Kompaktní disk

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 16. 9. 2018, 14:44

Absolutně první digitální encyklopedie na světě !

Kompaktní disk 700 MB
(tužka přiložena jako měřítko)

Kompaktní disk (obvykle nazývaný prostě CD podle zkratky anglického názvu compact disc; hovorově cédéčko, řídce podle anglického hláskování [sídý]) je optický disk určený pro ukládání digitálních dat. Data jsou uložena ve stopách na jedné dlouhé spirále začínající ve středu média, která se postupně rozvíjí až k jeho okraji. Každá stopa může obsahovat digitální zvukovou nahrávku (tzv. audio CD) nebo (počítačem čitelná) data (CD-ROM). Příčný odstup stop je 1,6 μm. Pro čtení kompaktních disků se používá laserové světlo s vlnovou délkou 785 nm.

Na rozdíl od většiny diskových zařízení (pružné disky, pevné disky, ZIP disky, magnetooptické disky apod.) nejsou data ukládána do soustředných kružnic, ale do jedné dlouhé spirály podobně jako na gramofonové desce. Spirála začíná u středu média a rozvíjí se postupně až k jeho okraji. Záznam (spirála dat) je přístupný pouze ze spodní strany disku, tj. záznam na CD je jednostranný. Délka celé spirály je zhruba 6 km a hustota dat v ní uložených je konstantní.

Běžné CD má průměr 12 cm, existuje ale i menší varianta o průměru 8 cm (občas se vyskytují i verze seříznuté na formát vizitky). Disk má tloušťku 1,2 mm. Avšak na disk se zapisuje pouze od 23 mm do 58 mm poloměru.

Různé formáty CD byly postupně specifikovány ve standardech, označovaných anglicky jako „knihy“ různých barev:

červená kniha (red book) – Audio CD
žlutá kniha (yellow book) – CD-ROM - pro záznam dat, pouze pro čtení
zelená kniha (green book) – CD-I - interaktivní CD
oranžová kniha (orange book) – CD-R („zapisovatelné CD“; vyrábějí se prázdná, lze zapsat jednou na každé místo, tzn. je možné např. nejdříve zapsat jen jednu stopu a dopsat další později, pokud je médium ponecháno „otevřené“) a CD-RW („přepisovatelné CD“; lze zapisovat opakovaně)
bílá kniha (white book) – Video CD
modrá kniha (blue book) – Enhanced CD, CD plus a CD-G
béžová kniha (beige book) – PhotoCD
šarlatová kniha (scarlet book) – SACD

Pro data na médiu se obvykle používá souborový systém ISO 9660. V případě CD-RW medií s přímým zápisem (packet writing) se může použít i novější formát UDF.

Médium, ze kterého je možno nabootovat nejen jádro, ale celý operační systém včetně aplikací (a které tedy nevyžaduje, aby byl zmíněný operační systém na daném počítači nainstalován), se nazývá Live CD.

Audio CD

Audio CD je nejstarším formátem CD. Pro záznam zvuku na audio CD se používá vzorkovací frekvence 44,1 kHz a 16bitový stereofonní záznam bez komprese (viz PCM). V této podobě zabere jedna minuta záznamu 44100 · 16 · 2 · 60 : 8 = 10 584 000 bajtů . Tento systém je označován jako COMPACT DISC DIGITAL AUDIO (CDDA)

K jednoznačné identifikaci alba slouží kód UPC (anglicky). Jako identifikátor hudebních skladeb se používá kód ISRC (anglicky), ten se skládá se z 12 znaků a je přidělován místní registrační autoritou.

V souvislosti se systémem kompaktního disku jako audionosiče se u něj uvádějí také základní technická data o záznamu, střihu i výsledném záznamu. Jsou uváděna těmito zkratkami:
DDD - Původní záznam, střih i výsledný záznam zvuku digitální
ADD - Původní záznam analogový, směšování a výsledný záznam digitální
AAD - Původní záznam, směšování a střih analogové, výsledný záznam digitální

Historie, další vývoj

Kompaktní disk vyvinuly roku 1979 firmy Sony a Philips jako způsob věrného uchovávání a reprodukce hudby. Původně se na ně měl vejít zvukový záznam v délce 60 minut (délka analogového dlouhohrajícího „elpíčka“), ale firma Sony trvala na 74 minutách, aby se na jedno CD vešla celá Beethovenova Devátá symfonie. Dnes jsou CD nejčastěji osmdesátiminutová, ale existují i varianty s délkou devadesát devět minut. Disky delší než 80 minut však nemusí být čitelné na všech přehrávačích.

Na přelomu 80. a 90. let spolu s klesající cenou přehrávačů a disků kompaktní disk zcela vytlačil předtím rozšířené dlouhohrající gramofonové desky s analogovým záznamem zvuku tzv. „elpíčka“ (z anglické zkratky LP, long play).

CD se také brzy začala používat ve světě počítačů jako obecné datové médium, s kapacitou původně 656 MB (74minutová), dnes nejčastěji 700 MB (ve skutečnosti se na ně vejde 701 nebo 702 MB - 80minutová). Menší osmicentimetrové disky mají kapacitu 184-210 MB, tzn. 21-24 minut. Na CD se dají ukládat i informace v podobě referátů, prezentací, tabulek, atd. CD-ROM zařízení na čtení CD, jehož autory byly firmy Philips a Sony, je určeno pouze ke čtení informací. Dovoluje uložení až 650MB programů a dat.

CD-formát začíná být vytlačován diskem DVD, s jeho klesající cenou a klesající cenou rekordérů. DVD disk je přímým pokračovatelem CD nejen svojí vnější podobou (CD je od DVD laickým pohledem prakticky nerozeznatelné), ale i digitální technologií záznamu dat. Kapacita běžných DVD je oproti klasickému CD zhruba šestinásobná.

Související technologie

Externí odkazy

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Kompaktní disk

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Kompaktní disk

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
-[[Image:Compact disc.jpg|thumbnail|250px|Kompaktní disk 700&nbsp;MB (tužka přiložena jako měřítko)]]
+[[Soubor:The New Grolier Multimedia Encyclopedia-originalCD-1993.png|thumb|240px|Absolutně první digitální [[encyklopedie]]&nbsp;na&nbsp;světě !]]
+[[File:Compact disc.jpg|thumb|240px|Kompaktní disk 700&nbsp;MB<br />(tužka přiložena jako měřítko)]]
 '''Kompaktní disk''' (obvykle nazývaný prostě '''CD''' podle zkratky [[angličtina|anglického]] názvu ''compact disc''; hovorově ''cédéčko'', řídce podle anglického hláskování ''[sídý]'') je [[optický disk]] určený pro ukládání [[digitální]]ch dat. [[Data]] jsou uložena ve stopách na jedné dlouhé [[spirála|spirále]] začínající ve středu média, která se postupně rozvíjí až k jeho okraji. Každá stopa může obsahovat digitální zvukovou nahrávku (tzv. ''audio CD'') nebo ([[počítač]]em čitelná) data (''CD-ROM''). Příčný odstup stop je 1,6 μm. Pro čtení kompaktních disků se používá [[laser|laserové světlo]] s [[vlnová délka|vlnovou délkou]] 785 [[Metr#Nanometr|nm]].
-Na rozdíl od většiny diskových zařízení ([[Pružný disk|pružné disky]], [[Pevný disk|pevné disky]], [[ZIP disk]]y, [[Magnetooptický disk|magnetooptické disky]] apod.) nejsou data ukládána do soustředných [[Kružnice|kružnic]], ale do jedné dlouhé spirály podobně jako na [[Gramofonová deska|gramofonové desce]]. [[Spirála]] začíná u středu média a rozvíjí se postupně až k jeho okraji. Záznam (spirála dat) je přístupný pouze ze spodní strany disku, tj. záznam na CD je jednostranný. Délka celé spirály je zhruba 6 km a hustota dat v ní uložených je konstantní.
+Na rozdíl od většiny diskových zařízení ([[Pružný disk|pružné disky]], [[Pevný disk|pevné disky]], [[Iomega ZIP|ZIP disky]], [[Magnetooptický disk|magnetooptické disky]] apod.) nejsou data ukládána do soustředných [[Kružnice|kružnic]], ale do jedné dlouhé spirály podobně jako na [[Gramofonová deska|gramofonové desce]]. [[Spirála]] začíná u středu média a rozvíjí se postupně až k jeho okraji. Záznam (spirála dat) je přístupný pouze ze spodní strany disku, tj. záznam na CD je jednostranný. Délka celé spirály je zhruba 6 km a hustota dat v ní uložených je konstantní.
 Běžné CD má průměr 12&nbsp;[[Metr#Centimetr|cm]], existuje ale i menší varianta o průměru 8&nbsp;cm (občas se vyskytují i verze seříznuté na formát [[vizitka|vizitky]]). Disk má tloušťku 1,2&nbsp;[[Metr#Milimetr|mm]]. Avšak na disk se zapisuje pouze od 23 mm do 58 mm poloměru.