Litva

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 3. 2. 2023, 16:06

Litva
Litevská republika
Lietuvos Respublika
Litevská vlajka   Litevský znak
The media player is loading... Prehravac se nahrava...
Litevská hymna – Tautiška giesmė
Tautos jėga vienybėje
Geografie
Hlavní město:	Vilnius
Rozloha:	65 200 km2 (120. na světě) z toho 1,35 % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Aukštojas (293,84 m n.m.)
Časové pásmo:	+ 2
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	3 366 357 (127. na světě)
Hustota zalidnění:	52 (114. na světě)
HDI:	0,869 (vysoký)
Jazyk:	litevština (úřední), žemaitština, ruština
Náboženství:	katolíci
Státní útvar
Státní zřízení:	republika
Měna:	litevský litas (LTL)
HDP/obyvatel:	14 273 USD (2008)
Mezinárodní identifikace
MPZ:	LT
Telefonní předvolba:	+ 370
Národní TLD:	.lt

Litva (litevsky Lietuva nebo Lietuvos Respublika) je nejjižnější a největší ze tří pobaltských zemí. Hraničí s Lotyšskem (délka hranic 588 km) na severu, s Běloruskem (677 km) na jihovýchodě, s Polskem (104 km) a ruskou Kaliningradskou oblastí (273 km) na jihozápadě. Litva má 90,66 km písečného pobřeží. Litva je od roku 2004 členskou zemí NATO a Evropské unie.

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Litvy

Lidé žili na tomto území již od pravěku. Historické záznamy svědčí o tom, že obchod tu vzkvétal již kolem roku 50 př.n.l., kdy se odtud vyvážel jantar až do římské říše.

První litevské státní útvary vznikly v 10. až 13. století. V roce 1240 se spojily ve Velkoknížectví litevské. Na počátku 13. století Litevci odrazili německé křižáky a udrželi si nezávislost. Roku 1385 vstoupila Litva do Krevské unie spolu s Polskem. V roce 1569 uzavřelo Velkoknížectví litevské smlouvu s Polskem, tzv. Lublinskou unii. Díky ní vytvořila Litva s Polskem stát dvou uznaných národů. Ve státě měli větší vliv Poláci.

V letech 1702 až 1706 byla Litva okupována Švédy. Litva byla spojena s Polskem až do roku 1795, kdy stát zanikl v rámci třetího dělení Polska. Většina území Litvy připadla Rusku, menší část připojilo Prusko. V roce 1812 bylo území Litvy obsazeno francouzskými vojáky.

Za první světové války bylo území Litvy obsazeno císařským Německem. Německá generalita prosazovala anexi území Litvy, 3. března 1918 podepsala sovětská delegace mír v Brestu s Německem a v něm se vzdala velkého území, do něhož patřila i Litva.

Po rozpadu carské říše se Litva osamostatnila, ale měla napjaté vztahy s Polskem, které obsadilo území okolí města Vilniusu, které bylo Litvou považováno za hlavní město; Litevci zřídili tedy jako hlavní město Kaunas. Litva získala v roce 1923 anexí přístav Klajpedu. V roce 1939 musela Litva vydat právě Klajpedu pod nátlakem Německu. Po okupaci východních částí Polska v roce 1939 bylo území Vilniusu a okolí Litvě předáno Sovětským svazem. V roce 1940 se Litva stala součástí SSSR. Po napadení SSSR v roce 1941 bylo území Litvy okupováno Němci v letech 1941 až 1944.

Novodobý samostatný litevský stát vznikl v roce 1990, kdy Litevská sovětská republika vyhlásila nezávislost. Hospodářská situace však byla svízelná; okamžitě vystartovala inflace a musel být zaveden přídělový systém na potraviny. SSSR nezávislost, byť v ústavě zakotvenou, neuznal a následně 13. ledna 1991 došlo k potyčkám mezi stoupenci litevské samostatnosti (u Vilniuské televizní věže) a sovětskými vojáky rozmístěnými v zemi. Zahynulo celkem 14 lidí a další stovky byly zraněny. Cestu Litvy k uznání nezávislosti ze strany Ruska urychlila snaha dalších svazových republik vystoupit ze svazku ke konci roku 1991.

Litva je od roku 2004 členem NATO a 1. května 2004 jednou z novějších členských zemí EU.

Geografie

Topografická mapa Litvy

Fyzická mapa Litvy

Poloha

Z geografického pohledu se Litva nachází ve střední Evropě (i když podle OSN se řadí do států severní Evropy), při jihovýchodním pobřeží Baltického moře. Podle nejpravděpodobnější zeměpisné metody leží střed Evropy 26 km severně od Vilniusu u vesnice Purnuškės. Stanovili to vědci z Francouzského geografického institutu v roce 1989. I přesto některé jiné evropské státy tvrdí, že střed Evropy se nachází právě na jejich území (např. Polsko, Česko, Německo).

Litva leží v mírném pásmu na přechodu oceánského a kontinentálního klimatu. Nejvýchodnější bod Litvy se nachází u vesnice Vosiūnai asi 40 km od Ignaliny (26° 50‘ v.d.), nejzápadnější bod u vesnice Nida na Kuronské kose (20° 57‘ v.d.), nejsevernější bod u vesnice Aspariškių (56°  27‘  s.š.) a nejjižnější bod u vesnice Musteika (53° 54‘ s.š.). Střed Litvy se nachází u města Kėdainiai (55° 20‘ s.š., 23° 54‘ v.d.). Vzdálenost mezi středem Litvy a středem České republiky je kolem 850 km. Vzdálenost mezi nejzápadnějším a nejvýchodnějším bodem je 373 km a mezi nejjižnějším a nejsevernějším bodem 276 km.

Celková rozloha Litvy je 65 200  km², je tedy větší než např. Nizozemsko, Belgie, Dánsko, Švýcarsko, Estonsko, ale je menší než např. Rakousko, Česko, Irsko, téměř stejnou rozlohu má Lotyšsko. Východ slunce je na východě o 23 minut a 20 sekund dříve než na západě. Litva leží ve východoevropském časovém pásmu GMT +2 (stejně jako např. Helsinky, Riga, Athény nebo Jeruzalém). Také jako většina evropských zemí rozlišuje zimní a letní čas.

Povrch

Povrch státu je vesměs rovinatý a nížinný, průměrná nadmořská výška činí 99 m. Východ státu vyplňuje pahorkatina Baltských vrchů (litevsky Baltijos aukštumos), které vznikly v pleistocénu jako ledovcové nánosy. Stejně tak vznikla i pahorkatina Žemaičių aukštuma na západě země. Střed země vyplňuje Litevská nížina, která nepřesahuje nadmořskou výšku 100 m. Morénové valy na severu země se vytvořily při ústupu ledovce.

Nejvyšším místem je vrch Aukštojas s výškou 293,84 m, který se nachází na jihovýchodě Litvy v pahorkatině Baltských vrchů 29 km jihovýchodně od Vilniusu. Do 18. listopadu 2005 se za nejvyšší bod Litvy označoval kopec Juozapinė, novější měření však ukázala, že je přibližně o 24 cm nižší než nedaleký Aukštojas. Velmi podobnou výšku má také nedaleký kopec Kruopynė, který měří 293,4 m. Litva má ze všech pobaltských států nejníže položený nejvyšší bod: nejvyšší bod Lotyšska a Estonska přesahuje 310 m.

Kdysi byla Litva velmi zalesněná, dnes tvoří pouze 30  % celkové rozlohy. V lese nejčastěji roste borovice, smrk a bříza, velmi zřídka i jasan a dub. Lesy jsou bohaté na houby, bobule a mnoho dalších rostlin. Pole a louky zaujímají 57 %, vnitrozemské vody 4 %, mokřady a bažiny 3 % a 6 % území ostatní.

Vodstvo

Po poslední velké době ledové se v nížinách opět vyvinula hustá říční síť a množství drobných jezer, bažin, močálů a rašelinišť.

Litva má 90 km písečného mořského pobřeží, značnou část z toho představuje Kuronský záliv, oddělený od moře úzkým písečným poloostrovem, označovaným jako Kuronská kosa. Poloostrov je rozdělen mezi Litvu a ruskou Kaliningradskou oblast (k pevnině je připojen na ruské straně) a od roku 2000 zapsán na seznamu světového přírodního dědictví UNESCO. Kuronský záliv v zimě dva až tři měsíce zamrzá, v létě v něm teplota vody dosahuje až 25 °C.

Nejvýznamnější litevskou řekou je Němen (litevsky Nemunas), který sem přitéká z Běloruska a ústí do Kuronského zálivu. Na 116 km představuje hranici Litvy s Ruskou federací a s Běloruskem. Povodí Němenu zaujímá až 70 % území Litvy. V lidové tradici se označuje jako „otec litevských řek“. Za „matku litevských řek“ se pokládá druhá největší řeka Litvy - Neris, nejvýznamnější přítok Němenu na území Litvy. Neris pramenící v Bělorusku protéká Vilniusem a vlévá se do Němenu v Kaunasu.

V Litvě se nachází více než 3000 jezer, která jsou – podobně jako jinde v Pobaltí – ledovcového původu. Pozornost si zaslouží zejména jezero Vištytis u stejnojmenného městečka, ležícího na jeho břehu (litevsky Vištyčio ežeras, rusky Виштынецкое озеро). Pro velkou rozmanitost flóry a fauny bývá někdy označováno evropský Bajkal. Malebná zvlněná a zalesněná krajina v okolí byla vyhlášena za přírodní rezervaci. Jako skutečný vodní labyrint se tradičně představuje jezerní oblast v okolí města Ignalina, kde je i největší jezero Litvy - Drūkšiai (část dnes patří Bělorusku). Na jeho břehu funguje od osmdesátých let atomová elektrárna. Přestože nemá původně plánovanou kapacitu (po černobylské havárii roku 1986 zastavili výstavbu dalších bloků), někteří ochránci tvrdí, že jezero je pro potřeby elektrárny malé a voda, která se do něj vrací z chladicí soustavy, způsobuje jeho oteplování, což má negativní důsledky na ekosystém.

Litva má také pět malých ostrovů, které se nacházejí v deltě Němenu – Rusnės sala, Briedžių sala, Keimo sala, Kuilių sala a Trušių sala.

Řeka Němen (litevsky Nemunas)

Nejhlubší litevské jezero Tauragnas (hloubka: 60,5 m, rozloha: 513 ha)

Bažina Čepkeliai u vesnice Marcinkonys.

Podnebí

Podnebí je chladnějšího typu mírného pásma na přechodu oceánského a kontinentálního klimatu.

Průměrné lednové teploty na pobřeží Baltského moře jsou okolo –2 °C, červencové okolo 16 °C. Ve vnitrozemském Vilniusu jsou větší rozdíly teplot v průběhu roku. V lednu je teplota okolo –6 °C a v červenci 18 °C. V létě teploty velmi často překračují hranici 20 °C i při pobřeží a noční teploty většinou klesnou pod 14 °C. Někdy teploty ve vnitrozemí dosáhnou i hodnot vysoko nad 30 °C. Zimy mohou být, obzvláště ve vnitrozemí, velmi mrazivé. Noční teplota ve Vilniusu pravidelně každou zimu klesne pod -15 °C. Extrémy však mohou dosahovat od na -34 °C při pobřeží až na -43 °C ve vnitrozemí.

Průměrný roční úhrn srážek činí od 600 mm ve východní části Litvy až po 900 mm při pobřeží. Náhlé silné bouřky a přeháňky (hlavně při pobřeží) v letních měsících způsobují to, že až 50 % všech srážek spadne právě v létě. Nejméně srážek spadne v zimě. Každý rok na celém území sněží, nejčastěji od října do dubna. Se smíšenými srážkami se dá setkat i v září nebo květnu.

V některých letech Litva zažila kvůli suchu lesní požáry.

