Bhópálská katastrofa

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Sysop (diskuse | příspěvky)
(+ Nový článek)
Porovnání s novější verzí →

Verze z 4. 12. 2008, 12:58

Katastrofa v Bhópálu je největší známá průmyslová havárie v historii. Během 3 dnů po havárii zemřelo přibližně 8 000 lidí. Do dnešního dne zemřelo přibližně 20 000 lidí. [1] Celkový počet zasažených lidí dosáhl počtu 520 000.

V noci z 2. na 3. prosince roku 1984 došlo v indickém městě Bhópál průmyslová katastrofa v chemické továrně patřící společnosti Union Carbide. Během nehody uniklo do okolí továrny cca 40 tun methylisokyanátu, kyanovodíku a dalších látek poškozující lidské zdraví.

Protest obětí katastrofy

Příčiny

Katastrofa byla zapříčiněna vniknutím většího množství vody do chemického reaktoru, což mělo za následek náhlý nárůst teploty a tlaku. Následná exploze uvolnila obrovský jedovatý mrak, který byl roznesen do okolí. Vlivem vypnutého poplašného zařízení nedošlo k varování obyvatelstva před blížícím se nebezpečím.

Jedovatý mrak zasáhl blízké obydlené oblasti, kde začal zabíjet. Účinek jedu byl okamžitý. Jed měl za následek okamžitou smrt (či slepotu s následnou smrtí) vlivem „spálení“ tkání očí a plic. Toxické látky pronikly do krevního řečiště, kde vážně poškodily další tělesné orgány. První akutní příznaky zasažení se projevovaly zvracením, pocitem pálení očí, v nose a v krku. Následné respirační selhání bylo hlavní příčinou úmrtí. V některých případech vyvolal plyn silnou vnitřní sekreci, která měla za následek zaplnění plic tekutinou.

Ti, co přežili první zasažení plynem, měli nenávratně poškozené plíce, neurologické symptomy zahrnující bolesti hlavy, poruchy rovnováhy, deprese, únavu, vyčerpání, podrážděnost. Dalšími poruchami bylo poškození trávicí trubice, pohybového aparátu, rozmnožovacího a imunitního systému.

Důsledky

Společnost Union Carbide odmítla požadavek na odškodnění obětí ve výši 220 miliónů dolarů, které v rámci předběžného vyrovnání požadovaly organizace sdružující oběti. Svůj postoj odůvodnila mimo jiné tím, že postižení obyvatelé se „na černo“ zabydleli v bezpečnostní zóně, kde nikdo bydlet nesměl, takže vina není na její straně, ale na straně poškozených, kteří riskovali na vlastní nebezpečí. Po 5 letech soudních tahanic se rozhodla indická vláda přistoupit na mimosoudní vyrovnání ve výši 470 miliónů dolarů. Výplata odškodného na osobu dosáhla okolo 270 až 530 dolarů. (Ve většině případů částka nestačila na uhrazení lékařské péče za 5 let od katastrofy). Soudní pře pokračují dodnes u amerických soudů.

Společnost Union Carbide uskutečnila fúzi v roce 1999 se společností DOW Chemicals (prodej firmy za 9,3 miliardy dolarů), které převzala veškeré její pohledávky vyjma odpovědnosti za katastrofu. Firma se tak stala druhou největší chemickou společností na světě.

Výrobní závod

Chemička ihned po havárii ukončila svůj provoz a firma Union Carbide ponechala oběti havárie bez odškodnění. Tovární komplex byl zanechán v dezolátním stavu, zamořený jedovatými látkami, které se pomalu uvolňují do okolí respektive do spodní vody. V roce 1999 navštívili tovární oblast experti Greenpeace. Jejich zpráva uvádí, že celý komplex je kontaminován pesticidy, těžkými kovy a chlorovanými chemikáliemi (nalezena rtuť, olovo, nikl, měď, hexachlorcyklohexan atd). Některé měřené hodnoty dosahují až milionkrát překročení doporučených hodnot Světovou zdravotnickou organizací (WHO).

Přibližně 20 000 lidí žijících v okolí chemičky je bez přístupu k pitné vodě, což má za následek vystavení již 2. generace obyvatel účinkům toxických látek.

Externí odkazy

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii