Šablona:Článek dne/2017/28

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 7. 1. 2019, 12:44

Eddie Irvine (* 10. listopadu 1965) je bývalý britský pilot Formule 1.

Cesta za volant závodního vozu nebyla v případě Eddie Irvina tak přímočará jako u ostatních jezdců. Motokáry jen zpříjemňovaly mladému Irvinovi studium na střední škole a po jejím ukončení chtěl pokračovat ve studium ekonomiky a finančnictví na universitě.

Přišla však lákavá nabídka zúčastnit se britského mistrovství Formule Ford. Hned při druhém startu zvítězil a to ho natolik motivovalo, že dokázal závodnické vášni zcela propadnout. V roce 1987 získává titul britského šampióna Formule Ford, když zvítězil ve 14 závodech a vítězí v prestižním Formule Ford Festival. Následující rok již působil v seriálu britské Formule 3, zvítězil v Grand Prix Macao vozů F3 a celkově skončil na 5. místě.

V roce 1989 podepsal smlouvu se stájí Pacific Racing pro mezinárodní sérii Formule 3000. Jako nováček dokázal překvapit třetím místem na trati v Italském městě Enna a celkově 9. místem v šampionátu. Tyto výkony zaujaly jeho krajana Eddie Jordana, který ho přetáhl do svého týmu formule 3000 a Irvine se mu odvděčil vítězstvím na Hockenheimu a třetím místem v celkovém hodnocení.

Další jeho kroky vedly do Japonska, kde se účastnil japonského šampionátu Formule 3000 a sportovních vozů. V roce 1991 byl 7. s vítězstvím v Mine, když na stejné trati zvítězil i o rok později, stačilo mu to na 8 místo. Série sportovních vozů mu vynesla 5. místo s vozem Toyota. Rok 1993 byl z pohledu Irvinea rokem satisfakce, v japonském mistrovství vozů F3000 byl druhý a získal místo u Jordanu ve F1 na poslední dva závody. Eddie Irvine na sebe upozornil hned při své premiéře v japonské Suzuce, nejenže bodoval šestým místem, ale především incidentem s Ayrtonem Sennou. Senna nejprve Eddieho předjel o kolo, ale ten mu manévr ihned vrátil.

Rok 1994 pro něj nezačal příznivě, v úvodním podniku v brazilském São Paulo zavinil srážku čtyř vozů a byl potrestán zákazem startu v jednom závodě. Odvolání, které podal spolu s Eddie Jordanem, FIA zamítla a trest zvýšila na tři závody. Celou sezónu zakončil ziskem šesti bodů, ale přesto nebyl spokojen. Pro rok 1995 jezdil Jordan s motory Peugeot a výkony Irvinea šly nahoru, Eddie dokázal pravidelně bodovat a v Kanadě dokázal vystoupit i na bednu za třetí místo. Tyto výkony a podpora osobního sponzora ho protlačily na místo dvojky do Ferrari.

Scuderia Ferrari prošla kompletní reorganizací a pro rok 1996 budovala celý tým od základů. Na místo týmové jedničky získala čerstvého mistra světa Michaela Schumachera a tým nastoupil cestu za ziskem titulu. I pro Eddieho Irvina jsou to nejúspěšnější roky ve Formuli 1, dokonce v roce 1999 bojoval o titul mistra světa, který mu unikl až v posledním závodě o pouhé dva body.