Šablona:Článek dne HL/2019/28

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 6. 1. 2022, 16:24

Zámek v Bystřici pod Hostýnem je ojedinělou ukázkou stavebních slohů. Poprvé se písemně připomíná v roce 1447. V polovině 16. století byl na místě gotické tvrze postaven renesanční zámek, ve 2. polovině 18. století přibyla k renesanční stavbě klasicistní křídla.
V polovině 15. století se sídlo panství přesunulo z původního hradu Obřany do středu městečka. Na místě dnešního zámku byla tehdy postavena gotická vodní tvrz. V polovině 16. století nechal zřejmě Přemek Prusinovský z Víckova na jejím místě postavit renesanční zámek. Konečnou podobu zámku dali v roce 1616 jeho tehdejší majitelé Bohunka Prusinovská z Víckova a Václav Bítovský z Bítova, o čemž vypovídají kamenné erby nad vstupní branou. Po Bílé hoře byl zámek Bítovskému zkonfiskován a získali jej Lobkovicové. Od nich koupil zámek v roce 1650 významný rakouský šlechtic Jan hrabě z Rottalu, nejvyšší zemský soudce a moravský hejtman.

V letech 1765–1768 nechala poslední členka tohoto rodu Marie Amalie opravit zámek do podoby, v jaké se v podstatě uchoval dodnes: renesanční předzámčí se dvěma křídly vnitřního zámku bylo ponecháno jako hospodářská stavba. K tomu byla dle návrhu významného moravského architekta Františka Antonína Grimma doplněna dvě křídla klasicistní.

Koncem 18. století byl zámek místem bohatého kulturního života. Nový majitel zámku, syn poslední Rottalovny, hrabě František Antonín della Rovere di Monte l´Abbate vybudoval v zámku divadlo a držel si zde i kapelu. Rovněž na konci 18. stol. byla v přízemí východního křídla založena prosperující manufaktura na výrobu keramiky (tzv. Majolikakamer). V roce 1805, v době panování Jana Nepomuka Wengerského, získal tzv. Sváteční sál romantickou výmalbu s motivy egyptské krajiny.

Posledními šlechtickými majiteli zámku byli od roku 1827 Loudonové, potomci slavného rakouského generála (socha Ernsta Gideona Laudona stojí v zámeckém parku). Loudonové zámek modernizovali, vybudovali klozetovou věž, novogotickou kapli i vytápění podlahy. První z Loudonů, Olivier, nechal při zámku vysadit hodnotný park a postavit v něm skleník, v němž pěstoval vzácné exotické rostliny.
V roce 1897 za Ernsta Oliviera Loudona navštívil zámek rakouský císař František Josef I. Císařovu návštěvu připomíná pamětní nápis na fasádě východního křídla. Autorem nápisu i slunečních hodin na jižním křídle je jihočeský malíř Hanuš Schwaiger.

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
 <!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
-[[Soubor:SUN-Ultra40-2014-002.jpg|right|160px|Dvojice konektorů IEEE 1394a na předním panelu serveru SUN Ultra 40 M2.]]
+[[Soubor:Zámek Bystřice pod Hostýnem (výřez).jpg|right|160px|Zámek Laudonů v Bystřici pod Hostýnem]]
-'''[[FireWire]]''' ('''IEEE 1394''') je standardní sériová [[sběrnice]] pro připojení periférií k [[počítač]]i. Díky své technické jednoduchosti a pořizovací ceně nahrazuje dříve používané způsoby připojení, především [[SCSI]].
+'''[[Bystřice pod Hostýnem (zámek)|Zámek v Bystřici pod Hostýnem]]''' je ojedinělou ukázkou stavebních slohů. Poprvé se písemně připomíná v roce 1447. V&nbsp;polovině&nbsp;16.&nbsp;století byl na místě gotické tvrze postaven renesanční zámek, ve 2.&nbsp;polovině 18.&nbsp;století přibyla k&nbsp;renesanční stavbě&nbsp;klasicistní křídla.<br />V polovině 15. století se sídlo panství přesunulo z původního hradu [[Obřany (hrad u Chvalčova)|Obřany]] do středu městečka. Na místě dnešního zámku byla tehdy postavena gotická vodní tvrz. V polovině 16.&nbsp;století nechal zřejmě Přemek Prusinovský z Víckova na jejím místě postavit renesanční [[zámek (stavba)|zámek]]. Konečnou podobu zámku dali v roce 1616 jeho tehdejší majitelé Bohunka Prusinovská z Víckova a Václav Bítovský z Bítova, o čemž vypovídají kamenné erby nad&nbsp;vstupní branou. Po Bílé hoře byl zámek Bítovskému zkonfiskován a získali jej Lobkovicové. Od nich koupil zámek v roce 1650 významný rakouský šlechtic Jan hrabě z Rottalu, nejvyšší zemský soudce a moravský hejtman.
-V současné době jsou k dispozici dvě verze FireWire: původní s šestipinovým kabelem označovaná dnes jako FireWire 400 neboli IEEE&nbsp;1394a s rychlostí 400 Mbit/s a FireWire 800 neboli IEEE&nbsp;1394b s rychlostí až 800&nbsp;Mbit/s a devítipinovým kabelem. Nyní se schvaluje nový&nbsp;standard IEEE 1394c s rychlostí až 3&nbsp;200&nbsp;Mbit/s. FireWire na rozdíl od USB není ale prozatím tak rozšířen a patrně už nikdy nebude. Dnes se používání tohoto rozhraní pro běžné uživatele zúžilo zejména k připojení digitálních videokamer, v profesionální sféře se používá k rychlému připojení externích disků a optických mechanik.
+V letech 1765–1768 nechala poslední členka tohoto rodu Marie Amalie opravit zámek do podoby, v&nbsp;jaké se&nbsp;v&nbsp;podstatě uchoval dodnes: renesanční předzámčí se dvěma křídly vnitřního zámku bylo ponecháno jako hospodářská stavba. K tomu byla dle návrhu významného moravského architekta Františka Antonína Grimma doplněna dvě křídla [[Klasicismus|klasicistní]].
-FireWire může spojit až 63 zařízení ve stromové nebo daisy chain topologii (na rozdíl od sběrnicové topologie paralelního SCSI). To umožňuje komunikaci zařízení na principu [[peer-to-peer]], například mezi [[Scanner|skenerem]] a [[Počítačová tiskárna|tiskárnou]], bez potřeby využití systémové paměti nebo [[Procesor|procesoru]] počítače. FireWire také podporuje více hostitelských zařízení na jedné sběrnici. USB potřebuje na stejnou funkci speciální čipset, což v praxi znamená, že potřebuje speciální drahý kabel, přičemž FireWire postačuje běžný kabel se správným počtem pinů (standardně šest). FireWire podporuje technologie [[plug-and-play]] a hot swapping. Měděný kabel, který je použit nejčastěji, může mít délku až 4,5 metru a je flexibilnější než většina kabelů pro paralelní SCSI. Kabel se šesti nebo devíti piny dokáže napájet port až 45 [[watt]]y a 30&nbsp;[[volt]]y, což umožňuje energeticky středně náročným zařízením pracovat bez samostatného napájecího zdroje.
+Koncem 18. století byl zámek místem bohatého kulturního života. Nový majitel zámku, syn poslední Rottalovny, hrabě František Antonín della Rovere di&nbsp;Monte&nbsp;l´Abbate vybudoval v zámku divadlo a držel si zde i kapelu. Rovněž na konci 18. stol. byla v přízemí východního křídla založena prosperující manufaktura na výrobu keramiky (tzv. Majolikakamer). V roce 1805, v době panování Jana Nepomuka Wengerského, získal tzv.&nbsp;Sváteční sál romantickou výmalbu s motivy egyptské krajiny.
-Dodatek IEEE 1394a, vydaný v roce 2000, upřesnil a vylepšil původní specifikaci. Přidal podporu pro asynchronní&nbsp;streaming, rychlejší rekonfiguraci sběrnice, spojování paketů a úsporný režim spánku. IEEE 1394a nabízí několik výhod oproti IEEE 1394. 1394a je schopen rozhodčích zrychlení, což sběrnici umožňuje urychlit rozhodčí řízení cyklů, což vede ke zlepšení efektivity. To také umožňuje řídit krátký restart sběrnice, při kterém mohou být přidány nebo odebrány uzly, aniž by došlo k&nbsp;velkému poklesu v isochronním přenosu.
+Posledními šlechtickými majiteli zámku byli od roku 1827 Loudonové, potomci slavného rakouského generála (socha Ernsta Gideona Laudona stojí v zámeckém parku). Loudonové  zámek modernizovali, vybudovali klozetovou věž, novogotickou kapli i vytápění podlahy. První z Loudonů, Olivier, nechal při&nbsp;zámku&nbsp;vysadit hodnotný park a postavit v něm skleník, v&nbsp;němž pěstoval vzácné exotické rostliny.<br />V roce 1897 za Ernsta Oliviera Loudona navštívil zámek rakouský císař František Josef I. Císařovu návštěvu připomíná pamětní nápis na fasádě východního křídla. Autorem nápisu i slunečních hodin na jižním křídle je jihočeský malíř Hanuš Schwaiger.
-<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>
+<noinclude>[[Kategorie:Archiv Článků DNE]]</noinclude>