Liščí louka

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 7. 3. 2014, 17:52

Pohled na Liščí louku od boudy Mír (uprostřed Lyžařská bouda a nalevo bouda Prvosenka)

Lyžařská bouda ležící na Liščí louce

Liščí louka je luční enkláva nacházející se na jihovýchodním svahu Liščí hory v Krkonoších.

Liščí louka leží v nadmořské výšce přibližně 1180 - 1250 metrů. Její rozměry jsou asi 0,5 x 0,5 km, ale její tvar není pravidelný. V centrální části se nachází dvojice velkých turistických bud (Lyžařská bouda a Bouda Prvosenka), na východním okraji pak nevelký srub. Původní historická Liščí bouda vyhořela v dubnu roku 1948^[1]. Středem louky prochází červeně značená hřebenová cesta z Černé hory na Luční boudu, kterou kopíruje běžkařská Krkonošská magistrála. Z ní zde odbočuje žlutá turistická značka do Černého Dolu. Směrem k severovýchodu odsud vede i přístupová cesta k rozhledně na Hnědém vrchu a k horní stanici lanové dráhy z Pece pod Sněžkou. Zásobování bud na Liščí louce silničními vozidly a jízda cyklistů je povolena pouze odspodu po jejich úroveň, dále směrem k vrcholu hory smějí jenom pěší. V lese západně od louky ve výši 1260 m n. m. pramení říčka Čistá (také nazývaná Stříbrný potok)^[2], která je levým přítokem Labe.

Historie

Jsou různé hypotézy, po kom nebo po čem je louka pojmenovaná. Buď mohl být zakladatelem boudy při kolonizaci území v 16. a 17. století nějaký pan Fuchs, nebo mohla jméno získat podle asi 10 km vzdáleného Liščího kopce u Harty, na němž existoval dnes již nedochovaný dvůr, kterému patřila podle ústního podání i tato vzdálená louka. Na mapě Krkonoš Simona Hüttela ze druhé poloviny 16. století, která je považována za nejstarší mapu Krkonoš, není louka pojmenovaná, a název Liščí louka na ní nese jiná louka, v oblasti Rýchor. Název Fuchs-perk pro dnešní Liščí horu je doložen poprvé na Globicově mapě z roku 1668. Boudy postupně stavěné v této oblasti se nazývaly Fuchsbauden nebo Fuchsbergbauden (Liščí Boudy nebo Boudy na Liščí hoře), jak jsou popsány v mapě v cestopisné knize o expedici Královské učené společnosti nauk v roce 1786, přičemž nejstarší z bud se zřejmě již od vybudování asi v polovině 17. století nazývala Liščí. Majitelé boudy v roce 1900 získali licenci na výčep piva a tvrdého alkoholu. V roce 1910 sem byl zaveden telefon, brzy poté i místní vodovod, majitel se významně podílel i na výstavbě, údržbě, značení a tyčování cest. Za první republiky tvořili až 90 % klientely Pražáci. Dnešní Lyžařská bouda byla původně postavena roku 1717 jako letní, v roce 1930 byla přestavěna na celoroční provoz a získala název Skiemeisterbaude, syn majitele byl významným závodním lyžařem a bouda byla vyzdobena trofejemi členů lyžařského spolku Rübezahl Rennerovky.^[1] Znárodněná Liščí bouda 13. dubna 1948 z nezjištěných příčin do základů vyhořela, vedoucí boudy Jan Duben v předchozích letech působil na jiných dvou boudách (Havlově a Výrovce), které shodou okolností také v době jeho působení vyhořely. ^[1]

Do začátku 70. let 20. století tvořili obyvatelé enklávy, správci bud s rodinami, pospolitost, chovali krávy, navzájem si zajišťovali nákupy a jejich děti chodily společně do školy na Hrnčířských Boudách. Se zákazem přímého prodeje mléka bez mlékárenského zpracování, zánikem tradičního hospodaření a motorizací dopravy tato idylka skončila a boudy se staly běžnými profesionálními socialistickými zařízeními k rekreaci pracujících. Dnes je vlastní soukromé obchodní společnosti, které je nabízejí k rekreaci.^[1]

Výskyt šťovíku dlouholistého

Liščí louka je zmiňována jako místo výskytu invazní, původně skandinávské rostliny šťovíku dlouholistého (Rumex longifolius DC., syn. Rumex domesticus Hartm.), která se v českých pohraničních horách a značné části Evropy rozšířila zejména v 70. a 80. letech. Podle hypotézy Jasiewicze z roku 1964 byla do okolí Polska zavlečena sovětskými vojáky z pobaltských států, Kubát v roce 1984 klade zavlečení do pozdější doby. Zatímco ještě deset let po druhé světové válce nebyla tato rostlina v Krkonoších vůbec známa, již deset let po prvním výskytu (poprvé v Krkonoších byl druh ojediněle nalezen v roce 1961, tehdy však nebyl správně rozpoznán) se právě na Liščí louce stala dominantou. Výskyty na Liščí louce byly zjištěny při průzkumech v letech 1978 a 1981 a v letech 1990–1993. Speciálně rozšíření na Liščí louce je vysvětlováno obnažením půdy kolem odvodňovacích stružek, kde se druh rychle namnožil, zatímco do kosených částí Liščí louky nepronikl.^[3]

Reference

1. ↑ ^{1,0 1,1 1,2 1,3} LOKVENC, Theodor; KLIMEŠ, Pavel; FLOUSKOVÁ, Zdeňka. Příběhy lučních enkláv: Liščí louka. časopis Krkonoše č. 6/2003 (tištěný), časopis Krkonoše - Jizerské hory [online]. 2003-05, rev. 2006-04-07 [cit. 2010-02-06]. Dostupné online.  
2. ↑ Československé řeky A-Z na cesty. Praha : Olympia, 1978. Kapitola Čistá, s. 63.  
3. ↑ Dabmar Kubínová, František Krahulec: Rozšíření druhu Rumex longifolius DC. v Krkonoších, Opera Corcontica 34: 79–89, 1997 on line

Externí odkazy

• Krkonošská magistrála, web Pec pod Sněžkou, Region-Tour.cz, s. r. o. (Liščí louka okrajově zmíněna v popisu 1. dne trasy)
• Běžecké trasy – Výrovka z Pece, web Hledej-ubytovani.cz, zakreslení Liščí louky v mapě lyžařských tras