Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Seismologie
Z Multimediaexpo.cz
m (Nahrazení textu „{{Wikiverzita.*}}“ textem „“) |
m (1 revizi) |
Aktuální verze z 23. 11. 2013, 18:48
Seismologie (z řeckého σεισμως seismos zemětřesení + λόγος logos slovo, řád, nauka) je obor geofyziky, který se věnuje studiu zemětřesení a procesů spojených se šířením seismických vln skrze Zemi či jinými objekty (např. Měsícem v rámci programu Apollo). Příbuzný obor je paleoseismologie, která se snaží rekonstruovat nezaznamenaná historická zemětřesení. Zemětřesení, ale i jiné pohyby Země, vyvolávají různé typy seismických vln, které se šíří hmotou. Prostředí, kterým se šíří je ale zároveň ovlivňuje, stejně jako se ohýbá a šíří světlo, a seismologie ze záznamů seismometrů dokáže zpětně určovat, jakým prostředím se vlny šířily. Díky tomu byli seismologové v minulosti schopni poměrně přesně určit radiální stavbu Země (dnes jsou pomocí seismické tomografie schopni rekonstruovat i 3D stavbu Země do určitého rozlišení). V lokálním měřítku lze využít i umělých otřesů (bucharů či explozí) k průzkumu malé části zemské kůry například v naftové prospekci i k odhalení skrytých geologických struktur (podobně byl objeven kráter Chicxulub v oblasti Mexického zálivu, při jehož vzniku mohli být vyhubeni dinosauři). Seismologická měření mohou také prokázat případné jaderné testy včetně těch podzemních.
Obsah |
Předpověď zemětřesení
Většina seismologů hodnotí velmi skepticky současné pokusy některých vědců o předpověď zemětřesení, někteří se domnívají, že taková předpověď není z principu možná kvůli chaotickému charakteru celého procesu. Tento problem se dá částečně obejít, pokud se na využije buď dlouhodobý nebo naopak výrazně krátkodobý přístup – běžně jsou vytvářeny mapy seismického ohrožení (v dlouhodobé perspektivě) a naopak existují projekty jakési včasné výstrahy, které jsou schopny během několika sekund po prvním otřesu určit pro specifickou lokalitu sílu a směr následných dotřesů.
Jezuitská věda
Jezuitské příspěvky k seismologii byly tak zásadní, že se samotná seismologie někdy nazývá „jezuitská věda“. Zájem členů tohoto řádu o seismologii se připisuje jak jejich stálé přítomnosti na univerzitách a ve vědeckých komunitách, tak i přání těchto kněží minimalizovat ničivé důsledky zemětřesení a tím sloužit bližním. Nejznámějším jezuitským seismologem a jedním z nejrespektovanějších praktiků této vědy všech dob je P. James B. Macelwane. V roce 1925 reogranizoval Jezuitskou seismologickou službu a umístil její centrální stanici na univerzitu v St. Louis. Páter Macelwane byl briliantním výzkumníkem a v roce 1936 vydal první učebnici seismologie v Americe - Úvod do teoretické seismologie. Byl předsedou Americké seismologické společnosti a Americké geofyzikální unie. V roce 1962 ustavila geofyzikální unie na jeho počest medaili, jež se uděluje dodneška mimořádně úspěšným mladým geofyzikům.[1]
Nové trendy v seismologii
Díky dokonalé technice jsme schopni vyslat k našemu Slunci automatické sondy, které dokážou citlivě snímkovat jeho povrch a zprostředkovat nám informace o seismických dějích v něm vyvolaných energetickými erupcemi. Tato metoda studia stavby a dynamiky hvězd se nazývá helioseismologie. Kromě pokračujících výzkumů v dnes jich tradičních oblastech (seismická tomografie, vlastní kmity ad.) v posledních letech dochází k propojení seismologie s fyzikou ionosféry, která reaguje na přenos seismické energie z povrchu Země a oceánů na atmosféru. To by v budoucnu mělo umožnit seismologii z družic na oběžné dráze kolem naší planety a potenciálně i seismologii jiných planet s hustou atmosférou (Venuše).
Přelomová data v seismologii
- 1906 – objev zemského jádra Oldhamem ze zpoždění seismických vln ve velkých epicentrálních vzdálenostech
- 1908 - páter Frederick Louis Odenbach založil Jezuitskou seismologickou službu. Byla to první seismologická síť v kontitentálním měřítku vybavená jednotným zařízením.
- 1909 – zjistil Chorvat Mohorovičić nárůst seismických rychlostí v malých hloubkách, tj. rozhraní mezí kůrou a pláštěm (MOHO)
- 1912 – ze šířky tzv. seismického stínu určil Guttenberg mocnost zemského pláště
- 1935 – se slabých P-vln pozorovaných v zóně stínu objevila Lehmannová vnitřní jádro
- 1960 – během chilského zemětřesení pozorováno poprvé spektrum vlastních kmitů Země
- 1981 – model PREM Dziewonskiho a Andersona velmi přesně popisuje detailní 1D strukturu Země
- 1984 – první použitelné tomografické modely 3D struktury Země
Významní seismologové
- Don Anderson
- Adam Dziewonski
- Beno Gutenberg
- Páter Frederick Louis Odenbach
- Inge Lehmannová
- Páter James B. Macelwane
- Andrea Mohorovičić
- Richard Oldham
- Charles Richter
Odkazy
Související články
|
Reference
- ↑ Thomas E. Woods, Jr., Jak katolická církev budovala západní civilizaci, Praha : Res Claritatis 2008, s. 34
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |