Luděk Munzar

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 2. 2. 2019, 16:26 (zobrazit zdroj) Sysop (diskuse | příspěvky) (+ Masivní vylepšení) ← Porovnání se starší verzí		Verze z 5. 10. 2022, 08:26 (zobrazit zdroj) Sysop (diskuse | příspěvky) m (Nahrazení textu „{{Čfn osoba|“ textem „{{Kinobox osoba|“) Porovnání s novější verzí →
Řádka 166:		Řádka 166:
	* {{Čsfd osoba|1565}}		* {{Čsfd osoba|1565}}
	* {{Fdb osoba|20738}}		* {{Fdb osoba|20738}}
-	* {{Čfn osoba|20738}}	+	* {{Kinobox osoba|20738}}
	* {{Imdb osoba}}		* {{Imdb osoba}}
	* [http://dabingforum.cz/viewtopic.php?f=33&t=975 Luděk Munzar na Dabingforum.cz]		* [http://dabingforum.cz/viewtopic.php?f=33&t=975 Luděk Munzar na Dabingforum.cz]

---

Verze z 5. 10. 2022, 08:26

Luděk Munzar (* 20. března 1933, Nová Včelnice u Kamenice nad Lipou, † 26. ledna 2019, Praha) byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze, které opustil v roce 1990 spolu se svojí manželkou herečkou Janou Hlaváčovou.

Život

Absolvoval Vyšší hospodářskou školu v Hradci Králové. V letech 1952 až 1956 studoval herectví na pražské Divadelní fakultě Akademie múzických umění, v ročníku vedeném Vítězslavem Vejražkou^[1]. Po ukončení studia nastoupil na sezónu 1956–1957 do Městského oblastního divadla v Mladé Boleslavi. Od října 1957 byl angažován jako člen činohry Národního divadla v Praze. V roce 1990 Národní divadlo opustil, protože se neshodl s tehdejším vedením. Podle Munzara „Můj vztah k Národnímu divadlu byl obrozenecký, národovecký a oni tam začali hrát jako v malém sklepním divadle. Národní divadlo není jen ta budova, to je součást našeho kulturního dědictví. Jestli někdo tu tradici ironizuje a posmívá se jí, tak se posmívá svým předkům.“^[2]

Spolu s Janou Hlaváčovou byli jedni z mála českých umělců, kteří nepodepsali tzv. Antichartu odsuzující prohlášení Charty 77. Munzar o tom v roce 2013 řekl: „Komunisti udělali Antichartu a já ji nepodepsal, ale nikde jsem o tom nemluvil. To je celé.“^[3]

Pracoval také v dabingu a v televizi. Svůj hlas propůjčil zejména americkému herci Paulovi Newmanovi. Měl slabost pro rozhlas a účinkoval v řadě rozhlasových pořadů.^[4] Od ledna 2015 připravoval pro Dvojku Českého rozhlasu společně s Františkem Novotným pořad Okouzlení slovem.^[5]

Dne 12. června 1957 se oženil se svojí první manželkou, loutkoherečkou Naděždou Munzarovou, se kterou měl dceru Johanu (* 1962). Po rozvodu v roce 1964 se oženil s Janou Hlaváčovou, se kterou měl druhou dceru Barboru Munzarovou, která je také herečkou. A ještě vyženil dceru Terezu (* 1963), kterou měla Jana Hlaváčová z prvního manželství s Jiřím Michným. Jeho první manželka Naděžda Munzarová se v roce 1967 vdala za Ivana Krause, bratra Jana Krause a v roce 1968 spolu s dcerou Johanou emigrovali.

Mezi soukromé zájmy Luďka Munzara patřilo letectví a automobilové závody. V roce 1989 získal s Tatraplánem Sport 602 titul mistra Evropy v závodech automobilových veteránů.^[6]

Zemřel dne 26. ledna 2019 v Praze-Modřanech ve věku 85 let.^[7]

Citát

„

Krejčova inscenace Romea a Julie v Národním divadle s Třískou a Tomášovou a Munzarem jako Merkuciem byla pro mě zjevením. Tříska a Munzar byli mými vzory. Chtěl jsem se jim vyrovnat.

“

Ocenění

• 1968 vyznamenání Za vynikající práci
• 1977 zasloužilý člen ND
• 1982 titul zasloužilý umělec
• 1996 Cena Františka Filipovského za mužský herecký výkon v dabingu filmu Jean od Floretty a Manon od pramene
• 2000 Cena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu
• 2011 Cena Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra

Filmografie

• 1956 – Dalibor
• 1956 – Dědeček automobil
• 1957 – Ročník 21
• 1958 – Dnes naposled
• 1958 – Morálka paní Dulské
• 1958 – Občan Brych
• 1959 – Letiště nepřijímá
• 1959 – Pět z milionu
• 1960 – Pochodně
• 1960 – Srpnová neděle
• 1961 – Kde řeky mají slunce
• 1961 – Labyrint srdce
• 1961 – Pouta
• 1961 – Reportáž psaná na oprátce
• 1962 – Horoucí srdce
• 1963 – Mykoin PH 510
• 1964 – Atentát
• 1964 – První den mého syna
• 1965 – 5 milionů svědků
• 1965 – Neviditelný
• 1966 – Kočár do Vídně
• 1966 – Nahá pastýřka
• 1966 – Úzkost
• 1967 – Stud
• 1968 – Jarní vody
• 1968 – Královský omyl
• 1968 – Objížďka
• 1968 – Žert
• 1971 – Hry lásky šálivé
• 1972 – Hráč
• 1972 – Slečna Golem
• 1972 – Smrt si vybírá
• 1973 – Větrné moře
• 1974 – Sedmého dne večer
• 1974 – 30. případů majora Zemana - díl: 2. Vyznavači ohně
• 1975 – Akce v Istanbulu
• 1975 – Anna, sestra Jany
• 1975 – Na konci světa
• 1975 – Škaredá dědina
• 1976 – 30. případů majora Zemana - díl: 11.Křížová cesta
• 1975 – Zrcadlo pro Kristýnu
• 1976 – Dům Na poříčí
• 1976 – Malá mořská víla
• 1976 – Odysseus a hvězdy
• 1976 – Paleta lásky
• 1976 – Terezu bych kvůli žádné holce neopustil
• 1977 – Čarodějův učeň
• 1977 – Pasiáns
• 1977 – Zrcadlení
• 1978 – Od zítřka nečaruji
• 1978 – Silnější než strach
• 1979 – Čas pracuje pro vraha
• 1980 – Bruncvík a lev
• 1980 – Jak napálit advokáta
• 1980 – Královská hra
• 1980 – Něco je ve vzduchu
• 1980 – Temné slunce
• 1981 – Ubohý pan Kufalt
• 1981 – Ta chvíle, ten okamžik
• 1982 – Poslední propadne peklu
• 1982 – Třetí princ
• 1983 – Pod nohama nebe
• 1984 – S čerty nejsou žerty
• 1985 – Kronika krysaře (krátkometrážní film)
• 1985 – Synové a dcery Jakuba skláře (TV seriál)
• 1986 – Kdo se bojí, utíká
• 1986 – Lev s bílou hřívou
• 1987 – Mág
• 1995 – Generál Eliáš
• 1999 – Hanele
• 2011 – Nevinnost
• 2012 – Svatá čtveřice
• 2014 – Piknik

Rozhlasové role

• 1964 William Shakespeare: Richard III., rozhlasová adaptace, překlad: Zdeněk Urbánek, rozhlasová úprava a režie: Josef Červinka, dramaturgie: Jaromír Ptáček, hudba: Marek Kopele. Hrají: král Richard III. (Jiří Adamíra), král Edvard IV. (Miloš Nedbal), vévoda z Clarence (Otakar Brousek), královna Alžběta (Vlasta Chramostová), lady Anna (Jaroslava Adamová), vévodkyně z Yorku (Leopolda Dostalová), vévoda z Richmondu (Luděk Munzar), vévoda z Buckinghamu (Čestmír Řanda), lord Stanley (Josef Větrovec), lord Hastings (Jaromír Spal), hrabě Rivers (Oldřich Janovský), Catesby (Bohumil Křížek), Radcliff (Bohumil Švarc), Brakenburry (Jiří Suk), londýnský starosta (Ladislav Kulhánek), měšťan a písař (Josef Patočka), vypravěč (Josef Červinka) a další.^[8]

Reference

1. ↑ Jiří Janoušek: Tváře bez svatozáře, Práce, Praha, 1987, str. 234
2. ↑ Luděk Munzar a Jana Hlaváčová: Stárnout v téhle společnosti je hodně těžké. Novinky [online]. . Dostupné online.  
3. ↑ Lidé dnes chtějí slyšet dobré slovo. Katolický týdeník [online]. . Dostupné online.  
4. ↑ Na rádio si sáhnout nenechám, říká Luděk Munzar v magazínu eRko [online]. Český rozhlas. Dostupné online.  
5. ↑ HRITZ, Jakub. Novinky na Dvojce v roce 2015 [online]. Český rozhlas. Dostupné online.  
6. ↑ Autofotka týdne: Munzarova mistrovská tatrovka osiřela. iDnes.cz [online]. . Dostupné online.  
7. ↑ https://www.novinky.cz/kultura/495620-zemrel-herec-ludek-munzar.html
8. ↑ William Shakespeare: Richard III. [online]. Čerský rozhlas, 2016-04-02, [cit. 2016-04-02]. Dostupné online.  

Literatura

• František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 57, ISBN 80-200-0782-2
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 290
• František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 13, 103, 141, 143, 202
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 447, ISBN 978-80-200-1502-0
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 326, 520.
• Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 276, 292, 298, 370, 389, ISBN 80-207-0419-1
• Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 237–241.
• Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 133, 169, 170, 180, 390, 427–8, 446, ISBN 80-204-0493-7
• Jiří Janoušek: Tváře bez svatozáře, Práce, Praha, 1987, str. 221–230, 234
• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha : Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 632-633.  
• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 438.  
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 321–2
• Hana Konečná a kol: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 303, 330, 335, 385, 400, 401
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 477.  
• Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 27, ISBN 80-903399-5-6
• Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 95
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 416.  

Externí odkazy

• Luděk Munzar v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Luděk Munzar v archivu Národního divadla
• ČSFD.cz – Luděk Munzar
• FDb.cz – Luděk Munzar
• Kinobox.cz – Luděk Munzar
• IMDb.com – Luděk Munzar (anglicky)

• Luděk Munzar na Dabingforum.cz

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii