Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Pozoun
Z Multimediaexpo.cz
Verze z 19. 10. 2011, 15:41
Pozoun neboli trombón je žesťový hudební nástroj. Možné jsou oba názvy - trombón pochází z latiny, kdežto pozoun z němčiny - nezřídka se člověk ale může setkat s názorem, že trombón je větší (má větší menzuru), což je pravděpodobně způsobeno fonologickou podobností se slovem bombardón, tedy je lidovým označením pro heligón, či že obsahuje mechaniku - trombony s větší menzurou zpravidla mívají tzv. kvartu, čili kvartovou klapku - tento omyl je rozšířen i u některých prodejců[1]. Je tedy na každém, co užije. Podle Sachs-Hornbostelovy klasifikace patří mezi aerofony. Zvuk vzniká chvěním rtu na nátrubku. V soustavě trubek ústících do ozvučníku se pak vytváří charakteristický tón.
Obsah |
Historie
Pozoun je jedním z nejstarších hudebních nástrojů vyrobených z kovu. Na základě jazykopisných údajů vznikl ve Španělsku. První doložená zpráva o využití nástroje pochází z 15. století. V období baroka byl pozoun využíván jako sólový nástroj, později v klasicismu jeho využití pokleslo z důvodu menšího obsazení symfonického orchestru. Návrat pozounu nastal v období romantismu, ve kterém skladatelé začali znovu preferovat velký symfonický orchestr.
Využití
Pozounu se používá nejen v orchestrech, ale i v kvartetech, kvintetech, v jazzu a samozřejmě se uplatňuje i jako sólový nástroj, nejčastěji s doprovodem klavíru. V minulosti se používala širší škála druhů pozounu. Existovaly pozouny diskantové, altové, tenorové, basové a kontrabasové. Dnes se používají především pozouny altové, tenorové a basové, diskantové a kontrabasové se používají zřídka, ale můžeme je nalézt.
Složení pozounu
Existují mechanicky dva druhy pozounu:
- snižcový pozoun
- pozoun s mechanikou
Roztrubová část, která se kónicky rozšiřuje a na konci přechází do roztrubu (korpusu) je oběma typům společná. V ohybu se nejčastěji vyskytuje dolaďovací snižec a vyrovnávací zatížení. Snižcová část se skladá z vlastního snižce a z vnitřních trubic. Snižec se dá plynule posouvat a tím mění délku nástroje. Využívá se 7 poloh pomocí kterých se snižuje vytvořený alikvótní tón o 0-6 půltónů. Celková délka trubice tenorového pozounu je zhruba dvakrát delší než má trubka, tedy okolo 270 cm. Úplným vysunutím snižce se prodlouží o 2x60 cm. U trombonů s mechanickými ventily je namísto snižce soustava mechanicky připojovaných odboček (podobně jako na trubce). Hra na takovýto trombón je pochopitelně v mnoha ohledech snažší, ale přitom je ochuzena o některé melodické prvky a ozdoby, např. o takzvané glissando, tedy volné "klouzání" mezi jednotlivými tóny a zároveň takový pozoun nehraje příliš čistě - nelze například dolaďovat tóny v rámci přirozeného ladění a je tedy nutno užívat jen temperovaného ladění. Některé snižcové pozouny jsou vybaveny i jednou klapkou pro palec, která prodlužuje dráhu vzduchu a snižuje zvuk o kvartu. Tato klapka velmi zjednodušuje hraní, protože není třeba natahovat se daleko do 6. či 7. polohy: namísto toho hráč vytáhne jen první nebo druhou a sníží tón pomocí klapky.
Zdroje
- Frank P. Bär: Hudební nástroje (Fraus, 2006)
- Miloslav Hejda: Škola hry na snižcový tenorový pozoun (Supraphon, 1982)
Reference
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |