Enver Hodža

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 11. 12. 2019, 13:46

Enver Hodža na vrcholu sil.

Enver Hodža, albánsky Enver Hoxha (* 16. října 1908, Gjirokastra, † 11. dubna 1985, Tirana), byl prvním tajemníkem Albánské strany práce a od konce druhé světové války až do své smrti vůdcem země.

Stručné shrnutí

Hodžovu vládu charakterizuje zavedení socialistického modelu státu (lidově demokratická republika), včetně povolení jediné politické strany – PPSH. V Albánii začala industrializace, avšak došlo také k izolaci země, a to jak nejdříve od západní Evropy, tak později i od východního bloku a nakonec i od ČLR. Docházelo k četným porušování lidských práv; potlačována byla svoboda projevu a náboženské svobody.

Životopis

Narodil se do zámožné rodiny obchodníka s látkami (podle jiných zdrojů lékárníka). Na mladého Envera měl velký vliv jeho strýc, Hysen Hodža, jenž byl oddaný myšlence nezávislé Albánie. Pro Envera se staly názory jeho strýce druhým náboženstvím, zvlášt v době, kdy se proitalský Ahmet Zoga stal Albánským králem. Hodža se naokamžik stal členem albánské politicko-studentské frakce, která požadovala Zogovu svržení. Poté, co bylo uskupení vládmími silami zničeno, Enver opustil rodné Gjirokastër a přesunul se do Korce, aby tu studoval Francouzskou kulturu a historii. Zde se mu, podle některých pramenů, dostalo prvnímu zasvědcení do komunistických ideí. Podle jiných pramenů to bylo až ve Francii a Belgii, viz níže.

V rozmezí let 1930–1934 studoval se stipendiem na Francouzské univerzitě přírodních věd, kde navštěvoval i komunistické diskuze a semináře (otázkou ovšem stále je, zda z této ideie pochytil něco už předtím, nebo ne). Dále pak pracoval na Albánském konzulátu v Bruselu (1934–1936). Po návratu domů vystřídal plno zaměstnání, od učitele francouštiny. Profese mu byl zakázána, protože po připojení Albánie k Itálii odmítl vztoupit do fašistické strany. Nakonec skončil jako trafikant. Při této profesi organizoval malý "komunistický kroužek", který byl ovšem odhalen a rozpuštěn.

Koncem roku 1939 se oženil s Nedžmijí Hodžovou, se kterou měl dva syny, Illira a Sokola, a dceru Pranveru.

Partyzánská dobrodružství

8. listopadu 1941 došlo k založení komunistické strany Albánie, kde se Hodža stal jedním ze sedmi členů prozatimního ústředního výboru.

O rok později, v září, proběhla v albánské Peze konference členů této strany, na které došlo k oficiálnímu založení osvobozenecké fronty Albánské. Fronta si dávala za hlavní cíl sjednotit obyvatelstvo proti společnému nepříteli.

V března roku 1943 byl na historicky prvním Národním shromážděním zvolen vrchním předsedou strany. Stalin a zbytek politické scény SSSR s nelibostí a znepokojením sledoval šíři samostatnosti, jakou Albánský komunistický režim vykazoval.

10. červnce 1943 byly Albánské odbojové milice přetransforomovány v legulérní armádu. Vrchním velitelem této nové armády se stal samozřejmě Hodža.

29. listopadu 1944 někteří členové tohoto uskupení pomáhali Titovým partizánům vyhnat poslední zbytky německých sil z Jugoslávie.

Poražení němců v Albánii bylo vykoupeno strašlivými obětmi. Z miliónové populace Albánců bylo zabito 28 000, 12 600 zraněno, 10 000 bylo německými a italskými silami odvlečeno kdovíkam, a 35 tisíc bylo nuceně nasazeno. A to nesmíte zapomenout na veliké materiální ztráty, zničenou infrastrukturu a kulturní památky.

Poválečná éra

Dne 11. ledna 1946 byla vyhlášená Lidová republika Albánská, a v zemi se začal prosazovat komunistický model. Albánská a Jugoslávská politická scéna začala být nedlouho po válce velice napjatá, tudíž se Hodža začal čímdálvíc přiklánět k SSSR.

V této době také Hodža prodělal několik zdravotních problémů (infarkt, cukrovka), což mu ovšem nezabránilo, aby neprovedl kruté čistky ve straně, a v Albánské inteligenci. Toto vraždění ještě více utrvdilo Albánskou bídu.

Vztahy s jinými zeměmi

Stalinova smrt a éra Destalinizace v roce 1956 způsobila, že vztah Albánie a SSSR byl stále více problémový, což ještě více prohloubilo paktování s komunistickou Čínou na začátku 60. let.

Albánské vztahy se západem byly snad nejhorší jaké mohly být, země se okázala distancovala od západního světa, což ovšem nezabraňovalo Hodžovi, aby zařídil svým dětem ty nejlepší francouzské a švýcarské školy.

Domácí situace

V samotné Albánii panoval jeden z nejkrutějších komunistckých režimů, projevující se jak potíráním náboženstvím, (Hodža to popsal jako "Budování prvního zcela Ateistického evropského státu.") tak ženskými právy: ženy neměly právo na rozvod, rodina byla povinna ženichovi manželku vrátit zpět, jinak se vystavovala riziku vedetty, která byla státem podporována.

Hodžova nesmyslná ekonomická politika uvedla zemi do bídy, která není dodnes žádným jiným Evropským státem překonána.

Hodža zemřel 11. dubna 1985 v 2:15 albánského času, ve věku 76 let na selhání srdce. Byl pohřben mezi jinými albánskými hrdiny. Nástupcem se stal Ramiz Alia.

Enver Hodža a jeho Albánie

Mauzoleum v Tiraně, věnované Hodžovi.

Dům ve městě Gjirokastra, kde přišel roku 1908 Hodža na svět.

Obranné bunkry vybudované za Hodžovy izolativní vlády.

Externí odkazy

• Článek o Hodžovi (anglicky)
• Článek o Hodžovi a o jeho návštěvě Mariánských Lázní
• Enver Hoxha. His Life and Work.