BMW 801

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 12. 10. 2014, 20:12

Motor BMW 801 (2005)

Příd letounu Focke-Wulf 190A (2014)

BMW 801 byl letecký vzduchem chlazený dvouhvězdicový čtrnáctiválcový motor, vyráběný německou firmou BMW, používaný v řadě německých vojenských letadel během druhé světové války. Původně měl nahradit stávající hvězdicové motory na transportních a jiných podobných letadlech. (Ovšem na stávajících konstrukcích nakonec zůstávaly i nadále dosavadní typy motorů — lze např. uvést dopravní letouny Junkers Ju 52/3m, Junkers Ju 90, Focke-Wulf Fw 200 či Dornier Do 17.) Uplatnění ale nalezl kupříkladu u letounů Focke-Wulf Fw 190, Junkers Ju 88 a Ju 188, Dornier Do 217, či čtyřmotorového typu Junkers Ju 290. V této době mezi evropskými konstruktéry panoval názor, že vidlicové motory jsou díky jejich menší čelní ploše a tím pádem nižšímu odporu vzduchu podmínkou pro vysoké výkony. (Ovšem i přesto lze v Evropě v této době nalézt i několik sériově vyráběných stíhaček s hvězdicovým motorem, například holandský Fokker D.XXI, polské typy PZL P.11 a PZL P.24, rumunský IAR-80, či ve Francii vyráběné stíhačky Marcel Bloch MB-152 a MB-155. Mimo to tam vzniká i prototyp stíhačky MB-157 s výkonným čtrnáctiválcem Gnome Rhône 14R. Vedle toho také evropské země nakupují s těmito motory stíhačky v USA — Francie zakoupila nezanedbatelné množství strojů Curtiss P-36, Finové zase nakupují stíhačky Brewster B-239. Snad nejméně se v této době hvězdicové motory uplatňují v britském letectvu — na počátku války nalezneme ve výzbroji RAF již jen dosluhující dvouplošníky Gloster Gauntlet a Gloster Gladiator, počátkem války lze hvězdicové motory najít pouze u těžké dvoumotorové stíhačky Bristol Beaufighter. Je ovšem otázkou, zda-li na použití hvězdicových motorů v Británii neměla vliv i momentální dostupnost výkonných typů — například prototyp stíhačky Vickers 279 Venom, který vznikal na základě specifikací F.5/34, které byly v pozadí pozdějších úspěšných konstrukcí Hawker Hurricane a Supermarine Spitfire, byl zřetelně handicapován nedostatečným výkonem motoru Bristol Aquila. Ostatně v různých obměnách v podstatě totéž platí i pro typy Bristol Type 146, Gloster G.38, Gloster G.39 či Blackburn Roc. Tento problém, tedy nedostatek — či spíše neexistence — výkonných vzduchem chlazených hvězdicových motorů, byl ještě zvýrazněn při vývoji stíhaček na základě specifikací F.18/37 a F.18/39, tedy strojů Hawker Typhoon, Hawker Tornado a Martin-Baker M.B.3, kdy teprve na posledním prototypu Tornada byl namontován prototyp dvouhvězdicového osmnáctiválce Bristol Centaurus. Mimo to lze také vzpomenout sovětské stroje Polikarpov I-16 a I-153, ačkoliv ty už koncem třicátých let nebyly na vrcholu výkonového žebříčku; mimo ně ovšem lze zmínit prototypy Polikarpov I-180 a I-185, byť tyto se nedostaly do sériové výroby. Kapitolu samu o sobě pak na přelomu 30. a 40. let v Evropě tvoří Itálie, kde naopak na začátku války všechny tři typy stíhaček zaváděných do výzbroje — tedy Fiat CR.42, Fiat G.50 a Macchi MC.200 — jsou poháněny hvězdicovými motory, zatímco starší typ Fiat CR.32 s vidlicovým dvanáctiválcem již dosluhoval. Mimo to byl poměrně úspěšně exportován typ Reggiane Re.2000, rovněž poháněný hvězdicovým motorem, který se navíc dočkal i licenční výroby v Maďarsku.) Nicméně konstruktér Kurt Tank si tento motor vybral jako náhradu pro nový stíhací letoun na kterém pracoval, poté co zcela zklamal vzduchem chlazený hvězdicový motor BMW 139. Typ BMW 801 se tak stal mezi veřejností asi nejznámější jako pohonná jednotka stíhačky Focke-Wulf Fw 190.

Konstrukce a hlavní technické údaje

Vzduchem chlazený čtyřdobý zážehový dvouhvězdicový přeplňovaný čtrnáctiválec (válce motoru byly ve dvou hvězdicích po sedmi) vybavený reduktorem, se suchou klikovou skříní. Přeplňování motoru zajišťoval jednostupňový odstředivý kompresor poháněný dvourychlostním převodem od klikového hřídele. Rozvod byl dvouventilový, OHV.

BMW 801C

Vrtání válce: 156 mm
Zdvih pístu: 156 mm
Zdvihový objem: 41,74 litru
Geometrický kompresní poměr: 6,5
Převod reduktoru: 1,846
Průměr: 1290 mm
Délka: 2006 mm
Hmotnost suchého motoru: 1012 kg
Vzletový výkon: 1 600 koní (cca 1 176 kW) při 2700 ot/min
- Střední efektivní tlak: 1,253 MPa
- Měrný výkon motoru (výkon vztažený k ploše pístů): 0,439 kW.cm²
Bojový výkon (při 2400 ot/min):
- ve výšce 700 m (1. převod kompresoru): 1 460 koní (cca 1074 kW)
- spotřeba paliva: 515-550 l.
- ve výšce 4 400 m (2. převod kompresoru): 1 310 koní (cca 963 kW)
- spotřeba paliva: 580-630 l.
Měrná spotřeba paliva: 0,308 kg.kW.h
Poměr výkon/hmotnost: 1,16 kW.kg
Předepsané palivo: letecký benzín B4, o.č. 87

BMW 801D-2

Zdvihový objem: 41,74 litru
Geometrický kompresní poměr: 7,2
Převod reduktoru: 1,846
Vzletový výkon: 1 730 koní (cca 1 272 kW) při 2700 ot/min
- Střední efektivní tlak: 1,355 MPa
- Měrný výkon motoru (výkon vztažený k ploše pístů): 0,475 kW.cm²
Bojový výkon (při 2400 ot/min):
- ve výšce 700 m (1. převod kompresoru): 1 520 koní (cca 1118 kW)
- ve výšce 5 300 m (2. převod kompresoru): 1 320 koní (cca 971 kW)
Předepsané palivo: letecký benzín C3

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
BMW 801

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
-[[Soubor:BMW801 front.jpg|right|thumb|Motor BMW 801]]
+[[Soubor:BMW801 front.jpg|240px|thumb|Motor BMW 801 (2005)]]
+[[Soubor:Muzeum-Kbely-2014-051.jpg|240px|thumb|Příd letounu [[Focke-Wulf Fw 190|Focke-Wulf 190A]] (2014)]]
 '''BMW 801''' byl letecký [[Vzduchové chlazení spalovacích motorů|vzduchem chlazený]] [[Hvězdicový motor|dvouhvězdicový]] [[Válec (motor)|čtrnáctiválcový]] [[motor]], vyráběný [[Německo|německou]] firmou BMW, používaný v řadě německých vojenských letadel během [[druhá světová válka|druhé světové války]].
-Původně měl nahradit stávající hvězdicové motory na [[Transportní letoun|transportních]] a jiných podobných letadlech. (Ovšem na stávajících konstrukcích nakonec zůstávaly i nadále dosavadní typy motorů — lze např. uvést dopravní letouny [[Junkers Ju 52|Junkers Ju&nbsp;52/3m]], [[Junkers Ju 90]], [[Focke-Wulf Fw 200]] či [[Dornier Do 17]].) Uplatnění ale nalezl kupříkladu u letounů [[Focke-Wulf Fw 190]], [[Junkers Ju 88]] a Ju 188, [[Dornier Do 217]], či čtyřmotorového typu [[Junkers Ju 290]]. V této době mezi [[Evropa|evropskými]] [[konstruktér]]y panoval názor, že [[řadový motor|vidlicové motory]] jsou díky jejich menší čelní ploše a tím pádem nižšímu [[Odpor prostředí|odporu vzduchu]] podmínkou pro vysoké výkony. (Ovšem i přesto lze v Evropě v této době nalézt i několik sériově vyráběných stíhaček s hvězdicovým motorem, například [[Holandsko|holandský]] [[Fokker D.XXI]], polské typy [[PZL P.11]] a [[PZL P.24]], [[Rumunsko|rumunský]] [[IAR-80]], či ve Francii vyráběné stíhačky [[Bloch MB-152|Marcel Bloch MB-152]] a MB-155. Mimo to tam vzniká i prototyp stíhačky MB-157 s výkonným čtrnáctiválcem Gnome Rhône 14R. Vedle toho také evropské země nakupují s těmito motory stíhačky v [[USA]] — [[Francie]] zakoupila nezanedbatelné množství strojů [[Curtiss P-36 Hawk|Curtiss P-36]], Finové zase nakupují stíhačky [[Brewster F2A Buffalo|Brewster B-239]]. Snad nejméně se v této době hvězdicové motory uplatňují v britském letectvu — na počátku války nalezneme ve výzbroji [[Royal Air Force|RAF]] již jen dosluhující [[dvouplošník]]y [[Gloster Gauntlet]] a [[Gloster Gladiator]], počátkem války lze hvězdicové motory najít pouze u těžké dvoumotorové stíhačky [[Bristol Beaufighter]]. Je ovšem otázkou, zda-li na použití hvězdicových motorů v Británii neměla vliv i momentální dostupnost výkonných typů — například prototyp stíhačky Vickers 279 Venom, který vznikal na základě specifikací F.5/34, které byly v pozadí pozdějších úspěšných konstrukcí Hawker Hurricane a Supermarine Spitfire, byl zřetelně handicapován nedostatečným výkonem motoru Bristol Aquila. Ostatně v různých obměnách v podstatě totéž platí i pro typy Bristol Type 146, Gloster G.38, Gloster G.39 či [[Blackburn Roc]]. Tento problém, tedy nedostatek — či spíše neexistence — výkonných vzduchem chlazených hvězdicových motorů, byl ještě zvýrazněn při vývoji stíhaček na základě specifikací F.18/37 a F.18/39, tedy strojů [[Hawker Typhoon]], [[Hawker Tornado]] a [[Martin-Baker M.B.3]], kdy teprve na posledním prototypu Tornada byl namontován prototyp dvouhvězdicového osmnáctiválce Bristol Centaurus. Mimo to lze také vzpomenout sovětské stroje [[Polikarpov I-16]] a [[Polikarpov I-153|I-153]], ačkoliv ty už koncem třicátých let nebyly na vrcholu výkonového žebříčku; mimo ně ovšem lze zmínit prototypy [[Polikarpov I-180]] a [[Polikarpov I-185|I-185]], byť tyto se nedostaly do sériové výroby. Kapitolu samu o sobě pak na přelomu 30. a 40. let v Evropě tvoří Itálie, kde naopak na začátku války všechny tři typy stíhaček zaváděných do výzbroje — tedy [[Fiat CR.42]], [[Fiat G.50]] a [[Macchi MC.200 Saetta|Macchi MC.200]] — jsou poháněny hvězdicovými motory, zatímco starší typ [[Fiat CR.32]] s vidlicovým dvanáctiválcem již dosluhoval. Mimo to byl poměrně úspěšně exportován typ [[Reggiane Re.2000]], rovněž poháněný hvězdicovým motorem, který se navíc dočkal i licenční výroby v [[Maďarsko|Maďarsku]].) Nicméně konstruktér [[Kurt Tank]] si tento motor vybral jako náhradu pro nový [[stíhací letoun]] na kterém pracoval, poté co zcela zklamal vzduchem chlazený hvězdicový motor BMW 139. Typ BMW 801 se tak stal mezi veřejností asi nejznámější jako pohonná jednotka stíhačky [[Focke-Wulf Fw 190]].
+Původně měl nahradit stávající hvězdicové motory na [[Transportní letoun|transportních]] a jiných podobných letadlech. (Ovšem na stávajících konstrukcích nakonec zůstávaly i nadále dosavadní typy motorů — lze např. uvést dopravní letouny [[Junkers Ju 52|Junkers Ju&nbsp;52/3m]], [[Junkers Ju 90]], [[Focke-Wulf Fw 200]] či [[Dornier Do 17]].) Uplatnění ale nalezl kupříkladu u letounů [[Focke-Wulf Fw 190]], [[Junkers Ju 88]] a Ju&nbsp;188, [[Dornier Do 217]], či čtyřmotorového typu [[Junkers Ju 290]]. V této době mezi [[Evropa|evropskými]] [[konstruktér]]y panoval názor, že [[řadový motor|vidlicové motory]] jsou díky jejich menší čelní ploše a tím pádem nižšímu [[Odpor prostředí|odporu vzduchu]] podmínkou pro vysoké výkony. (Ovšem i přesto lze v Evropě v této době nalézt i několik sériově vyráběných stíhaček s hvězdicovým motorem, například [[Holandsko|holandský]] [[Fokker D.XXI]], polské typy [[PZL P.11]] a [[PZL P.24]], [[Rumunsko|rumunský]] [[IAR-80]], či ve Francii vyráběné stíhačky [[Bloch MB-152|Marcel Bloch MB-152]] a MB-155. Mimo to tam vzniká i prototyp stíhačky MB-157 s výkonným čtrnáctiválcem Gnome Rhône 14R. Vedle toho také evropské země nakupují s těmito motory stíhačky v [[USA]] — [[Francie]] zakoupila nezanedbatelné množství strojů [[Curtiss P-36 Hawk|Curtiss P-36]], Finové zase nakupují stíhačky [[Brewster F2A Buffalo|Brewster B-239]]. Snad nejméně se v této době hvězdicové motory uplatňují v britském letectvu — na počátku války nalezneme ve výzbroji [[Royal Air Force|RAF]] již jen dosluhující [[dvouplošník]]y [[Gloster Gauntlet]] a [[Gloster Gladiator]], počátkem války lze hvězdicové motory najít pouze u těžké dvoumotorové stíhačky [[Bristol Beaufighter]]. Je ovšem otázkou, zda-li na použití hvězdicových motorů v Británii neměla vliv i momentální dostupnost výkonných typů — například prototyp stíhačky Vickers 279 Venom, který vznikal na základě specifikací F.5/34, které byly v pozadí pozdějších úspěšných konstrukcí Hawker Hurricane a Supermarine Spitfire, byl zřetelně handicapován nedostatečným výkonem motoru Bristol Aquila. Ostatně v různých obměnách v podstatě totéž platí i pro typy Bristol Type 146, Gloster G.38, Gloster G.39 či [[Blackburn Roc]]. Tento problém, tedy nedostatek — či spíše neexistence — výkonných vzduchem chlazených hvězdicových motorů, byl ještě zvýrazněn při vývoji stíhaček na základě specifikací F.18/37 a F.18/39, tedy strojů [[Hawker Typhoon]], [[Hawker Tornado]] a [[Martin-Baker M.B.3]], kdy teprve na posledním prototypu Tornada byl namontován prototyp dvouhvězdicového osmnáctiválce Bristol Centaurus. Mimo to lze také vzpomenout sovětské stroje [[Polikarpov I-16]] a [[Polikarpov I-153|I-153]], ačkoliv ty už koncem třicátých let nebyly na vrcholu výkonového žebříčku; mimo ně ovšem lze zmínit prototypy [[Polikarpov I-180]] a [[Polikarpov I-185|I-185]], byť tyto se nedostaly do sériové výroby. Kapitolu samu o sobě pak na přelomu 30. a 40. let v Evropě tvoří Itálie, kde naopak na začátku války všechny tři typy stíhaček zaváděných do výzbroje — tedy [[Fiat CR.42]], [[Fiat G.50]] a [[Macchi MC.200 Saetta|Macchi MC.200]] — jsou poháněny hvězdicovými motory, zatímco starší typ [[Fiat CR.32]] s vidlicovým dvanáctiválcem již dosluhoval. Mimo to byl poměrně úspěšně exportován typ [[Reggiane Re.2000]], rovněž poháněný hvězdicovým motorem, který se navíc dočkal i licenční výroby v [[Maďarsko|Maďarsku]].) Nicméně konstruktér [[Kurt Tank]] si tento motor vybral jako náhradu pro nový [[stíhací letoun]] na kterém pracoval, poté co zcela zklamal vzduchem chlazený hvězdicový motor BMW 139. Typ BMW 801 se tak stal mezi veřejností asi nejznámější jako pohonná jednotka stíhačky [[Focke-Wulf Fw 190]].
 == Konstrukce a hlavní technické údaje ==
 Vzduchem chlazený čtyřdobý zážehový [[hvězdicový motor|dvouhvězdicový]] přeplňovaný čtrnáctiválec (válce motoru byly ve dvou hvězdicích po sedmi) vybavený reduktorem, se suchou klikovou skříní. Přeplňování motoru zajišťoval jednostupňový odstředivý kompresor poháněný dvourychlostním převodem od klikového hřídele. Rozvod byl dvouventilový, OHV.
-'''BMW 801C'''
+;'''BMW 801C'''
 *'''Vrtání válce''': 156 mm
 *'''Zdvih pístu''': 156 mm
@@ Řádka 12: / Řádka 14: @@
 *'''Průměr''': 1290 mm
 *'''Délka''': 2006 mm
-*'''Hmotnost suchého motoru''': 1012 [[kg]]
+*'''Hmotnost suchého motoru''': 1012 kg
-*'''Vzletový výkon''': 1600 koní (cca 1176 [[kW]]) při 2700 ot/min
+*'''Vzletový výkon''': 1&nbsp;600 koní (cca 1 176 kW) při 2700 ot/min
 **'''Střední efektivní tlak''': 1,253 MPa
 **'''Měrný výkon motoru''' (výkon vztažený k ploše pístů): 0,439 kW.cm²
 *'''Bojový výkon''' (při 2400 ot/min):
-**ve výšce 700 m (1. převod kompresoru): 1460 koní (cca 1074 kW)
+**ve výšce 700 m (1. převod kompresoru): 1 460 koní (cca 1074 kW)
 **spotřeba paliva: 515-550 l.
-** ve výšce 4400 m (2. převod kompresoru): 1310 koní (cca 963 kW)
+** ve výšce 4 400 m (2. převod kompresoru): 1 310 koní (cca 963 kW)
 **spotřeba paliva: 580-630 l.
 *'''[[Měrná spotřeba paliva]]''': 0,308 kg.kW.h
 *'''Poměr výkon/hmotnost''': 1,16 kW.kg
 *'''Předepsané palivo''': letecký benzín B4, o.č. 87
-'''BMW 801D-2'''
+; '''BMW 801D-2'''
 *'''Zdvihový objem''': 41,74 litru
 *'''Geometrický [[kompresní poměr]]''': 7,2
 *'''Převod reduktoru''': 1,846
-*'''Vzletový výkon''': 1730 koní (cca 1272 kW) při 2700 ot/min
+*'''Vzletový výkon''': 1&nbsp;730 koní (cca 1 272 kW) při 2700 ot/min
 **'''Střední efektivní tlak''': 1,355 MPa
 **'''Měrný výkon motoru''' (výkon vztažený k ploše pístů): 0,475 kW.cm²
 *'''Bojový výkon''' (při 2400 ot/min):
-**ve výšce 700 m (1. převod kompresoru): 1520 koní (cca 1118 kW)
+**ve výšce 700 m (1. převod kompresoru): 1 520 koní (cca 1118 kW)
-** ve výšce 5300 m (2. převod kompresoru): 1320 koní (cca 971 kW)
+** ve výšce 5 300 m (2. převod kompresoru): 1 320 koní (cca 971 kW)
 *'''Předepsané palivo''': letecký benzín C3
-{{commonscat|BMW 801}}{{Článek z Wikipedie}}
+{{Commonscat|BMW 801}}{{Článek z Wikipedie}}
 [[Kategorie:Letecké motory]]