Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Bitvy na Soči
Z Multimediaexpo.cz
m (Nahrazení textu) |
m (1 revizi) |
Aktuální verze z 1. 12. 2013, 21:26
Bitvy na Soči bylo jedenáct, resp. dvanáct krvavých střetů, které se odehrály za první světové války na rakousko-italské frontě.
Předehra
Itálie vyhlásila válku Rakousko-Uhersku až 23. června 1915. V roce 1914 nemohla vstoupit do války, ať již na jakékoliv straně. Válka v Tripolisu vyčerpala nevelké zásoby zbraní a válečného materiálu, chyběli důstojníci i moderní zbraně. Itálie se však od konce roku 1914 snažila tento stav zlepšit a podnikala opatření ke zlepšení akceschopnosti své armády. Jako hlavní směr útoku si vybral generální štáb jadranský přístav Terst, jako vedlejší směry byly určeny útoky alpskými údolími jižních Tyrol. Pokud chtěla italská armáda táhnout na Terst, bylo však nutné překonat tehdy rakouskou řeku Soču. Podle této řeky pak byla nazývána bitva v rakousko-uherské monarchii, jinde je bitva pojmenována od italského názvu řeky Isonzo.
1. bitva - 23. června - 7. července 1915
Útok italských vojsk byl zahájen 23. června dělostřeleckou přípravou. Ta byla vzhledem k italské nezkušenosti neúspěšná a nezpůsobila vážnější škody. V této době čítala síla italských vojsk 225 praporů, rakousko-uherské pozice bránilo 84 praporů. 30. června došlo na frontě široké 3 km k hlavnímu útoku, ale řeku se podařilo překročit jen na několika místech. Proto Itálie přisunula posily a 5. července nastal další útok, který byl též neúspěšný a o dva dny později byl zastaven.
2. bitva - 18. července – 3. srpna 1915
Italové posílili své jednotky dělostřelectvem, došlo i k posílení rakouské armády. Italské útoky se však podařilo odrazit, její vojska dosáhla pouze nepatrných územních zisků za obrovské ztráty 42 tis. mrtvých a raněných. Ztráty rakousko-uherské armády činily 45 tisíc.
3. bitva - 18. října – 4. listopadu 1915
Itálie zahájila mohutnou dělostřeleckou přípravu, která trvala tři dny, přičemž z 1200 děl bylo vypáleno více než milion dělostřeleckých granátů. Trvdé boje zastavilo špatné počasí, nedošlo k žádným posunům na frontě. Ztráty Itálie činily 60 tisíc mrtvých a raněných, rakouské ztráty 42 tisíc mužů.
4. bitva - 10. listopadu – 2.prosince 1915
Další neúspěšné pokusy Italů o průlom. Ani tentokrát se nepodařilo dobýt klíčové město Gorice. Bezvýsledné boje stály italskou stranu 7000 mrtvých, 34.000 zraněných a 7500 nezvěstných. Ztráty rakouské strany činily 4000 mrtvých, 17.000 raněných a 25.900 nezvěstných.
5. bitva - 9.března – 17. března 1916
Tato bitva byla uskutečněna jako možné ulehčení pro francouzská vojska v bitvě u Vedunu. Její výsledek byl nulový, ztráty oproti minulým bojům zanedbatelné.
6. bitva - 6.srpna – 17. srpna 1916
Bitvě předcházelo devítihodinové ostřelování rakousko-uherských pozic. 8. srpna se podařilo italským vojskům konečně dobýt město Gorice. Italské ztráty činily 50 tisíc mrtvých, raněných a nezvěstných, rakouské ztráty činily přes 40 tisíc.
7. bitva - 14. září – 17. září 1916
Italská 3. armáda zaútočila na frontě o šířce 10 km mezi městem Gorice a Jadranem. Za cenu 17 tisíc mtrvých a raněných obsadila jen velmi malá území. Rakousko-Uhersko přišlo o 15 tisíc mrtvých a raněných.
8. bitva - 10. října – 12.října 1916
V bitvě postoupila italská armáda o tři kilometry za cenu 24 tisíc mrtvých a raněných. Obdobné ztráty měla rakousko-uherská armáda.
9. bitva - 31. října – 4. listopadu 1916
Další italský útok směrem na Terst. Dělostřelecká příprava Italů trvala 5 dní, územní zisky nepatrné, ztráty na lidech - Itálie 16 tisíc a Rakousko-Uhersko 11 tisíc mužů.
10. bitva - 12. května – 8. června 1917
Cílem této kampaně italskou byl průlom do Terstu. Po mohutné dělostřelecké přípravě zaútočily italské jednotky, avšak podařilo se jim dobýt pouze jednu vesnici. Tvrdé boje pokračovaly ještě v červnu a vyžádaly si obrovské ztráty na lidech. Itálie přišla o 160 tisíc mužů (z toho 36.000 mrtvých), Rakousko-Uhersko o 125.000 mužů (z toho 17.000 mrtvých). Italská armáda byla zajala 23.000 rakouských vojáků, rakouská armáda byla 27.000 italských zajatců.
11. bitva - 18. srpna – 12. září 1917
Další italské útoky. Na severní části fronty se jim podařilo obsadit náhodní plošinu Bainsizzu, ostatní zisky byly mizivé. Ztráty Itálie činily přes 160 tisíc mrtvých, raněných a nezvěstných, rakouské ztráty téměř 100 tisíc mrtvých, raněných a nezvěstných.
Boje v Alpách
Současně s boji na Soči probíhaly i další těžké boje v Alpách na rakousko-italské hranici. Boje ve vysokohorském prostředí byly oproti bojům na jiných frontách velice specifické. Vojáci byli nuceni hloubit v horách podzemní tunely a skrýše, zákopy se kopaly jen tam, kde to terén umožňoval. Boje v horách probíhaly tvrdým způsobem, vázlo zde zásobování potravinami, vojáky trápil chlad, studený vítr i vysokohorské počasí, zvláště v zimě. Za těchto podmínek byly na vrcholky hor přepravovány nejen pušky, kulomety a munice, ale též vysokohorská děla, jejichž předním výrobcem byla Škoda (podnik). Paradoxem je, že tato děla bojovala na obou stranách fronty. Pozůstatky těchto bojů lze i v dnešní době nalézt ve vysokohorských oblastech italských, rakouských a dnešních slovinských Alp.
Další boje
Italům se v kampani na řece Soči rozhodující průlom nepodařil. Tím byla otřesena bojová morálka armády i zázemí. Počet zajatců začal neúměrně stoupat a útočnost italské armády klesala. Síla rakouské obrany však rostla. Po porážce Srbska a uvolnění ruského tlaku v Haliči zůstala rakouské armádě jen italská fronta. Rakousko potřebovalo stejně jako Itálie významné vítězství. K tomu přišla rozhodná chvíle v říjnu 1917, kdy se z východní fronty uvolnilo sedm německých divizí, které přispěchaly na pomoc rakouské armádě. 24. října byla zahájena bitva u Caporetta, která bývá také někdy nazývána jako dvanáctou bitvou o Soči. Překvapení bylo pro Italy dokonalé, fronta se neudržela. Útok směřoval do týlu vojsk nejen na Soči, ale i v Dolomitech a Karnských Alpách. Nastal hromadný ústup, který se změnil v útěk. Útočníkům padly do rukou obrovské zásoby válečného materiálu a potravin. S největším vypětím sil se podařilo Italům zastavit postup na řece Piavě.
Česká účast na bojích
.jpg)
Na italské frontě bojovalo za první světové války v řadách rakousko-uherské armády velké množství Čechů. Rakušané raději Čechy nasazovali zde, než na východní frontu, protože tam se množily dezerce Čechů do dobrovolného ruského zajetí. Koncem války v Itálii se však objevili čeští legionáři i na italsko-rakouské frontě, takže i zde docházelo k případům, že Češi bojovali proti Čechům. Na českou účast v bojích na italské frontě se zachovaly mnohé vzpomínky, válka se projevila i v lidových písních. Nejznámější písničkou, která se zpívá dodnes, je Válka na Itálii: "Sluníčko zachází za hory černé, do zákopů táhnou řady nesmírné, z jedný strany Alpiny, z druhý padají miny, tak začíná válka na Itálii."
Související odkazy
Externí odkazy
Literatura
- Miroslav a Hana Honzíkovi, 1914/1918 Léta zkázy a naděje, Nakladatelství Panorama 1984
- Yvette Heřtová, Zákopová válka, Mladá fronta 1983
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |