Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Osojno
Z Multimediaexpo.cz
Verze z 10. 3. 2013, 22:05
Osojno je osada v obci Dražeň, ve střední části okresu Plzeň-sever. Leží 6,5 km jihovýchodně od Manětína v údolí Osojenského potoka.
Historie
První písemná zmínka je z roku 1169, kdy král Vladislav II. daroval osadu s tehdejším názvem Ozoya komendě johanitů v Manětíně. Okolí osady však bylo podle archeologických nálezů osídleno i v pravěku. Název osady Osojno by mohl vycházet ze staroslovanského slova osjný, tj. ležící na stinném místě. Později se také osadě říkalo Solníky. Na počátku husitských válek v roce 1420 zastavuje císař Zikmund manětínské panství včetně Osojna Bohuslavovi ze Švamberka. V roce 1454 zastavuje Bohuslavův syn Hynek Krušina se svým synem Bohuslavem za 200 kop Osojno a 7 dalších vesnic strýci Janu ze Švamberka na Rokycanech. Švamberkové získávají manětínské panství do úplného vlastnictví v roce 1483, kdy král Vladislav Jagellonský povolil mistru johanitského řádu ve Strakonicích, Janu ze Švamberka, definitivní prodej Manětína a 28 vsí včetně Osojna Bohuslavovi a jeho synům Hynkovi a Jindřichovi za 9 024 kop. K roku 1548] je v Osojně připomínán poplužní dvůr s pivovarem a tvrzí v držení Jáchyma ze Švamberka. Roku 1577 prodává Kryzelda Švamberková z Lobkovic Osojno a 7 okolních vsí Jeronýmu ml. Hrobčickému z Hrobčic za 13 000 kop grošů. Dvůr v Osojně přestává být samostatným statkem a je přidělen k Manětínu. Také osojenský pivovar byl zrušen, neboť Hrobčický měl v Manětíně postavený pivovar nový. Vesničanům nastávají kruté časy, neboť rychtáři z prodaných vesnic si roku 1592 stěžují králi Rudolfovi II. na nového pána a uvádějí, že Hrobčický zvýšil roboty ze 3 dnů na 22, pobral všechny lesy, sedlákům bere syny a dcery do dvorů, aniž by jim zaplatil. Dále si stěžovali špatné pivo, které po zrušení místního pivovaru museli od Hrobčického za osm grošů odebírat – než pivo z Manětína dovezou, všechno zoctí a nelze je pít, přičemž o svátcích letničních dostávali o sud více, než mohli vypít. Jeroným Hrobčický byl podle poddaných také příliš tvrdý, pro maličkosti dával pokuty, které tvrdě vymáhal, a prý ani na domluvný dopis od Kryzeldy Švamberkové z Lobkovic nic nedal. Jeroným Hrobčický králi odpověděl, že bydlí už několik let v Košticích a nemůže odpovídat za svého manětínského úředníka. K roku 1616 byl vlastníkem Osojna Jeronýmův syn Jan Vilím Hrobčický z Hrobčic, který si je nechal s ostatním majetkem zapsat do zemských desek, ale již o rok později musel předlužené manětínské panství prodat Kryštofu Karlovi z Roupova. Tomu bylo po porážce stavovského povstání panství zkonfiskováno a koupil jej rod Lažanských z Bukové. Za třicetileté války byla vesnice i se dvorem pravděpodobně vypleněna, protože v letech 1670–80 nechal Karel Maxmilián Lažanský postavit zcela nový dvůr Osojno a svedl k němu veškeré pozemky po zaniklé vsi.
Okolí
Údolí Osojenského potoka, které má ráz šumavského podhůří, je sevřeno mezi kopce Citeř (589 m) a Hůrku (575 m) převyšující dno údolí o téměř sto metrů. Na severozápadním svahu Hůrky se nachází přírodní památka Osojno chránící původní smíšený les. Osojno sousedí na severu s Hodovizem, na severovýchodě s Pláněmi, na jihu s Bažantnicí a na západě s Hvozdem.
Reference
- Irena Bukačová, Jiří Fák, Karel Foud: Severní Plzeňsko II; Nakladatelství Českého lesa, Domažlice 1997, ISBN 80-901877-5-7
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |