William Bradford Shockley

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

[[Soubor:Nobel prize medal.png|60px|left|Nositel Nobelovy ceny]] [[Soubor:William Shockley, Stanford University.jpg|thumb|William Bradford Shockley]] '''William Bradford Shockley''' (* [[13. únor|13. února]] [[1910]], † [[12. srpen|12. srpna]] [[1989]]) bylo americký fyzik a vynálezce. Spolu s [[John Bardeen|Johnem Bardeenem]] a [[Walter Houser Brattain|Valterem H. Brattainem]], objevil [[tranzistor]], za který všichni získali v roce [[1956]] [[Nobelova cena za fyziku|Nobelovu cenu za fyziku]]. Shockleyovy pokusy obchodně využít tento objev vedl ke vzniku "[[Silicon Valley]]" v Kalifornii, které se stalo se ohniskem elektrotechnické inovace. Ve svém pozdějším životě, byl Shockley profesorem ve Stanfordu, a také stal se neochvějným zastáncem ''eugeniky''. == Ranný život == Shockley se narodil v Londýně, ale byl vychován v Kalifornii. Svůj bakalářský titul z přírodních věd získal na ''California Institute of Technology'' v roce [[1932]]. Ještě jako student si vzal v srpnu 1933 Iowan Jean Bailey. V březnu [[1934]] se jim narodilo děvčátko Jane Alison. Svůj doktorský (PhD) titul získal Shockley v roce [[1936]] na ''Massachusetts Institute of Technology''. Pak se připojil k výzkumné skupině vedené [[Clinton Joseph Davisson|Clintonem Davissonem]] v [[Bellovy laboratoře|Bellových laboratořích]] v New Jersey. V roce [[1938]] získal svůj první patent. Po vypuknutí druhé světové války se zapojil do výzkumu radaru v laboratořích ve Whippany v New Jersey. V květnu [[1942]] opustil Bellovy laboratoře a stal se ředitelem výzkumu na ''Columbia University''. == Tranzistor == Krátce po skončení války v roce [[1945]], Bellovy laboratoře vytvořily skupinu pro výzkum fyziky pevných látek, pod vedením Shockleyho a chemika Stanleyho Morgana. Dalšími členy skupiny byli [[John Bardeen|Bardeen]] a [[Walter Houser Brattain|Brattain]], fyzik Gerald Pearson, chemik Robert Gibney, elektrotechnický expert Hilbert Moore a několik techniků. Jejich cílem bylo najít alternativu ke křehkým [[elektronka|elektronkovým]] zesilovačům. Jejich první pokusy byly založeny na Shockleyově myšlence, že vnější elektrické pole na polovodiči ovlivní jeho vodivost. Jejich experimenty však záhadně selhávaly. Skupina začala studovat atomové struktury, které se na povrchu a uvnitř látek liší. Hledané výsledky se začaly dostavovat v okamžiku, když začali obklopovat body dotyku mezi polovodičem a přívodními vodiči elektrolytem. Moore postavil okruh, který jim dovolil snadno měnit frekvenci vstupního signálu a navrhl, aby používali ''glykol boritan'', viskózní chemikálii, která se nevypařovala. Nakonec získali důkaz schopnosti zesílení signálu, když Pearson, podle návrhu Shockleyho, uvedl napětí na kapičku glykol boritanu umístěnou přes ''P-N přechod''. V prosinci [[1947]] Bardeen a Brattain - pracovali bez Shockleyho - uspěli ve stvoření hrotového tranzistoru, který zesiloval signál. Další měsíc začali patentoví zástupci Bellových laboratoří pracovat na patentových přihláškách. Brzo objevili, že Shockleyho vliv elektrického pole na polovodič byl předpovídán a patentován v roce [[1930]] ''Juliem Lilienfeldem'', který si svůj MESFET patentoval v Kanadě již v 22. října 1925 (US patent 1745175 "Method and apparatus for controlling electric current" first filing in Canada on 22.10.1925). Přesto byly podány celkem čtyři žádosti o patent. Na žádné z těchto přihlášek se však nevyskytovalo Shockleyovo jméno. To Shockleyho rozzlobilo, protože práce byla založena na jeho nápadu s účinkem elektrického pole. Ve stejnou dobu tiše pokračoval ve vlastní práci na stavbě různých druhů tranzistoru založených na spojení místo bodového dotyku. Předpokládal, že tento typ tranzistoru bude více komerčně úspěšný. Shockley pracoval na teorii elektronů a děr v polovodičích, která byla nakonec vydána jako 558 stránková monografie v roce [[1950]]. V té Shockley vypracoval rozhodující myšlenky týkající se pohybu elektronů a děr a [[diferenciální rovnici]], kterou se řídí tok elektronů v pevných krystalech. Shockleyho tato práce vedla k myšlence "sendvičového tranzistoru“ a ke vzniku klasického tranzistoru. Jeho objev byl oznámen 4. června 1951 a Shockley obdržel za 25. září 1951 na jeho objev patent. Pro výrobu tohoto tranzistoru byla vyvinuta difúzní metoda a tento tranzistor brzy zastínil tranzistor s bodovými kontakty. Shockley pokračoval jako vedoucí skupiny v Bellových laboratořích ještě dva roky. V roce [[1951]] byl zvolen členem ''National Academy of Sciences'' (NAS). Za svůj objev tranzistoru získal mnoho cen. Bellovy laboratoře však představovaly všechny tři vynálezce (Shockleyho, Bardeena a Brattaina) jako tým. To vedlo k rozkolu a Shockley později blokoval práci Bardeena a Brattaina na klasickém tranzistoru. Bardeen se začal zabývat teorií supravodivosti a opustil Bellovy laboratoře. Brattain odmítl pracovat v Shockleyově týmu a byl přidělen k jiné skupině. Ani jeden, ani druhý se pak příliš nezúčastnili dalšího vývoje tranzistoru. Shockley sám odešel v roce 1953 z Bellových laboratoří a přestěhoval se do Kalifornie na ''California Institute of Technology'' (Caltech), kde čtyři měsíce působil jako hostující profesor. Shockley nakonec začal řídit svoji vlastní společnost, v níž se pokoušel vytvořit nové a technicky obtížné zařízení (původně nazvané čtyřvrstvá dioda a nyní známé jako tyristor). Projekt se ale rozvíjel velmi pomalu. Na jaře [[1954]] se Shockley odloučil od své manželky Jane a nakonec se v létě 1954 rozvedl. V [[listopad]]u [[1955]] se oženil s Emmy Lanning, učitelkou ze severní části státu New York. Toto manželství trvalo až do jeho smrti v roce 1989. V roce 1956 Shockley získal, spolu s Bardeenem a Brattainem, '''Nobelovu cenu za fyziku'''. Ve své Nobelovské přednášce plně ocenil Brattaina a Bardeena jako vynálezce tranzistoru s bodovými kontakty. == Pozdější léta == V červenci [[1961]] po vážné automobilové nehodě si Shockley si vzal několik měsíců na zotavení ze zranění. Jeho firma byla prodána firmě Levite a on sám přijal místo profesora na Stanford University. Shockleyův poslední patent byl udělen v roce [[1968]], za velmi komplikované polovodičové zařízení. Shockley zemřel v roce [[1989]] na rakovinu prostaty. == Ocenění == V roce [[2002]] skupina asi 30 kolegů, kteří se s ním setkali od roku 1956, zavzpomínali na Shockleyho a jeho ústřední roli v odstartování revoluci v informačních technologiích a jejich organizátor prohlásil, že "Shockley je ten, kdo přinesl křemík do [[Silicon Valley]]." [http://www.stanford.edu/dept/news/pr/02/shockley1023.html] Shockley byl zařazen časopisem Time mezi '''100 nejvlivnějších lidí 20. století'''. * Obdržel čestné doktoráty na ''University of Pennsylvania'', ''Rutgers University'' v New Jersey a ''Gustavus Adolphus Colleges'' v Minnesotě. * Oliver E. Buckley Solid State Physics Prize od American Physical Society. * Maurice Liebman Memorial Prize od Institute of Radio Engineers. * Holley Medal of the American Society of Mechanical Engineers v roce 1963. == Související články == *[[Shockleyova rovnice]] == Externí odkazy == * [http://www.nobel.se/physics/laureates/1956/shockley-bio.html Nobel.se – Nobel biography (anglicky)] * [http://www.nap.edu/readingroom/books/biomems/wshockley.html National Academy of Sciences biography (anglicky)] * [http://www.pbs.org/transistor/album1/shockley PBS biography (anglicky)] * [http://www.time.com/time/time100/scientist/profile/shockley.html Time Magazine 100 Biography of William Shockley (anglicky)] * [http://chem.ch.huji.ac.il/~eugeniik/history/lilienfeld.htm Julius Edgar Lilienfeld (anglicky)] {{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Američtí fyzici|Shockley, William Bradford]] [[Kategorie:Nositelé Nobelovy ceny za fyziku|Shockley, William Bradford]]

Návrat na stránku „William Bradford Shockley“.