V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Valašsko

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu)
m (1 revizi)

Verze z 11. 10. 2013, 20:40

Valach od Vsetína a Brumova (1787)
Tradiční valašský makový frgál

Valašsko je hornatá oblast v nejvýchodnější části Moravy, v České republice v blízkosti hranic se Slovenskem.

Je to svébytný národopisný a kulturní region, sousedící na jihu s Moravským Slovenskem a na západě s Hanou. Lze ho vymezit přibližně územím okresu Vsetín a severní, severovýchodní a východní částí okresu Zlín (severní Lukovsko, Vizovsko, Klobucko). V Rožnově pod Radhoštěm se nachází skanzen Valašské muzeum v přírodě, v němž byly soustředěny předměty regionální valašské lidové kultury a řemesel, včetně zachovaných domů ze zdejších měst a vesnic.

Pojmenování Valach je slovanskými jazyky přejaté slovo Walhs původně gremánského původu, používané starověkými Góty pro pojmenování Keltů, romanizovaných Keltů a románskými jazyky mluvících národů.

Na Moravu se Valaši dostali při valašské kolonizaci probíhající od 14. do 17. století. Valašské pastýřské kmeny migrovaly z oblasti dnešního jižního Rumunska podél karpatského oblouku směrem na západ. Valaši jsou někdy považováni za potomky romanizovaných (Paleo-balkánských) národů jako Thrákové (vč. Dáků) a Ilyrové[1], ale všeobecně přijímaný názor to není.

Na své migrační cestě Valaši postupně ztratili svůj původní jazyk, s výjimkou některých rumunských slov (bača, brynza, geleta, strunga, atd.), která používají ve svém nářečí, ale zachovali si hodně ze své kultury (zejména folklór, písně a kroje) a hospodářské zvyky, zejména chovu ovcí.

Obsah

Území Valašska

Územní rozsah není možné vymezit jednoznačně (kromě východní hranice, která je dána státní hranicí se Slovenskem). Navíc existují různá hlediska, podle nichž se region vymezuje - typ krajiny, bývalý způsob života, kroje, nářečí. Dříve hlavní roli hrálo hospodářství. Valašsko bylo tam, kde se provozovalo karpatské salašnictví. Později, kdy salašnictví upadalo, se region vymezoval podle kroje a nářečí. Dnes hraje hlavní roli identita obyvatel - Valašsko je tam, kde se lidé považují za Valachy.

Dále se Valašsko rozděluje na jádro regionu, okraj a přechodné oblasti. Za jádro je obvykle považováno Horní Vsacko, Vsetínsko, Rožnovsko a oblasti kolem Valašského Meziříčí na severu, Lukovsko na jihozápadě, Vizovsko a Valašské Klobouky na jihu. Na okraji leží např. Slavičín či Vizovice. Přechodné oblasti jsou Podřevnicko (oblast kolem Zlína) - přechod mezi Slováckem, Hanou a Valašskem, avšak s výrazně převažujícím valašským vlivem, obvykle se řadí k Valašsku. Dále Luhačovské Zálesí mezi Slováckem a Valašskem (bývá střídavě řazeno k oběma regionům), Hostýnské Záhoří na západě na hranicích s Hanou a severní úpatí Beskyd (např. Frenštát pod Radhoštěm a okolí). Oblast kolem Frýdku-Místku se z důvodu zdejšího nářečí nazývá Lašsko, ale od Valašska se jinak příliš neliší. Podobně Nový Jičín s okolím, tzv. Kravařsko, se řadí k Lašsku i Valašsku.

Města

Slavičín Brumov-Bylnice Nový Jičín
Frenštát pod Radhoštěm Karolinka Kelč
Holešov Kopřivnice Valašské Klobouky
Valašské Meziříčí Vsetín Rožnov pod Radhoštěm
Štramberk Vizovice Zubří

Obce

Bratřejov Bystřička Dolní Bečva Držková Francova Lhota Halenkov
Hovězí Horní Bečva Horní Lideč Hošťálková Huslenky Choryně
Janová Jarcová Jasenná Jablůnka Kateřinice Lačnov
Leskovec Lukov Lidečko Liptál Lužná Mikulůvka
Malá Bystřice Návojná Nedašov Nedašova Lhota Nový Hrozenkov Oznice
Poteč Prlov Pozděchov Pržno Prostřední Bečva Ratiboř
Rudimov Růžďka Seninka Střítež nad Bečvou Študlov Trojanovice
Ublo Kozlovice Ústí Újezd u Valašských Klobouk Valašská Bystřice Valašská Polanka
Valašská Senice Velká Lhota Veselá Vidče Vigantice Velké Karlovice
Vlachova Lhota Vysoké Pole Zašová Zděchov

Dějiny

Severovýchodní Morava má oproti jiným oblastem značně odlišnou historii. Tradičně bylo toto neúrodné území řídce osídleno. V 13. století dochází k osídlování nížin. Tehdy se na kolonizaci podíleli především mnišské řády. K výraznějšímu vzestupu počtu obyvatel došlo až v souvislosti s dějinným procesem zvaným valašská kolonizace. Na sklonku středověku, ale zejména po roce 1500 přichází pastevecký lid zvaný Valaši a osídluje hospodářsky nevyužité kopcovité oblasti. Nejprve se Valaši objevili na území Hukvaldského panství. Toto území se dnes řadí do regionu Lašsko. Postupně se cílem kolonizace stala celá severovýchodní Morava.

Zpočátku byli Valaši-pastevci poměrně svobodným lidem a měli s vrchností dobré vztahy. Platili zvláštní valašskou daň - desátý kus dobytka a jejich postavení zaručovalo valašské právo. Původ nově příchozích pasteveckých kolonistů není zcela jenoznačně vyjasněn. Historici vedou již od poloviny 19. století spory o to, jestli se jednalo více o lid původu rumunského či slovenského. Obecně převažuje názor, že kolonisté byli etnicky nejednotní. V Rumunsku má valašské pastevectví a salašnictví svůj původ. Z hospodářských důvodu osídlovali rumunští pastevci horské oblasti na různých slovanských územích - nejprve na Ukrajině, a později v Polsku, Slovensku i jinde. Severovýchodní Morava byla posledním regionem osídleným v souvislosti procesem známým jako valašská kolonizace. Všude ve slovanských oblastech Rumuni etnicky splynuli s původním obyvatelstvem. Například ukrajinští Valaši se názývají Huculové.

V počátcích valašské kolonizace byla severovýchodní Morava osídlena dvojím lidem. Nížiny obývali původní Moravané - horští zemědělci a kopce nově příchozí pastevci – Valaši. Brzy obojí lid splynul v jedem celek. Na Valašsku se mísila kultura moravská a karpatská.

Pojem Valašsko se vžil pozvolna a s časovým odstupem. K jeho rozšíření přispěla také třicetiletá válka a valašské povstání. Již koncem roku 1620 se Valaši vzbouřili proti Habsburkům. Valašské povstání trvalo s přestávkami až do roku 1644, kdy bylo krvavě potlačeno. V souvislosti s událostmi té doby se více vžil pojem Valašsko. V terminologii vrchnosti slovo Valach znamenalo totéž co rebel či nespokojený živel.

Neklidným obdobím bylo i 18. století, kdy se lid bouřil proti náboženskému a sociálnímu útlaku. Na Valašsku přežívala tajně evangelická víra. Náboženský útlak částečně odstranil toleranční patent, který vydal císař Josef II. v roce 1781.

V době druhé světové války na Valašsku působili partyzáni. Němečtí nacisté tehdy vypálili několik osad a vyvraždili tamní obyvatele. Nejznámější z těchto osad jsou Prlov a Ploština.

Po válce proběhla industrializace a Valašsko získalo výraznější průmyslový charakter.

Řeky

Vodní plochy

Osobnosti

Literatura

  • Baletka, Ladislav: Růžďka, pohled do historie obce na Valašsku, Vsetín 1998
  • Baletka, Ladislav - Zapletal, Ladislav: Okres Vsetín, Ostrava 1987
  • Burian, Ilja - Burian, Bohuslav: Dějiny protestantismu na Vsetínsku, Vsetín 1993, ISBN 80-900025-4-4
  • Dostál, Franišek: Valašská povstání za třicetileté války, Praha 1956
  • Janoška, Martin: Valašsko očima geologa, Olomouc 2000
  • kolektiv autorů: Okres Vsetín, Brno - Vsetín, 2002, ISBN 80-86298-09-4
  • kolektiv autorů: Přírodou a historií Valašskomeziříčska po naučných stezkách, Valašské Meziříčí 2004
  • kolektiv autorů: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska, Valašské Meziříčí, 2000, ISBN 80-238-5704-5
  • Pavelka Jan, Trezner Jiří (eds.): Příroda Valašska, Vsetín 2001, ISBN 80-238-7892-1

Reference

  1. ↑ Winnifruth,T.J.: Badlands-Borderland: A History of Southern Albania/Northern Epirus, 2003, page 44, "Romanized Illyrians, the ancestors of the modern Vlachs", ISBN 0715632019


Citováno z „http://ww2000w.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Vala%C5%A1sko“