Elba

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Verze z 20. 10. 2016, 03:34

Elba a Toskánské ostrovy

Elba je italský ostrov v Tyrhénském moři patřící k Toskánsku ležící asi 10 kilometrů od pobřežního města Piombino. Je to rozlohou největší ostrov Toskánských ostrovů a po Sicílii a Sardinii třetí největší italský ostrov. Ostrov je rozdělen do osmi administrativních částí: Portoferraio, Campo nell'Elba, Capoliveri, Marciana, Marciana Marina, Porto Azzurro, Rio Marina a Rio nell'Elba. Rozloha ostrova činí asi 224 km² a délka pobřeží přibližně 147 kilometrů. Nejvyšším vrcholem je Monte Capanne s nadmořskou výškou 1019 metrů. Elba spolu s dalšími ostrovy (Gorgona, Capraia, Pianosa, Montecristo, Giglio a Giannutri) je součástí Národního Parku Toskánské souostroví. Asi 35 kilometrů západně od Elby leží francouzský ostrov Korsika.

Historie

Návrat Napoleona z Elby

Ostrov byl znám už nejstarším civilizacím díky svým nalezištím železné rudy. První doly vznikly v době osídlení Etrusky, další vybudovali po roce 480 př. n. l. staří Římané. Staří Řekové Elbu nazývali Aethalia (plamen) podle plamenů nad pecemi kde se vyrábělo železo. Po zániku římské říše byla Elba pustošena nájezdy barbarů a Saracénů. Na počátku 11. století se stal vlastnictvím Pisy. Když Pisu roku 1398 koupil milánský rod Viscontů, Elba přešla do vlastnictví pánů z rodu Appiani z města Piombino, kde zůstala po dvě století. Roku 1546 získal část ostrova Cosimo I de Medici; ten opevnil přístav Portoferraio a přejmenoval jej na „Cosmopoli“. Zbývající část Elby se stala roku 1577 opět vlastnictvím Appianiů. Roku 1603 se zmocnil přístavu Porto Azzurro Filip II. Španělský a vystavěl zde dvě pevnosti. V roce 1802 se stala Elba francouzským územím a nastal její hospodářský rozkvět. Elba se 3. května 1814 stala prvním ostrovem na nějž se uchýlil do nuceného exilu Napoleon Bonaparte po vynucené abdikaci a podepsání Smlouvy z Fontainebleau. Byl jmenován císařem ostrova a měl k dispozici osobní gardu čítající 600 mužů. Vládcem ostrova však byl pouze formálně, neboť v okolních vodách hlídkovaly britské lodě. Během svého pobytu provedl Napoleon na ostrově řadu ekonomických a sociálních reforem které vedly ke zlepšení životních podmínek obyvatel. Napoleon pobýval na Elbě 9 měsíců a 21 dnů; 26. února 1815 uprchl zpět do Francie (období stodenního císařství). Po porážce v bitvě u Waterloo byl internován podruhé, na odlehlém ostrově Svatá Helena v Atlantickém oceánu. Po Vídeňském kongresu připadla Elba Toskánskému velkoknížectví. V roce 1860 se pak stala součástí sjednoceného Italského království. Během druhé světové války byl ostrov obsazen německou armádou která se zde silně opevnila. Po tuhém boji byl osvobozen francouzskými vojáky 17. června 1944. V současnosti je Elba známa pěstováním vinné révy a jako cíl turistů.

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Elba

(anglicky) Geologie ostrova
(anglicky) bitva o Elbu 1944
(italsky) Elba – italsky
(italsky) Elba – informace - webcam - cestovní průvodce

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

@@ Řádka 6: / Řádka 6: @@
 == Historie ==
 [[Soubor:Napoleon-Elbe.jpg|thumb|left|Návrat [[Napoleon Bonaparte|Napoleona]] z Elby]]
-Ostrov byl znám už nejstarším civilizacím díky svým nalezištím [[železná ruda|železné rudy]]. První doly vznikly v době osídlení [[Etruskové|Etrusky]], další vybudovali po roce 480 př. n. l. staří Římané. Staří Řekové Elbu nazývali  ''Aethalia'' (plamen) podle plamenů nad pecemi kde se vyrábělo [[železo]].
+Ostrov byl znám už nejstarším civilizacím díky svým nalezištím [[železná ruda|železné rudy]]. První doly vznikly v době osídlení Etrusky, další vybudovali po roce 480 př. n. l. staří Římané. Staří Řekové Elbu nazývali  ''Aethalia'' (plamen) podle plamenů nad pecemi kde se vyrábělo [[železo]].
 Po zániku římské říše byla Elba pustošena nájezdy barbarů a Saracénů. Na počátku 11. století se stal vlastnictvím [[Pisa|Pisy]]. Když Pisu roku 1398 koupil [[Milán|milánský]] rod Viscontů, Elba přešla do vlastnictví pánů z rodu  [[Appiani]] z města Piombino, kde zůstala po dvě století. Roku 1546 získal část ostrova [[Cosimo I de Medici]]; ten opevnil  přístav Portoferraio a přejmenoval jej na „Cosmopoli“. Zbývající část Elby se stala roku 1577 opět vlastnictvím  Appianiů. Roku 1603 se zmocnil přístavu Porto Azzurro [[Filip II. Španělský]] a vystavěl zde dvě pevnosti. V roce 1802 se stala Elba francouzským územím a nastal její hospodářský rozkvět.
 Elba se [[3. květen|3. května]] 1814 stala prvním ostrovem na nějž se uchýlil do nuceného exilu Napoleon Bonaparte po vynucené abdikaci a podepsání [[Smlouva z Fontainebleau|Smlouvy z Fontainebleau]]. Byl jmenován císařem ostrova a měl k dispozici osobní gardu čítající 600 mužů. Vládcem ostrova však byl pouze formálně, neboť v okolních vodách hlídkovaly britské lodě. Během svého pobytu provedl Napoleon na ostrově řadu ekonomických a sociálních reforem které vedly ke zlepšení životních podmínek obyvatel. Napoleon pobýval na Elbě 9 měsíců a 21 dnů; [[26. únor]]a 1815 uprchl zpět do Francie (období [[Stodenní císařství|stodenního císařství]]). Po porážce v [[bitva u Waterloo|bitvě u Waterloo]] byl internován podruhé, na odlehlém ostrově [[Svatá Helena (ostrov)|Svatá Helena]] v [[Atlantský oceán|Atlantickém oceánu]].