Nová soutěž o nejlepší webovou stránku !
Neváhejte a začněte rychle soutěžit o lákavé ceny !

Samizdat

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (1 revizi)
(+ Pražský samizdat (2016))
 
Řádka 4: Řádka 4:
Myšlenkou samizdatu bylo vydávat alespoň malé množství výtisků, obvykle psaných přes [[průklepový papír]] na [[psací stroj|psacím stroji]] , případně použitím jakýchkoli rozmnožovacích prostředků, které byly k dispozici. Každý čtenář byl povzbuzován, aby tiskovinu opsal, nebo jakýmkoli způsobem rozmnožil a poskytl dále. V tomto směru se metody samizdatu podobaly metodám pozdějšího svobodného licencování obsahu (např. na Wikipedii).
Myšlenkou samizdatu bylo vydávat alespoň malé množství výtisků, obvykle psaných přes [[průklepový papír]] na [[psací stroj|psacím stroji]] , případně použitím jakýchkoli rozmnožovacích prostředků, které byly k dispozici. Každý čtenář byl povzbuzován, aby tiskovinu opsal, nebo jakýmkoli způsobem rozmnožil a poskytl dále. V tomto směru se metody samizdatu podobaly metodám pozdějšího svobodného licencování obsahu (např. na Wikipedii).
Jedním z projevů cenzury totiž bylo odepření přístupu k rozmnožovací technice. Například v [[Československo|Československu]] (do poloviny šedesátých let) nebo v [[Rumunsko|Rumunsku]] (až do pádu komunistického režimu) podléhalo povolení i pouhé vlastnictví psacího stroje. Ve všech komunistických zemích byl přísně kontrolován přístup k [[cyklostyl]]ům, [[kopírka|kopírkám]] i další podobné technice. V době kdy se začal projevovat nástup informačních technologií, došlo k pádu komunistických režimů a uvolnění cenzury. V listopadu 1989 se už počítače hojně používaly k tisku plakátů atd.
Jedním z projevů cenzury totiž bylo odepření přístupu k rozmnožovací technice. Například v [[Československo|Československu]] (do poloviny šedesátých let) nebo v [[Rumunsko|Rumunsku]] (až do pádu komunistického režimu) podléhalo povolení i pouhé vlastnictví psacího stroje. Ve všech komunistických zemích byl přísně kontrolován přístup k [[cyklostyl]]ům, [[kopírka|kopírkám]] i další podobné technice. V době kdy se začal projevovat nástup informačních technologií, došlo k pádu komunistických režimů a uvolnění cenzury. V listopadu 1989 se už počítače hojně používaly k tisku plakátů atd.
 +
Přesto i na sklonku existence ČSSR bylo nutné se při kopírování libovolného tisku na tzv. xeroxech legitimovat občanským průkazem a sdělovat (zapisovalo se), co bude kopírováno (kniha, noty atd…).
Přesto i na sklonku existence ČSSR bylo nutné se při kopírování libovolného tisku na tzv. xeroxech legitimovat občanským průkazem a sdělovat (zapisovalo se), co bude kopírováno (kniha, noty atd…).
Od 70. let samizdatová komunita občas využívala šíření magnetofonových pásek a kazet (méně častý ruský výraz "magnit-izdat" "магнитиздат"), protože magnetofony už v té době představovaly reprodukční zařízení se schopností kopírování, jehož vlastnění bylo režimem tolerováno. Tuto metodu v jiném kontextu hojně využíval [[Rúholláh_Chomejní|ajatolláh Chomejní]] při přípravě islámské revoluce v Íránu, kde přínosem byla možnost oslovit i negramotné obyvatelstvo.
Od 70. let samizdatová komunita občas využívala šíření magnetofonových pásek a kazet (méně častý ruský výraz "magnit-izdat" "магнитиздат"), protože magnetofony už v té době představovaly reprodukční zařízení se schopností kopírování, jehož vlastnění bylo režimem tolerováno. Tuto metodu v jiném kontextu hojně využíval [[Rúholláh_Chomejní|ajatolláh Chomejní]] při přípravě islámské revoluce v Íránu, kde přínosem byla možnost oslovit i negramotné obyvatelstvo.
 +
 +
[[Soubor:DeusExMDDD-089.png|thumb|250px|Pražský samizdat v počítačové hře<br />[[Deus Ex: Mankind Divided]] (2016)]]
==Český samizdat==
==Český samizdat==
-
Česká samizdatová produkce z období [[normalizace]] čerpala především z [[disent]]u a okruhu jeho sympatizantů. Její vznik a prudký rozvoj byl podmíněn vědomím autorů, že období perzekuce nebude krátké, a je tedy třeba snažit se o zachování literární kontinuity.  Kvůli úsilí normalizátorů se po roce [[1970]] dostala prakticky veškerá kvalitní literatura za hranice oficiality a většina autorů odešla do tzv. vnitřní emigrace ([[Ludvík Vaculík]], [[Ivan Klíma]], [[Egon Bondy]], [[Jiří Gruša]], …). Mnohým byla zapovězena publikační činnost po celých dvacet let, někteří byli později „připuštěni“ – například [[Bohumil Hrabal]] po rozhovoru v Tvorbě, uveřejněném v roce [[1975]]. Přesto byla jeho díla dále cenzurována a některá z nich vycházela i v samizdatu. Kromě tvorby československých autorů v samizdatu vycházely i překlady např. díla [[Alexandr Solženicyn|Alexandra Solženicyna]], [[George Orwell|George Orwella]] a j.
+
Česká samizdatová produkce z období [[normalizace]] čerpala především z [[Disident|disentu]] a okruhu jeho sympatizantů. Její vznik a prudký rozvoj byl podmíněn vědomím autorů, že období perzekuce nebude krátké, a je tedy třeba snažit se o zachování literární kontinuity.  Kvůli úsilí normalizátorů se po roce [[1970]] dostala prakticky veškerá kvalitní literatura za hranice oficiality a většina autorů odešla do tzv. vnitřní emigrace ([[Ludvík Vaculík]], [[Ivan Klíma]], [[Egon Bondy]], [[Jiří Gruša]], …). Mnohým byla zapovězena publikační činnost po celých dvacet let, někteří byli později „připuštěni“ – například [[Bohumil Hrabal]] po rozhovoru v Tvorbě, uveřejněném v roce [[1975]]. Přesto byla jeho díla dále cenzurována a některá z nich vycházela i v samizdatu. Kromě tvorby československých autorů v samizdatu vycházely i překlady např. díla [[Alexandr Solženicyn|Alexandra Solženicyna]], [[George Orwell|George Orwella]] a j.
 +
 
První edice začaly vznikat už na samém počátku 70. let. Mezi nejvýznamnější patřila Petlice Ludvíka Vaculíka, vynikající edičním programem i vzornou redakční úpravou. Svá díla zde zveřejňovali víceméně všichni členové disentu, vycházela poezie, práce prozaické, dramatické i filozofické. Důležitá byla i edice [[Edice Expedice|Expedice]] manželů Havlových, Česká expedice nebo Pražská imaginace. Celkový počet edicí lze odhadovat na desítky. Od osmdesátých let se k samizdatové literatuře přidaly literární časopisy, věnující prostor spřízněným autorům i odborné kritice. Mezi nejdůležitější patřil [[Kritický sborník]], Obsah, [[Host]], Akord, [[Vokno]] a ke konci osmdesátých let [[Revolver Revue]].
První edice začaly vznikat už na samém počátku 70. let. Mezi nejvýznamnější patřila Petlice Ludvíka Vaculíka, vynikající edičním programem i vzornou redakční úpravou. Svá díla zde zveřejňovali víceméně všichni členové disentu, vycházela poezie, práce prozaické, dramatické i filozofické. Důležitá byla i edice [[Edice Expedice|Expedice]] manželů Havlových, Česká expedice nebo Pražská imaginace. Celkový počet edicí lze odhadovat na desítky. Od osmdesátých let se k samizdatové literatuře přidaly literární časopisy, věnující prostor spřízněným autorům i odborné kritice. Mezi nejdůležitější patřil [[Kritický sborník]], Obsah, [[Host]], Akord, [[Vokno]] a ke konci osmdesátých let [[Revolver Revue]].
Kromě literární tvorby se metodou samizdatu vydávaly i odborné publikace z oborů, které byly režimu nepřijatelné, a to zejména náboženství, v menší míře např. ekologie a ekonomie.  
Kromě literární tvorby se metodou samizdatu vydávaly i odborné publikace z oborů, které byly režimu nepřijatelné, a to zejména náboženství, v menší míře např. ekologie a ekonomie.  
Řádka 28: Řádka 32:
*[http://www.cibulka.com/samiz/CIB-RUZ.htm Vydávání samizdatových hudebních nahrávek]
*[http://www.cibulka.com/samiz/CIB-RUZ.htm Vydávání samizdatových hudebních nahrávek]
*[http://www.vons.cz/via-praha Zprávy VIA (1988-1989)]
*[http://www.vons.cz/via-praha Zprávy VIA (1988-1989)]
 +
{{Článek z Wikipedie}}
{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Zakázané knihy]]
[[Kategorie:Zakázané knihy]]
[[Kategorie:Nakladatelství]]
[[Kategorie:Nakladatelství]]

Aktuální verze z 16. 4. 2024, 17:04

Samizdat (samo-vydáváno, rusky самиздат) je způsob, jakým občanští aktivisté obcházejí cenzuru v represivních režimech, zejména v zemích východního bloku v době Studené války. Komunistické a podobné represivní systémy samizdat tvrdě potlačují a vydávající disidenty soudí a vězní.

Vznik samizdatu

Myšlenkou samizdatu bylo vydávat alespoň malé množství výtisků, obvykle psaných přes průklepový papír na psacím stroji , případně použitím jakýchkoli rozmnožovacích prostředků, které byly k dispozici. Každý čtenář byl povzbuzován, aby tiskovinu opsal, nebo jakýmkoli způsobem rozmnožil a poskytl dále. V tomto směru se metody samizdatu podobaly metodám pozdějšího svobodného licencování obsahu (např. na Wikipedii). Jedním z projevů cenzury totiž bylo odepření přístupu k rozmnožovací technice. Například v Československu (do poloviny šedesátých let) nebo v Rumunsku (až do pádu komunistického režimu) podléhalo povolení i pouhé vlastnictví psacího stroje. Ve všech komunistických zemích byl přísně kontrolován přístup k cyklostylům, kopírkám i další podobné technice. V době kdy se začal projevovat nástup informačních technologií, došlo k pádu komunistických režimů a uvolnění cenzury. V listopadu 1989 se už počítače hojně používaly k tisku plakátů atd.

Přesto i na sklonku existence ČSSR bylo nutné se při kopírování libovolného tisku na tzv. xeroxech legitimovat občanským průkazem a sdělovat (zapisovalo se), co bude kopírováno (kniha, noty atd…). Od 70. let samizdatová komunita občas využívala šíření magnetofonových pásek a kazet (méně častý ruský výraz "magnit-izdat" "магнитиздат"), protože magnetofony už v té době představovaly reprodukční zařízení se schopností kopírování, jehož vlastnění bylo režimem tolerováno. Tuto metodu v jiném kontextu hojně využíval ajatolláh Chomejní při přípravě islámské revoluce v Íránu, kde přínosem byla možnost oslovit i negramotné obyvatelstvo.

Pražský samizdat v počítačové hře
Deus Ex: Mankind Divided (2016)

Český samizdat

Česká samizdatová produkce z období normalizace čerpala především z disentu a okruhu jeho sympatizantů. Její vznik a prudký rozvoj byl podmíněn vědomím autorů, že období perzekuce nebude krátké, a je tedy třeba snažit se o zachování literární kontinuity. Kvůli úsilí normalizátorů se po roce 1970 dostala prakticky veškerá kvalitní literatura za hranice oficiality a většina autorů odešla do tzv. vnitřní emigrace (Ludvík Vaculík, Ivan Klíma, Egon Bondy, Jiří Gruša, …). Mnohým byla zapovězena publikační činnost po celých dvacet let, někteří byli později „připuštěni“ – například Bohumil Hrabal po rozhovoru v Tvorbě, uveřejněném v roce 1975. Přesto byla jeho díla dále cenzurována a některá z nich vycházela i v samizdatu. Kromě tvorby československých autorů v samizdatu vycházely i překlady např. díla Alexandra Solženicyna, George Orwella a j.

První edice začaly vznikat už na samém počátku 70. let. Mezi nejvýznamnější patřila Petlice Ludvíka Vaculíka, vynikající edičním programem i vzornou redakční úpravou. Svá díla zde zveřejňovali víceméně všichni členové disentu, vycházela poezie, práce prozaické, dramatické i filozofické. Důležitá byla i edice Expedice manželů Havlových, Česká expedice nebo Pražská imaginace. Celkový počet edicí lze odhadovat na desítky. Od osmdesátých let se k samizdatové literatuře přidaly literární časopisy, věnující prostor spřízněným autorům i odborné kritice. Mezi nejdůležitější patřil Kritický sborník, Obsah, Host, Akord, Vokno a ke konci osmdesátých let Revolver Revue. Kromě literární tvorby se metodou samizdatu vydávaly i odborné publikace z oborů, které byly režimu nepřijatelné, a to zejména náboženství, v menší míře např. ekologie a ekonomie. Vydavatelé Samizdatu často spolupracovali s exilovými vydavateli tak, že po prvním samizdatovém vydání bylo dílo vydáno a vytisknuto profesionálně v zahraničí a za železnou oponu pašováno. Pro tuto formu se používal méně častý výraz "tam-izdat" (тамиздат).

Externí odkazy


Citováno z „http://ww2000w.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Samizdat“