Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Hôtel Beauharnais
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
m (Nahrazení textu „Otto von Bismarck“ textem „Otto von Bismarck“) |
||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
== Historie == | == Historie == | ||
| - | Palác dokončil v roce 1714 [[architekt]] Germain Boffrand (1667-1754) pro Jeana Baptista Colberta, markýze de Torcy, diplomata a ministra zahraničí Ludvíka XIV. V roce 1803 jej koupil [[Evžen de Beauharnais]], nevlastní syn [[Napoleon Bonaparte|Napoleona]] a italský vícekrál, po kterém nese palác své jméno. Ten nechal budovu přestavět do [[empír]]ového stylu. V roce 1818 získal palác [[Fridrich Vilém III.]] do majetku [[Prusko|Pruska]] a stal se sídlem velvyslanectví. V roce 1862 zde krátce pobýval | + | Palác dokončil v roce 1714 [[architekt]] Germain Boffrand (1667-1754) pro Jeana Baptista Colberta, markýze de Torcy, diplomata a ministra zahraničí Ludvíka XIV. V roce 1803 jej koupil [[Evžen de Beauharnais]], nevlastní syn [[Napoleon Bonaparte|Napoleona]] a italský vícekrál, po kterém nese palác své jméno. Ten nechal budovu přestavět do [[empír]]ového stylu. V roce 1818 získal palác [[Fridrich Vilém III.]] do majetku [[Prusko|Pruska]] a stal se sídlem velvyslanectví. V roce 1862 zde krátce pobýval Otto von Bismarck jako pruský vyslanec. V roce [[1938]] zde [[židé|židovský]] mladík [[Herschel Grynszpan]] spáchal [[atentát]] na diplomata [[Ernst vom Rath|Ernsta Eduarda vom Ratha]], což bylo záminkou k rozpoutání tzv. [[křišťálová noc|křišťálové noci]]. Velvyslanectví zde sídlilo až do roku [[1944]], kdy byla budova zabavena. V roce [[1951]] byl zapsán mezi [[monument historique|historické památky]] a roku [[1961]] byl vrácen [[Německo|Spolkové republice]]. Protože v té době Německo mělo novou budovu velvyslanectví poblíž [[Palais de la découverte]] na ''Avenue Franklin D. Roosevelt'', nemohl již být využit jako sídlo velvyslanectví. V letech [[1964]]-[[1968]] byl palác v nákladu 17 miliónů [[německá marka|marek]] renovován a slouží k reprezentativním účelům, především jako sídlo velvyslance. |
Od roku [[2002]] budovu podrobně zdokumentovalo Německé fórum pro dějiny umění (Deutsche Forum für Kunstgeschichte). V této souvislosti byl v roce [[2004]] restaurován Zelený salón a obnovena zahrada podle plánů z roku 1817.<ref>(německy) [http://www.dtforum.org/index.php?id=87 Palác na stránkách Německého fóra pro dějiny umění]</ref> | Od roku [[2002]] budovu podrobně zdokumentovalo Německé fórum pro dějiny umění (Deutsche Forum für Kunstgeschichte). V této souvislosti byl v roce [[2004]] restaurován Zelený salón a obnovena zahrada podle plánů z roku 1817.<ref>(německy) [http://www.dtforum.org/index.php?id=87 Palác na stránkách Německého fóra pro dějiny umění]</ref> | ||
Aktuální verze z 23. 7. 2018, 07:34
Hôtel Beauharnais je městský palác v Paříži v 7. obvodu v ulici Rue de Lille. Palác byl tradičním sídlem německého velvyslanectví, dnes slouží jako rezidence německého velvyslance v Paříži.
Obsah |
Historie
Palác dokončil v roce 1714 architekt Germain Boffrand (1667-1754) pro Jeana Baptista Colberta, markýze de Torcy, diplomata a ministra zahraničí Ludvíka XIV. V roce 1803 jej koupil Evžen de Beauharnais, nevlastní syn Napoleona a italský vícekrál, po kterém nese palác své jméno. Ten nechal budovu přestavět do empírového stylu. V roce 1818 získal palác Fridrich Vilém III. do majetku Pruska a stal se sídlem velvyslanectví. V roce 1862 zde krátce pobýval Otto von Bismarck jako pruský vyslanec. V roce 1938 zde židovský mladík Herschel Grynszpan spáchal atentát na diplomata Ernsta Eduarda vom Ratha, což bylo záminkou k rozpoutání tzv. křišťálové noci. Velvyslanectví zde sídlilo až do roku 1944, kdy byla budova zabavena. V roce 1951 byl zapsán mezi historické památky a roku 1961 byl vrácen Spolkové republice. Protože v té době Německo mělo novou budovu velvyslanectví poblíž Palais de la découverte na Avenue Franklin D. Roosevelt, nemohl již být využit jako sídlo velvyslanectví. V letech 1964-1968 byl palác v nákladu 17 miliónů marek renovován a slouží k reprezentativním účelům, především jako sídlo velvyslance.
Od roku 2002 budovu podrobně zdokumentovalo Německé fórum pro dějiny umění (Deutsche Forum für Kunstgeschichte). V této souvislosti byl v roce 2004 restaurován Zelený salón a obnovena zahrada podle plánů z roku 1817.[1]
Architektura
Rezidence leží východně od budovy Národního shromáždění a západně od Musée d'Orsay na levém břehu řeky Seiny. Na jihu k ulici Rue de Lille se nachází za vysokou zdí nádvoří. Portikus připomíná egyptské stavby, je vyroben ze dřeva se štukovými obklady a upomíná na Napoleonovo tažení do Egypta. Interiér a nábytek je zařízen v empírovém slohu, opěrky mají tvar labutích krků, nohy křesel tlapy lvů, sochy Sfingy nebo turecký budoár jsou umělecky mimořádně hodnotné.[2] Na severu se rozkládá zahrada s výhledem na Seinu a Jardin des Tuileries na druhém břehu. Pozemek má rozlohu 3736 m2 a podlahová plocha 6550 m2.[3]
Reference
- ↑ (německy) Palác na stránkách Německého fóra pro dějiny umění
- ↑ (německy)Michael Moenninger, Imperiale Wehmut
- ↑ (německy) Popis paláce
Externí odkazy
- (německy) Palác na stránkách Spolkového úřadu pro výstavbu
- (německy) Dějiny paláce
- (francouzsky) Palác na stránkách Německého velvyslanectví v Paříži
- (francouzsky) Záznam v evidenci historických památek
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |