Radioastronomie

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 8. 7. 2025, 08:11

VLA, Nové Mexiko

Radioastronomie je odvětví astronomie zabývající se studiem nebeských těles prostřednictvím rádiových vln emitovaného fyzikálními procesy ve vesmíru. Rádiové vlny jsou delší než světelné, proto je k zachycení dobrého signálu nutno použít velmi velké antény nebo soustavy antén pracujících společně. Většina radioteleskopů používá parabolickou anténu na odraz vln do přijímače, který detekuje a zesiluje signál na použitelná data. To umožňuje radioastronomům vidět oblohu v rádiové části spektra.

Historie

V roce 1931 zkoumal americký radioinženýr českého původu Karl Jansky jako zástupce Bellových telefonních laboratoří rádiové záření. Použil k tomu improvizovanou anténu a přitom zachytil záření z oblohy. Ukázalo se, že záření souvisí s Mléčnou dráhou. Kupodivu se Jansky tomuto jevu už dále nevěnoval. Radioastronomie tak musela na svůj zrod čekat do doby postavení prvního opravdového rádiového dalekohledu.

Radioteleskop

Podrobnější informace naleznete na stránce: Radioteleskop

Označení „rádiový dalekohled“ je vlastně poněkud zavádějící, neboť se jedná o přístroj spíše charakteru antény - nelze se jím dívat a ani neposkytuje viditelný obraz. Přijaté informace zpracovává počítač.

Pulsar Vela – mrtvola neutronové hvězdy, která zbyla po obřím výbuchu supernovy, prolétá vesmírem poháněná energií tryskající z jednoho z jejích pólů

Rádiové záření ve vesmíru

Slunce je také zdrojem rádiového záření, stejně jako Jupiter. Meziplanetární sondy zachytily rádiové záření od všech velkých planet. Ovšem většina zdrojů tohoto záření leží daleko za hranicemi sluneční soustavy. Vydatnými rádiovými zdroji jsou zbytky po výbuších supernov, typickým dokladem toho je Krabí mlhovina. Některé typy galaxií také vydávají velmi silné rádiové záření. Pulsary, o nichž dnes již víme, že jsou to rotující neutronové hvězdy, objevila v roce 1967 Jocelyn Bell-Burnellová na základě jejich pravidelného vysílání rádiových vln.

Největší radioteleskopy

Rádiové dalekohledy pracující v současné době nám poskytují zajímavá řešení některých problémů. Stavějí se celé sítě radioteleskopů, jako Merlin ve Velké Británii a australský dalekohled na jižní polokouli. Největší jednoanténní radioteleskop na světě je v Arecibu na Portoriku. Jeho anténa má průměr 305 m a je umístěna v kráteru vyhaslé sopky. Anténa je sice nepohyblivá, ale díky každodenní rotaci Země prohlédne velký pás oblohy. V Novém Mexiku najdeme přístroj zvaný Very Large Array (VLA), který tvoří 27 spojených antén, jež se mohou pohybovat po kolejích a pojíždět po dráze ve tvaru písmene Y.

Související články

• Astrofyzika