Afekt

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Verze z 1. 6. 2012, 11:00

Afekt (z latiny affectus) je krátkodobá, silná a prudká emoční reakce na významný podnět při sníženém sebeovládání. Je odreagováním náhle vzniklého emočního napětí a zpravidla vede k určitému jednání výrazovému (radost, žal, vztek, hnus, stud), popřípadě i zkratovému. Bývá doprovázen změnami některých tělesných funkcí, jako například dýchání, srdeční činnosti, neurohumorální sekrece apod. Stane-li se afekt jakožto obecná reakce na něco příjemného či nelibého předmětem obranných mechanismů, může vzniknout řada defenzivních způsobů zpracování afektu (blokáda afektu, odložení, přesunutí, izolace, maskování afektu).

Obsah

[skrýt]

Historie

Platón rozlišuje čtyři kategorie afektů, "hnutí mysli" či "vášní": rozkoš, bolest, žádost a strach. Podle Aristotela je jich sedm: žádost, hněv, strach, odvaha, radost, láska, nenávist, stesk, žárlivost a soucit.[1] Podle Descarta, Les passions de l´ame (1649) lze rozlišovat radost, nenávist, lásku, smutek, touhu a obdiv.

Odvozená slova

Afektivní znamená citový, týkající se citů, například afektivní poruchy. Afektivita znamená citovost, emotivní stránku člověka. Afektovaný označuje jednání nebo člověka, který vědomě zdůrazňuje afektivitu, přehnanou a nevěrohodnou citovost. Afikovat znamená citově oslovit, pohnout.

Související články

Literatura

  • J. Borossa, Témata psychoanalýzy 1: Nevědomí, afekty a emoce, úzkost, fantazie, hysterie. Praha: Portál, 2002 - 183 s. ISBN 80-7178-609-8

Reference

  1. Kirchner, Wörterbuch der philosophischen Grundbegriffe. 1907 - heslo Pathos