Absolutně nejnižší teplota v Litvě -42,9 °C byla naměřena 1. února 1956 ve městě Utena, a absolutně nejvyšší teplota 37,5 °C byla naměřena 30. července 1994 ve městě Zarasai. Nejnižší a nejvyšší zaznamenané teploty v Litvě v jednotlivých měsících:

Administrativní dělení

Tradičně (nikoliv však administrativně) se Litva dělí na historicko-etnografické regiony Aukštaitija, Dzūkija, Malá Litva, Suvalkija a Žmuď. Od roku 1994 je země administrativně dělena na 10 krajů (litevsky apskritis, množné číslo apskritys), které jsou dále děleny na celkem 60 obcí. Kraje jsou pojmenovány po hlavním městě (uvedeném v závorce).

Kraj	Rozloha (km²)	Počet obyvatel (2008)	Adm. centrum
Alytuský kraj	5425	177 040	Alytus
Kaunaský kraj	8060	673 706	Kaunas
Klaipėdský kraj	5209	378 843	Klaipėda
Marijampolský kraj	4463	181 219	Marijampolė
Panevėžyský kraj	7881	284 235	Panevėžys
Šiauliaiský kraj	8540	349 876	Šiauliai
Tauragėský kraj	4411	127 378	Tauragė
Telšiajský kraj	4350	173 383	Telšiai
Utenský kraj	7201	172 580	Utena
Vilniuský kraj	9760	848 097	Vilnius

Odkazová mapka:

Politika

Dalia Grybauskaitė – Prezidentka Litvy

Valdas Adamkus – Prezident Litvy v letech 1998-2003 a 2004-2009

Litevský parlament Seimas.

Litva je republikou s parlamentní demokracií, která se realizuje v poloprezidentském systému. Prezident se volí přímo. Jednokomorový parlament, Seimas, tvoří 141 poslanců. Současná prezidentka Dalia Grybauskaitė je v úřadu od roku 2009. Její předchůdce byl Valdas Adamkus, který zastával prezidentský úřad od roku 2004. Adamkus, který patří k litevské emigraci, zastával prezidentský úřad již v letech 1998 až 2003. Jeho předchůdce, Rolandas Paksas, byl v roce 2004 předčasně odvolán pro únik informací.

Podle výsledků parlamentních voleb z roku 2004 je nejsilnější politickou stranou Strana práce (litevsky Darbo partija), která získala více než 28 % hlasů a obsadila 39 křesel. Za ní následuje koalice dvou sociálnodemokraticky orientovaných stran, na čele kterých stojí Algirdas Brazauskas (litevsky Lietuvos socialdemokratų partija (LSDP), 20 křesel) a Arturas Paulaskas (litevsky Naujoji sąjunga socialliberalai (NSS), 11 křesel). Vládu tvoří koalice LSDP, ke které patří i předseda vlády Gediminas Kirkilas.

Dále mají v parlamentu významné zastoupení Konzervativní strana (25 křesel) a dvě liberální strany, mezi nimi i koalice, kterou vede Rolandas Paksas a která nese emotivně podbarevný název „Za pořádek a spravedlnost“ (litevsky Už tvarką ir teisingumą, 11 křesel). Do vládní koalice patří unie Rolnické strany a Nové demokratické strany (litevsky Valstiečių ir Naujosios demokratijos partijų sąjungos (VNDS) 10 křesel). Dvě křesla obsadila strana polské menšiny (litevsky Lietuvos lenkų rinkimų akcija).

Organizace soudnictví

Litva má čtyřstupňovou soustavu obecných soudů – jedná se o soudy okresní (Apylinkės teismas), krajské (Apygardos teismas), odvolací (Apeliacinis teismas) a Nejvyšší soud (Lietuvos Aukščiausiasis Teismas). Vedle obecných soudů existuje dvoustupňová soustava správních soudů, sestávající z krajských správních soudů (Apygardų administraciniai teismai) a Nejvyššího správního soudu (Vyriausiasis administracinis teismas).

Ekonomika

Litva je průmyslový a zemědělský stát. V zemědělství převažuje živočišná produkce nad rostlinnou. Chov prasat, skotu, koní a drůbeže. Produkce masa, mléka a rybích výrobků. Pěstuje se ječmen, pšenice, žito, len, brambory, cukrová řepa a zelenina. Hlavní průmyslová odvětví zde jsou strojírenství, elektrotechnika, radioelektronika, papírenský, chemický, potravinářský, textilní, dřevozpracující průmysl a průmysl stavebních hmot. Díky slabé surovinové základně ložiska rašeliny je produkce elektrické energie téměř výhradně závislá na jaderné energetice. Průmysl je soustředěn zejména do větších měst jako jsou Vilnius, Kaunas, Klaipėda a Šiauliai.

Světoznámá je produkce jantaru. Ignalinská jaderná elektrárna, která se nachází 40 km jihovýchodně od města Utena, produkuje až 80 % elektrické energie státu. Litva tím zaujímá přední místo v Evropě.

Obyvatelstvo

Pokles počtu obyvatel mezi rokem 1992 až 2003.

Pohyb obyvatelstva

Litevská populace klesá. Potvrzuje to i sčítání lidu v předchozích letech, např. v roce 1989 se počet obyvatel odhadoval na 3 674 800. Litevský statistický úřad (Statistikos Departamentas) odhaduje, že počet obyvatel byl v prvním čtvrtletí roku 2007 kolem 3 384 800. Zaznamenal velký pokles přirozeného obyvatelstva především v důsledku snížení počtu narozených dětí od roku 1991. V roce 1990 se narodilo 56 868 živě narozených dětí a 39 760 lidí zemřelo, kdežto v roce 2001 bylo pouze 31 546 živě narozených dětí a 40 399 zemřelo. A v poslední době - po vstupu Litvy do Evropské unie v roce 2004 - se také Litva potýká s vysokou emigrací. V roce 2008 byl přirozený přírůstek obyvatelstva -0,284 %.

Národnostní složení

Počet Poláků v Litvě v roce 2001.

Z celkového počtu obyvatel 3 483 972 v roce 2001 tvořili Litevci 83,45 % obyvatelstva, významná je polská (6,74 %) a ruská (6,31 %) menšina. Poláci jsou největší menšinou, žijí v jihovýchodní oblasti Litvy (v oblasti Vilniusu). Rusové jsou druhou největší menšinou, žijí většinou ve třech městech - ve Vilniusu tvoří 14 %, v Klaipėdě 28 % a ve městě Visaginas až 52 % obyvatelstva. Další už méně významná běloruská menšina (1,23 %) žije hlavně v pohraničních oblastech. Romů je zde 2571 (0,09 %), žijí hlavně ve městech Vilnius, Kaunas a Panevėžys. Dalšími menšinami jsou: Ukrajinci (0,65 %), Židé (0,12 %), Němci (0,09 %), Tataři (0,09 %), Lotyši (0,08 %) a Arméni (0,04 %). 0,18 % obyvatelstva jsou jiné národnosti a u 0,9 % obyvatelstva se jejich národnost nedala identifikovat.

Litevština, která je úředním jazykem, patří spolu s lotyštinou do skupiny baltských jazyků. Ruská menšina požaduje, aby úředním jazykem byla i ruština. Podle sčítání lidu v roce 2001, je litevština asi pro 84 % obyvatelstva Litvy mateřským jazykem, asi pro 8,2 % obyvatelstva ruština a asi pro 5,8 % obyvatelstva polština. Více než 60 % může plynule mluvit rusky, zatímco anglicky pouze 16 %. Podle projektu Eurobarometr v průzkumech z roku 2005 80 % Litevců může mluvit rusky a 32 % může mluvit anglicky. Ve většině litevských škol se jako první cizí jazyk učí angličtina, studenti se také mohou učit německy nebo na některých školách i francouzsky.

Vztahy s ruskou menšinou jsou částečně komplikované. Menšina požaduje texty nejen v latince, kterou Litevci znova zavedli, ale i v azbuce. Vznikla jako pozůstatek okupace SSSR a osidlování. Litevci považují ruskou menšinu za přítěž a neakceptují jejich existenci.

