Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Areál (biologie)
Z Multimediaexpo.cz
Verze z 17. 4. 2011, 23:19
Areál (z latiny) je území, oblast rozšíření, část zemnského povrchu, ve kterém vyskytuje určitý taxon (druh, rod, společenstvo). Areál se člení na subareály, dílčí jednotky se pak nazývají arely. Areály jsou různě velké. Některé organismy jsou kosmopolitní, tedy vyskytují se (přirozeně nebo s pomocí člověka) po celém světě. Organismus s cirkumpolárním areálem se vyskytuje v mírném až boreálním pásu okolo celé Země. Pokud je areál velmi malý, označujeme takový organismus jako endemit určitého území.
Obsah |
Různé způsoby dělení areálů
Podle taxonu
Areály se mohou též dělit i podle typu taxonu. Nejčastěji se setkáváme s areály druhů, rodů a čeledí. Můžeme mít ale areály vyšších taxonomických jednotek jako je řád či říše, nebo areály nižších taxonomický jednotek než je druh.
Podle velikosti
Areály se rozdělují podle velikosti na:
- kosmopolitní[1] - daný taxon je rozšířen po celém světě, vyjma extrémních biotopů pro daný taxon nevýhodných (např. Antarktida, páramo). V případě areálů druhů se jedná hlavně o rostliny vodní či žijící poblíž vodních zdrojů - např. Hasivka orličí (Pteridium aquilinum), rákos obecný (Phragmintes australis) či orobinec širolistý (Typha latifolia). Kosmopolitními areály rodů jsou např. areál ostřice (Carex), pryskyřníku (Ranunculus), kostřavy (Festuca) nebo biky (Lazula). Kosmopolitními čeleďmi jsou např. hvězdnicovité (Asteraceae), lipnicovité (Poaceae) či ostřicovité (Cyperaceae).
- druhotně (sekundárně) kosmopolitní - jde o sekundární rozšíření způsobené například člověkem (faktor antropický). Jedná se například o jitrocel větší (Plantago mayor), lipnici roční (Poa annua), rdesno ptačí (Polygonum aviculare) či pampelišku lékařskou (Taraxacum officinale). Časté je sekundární kosmopolitní rozšíření u plevelů (např. kokoška pastuší-tobolka (Capsela bursa-pastoris)). Vzhledem k tomu, že taxony jsou šířeny v podstatě bezděčně je sekundární kosmopolitní rozšíření význačné u areálů druhů.
- eurichorní/euryzonní[2] - je areál zasahující několik kontinentů. Areály druhů jsou např. areál borovice lesní (Pinus silvestris) rozkládající se v pásu jdoucím od Španělska po východní Čínu, areál jalovce obecného (Juniperus comunis) rozkládající se v Euroasii a Severní Americe či areál přesličky rolní (Equisetum arvense) rozložený cirkumpolárně (obtočně) na severní polokouli. V případě rodů jsou to rody leknín (Nympaea) a rosnatka (Drosera) jejichž areál se nachází v mírných pásech a tropech celého světa; šťavel (Oxalis) rostoucí od tropů po studený pás celosvětově. Eurychorní areál má i řada čeledí. Jedná se např. o borovicovité (Pinaceae) a dřínovité (Cornaceae) rostoucí cirkumpolárně na severní polokouli; arekovité (Arecaceae), banánovníkovité (Musaceae) a pepřovníkovité (Piperaceae) rostoucí v tropech či čeledě dřišťálovité (Berberidaceae), lnovité (Linaceae) a révovité (Vitaceae).
- mezochorní - je areál zaujímající nejčastěji pouze jeden kontinent. Příkladem je druhových areálů jsou: dub letní (Quercus robur), brslen evropský (Euonymus europea) a ostřice chlupatá (Carex pilosa) rostoucí převážně v Evropě. Dále rody dřípatka (Soldanella), ocún (Colchicum) či chrastavec (Knautia) a čeledě ořechovité (Juglandaceae) či dosnovité (Cannaceae).
- stenochorní/stenozonní[3] - je malý areál, zasahující pouze určitý region v rámci kontinentu. Jedná se převážně o areály druhů. Může jím být areál modřínu opadavého (Larix decidua), který roste přirozeně v Alpách a Karpatech, areál jírovce maďálu (Aesculus hippocastanum) rozkládající se na Balkánu či dřípatky karpatské (Soldanella carpatica) rozšířené v západních Karpatech. Příkladem rodového stenochorního areálu je monotypní areál rodu Petrocoptis, který se přirozeně vyskytuje v Pyrenejích a na Pyrenejském poloostrově. U čeledí není tento typ areálu tak častým. Příkladem může být areál čeledě Lactoriadaceae, která se vyskytuje na ostrovech Juana Fernandéze.
- oligotopní/polytopní[4] - areál sestávající se z několika malých arel. Příkladem může být areál ruměnice turňanské (Onosma tormensis).
- monotopní[5] - areál se sestává nejčastěji z jedné malé arely. Příkladem je například smetanka pieninská Taraxacum pieninicum rostoucí v masivu Trzy Korany v Pieninách v Polsku nebo druh rostliny Lacandonia schismatica, vyskytující se pouze na malém území v lakandonském pralese v mexickém státě Chiapas.
Podle hustoty
Jak již bylo uvedeno výše dle hustoty se areály dělí na:
Podle souvislosti
Podle souvislosti se areály dělí na kontinuální (souvislé), disjunktivní (nesouvislé) a polydisjunktivní. Souvislý areál znamená, že daný taxon (druh, rod, čeleď…) se vyskytuje na určitém území ohraničením hranicí areálu. Toto území je souvislé. Většina areálů je disjunktivních. Ty mohou být makrodisjunktivní či mikrodisjunktivní. Malé ostrůvky areálu resp. arely se nazývají exklávy. Mezi disjunktivnimi areály tak vznikají disjunkce, tedy území bez rozšíření daného taxonu. Disjunktivní areál je rozdělený disjunkcí, tzn. přerušením, kde se daný taxon nevyskytuje. Příkladem disjunktivního areálu je areál modřínu opadavého (Larix decidua), který se vyskytuje převážně v Alpách, ale také částečně i v jiných horách. Typy disjunkcí: • arktoalpínská, • evropsko-altajská, • evropsko-východoasijská, • středoevropsko-kavskazská, • mediteránní, • pontická, • severoatlantská, • holoarktická, • severopacifická, • pantropická, • paleotropická, • jihoatlantská, • holantarktická, • bipolární
Hranice areálu
Hranice areálu je nejčastěji dána klimatem. To ale neznamená, že by nebyl ovlivněn dalšími biotickými i abiotickými, případně antropickými faktory. V případě že se uvnitř areálu nachází ostrov, kde daný taxon není rozšířen - nazývá se takové území areálová exkláva. Z hlediska vývoje a změny hranice areálu dochází k takzvané oscilaci, což je krátkodobá změna hranice areálu. Dlohodobá změna hranice areálu je označována jako expanze (rozšíření) a regrece (zmenšení).
Stabilita areálu
Stabilita areálu je dána výše zmíněnými ekologickými faktory. Taxon, který dosáhne hranice podmínek své existence vytvoří „stabilní areál“. V současnosti dochází hlavně vlivem člověka (faktory antropické) ke zmenšování areálů. Druhy, které ustupují před vlivy člověka se nazávají antropofobní, druhy, které se šíří činností člověka se nazývají antropofilní.
Centrum areálu
Rozlišují se tři druhy center areálu: geometrické, frekvenční a genetické.
- geometrické centrum areálu se nacházi v geometrickém středu.
- frekvenční centrum areálu se nachází v místě, kde je nejhustší výskyt daného taxonu. U areálů rodů a čeledí bývá těchto center více.
- genetické centrum areálu se nachází na území předpokládaného vzniku taxonu.
Podle počtu center rozlišujeme areály monocentrické (1 centrum), bicentrické (2 centra), tricentrické (3 centra) až polycentrické (n center).
Zvláštní druhy areálů
Reliktní areál
Je vlastně zbytek rozšíření určitého původně většího areálu. Rozsah původního areálu se zjišťuje z paleobotanických nálezů. Reliktním areálem je např. areál rodu jinan (Ginkgo) rozkládající se v provincii An-chue v Číně, který se ještě na počátku čtvrtohor rozkládal cirkumpolárně na severní polokouli Reliktní areál není to samé co relikt.
Nepůvodní areál
Nepůvodní areál je areál vzniklý činností člověka. Taxony související se vznikem areálu působením člověka se nazývají antropofyty. Podle typu antropogenní příčiny rozlišujeme archeofyty, neofyty a apofyty. Existují i druhy u kterých již původní areál není znám (heřmánek cizí, šťavel žlutý).
Archeofyty
Archeofyty jsou taxony, nejčastěji druhy, které byly zavlečeny na určité území činností člověka v prehistorii. Jedná se například o kopřivu žahavku (Urtica urens), mák vlčí (Papaver rhoeas) či koukol polní (Agrostemma githago) zavlečené na na dnešní území České republiky v prehistorii.
Neofyty
Neofyty[8] jsou taxony, nejčastěji druhy, které byly zavlečeny na určité území činností člověka v době historické. Je to například případ puškvorce obecného (Acorus calamus), který byl zavlečen v 16. století na dnešní uzemí ČR z Indie. Jiným příkladem může být pěťour maloúborný (Galinsoga parviflora) k jehož zavlečení došlo v 19. století z Ameriky.
Apofyty
Apofyty jsou taxony, nejčastěji druhy z místní květeny migrující na antropogenně vytvořené biotopy, tedy na místa vytvořená lidskou činností. Příkladem mohou být kopřiva dvoudomá (U. dioica), kuklík městský (Geum urbanum) či bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria).
Zobrazení areálů
V chorologické praxi se areály zobrazují pomocí geografických map. Konkrétní zobrazení může být síťové, obrysové či bodové. obrysové - vychází ze známých krajních lokalit, které se spojí
Zdroje
Reference
- ↑ Malá československá encyklopedie ČSAV, III. svazek, písmeno I-L, heslo: kosmopolitní (biologie), vydala Academia, Praha 1985
- ↑ Malá československá encyklopedie ČSAV, II. svazek, písmeno D-CH, heslo: euryzonní, vydala Academia, Praha 1984
- ↑ Malá československá encyklopedie ČSAV, V. svazek, písmeno Pom-S, heslo: stenozonní, vydala Academia, Praha 1986
- ↑ Malá československá encyklopedie ČSAV, IV. svazek, písmeno M-Pol, heslo: polytopní, vydala Academia, Praha 1986
- ↑ Malá československá encyklopedie ČSAV, IV. svazek, písmeno M-Pol, heslo: monotopní, vydala Academia, Praha 1986
- ↑ Malá československá encyklopedie ČSAV, II. svazek, písmeno D-CH, heslo: eurytypní, vydala Academia, Praha 1984
- ↑ Malá československá encyklopedie ČSAV, V. svazek, písmeno Pom-S, heslo: stennotopní, vydala Academia, Praha 1986
- ↑ Malá československá encyklopedie ČSAV, IV. svazek, písmeno M-Pol, heslo: neofyt, vydala Academia, Praha 1986
Literatura
- Malá československá encyklopedie ČSAV, I. svazek, heslo: areaál (ekologie) vydala Academia, Praha 1984
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |