Omítka

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 15. 12. 2014, 08:50

Omítka je vrchní krycí vrstva, kterou se pokrývají zdi a stěny, především cihlové. Omítka vytváří rovný, hladký povrch svislých stěn a stropů. Zakrývá nerovnosti zdiva i případné do zdi vestavěné instalace (elektroinstalace, vodovodní nebo odpadní potrubí).

Neomítnutá stěna

Povrch omítky se dále zušlechťuje nátěrem, malbou, nebo obkladem. Stěny z tvrdých cihel, bez omítky, se označují jako režné zdivo. Podle užití nazýváme omítky vnitřní v interiérech budov, nebo venkovní, součást fasády. Někdy se jako fasáda označuje přímo venkovní omítka. Běžné omítky se zhotovují z malty. Malta se může připravit přímo na staveništi smícháním vody s vápnem, pískem, případně cementem. Dnes už je běžnější příprava malty smícháním průmyslově vyráběných omítkových směsí s vodou. Průmyslově vyráběné směsi mohou obsahovat mimo písku a vápna další složky, které dodávají omítce speciální vlastnosti. Jsou to především sanační omítky na vlhké zdivo nebo omítky tepelně izolační. Vnitřní omítka je většinou několikavrstvý systém. Přímo na zdivo se nanáší cementový postřik. Pokud je součástí stěny například betonový překlad nebo jiné konstrukce, na které omítka nedrží, zakrývá se kovovým pletivem a cementový postřik přijde až na pletivo. Cementový postřik se nanáší záměrně nerovnoměrně, ve stříkancích. Jeho úkolem je zdrsnit povrch. Na takto připravený povrch se nanáší vrstva jádrové omítky. Jádrová omítka může mít tloušťku i několika cm a slouží především pro dokonalé vyrovnání povrchu. Vrchní vrstvou vnitřních omítek je štuk. Velmi jemná štuková malta vyhladí povrch a slouží jako podklad pro nátěry, malbu nebo tapety. Pokud má být stěna obložena keramickými obkladačkami, štukování není třeba. Prostory, které nejsou pohledově příliš exponované jako sklepy, se upravují jednovrstvou omítkou. V podstatě jde o samotnou jádrovou omítku bez dalších vrstev.

Částečně omítnutá venkovní zeď

Venkovní omítka musí odolávat změnám teplot a povětrnostním vlivům. Zatímco jádrová omítka je shodná s omítkou pro interiérovépoužití, štuková vrstva obsahuje vysoký podíl cementu a hrubší zrnitost použitého písku. Mimo tyto minerální omítky existují především pro finální úpravu zateplovacích systémů omítky dodávané v pastovité formě, kde pojivem jsou akryláty nebo silikony.

Literatura

Fridrichová Marcela; Omítky; ERA 2004; ISBN 80-7366-004-0

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
 '''Omítka''' je vrchní krycí vrstva, kterou se pokrývají [[Zeď|zdi]] a stěny, především [[Cihla|cihlové]]. Omítka vytváří rovný, hladký povrch svislých stěn a stropů. Zakrývá nerovnosti zdiva i případné do zdi vestavěné instalace ([[elektroinstalace]], [[vodovod]]ní nebo odpadní potrubí).
-[[Soubor:SinkPlumbing.jpg|thumb|upright|Neomítnutá stěna]]
+[[Soubor:SinkPlumbing.jpg|thumb|200px|Neomítnutá stěna]]
 Povrch omítky se dále zušlechťuje nátěrem, malbou, nebo [[Keramický obklad|obkladem]]. Stěny z tvrdých cihel, bez omítky, se označují jako [[režné zdivo]]. Podle užití nazýváme omítky vnitřní v interiérech budov, nebo venkovní, součást fasády. Někdy se jako [[fasáda]] označuje přímo venkovní omítka. Běžné omítky se zhotovují z malty. [[Malta (stavebnictví)|Malta]] se může připravit přímo na staveništi smícháním vody s vápnem, [[Písek (materiál)|pískem]], případně [[cement]]em. Dnes už je běžnější příprava malty smícháním průmyslově vyráběných omítkových směsí s vodou. Průmyslově vyráběné směsi mohou obsahovat mimo písku a vápna další složky, které dodávají omítce speciální vlastnosti. Jsou to především sanační omítky na vlhké zdivo nebo omítky tepelně izolační.
 ''Vnitřní omítka'' je většinou několikavrstvý systém. Přímo na zdivo se nanáší cementový postřik. Pokud je součástí stěny například [[beton]]ový překlad nebo jiné konstrukce, na které omítka nedrží, zakrývá se kovovým pletivem a cementový postřik přijde až na [[Drátěné pletivo|pletivo]]. Cementový postřik se nanáší záměrně nerovnoměrně, ve stříkancích. Jeho úkolem je zdrsnit povrch. Na takto připravený povrch se nanáší vrstva jádrové omítky. Jádrová omítka může mít tloušťku i několika cm a slouží především pro dokonalé vyrovnání povrchu. Vrchní vrstvou vnitřních omítek je [[štuk]]. Velmi jemná štuková malta vyhladí povrch a slouží jako podklad pro nátěry, malbu nebo tapety. Pokud má být stěna obložena keramickými obkladačkami, štukování není třeba. Prostory, které nejsou pohledově příliš exponované jako [[sklep]]y, se upravují jednovrstvou omítkou. V podstatě jde o samotnou jádrovou omítku bez dalších vrstev.
-[[Soubor:Langlochziegerp.jpg|thumb|upright|Částečně omítnutá venkovní zeď]]
+[[Soubor:Langlochziegerp.jpg|thumb|200px|Částečně omítnutá venkovní zeď]]
 ''Venkovní omítka'' musí odolávat změnám teplot a povětrnostním vlivům. Zatímco jádrová omítka je shodná s omítkou pro interiérovépoužití, štuková vrstva obsahuje vysoký podíl cementu a hrubší zrnitost použitého písku. Mimo tyto minerální omítky existují především pro finální úpravu zateplovacích systémů omítky dodávané v pastovité formě, kde pojivem jsou akryláty nebo silikony.