Demografický obraz Litvy výrazně poznamenaly turbulence 20. století. Během sovětské okupace v letech 1940 a 1941 bylo asi 5000 lidí popravených a 45 000 deportovaných na Sibiř. Během německé okupace v letech 1941 a 1945 zahynulo okolo 370 000 lidí. Po opětovném připojení Litvy k SSSR roku 1945 emigrovalo asi 80 000 lidí a okolo 205 000 lidí deportovali na Sibiř. Nejkrutější osud postihl Židy. Před druhou světovou válkou se cca 7,5 % obyvatelstva hlásilo k židovské národnosti (zejména městské obyvatelstvo, řemeslníci a obchodníci). Vilniusu, kde Židé tvořili až 30 % populace, bylo někdy přezdíváno severní Jeruzalém. Takřka všichni litevští Židé zahynuli za nacistické okupace nebo emigrovali po válce do USA a Izraele, takže dnes jich je tu jen okolo 4000. Významným faktorem, který ovlivnil národnostní strukturu obyvatelstva, bylo po připojení Litvy k SSSR masivní přistěhovalectví Rusů (přesto však menší než v Lotyšsku a Estonsku).

Úmrtnost

Průměrný věk je 37,4 let (ženy 40,1 let, muži 34,8 let). Roku 2001 žilo v Litvě 3 483 972 obyvatel, z toho 1 629 148 (46,76 %) byli muži a 1 854 824 (53,24 %) ženy. Roku 2007 byla očekávaná smrt při narození u mužů 65 let a u žen 77 let. Je to největší rozdíl mezi pohlavími a nejnižší průměrná délka života mužů v Evropské unii. Roku 2008 byla kojenecká úmrtnost 5,9 na 1000 narozených. Životní úroveň obyvatelstva se za celý rok v roce 2007 zvýšila o 0,3 %. Méně než 2 % obyvatelstva žije pod hranicí chudoby a 99,6 % obyvatelstva nad 15 let je gramotných. V posledních letech Litva zaznamenala dramatický nárůst sebevražd, 38,6 lidí ze 100 000, a nyní zaujímá první místo v počtu sebevražd na obyvatele na světě. Také počet vražd je nejvyšší v Evropské unii.

Náboženství

Hora křížů

Související informace můžete najít také v článku: Římskokatolická církev v Litvě

Z evropských zemí byla Litva christianizována až jako poslední – roku 1386. Dnes se drtivá většina (79 %) obyvatel hlásí k katolické církvi, která má ve společnosti velký vliv, k čemuž výrazně přispělo i to, že v průběhu padesáti let komunistické a ruské nadvlády představovala katolická víra významný sebeidentifikační prvek litevského národa. Litva je jediným státem na území bývalého SSSR, kde má katolická církev dominantní postavení.

K východnímu křesťanství - pravoslavné církvi se hlásí zejména ruské obyvatelstvo (4,07 %). Protestantismus (1,9 %) má z hlediska počtu věřících jen okrajový význam a početně nevýznamné komunity představují i Židé a muslimové. Relativně malou skupinu tvoří ateisté (14,86 %).

Města

Zobrazení všech litevských měst

Panorama Vilniusu

V roce 2001 žilo ve všech 103 litevských městech dvě třetiny obyvatelstva (66,7 %). Kromě hlavního města Vilniusu jsou dalšími významnými litevskými městy přístav Klaipėda, na soutoku řek Nemunas a Neris ležící Kaunas a v severní části země Šiauliai a Panevėžys.

Seznam 10 největších litevských měst:

	Znak	Město	Počet obyvatel (2008)	Rozloha (km2)
1		Vilnius	544 091	401
2		Kaunas	355 550	157
3		Klaipėda	184 684	98
4		Šiauliai	127 043	81
5		Panevėžys	113 668	52
6		Alytus	68 315	40
7		Marijampolė	47 014	21
8		Mažeikiai	40 572	14
9		Jonava	34 436	40
10		Utena	32 569	15

Související články

• Litevská armáda

Reference

1. ↑ Teplotní rekordy Litvy (www.meteo.lt)

Externí odkazy

• Hlavní portál litevského internetu
• Informace o Litvě na serveru Evropské komise
• Oficiální turistický server
• Oficiální stránky Velvyslanectví České Republiky ve Vilniusu