Slovenská republika (1939-1945)

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 9. 9. 2024, 08:21

Informace uvedené v tomto článku je potřeba ověřit.   Prosíme, pomozte vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů.

První Slovenská republika, též Slovenský štát (oficiálně Slovenská republika) byl formálně samostatný klerofašistický^[1] stát na území dnešního Slovenska v letech 1939 až 1945 okleštěný o území obsazené fašistickým horthyovským Maďarským královstvím, naopak byly ke Slovensku na podzim 1939 opětovně připojeny dnes polské části Oravy a Spiše. Jeho sousedy bylo Nacistické Německo, Protektorát Čechy a Morava, Maďarské království a Polsko (později Generální gouvernement) . Slovenský štát zavedl i vlastní vlajku válečnou, která se odlišovala od oficiální přijaté 14.3.1939, po listopadu 1940 se víc používala. Byla jí státní vlajka s dvojitým černým křížem v černě lemovaném štítu ve středu listu. Vlajka zanikla zánikem státu počátkem roku 1945.

Válečná vlajka Slovenského štátu, 1939-45

Známky Slovenska, 1939-45

Po jednání Jozefa Tisa, kterého si povolal do Berlína A.Hitler pod pohrůžkou, že Slovensko bude rozděleno mezi Polsko a Maďarsko, byla Slovenským sněmem vyhlášena samostatnost a 14. března 1939 vznikl samostatný Slovenský štát jako politický a vojenský spojenec nacistického Německa, který v listopadu 1940 přistoupil k Paktu tří. První Slovenskou republiku uznávala v průběhu její existence řada zemí, (především země Osy, jejich spojenecké či satelitní země a neutrální země), například Německo, Maďarsko, Itálie, Japonsko, Sovětský svaz (až po uzavření sovětsko-německého paktu ze srpna 1939), Vatikán, Švýcarsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Španělsko, Švédsko, Rumunsko, Bulharsko, Jugoslávie (později Chorvatsko), Mandžukuo (loutkový stát vytvořený Japonskem), čínská vláda v Nankingu, francouzská vláda ve Vichy, Kostarika, Ekvádor, Salvador. První Slovenská republika zanikla důsledkem druhé světové války. Dne 4. dubna 1945 byla osvobozena Rudou armádou Bratislava a do 1. května 1945 bylo celé území Slovenska osvobozeno, v Košicích již 5. dubna 1945 zasedá dočasná vláda ČSR, která přijala Košický vládní program a území Slovenska bylo vráceno důsledkem druhé světové války Československu. První slovenská republika byla administrativně rozdělena do šesti žup s centry ve městech Bratislava, Nitra, Trenčín, Banská Bystrica, Ružomberok a Prešov.

Vznik

Podrobnější informace naleznete na stránce: Vznik první Slovenské republiky

Slovenský stát vznikl 14. března 1939 na území Slovenska z pomnichovské Česko-Slovenské republiky po předcházejícím Hitlerově rozhovoru (dohodě či pohrůžce, že v případě nesouhlasu Německo přenechá celý slovenský prostor horthyovskémuMaďarskému království a Polsku) s Jozefem Tisem a Ferdinandem Ďurčanským dne 13. března 1939 v Berlíně. Před tímto jednáním odmítl nezávislost vyhlásit Karol Sidor,který se jako osobnost rovná Jozefu Tisovi a zástupce Hlinkovců v pražské vláde stal v průběhu Homolova převratu na Slovensku novým předsedou slovenské autonomní vlády. Jako prostředek nátlaku se pokusili němečtí agenti umístit pod vilou tohoto hlavního velitele Hlinkových gard a nejvlivnejšího slovenského politika po Jozefu Tisovi výbušný systém, jeho ochranka však Němce včas zadržela. Podobné štěstí chybělo Jozefu Tisovi, před jehož klášterem v Bratislavě explodovala bomba, která zabila jednoho člověka. Slovenský stát vznikl okleštěný bez území jižního Slovenska, které připadly po první vídeňské arbitráži fašistickému horthyovskému Maďarsku a také bez drobných území Spiše, která obsadilo Polsko na podzim 1938. Maďarsko uznalo Slovenský stát hned druhého dne, ale 23. března 1939 zahájilo na Slovensko útok s cílem dobýt další území, což vedlo k malé válce. Nacistické Německo přes Ochrannou smlouvu však Slovensku nepomohlo a po maďarském ultimátu bylo Slovensko donuceno postoupit další území ve prospěch Maďarska.

Vztah k Německu

Podrobnější informace naleznete na stránce: Ochranná smlouva

Slovenský stát byl pod značným vlivem nacistického Německa, se kterým byla podepsána Ochranná smlouva (Německo bylo „ochráncem“ Slovenska) a které také získalo právo umísťovat své vojenské jednotky v ochranném pásmu podél hranic s Protektorátem Čechy a Morava. Slovenské ozbrojené síly se také podílely v září 1939 na napadení Polska, a Slovensko tak získalo zpět území na Spiši, které Polsko několik měsíců předtím obsadilo, a získalo zpět i ty části Oravy a Spiše, které ke Slovensku náležely do roku 1920 než je získalo Polsko.

Politika

Protičeská propaganda během SNP

Vládnoucí politickou stranou byla Hlinkova slovenská ľudová strana (HSĽS), v jejímž čele byl katolický kněz Jozef Tiso, od 26. října 1939 prezident první Slovenské republiky. Velkou moc však měl premiér Vojtech Tuka, který byl Tisovi proti jeho vůli vnucen Německem (konkrétně se tak stalo v roce 1940 v Salcburku, kde Hitler nařídil Tisovi, že radikálně naladěný Tuka musí zůstat ministerským předsedou) ^[2]. Byl to on, kdo bez vědomí prezidenta vyhlásil válku Sovětskému svazu a kdo prosazoval konečné řešení židovské otázky na Slovensku přes slábnoucí prezidentův odpor. Svým charakterem byl vybudován vůči Německé říši vazalský totalitní režim, který pomocí Hlinkově Gardy, ÚŠB (Ústredie štátnej bezpečnosti) a Gestapa likvidoval veškerou opozici, demokratickou i komunistickou, která byla proti režimu. V důsledku sílícího odporu proti Hlinkově straně, jejím gardám a zejména spojenectví s Německem vypuklo na Slovensku dne 29. srpna 1944 Slovenské národní povstání.(Moskva totiž vyhlásila, že který satelitní stát Německa se sám osvobodí ještě před příchodem Rudé armády, nebude pak považován za poražený stát se všemi důsledky-např. placení válečných reparací a pod.). Bylo to vystoupení slovenského národa proti politice klérofašizmu a proti nacizmu, které rehabilitovalo Slovensko doma i v zahraničí po druhé světové válce a tím se Slovensko politicky dostalo na stranu vítězů. Protože bylo SNP vyhlášeno předčasně jako reakci na hrozbu vyzrazení a rychlého obsazení a nezapojily se některé posádky ze západního Slovenska, přičemž největší ztrátu znamenalo nečekané odzbrojení dvou divizí slovenské armády na východě Slovenska německou armádní skupinou Heinrici 1. – 2. září, bylo znemožněno rychlé spojení povstaleckého území s jednotkami Rudé armády, která zahájila operaci přes karpatský Dukelský průsmyk, kde se opevnila německá vojska a SNP bylo po dvou měsících potlačeno. Poté již byl Slovenský stát, jehož území se až do konce války s postupem sovětských vojsk neustále zmenšovalo, zcela závislý na nacistickém Německu a moc jeho představitelů i ve vnitrostátních otázkách závisela čistě na německé libovůli.Všude na osvobozeném území Slovenska po přechodu frontu však vznikali Národní výbory a okamžitě byly zatýkáni představitelé režimu Slovenského štátu. Z té doby se zažil pro první Slovenskou republiku název vyjádřující dobové veřejné mínění, že jde o Slovenský štát, klérofašistický, proto se název Slovenská republika neujal masově.

Hospodářství

Podřízení hospodářství Německé Říši bylo dovršeno 30. ledna 1940, kdy byla podepsána dohoda o hospodářské spolupráci mezi Německou Říší a Slovenským státem. Takzvaná smlouva o branném hospodářství znamenala v praxi, že Slovensko muselo podřídit ekonomiku potřebám Třetí říše a prakticky byla ve velkých podnicích i v hospodářských institucích de facto vnucena německá okupační správa, kterou tvořili kolaboranti. V září 1940 začalo platit vládní nařízení slovenské vlády o soupise židovského majetku, které se týkalo nejenom podniků,živností, domovního majetku i půdy, co všechno bylo již předmětem arizace, ale i peněžní hotovosti v bankách, cenných papírů a šperků. Arizační zákon o židovských podnicích a židovských zaměstnancích byl přijat Slovenským sněmem 25. dubna 1940. Arizace znamenala násilné vyvlastnění majetků židovského obyvatelstva (viz film Obchod na korze, 1965, režie Ján Kadár-Elmar Klos). I když bylo hospodářství Slovenska drancováno ze strany Německé Říše, v porovnání s okolními státy zůstávalo jedním z nejstabilnějších. Způsobovaly to objednávky válečné konjunktury i uměle nadsazený výměnný kurs koruny slovenské k německé marce v poměru 12:1 a k protektorátní koruně 1:1. Relativní dostatek potravin způsoboval dojem, že Slovenský stát byl "oázou blahobytu" ve válkou rozervané Evropě.

Vývoj uvnitř slovenské společnosti

I když oficiálně byl Slovenský štát spojencem Německé říše, obyvatelstvo bylo naladěno proti nacismu a vojáci slovenské armády nasazené na východní frontě přebíhali na druhou stranu fronty. Nejznámější je legenda kapitána Jána Nálepku. Ze zajatců a uprchlíků i z Čech se vytvořil První československý armádní sbor, jehož paradesantní brigáda byla nasazena leteckým výsadkem do bojů v době Slovenského národního povstání a Sbor byl nasazen do Dukelské operace 6. října 1944 při osvobození prvních území Československa. Část společnosti mocensky využila situaci, byly to členové HSĽS a příslušníci Hlinkově Gardy, ale i arizátoři a kolaboranti. Vznikl však silný odboj, ve kterém se spojili politické síly demokratické se silnou a organizovanou Komunistickou stranou Slovenska a společně připravovali Slovenské národní povstání. Klíčovou osobností hospodářství i ekonomické přípravy SNP se stal Imrich Karvaš, první guvernér vzniklé Slovenské národní banky z 4. dubna 1939. Ve slovenské vládě v 1942 měl funkci předsedu Nejvyššího úřadu pro zásobování a realizací svých názorů na hospodářskou politiku se zasloužil o příznivý vývoj ekonomiky i v době druhé světové války. Zapojil se do protifašistického odboje, spolupracoval s Dr.Ing.Petrem Zaťkem, přes kterého navázal kontakty na členy ilegální Slovenské národní rady. Zajišťoval přípravu Slovenského národného povstání po finanční a hospodářské stránce, nařídil předisponování třech miliard korun ze Slovenské národní banky do její filiálky v Banské Bystřici a předisponování zásob jiného zboží. Neunikl pozornosti Gestapa, 3.září 1944 byl zatčen, odvlečen do koncentračního tábora Niederdorf a pak osvobozen americkou armádou. O vojenské vystoupení Slovenského národního povstání se zasloužili generálové Slovenské armády Ján Golian a Rudolf Viest.

Zánik

Slovenská republika zanikla na jaře 1945 postupným osvobozováním Slovenska Rudou armádou spolu s rumunskou armádou a Československým armádním sborem, definitivně pak 4. dubna 1945 dobytím Bratislavy, hlavního města první Slovenské republiky. President Jozef Tiso a členové vlády Slovenské republky se ještě před pádem Bratislavy pokusili o únik přes německou frontu do exilu. V rakouském klášteře v Kremsmünsteru byli zajati a 8. května 1945 byl podepsán dokument, kterým se slovenská vláda bezvýhradně podrobila veliteli XX. sboru 3. americké armády, generálu Waltonu Walkerovi a tento dokument je některými historiky považován za formální zánik Slovenské republiky z hlediska mezinárodního práva. To už ale platily dekrety prezidenta Edvarda Beneše z 5. dubna 1945 z Košic o znovuobnovení Československé republiky, proto je sporné uvádění i tohoto data.

Hodnocení

Hodnocení Slovenské republiky se značně liší. Lze nalézt hodnocení vysloveně pozitivní i negativní,^[3] stejně tak existuje řada osob, které se pohybují mezi těmito hodnoceními.^[4] To platí o hodnocení ze strany veřejnosti, historiků i různých společenských skupin na Slovensku. Mezi slovenskými historiky hodnotí Slovenskou republiku kladně například Milan Stanislav Ďurica či František Vnuk. Naopak mezi zastánce silně negativního hodnocení patří Ivan Kamenec, Dušan Kováč či Pavol Mešťan. Mezi představitele "středního" proudu, který vidí na daném státě pozitiva i negativa, náleží například Róbert Letz, Ivan Petranský ^[5] či Martin Lacko.^[4] Slovenská republika byla silně katolickým státem. Hned po jejím vzniku byly zpřísněny sankce za potraty a byl vydán zákaz všech antikoncepčních prostředků ^[6]. Společné vyučování na středních školách bylo zrušeno a došlo k obnovení separovaných chlapeckých a dívčích tříd. Ve školách byly umístěny křesťanské kříže a vyučování náboženství se stalo povinným. Stát se označoval za křesťanský, ale ve skutečnosti byl katolický a ostatní církve byly jen trpěny. Ateisté navenek neexistovali, každý občan musel být příslušníkem některé státem uznané církve ^[6]. Oficiálně měla Slovenská republika jednokomorový parlament o 80 poslancích. Za celou existenci této Slovenské republiky se nikdy nekonaly volby ^[6]. Slovenský stát či jeho vládnoucí režim bývají označovány řadou různých adjektiv, např. jako klerofašistický. O klerofašismu či fašismu hovořila v souvislosti se Slovenským státem hojně komunistická historiografie, ale i dnes je často užíván. Mezi uživatele tohoto pojmu patří například Rudolf Zahradník.^[7] Politolog Roger Griffin varuje před "hyperinflací klerofašismu". Užití pojmu by podle něj mělo být striktně omezeno pro "podivné formy ideologií, které vznikají, když klerikové a profesionální teologové jsou buďto vtaženi do spolupráce se sekulární ideologií fašismu, nebo řidčeji, sami vytvářejí teologicky nepřijatelný koktejl hluboce náboženských přesvědčení s fašistickým předsevzetím spasit národ nebo rasu před dekadencí a úpadkem." Český historik Radomír Malý také odmítá označení státu za klerofašistický a to vzhledem k aktivitám slovenských katolických biskupů a Vatikánu, které směřovaly proti tehdejší vládě a její politice.^[8] Je ale historicky zdokumentovaným faktem promítaným z archivů, že katolický kněz Jozef Tiso žehná v Bánovcích nad Bebravou vojákům slovenské armády, kteří jdou bojovat na Východní frontu ve jménu spojenectví s fašistickou Třetí říší a zvedá ruku na fašistický pozdrav.2.prosince 1941 při jednání s německým vyslancem Hannsem Ludinem souhlasí předseda vlády Vojtech Tuka s "násilným vysídlením" a dokonce i úhradou 500 říšských marek za každého Žida.S přihlédnutím k zákonu č. 210/40 a následujícímu nařízení 198/41 (Židovský kodex) o konfiskaci židovského majetku,financoval Slovenský štát odsun i ze zabavených prostředků odsunutých.^[9][10]

Literatura

• KAMENEC, Ivan. Po stopách tragédie. Bratislava : Archa, 1991. 285 s. ISBN 80-7115-015-0. (slovensky)
• KAMENEC, Ivan. Slovenský štát v obrazech. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 248 s. ISBN 978-80-7360-701-2.
• LETTRICH, Jozef. Dejiny novodobého Slovenska. Bratislava : Archa, 1993. 224 s. ISBN 80-7115-045-2. (slovensky)
• LIPSCHER, Ladislav. Židia v slovenskom štáte 1939–1945. Banská Bytrica : Print-servis, 1992. 254 s. ISBN 8090047025 (slovensky)

YouTube

Související články

• Ústavní zákon o autonomii Slovenské země
• Seznam autonomních vlád Slovenska za druhé republiky
• Seznam vlád První slovenské republiky
• Jozef Tiso
• Druhá republika

Reference

1. ↑ Československá republika a Protektorát Čechy a Morava [online]. Ministerstvo zahraničních věcí ČR, 07.01.201+, [cit. 2010-03-01]. Dostupné online. (čeština) 
2. ↑ Kolaboranti 1939 – 1945, Michael Borovička, Nakladatelství Paseka 2007, ISBN 978-80-7185-846-1, str. 249
3. ↑ The Economist: The Slovak leader deploys national culture as a political weapon 11. 3. 2010
4. ↑ ^{4,0 4,1} Martin Lacko: "Nepoznám historika, schvaľujúceho Tisovu popravu", rozhovor s Martinem Lacem pro Pravé Spektrum.
5. ↑ Petranský: Jozefa Tisa si pre niečo vážim
6. ↑ ^{6,0 6,1 6,2} Kolaboranti 1939 – 1945, Michael Borovička, Nakladatelství Paseka 2007, ISBN 978-80-7185-846-1, str.223 – 269
7. ↑ Rudolf Zahradník: Dvacátý osmý říjen
8. ↑ Malý, R.: „Klerofašismus“ na Slovensku a v Chorvatsku?. EUPortál. 14. 3. 2010
9. ↑ http://www.plus7dni.sk/plus7dni/historia/akcia-david.html
10. ↑ http://www.dejiny.sk/Whois/Nizn/Articles%2023.htm

Externí odkazy

• Historie slovenské vlajky
• O maďarsko-slovenské válce v březnu 1939
• Data z historie Slovenského štátu na druhasvetovavalka.cz
• Slovenská republika 1939 - 1945 - video z cyklu České televize Historický magazín