Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Halič
Z Multimediaexpo.cz
m (Nahrazení textu) |
m (Nahrazení textu „1203“ textem „1203“) |
||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze.) | |||
| Řádka 8: | Řádka 8: | ||
[[Soubor:Galicia coa1.png|thumb|100px|Znak Haliče, 1772-1914]] | [[Soubor:Galicia coa1.png|thumb|100px|Znak Haliče, 1772-1914]] | ||
Území Haliče bylo od konce 5. století osídlováno [[Slované|Slovany]]. V 10. století se západní Halič stala součástí [[Dějiny Polska|polského knížectví]] a východní část připadla [[Kyjevská Rus|Kyjevské Rusi]]. Po rozpadu jednotného kyjevského státu v polovině 12. století se haličské knížectví osamostatnilo pod vládou místní větve [[Rurikovci|rurikovské]] dynastie. Na přelomu 12. a 13. století se Halič dostala do centra zájmů uherských [[Arpádovci|Arpádovců]], kteří se zde neúspěšně snažili zřídit svoji [[sekundogenitura|sekundogenituru]]. Uherský král [[Ondřej II.]] (1205-1235) sem podnikl sedmnáct válečných tažení. | Území Haliče bylo od konce 5. století osídlováno [[Slované|Slovany]]. V 10. století se západní Halič stala součástí [[Dějiny Polska|polského knížectví]] a východní část připadla [[Kyjevská Rus|Kyjevské Rusi]]. Po rozpadu jednotného kyjevského státu v polovině 12. století se haličské knížectví osamostatnilo pod vládou místní větve [[Rurikovci|rurikovské]] dynastie. Na přelomu 12. a 13. století se Halič dostala do centra zájmů uherských [[Arpádovci|Arpádovců]], kteří se zde neúspěšně snažili zřídit svoji [[sekundogenitura|sekundogenituru]]. Uherský král [[Ondřej II.]] (1205-1235) sem podnikl sedmnáct válečných tažení. | ||
| - | Roku | + | Roku 1199 došlo ke spojení Haliče a [[volyň]]ského knížectví pod vládou knížete [[Roman Mstislavič|Romana Mstislaviče]] (1199-1205). Obě knížectví byla v živém kontaktu se svými západními sousedy [[Dějiny Polska|Polskem]], Uhrami a [[Litva|Litvou]]. Jejich územím procházely významné obchodní stezky vedoucí ze střední Evropy na východ a především sem byly pod tlakem kočovných [[Polovci|Polovců]] přesunuty cesty spojující skandinávský sever s byzantským jihem. O významném postavení knížete svědčí skutečnost, že roku 1203 získal také [[Kyjev]] a že se ho papež [[Inocenc III.]] pokusil, ovšem marně, přesvědčit, aby konvertoval ke katolické víře. |
Po Romanově smrti prodělalo knížectví hlubokou vnitropolitickou krizi, které zneužili k prosazování svých zájmů uherští králové a polská knížata. Roku [[1238]] se Romanovu synovi [[Daniil Romanovič|Daniilovi]] (1238-1264) podařilo vleklou krizi ukončit. Přestože knížectví postihl vzápětí nato ničivý [[Tataři|tatarský]] vpád, byly jeho následky překonány a země se začala úspěšně rozvíjet jak po stránce hospodářské tak politické. Po roce [[1246]] se Daniil dokonce pokusil získat pro svého syna [[Roman Daniilovič Haličský|Romana]] ve spolupráci s [[Béla IV.|Bélou IV.]] [[Babenberkové|babenberské]] dědictví. Současně se snažil zformovat koalici proti Tatarům, do které chtěl zapojit západní panovníky, a byl proto ochoten přistoupit na církevní unii. V tomto smyslu jednal s papežem [[Inocenc IV.|Inocencem IV.]], na kterém požadoval vyhlášení [[křížové výpravy]]. Papež sice nechal Daniila roku [[1254]] korunovat haličským králem, ale slíbená vojenská pomoc se nedostavila. Kníže proto přerušil své styky s Římem a podřídil se [[chán]]ovi. Tatarská nadvláda nebyla na haličsko-volyňském území tak intenzívní, proto sem přicházelo mnoho uprchlíků z více postižených oblastí, což příznivě napomáhalo dalšímu rozvoji této oblasti. | Po Romanově smrti prodělalo knížectví hlubokou vnitropolitickou krizi, které zneužili k prosazování svých zájmů uherští králové a polská knížata. Roku [[1238]] se Romanovu synovi [[Daniil Romanovič|Daniilovi]] (1238-1264) podařilo vleklou krizi ukončit. Přestože knížectví postihl vzápětí nato ničivý [[Tataři|tatarský]] vpád, byly jeho následky překonány a země se začala úspěšně rozvíjet jak po stránce hospodářské tak politické. Po roce [[1246]] se Daniil dokonce pokusil získat pro svého syna [[Roman Daniilovič Haličský|Romana]] ve spolupráci s [[Béla IV.|Bélou IV.]] [[Babenberkové|babenberské]] dědictví. Současně se snažil zformovat koalici proti Tatarům, do které chtěl zapojit západní panovníky, a byl proto ochoten přistoupit na církevní unii. V tomto smyslu jednal s papežem [[Inocenc IV.|Inocencem IV.]], na kterém požadoval vyhlášení [[křížové výpravy]]. Papež sice nechal Daniila roku [[1254]] korunovat haličským králem, ale slíbená vojenská pomoc se nedostavila. Kníže proto přerušil své styky s Římem a podřídil se [[chán]]ovi. Tatarská nadvláda nebyla na haličsko-volyňském území tak intenzívní, proto sem přicházelo mnoho uprchlíků z více postižených oblastí, což příznivě napomáhalo dalšímu rozvoji této oblasti. | ||
| - | Roku | + | Roku 1387 připadla Halič polskému království. Po [[první dělení Polska|prvním dělení Polska]] se v letech 1772 - [[1918]] stala Halič (rozšířená o velkou část historického Malopolska) rakouskou korunní zemí pod oficiálním názvem ''Haličsko-Vladiměřské království''. V roce [[1918]] se Halič v rozsahu rakouské korunní země stala opět součástí [[Druhá Polská republika|obnoveného Polska]], ale v roce [[1939]] bylo opět rozdělena, tentokrát mezi [[Německo]] a [[Sovětský svaz]]. Po druhé světové válce bylo s malými změnami obnoveno rozdělení z roku 1939. Do roku [[1947]] byla provedena vzájemná výměna polských a ukrajinských obyvatel Haliče. |
[[Soubor:Galicia_administrative1914.jpg|thumb|Administrativní mapa Haliče, 1914]] | [[Soubor:Galicia_administrative1914.jpg|thumb|Administrativní mapa Haliče, 1914]] | ||
== Externí odkazy == | == Externí odkazy == | ||
Aktuální verze z 22. 12. 2015, 07:54
Halič (polsky Galicja; ukrajinsky Галичина / Halyčyna) je historická oblast, po roce 1945 rozdělená mezi jihovýchodní Polsko a západní Ukrajinu. Ve 14. – 18. století byla součástí Polského království, do roku 1918 pak byla jednou ze zemí Habsburské monarchie. Název pochází od stejnojmenného města (dnes Halyč na Ukrajině), které bylo ve 12. – 13. století sídlem haličského, resp. Haličsko-volyňského knížectví.
Geografie
Halič zaujímá severní podhůří Karpat od horní Visly na západě až po horní Prut na východě. Řeka San dělí Halič na západní část s městem Krakov, kterou obývají Poláci a východní část s městem Lvov, kterou obývají Ukrajinci. Původně však k němu až do prvního dělení Polska Krakov s okolím nepatřil (tvořil součást historického Malopolska), a západní hranice této „původní“ Haliče procházela tokem polské řeky Wisłok.
Historie
Území Haliče bylo od konce 5. století osídlováno Slovany. V 10. století se západní Halič stala součástí polského knížectví a východní část připadla Kyjevské Rusi. Po rozpadu jednotného kyjevského státu v polovině 12. století se haličské knížectví osamostatnilo pod vládou místní větve rurikovské dynastie. Na přelomu 12. a 13. století se Halič dostala do centra zájmů uherských Arpádovců, kteří se zde neúspěšně snažili zřídit svoji sekundogenituru. Uherský král Ondřej II. (1205-1235) sem podnikl sedmnáct válečných tažení. Roku 1199 došlo ke spojení Haliče a volyňského knížectví pod vládou knížete Romana Mstislaviče (1199-1205). Obě knížectví byla v živém kontaktu se svými západními sousedy Polskem, Uhrami a Litvou. Jejich územím procházely významné obchodní stezky vedoucí ze střední Evropy na východ a především sem byly pod tlakem kočovných Polovců přesunuty cesty spojující skandinávský sever s byzantským jihem. O významném postavení knížete svědčí skutečnost, že roku 1203 získal také Kyjev a že se ho papež Inocenc III. pokusil, ovšem marně, přesvědčit, aby konvertoval ke katolické víře. Po Romanově smrti prodělalo knížectví hlubokou vnitropolitickou krizi, které zneužili k prosazování svých zájmů uherští králové a polská knížata. Roku 1238 se Romanovu synovi Daniilovi (1238-1264) podařilo vleklou krizi ukončit. Přestože knížectví postihl vzápětí nato ničivý tatarský vpád, byly jeho následky překonány a země se začala úspěšně rozvíjet jak po stránce hospodářské tak politické. Po roce 1246 se Daniil dokonce pokusil získat pro svého syna Romana ve spolupráci s Bélou IV. babenberské dědictví. Současně se snažil zformovat koalici proti Tatarům, do které chtěl zapojit západní panovníky, a byl proto ochoten přistoupit na církevní unii. V tomto smyslu jednal s papežem Inocencem IV., na kterém požadoval vyhlášení křížové výpravy. Papež sice nechal Daniila roku 1254 korunovat haličským králem, ale slíbená vojenská pomoc se nedostavila. Kníže proto přerušil své styky s Římem a podřídil se chánovi. Tatarská nadvláda nebyla na haličsko-volyňském území tak intenzívní, proto sem přicházelo mnoho uprchlíků z více postižených oblastí, což příznivě napomáhalo dalšímu rozvoji této oblasti. Roku 1387 připadla Halič polskému království. Po prvním dělení Polska se v letech 1772 - 1918 stala Halič (rozšířená o velkou část historického Malopolska) rakouskou korunní zemí pod oficiálním názvem Haličsko-Vladiměřské království. V roce 1918 se Halič v rozsahu rakouské korunní země stala opět součástí obnoveného Polska, ale v roce 1939 bylo opět rozdělena, tentokrát mezi Německo a Sovětský svaz. Po druhé světové válce bylo s malými změnami obnoveno rozdělení z roku 1939. Do roku 1947 byla provedena vzájemná výměna polských a ukrajinských obyvatel Haliče.
Externí odkazy
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |