátský kupec, Tylovo divadlo
  • 1955 Julius Zeyer: Radúz a Mahulena, Smetanovo divadlo
  • 1956 Alexandr Nikolajevič Ostrovskij: Poslední oběť, Tylovo divadlo
  • 1957 Karel Čapek: Bílá nemoc, Národní divadlo (Fr.Salzer alternoval v roli Ministra propagandy)
  • 1958 Jiří Mahen: Jánošík, Národní divadlo
  • 1958 a 1961 W.Shakespeare: Král Lear, Národní divadlo/Smetanovo divadlo
  • 1959 Maxim Gorkij: Rodina Zykovových, Tylovo divadlo
  • 1959 József Darvas: Spálená křídla, Tylovo divadlo
  • 1962 A.Dvořák: Božena Němcová bojující, Národní divadlo (Slavnostní večer ke 100.výročí úmrtí B.Němcové)

Filmografie

Překladatelská činnost

  • 1932 - S.Zweig: Ovečka chudých
  • 1953 - F.Hochwälder: Tlustý anděl z Rouenu

Rozhlasová činnost

  • 1938 - K.Čapek: Bílá nemoc - role: baron Krog

Pedagogická činnost

Ocenění[4]

Reference

  1. ↑ Lída Baarová: Života sladké hořkosti, 1991, str.113
  2. ↑ Josef Škvorecký: Útěky - Lída Baarová, 2009, str. 22
  3. ↑ Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, 2006, str.277-8 (Výslech Adiny Mandlové-Tůmové, Praha-Pankrác, 19.6.1945, Disciplinární komise Odborové rady divadelníků)
  4. ↑ 4,0 4,1 4,2 Kolektiv autorů Academia Praha: Národní divadlo a jeho předchůdci, 1988, str. 427
  5. ↑ Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, 1981, str. 31
  6. ↑ Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, 1984, str.157
  7. ↑ Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, 2006, str.289
  8. ↑ Z.Sílová, R.Hrdinová, A.Kožíková, V.Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907-2007 - Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 69
  9. ↑ Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, 1984, str.177
  10. ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce - Divadlo a společnost 1945-1955, ACADEMIA, Praha, 2007, str. 131, ISBN 978-80-200-1502-0
  11. ↑ Oficiální stránky Národního divadla v Praze
  12. ↑ 12,0 12,1 Kolektiv autorů: AMU 60.let (Publikace k 60.výročí založení AMU v Praze), 2006, str. 28
  13. ↑ Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 159

Literatura

  1. Lída Baarová: Života sladké hořkosti, SFINGA, Ostrava, 1991, str. 113, ISBN 80-900578-5-3
  2. Bohumil Bezouška: Tajnosti zákulisí, vyd.PANTON, 1977, str. 66
  3. B.Bezouška, V.Pivcová, J.Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 139, 141, 143, 146, 156, 160, 227, 239–40, 254, 258
  4. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 31, 86, 198–9, 249
  5. František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 144, 155, 162, 171, 174, 218, 289, 291–2, 294, 329–30
  6. František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 221, 253, 255
  7. Jindřich Černý: Jiřina Štěpničková, BRÁNA, Praha, 1999, str. 114, 126, 131–2, 137, 143, 163, ISBN 80-7243-037-8
  8. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, ACADEMIA, Praha, 2007, str. 16, 28, 50–1, 88, 112,114, 131, 155–6, 159, 204, 211, 247–8, 290, 304, 307, 353, 408, 410, 413, 415, 454, ISBN 978-80-200-1502-0
  9. Vladimír Dostál: Opona se zvedá, vyd. Blok, 1973, str. 179–180
  10. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 215, 220–23, 245, 259, ISBN 80-207-0419-1
  11. Adam Georgiev: Deník sestry Lídy Baarové, vyd. Petrklíč, 2007, str. 125, ISBN 978-80-7229-165-6
  12. Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 85, 121, 127, 143, 148, 151–4, 157–9, 175–8,
  13. Petr Hořec: Úsměvy paní Thálie, vyd.Daniel, 1992, str. 31
  14. Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 391
  15. Kolektiv autorů: AMU 60.let (Publikace k 60.výročí založení AMU v Praze), 2006, str. 28
  16. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, ACADEMIA, Praha, 1988, str. 427–8
  17. Miroslav Kouřil: O malém jevišti, Orbis, Praha, 1953, str. 217, 221, 251, 300, 320, 335
  18. František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 203–4, 214, 216, 225, 245, 247, 251, 253–7, 264, 290, 308
  19. Petr Lotar: ...domov můj, PRIMUS, Praha, 1993, str. 259–261, ISBN 80-85625-15-6
  20. Adina Mandlová: Dneska už se tomu směju, vyd. Čs.filmový ústav, 1990, str. 116, 118, 121–2, 283-4
  21. Jaroslav Marvan: Nejen o sobě, Melantrich, Praha, 1991, str. 336, 338, 144–5 (fotopřílohy)
  22. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd.Rybka Publishers, 2006, str. 274-5, 277-8, 289, ISBN 80-86182-51-7
  23. Jaroslav Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, str. 159
  24. Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 259
  25. Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, 1975, vyd. Divadelní ústav, Praha, str. 168, 178-180, 181, 184–6, 259
  26. Z.Sílová, R.Hrdinová, A.Kožíková, V.Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 45, 50, 55–9, 61–2, 65, 69, 173–9, ISBN 978-80-239-9604-3
  27. Josef Škvorecký: Útěky – Lída Baarová, Československý spisovatel, Praha, 2009, str. 22, ISBN 978-80-87391-21-1
  28. Zdeněk Štěpánek: Herec, vyd.Mladá fronta, 1964, str. 160–1 (fotopřílohy)
  29. Arnošt Tabášek: Adina Mandlová – Fámy a skutečnost, vyd.Formát, 2003, str. 68, 72–3, 97, 119, 123, 133, ISBN 80-86718-16-6
  30. Jiří Tvrzník: Jaroslav Marvan vypravuje, vyd.Novinář, 1975, str. 124–5
  31. Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, vyd. Novinář, 1981, str. 267, 274, 281
  32. Alena Urbanová: Vítězslav Vejražka, Orbis, Praha, 1963, str. 98–101
  33. Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 85, 125, 128–9, 132, 135, 138, 164–5, 170, 184, ISBN 80-207-0485-X
  34. Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 157, 164, 188, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy


Citováno z „http://ww2000w.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Franti%C5%A1ek_Salzer“