Východní fronta (druhá světová válka)

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

[[Soubor:EasternFrontWWIIcolage.png|thumb|275px|Fotografická koláž:1. Sovětský tank v Berlíně, poblíž Braniborské brány. 2. Německé tanky během [[Bitva v Kurském oblouku|bojů u Kurska]] 3. Zničené budovy během [[Bitva u Stalingradu|bitvy o Stalingrad]] 4. Německé [[Junkers Ju 87|Štuky]] během bombardovacího náletu. 5. Německý generál [[Wilhelm Keitel]] podepisuje kapitulaci Německa. 6. Německá [[Einsatzgruppen|komanda smrti]] během vyhlazovací akce proti Ukrajinským židům]] [[Soubor:Second world war europe 1941-1942 map de.png|thumb|250px|Východní fronta od zahájení [[operace Barbarossa]] po listopad [[1942]].]] [[Soubor:RedArmy19Aug31Dec44.jpg|thumb|250px|Východní fronta srpen - prosinec [[1944]]]] [[Soubor:Eastern Front 1945-01 to 1945-05.png|thumb|250px|východní fronta leden - květen [[1945]]]] '''Východní fronta''' [[druhá světová válka|druhé světové války]] vznikla napadením [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] [[Nacistické Německo|nacistickým Německem]] ([[operace Barbarossa]]) a zanikla kapitulací Německa. V letech 1941–1943 byla jedinou frontou v [[Evropa|Evropě]] a až do konce války byla hlavní frontou. I po otevření [[Západní fronta 1944-1945|západní fronty]] v [[Normandie|Normandii]] v červnu 1944 až do konce války vázala přes 65&nbsp;% sil nacistického Německa a jeho evropských spojenců. Východní fronta byla otevřena [[22. červen|22. června]] [[1941]], kdy Německo přepadlo bez vyhlášení války Sovětský svaz. 23. června vyhlásilo válku SSSR [[Slovensko]], o čtyři dny později se na podkladě incidentu zorganizovaném Němci připojilo [[Maďarsko]]. 4. července se k útoku na SSSR přidalo i [[Rumunsko]] a v srpnu [[Itálie]]. Němci v září [[Obležení Leningradu|oblehli Leningrad]] a útok poté vyvrcholil [[bitva před Moskvou|bitvou o Moskvu]]. 6. prosince 1941 však přešla sovětská vojska do protiútoku a německé plány na dobytí klíčových měst a porážky SSSR do konce roku 1941 se neuskutečnily. Na jaře roku 1942 byly boje obnoveny, německá letní ofenzíva začala 28. června a německá vojska postoupila k [[Volgograd|Stalingradu]], na [[Kavkaz]] a obsadila [[Krym]]. V září začala [[bitva u Stalingradu|bitva o Stalingrad,]] které se na německé straně účastnilo milión a na straně sovětské půldruhého miliónu vojáků. Skončila 30. ledna 1943 kapitulací obklíčené německé armády polního maršála [[Friedrich Paulus|Pauluse]]. Poté [[Rudá armáda]] započala postup na [[Kursk]], [[Charkov]] a [[Rostov na Donu]]. V březnu zahájily německé jednotky protiofenzívu, při které dobyly Charkov zpět. V tomto období do bojů poprvé zasáhla [[1. československý armádní sbor|československá vojska]], která byla spojenci Sovětů v boji proti Německu. 5. července 1943 zahájila německá armáda operaci Citadela, a začala tak [[bitva v Kurském oblouku]], která vyvrcholila 12. července u [[Prochorovka|Prochorovky]] největší tankovou bitvou v dějinách lidstva. Protiútokem u Kurska zahájila sovětská vojska [[operace Kutuzov|operaci Kutuzov]], která pokračovala tažením k řece [[Dněpr]], kterou Adolf&nbsp;Hitler považoval za nedobytný východní val. V září 1943 však sovětská vojska na několika místech řeku [[bitva o Dněpr|Dněpr překročila]] a počátkem listopadu osvobodila za spoluúčasti československých vojsk [[Kyjev]]. Útok na německé jednotky v okolí Leningradu v lednu 1944 prolomil blokádu města, která trvala téměř 900 dní. Počátkem roku byly v SSSR zformovány [[První polská armáda|polské vojenské jednotky]], které se tak vedle čs. jednotek staly dalším spojencem Sovětského svazu. V den výročí napadení SSSR Německem 22. června zahájila Rudá armáda [[operace Bagration|operaci Bagration]]. Této velké letní ofenzívy, jejíž součástí byla i [[lvovsko-sandoměřská operace]], se účastnilo na sovětské straně 3&nbsp;600&nbsp;000 a na německé straně 1&nbsp;700&nbsp;000 vojáků, takže šlo o největší vojenskou operaci [[druhá světová válka|druhé světové války]]. Koncem srpna se uskutečnila [[jašsko-kišiněvská operace]], při níž sovětská vojska pronikla do [[Moldávie]] a do Rumunska; to uzavřelo se SSSR mír a jeho vojska se přidala na sovětskou stranu. Do konce roku 1944 obsadila Rudá armáda [[Bulharsko]], které bylo německým spojencem, pomohla osvobodit [[Jugoslávie|Jugoslávii]] a pronikla na území Maďarska a východního [[Prusko|Pruska]]. 12. ledna 1945 zahájili Sověti [[viselsko-oderská operace|viselsko-oderskou operaci]] a den poté konečnou fázi útoku na východní Prusko. Rudá armáda postupovala v Maďarsku, Polsku a na Slovensku, na jaře pronikla do [[Rakousko|Rakouska]] a na [[Morava|Moravu]]. 16. dubna začala [[bitva o Berlín]], která skončila kapitulací berlínské posádky 2. května 1945. [[8. květen|8. května]] [[1945]] podepsali Němci za přítomnosti zástupců SSSR, [[Spojené státy americké|USA]], [[Spojené království|Velké Británie]] a [[Francie]] oficiální kapitulační akt, ovšem některé jednotky německých vojsk v [[Čechy|Čechách]] a v [[Rakousko|Rakousku]] kladly odpor až do druhé dekády měsíce května, kdy zazněly poslední výstřely na východní frontě 2. světové války v Evropě. == Předehra == Již v roce [[1940]] nařídil Adolf Hitler zpracovat plán útoku na [[Sovětský svaz]], který dostal název „[[Operace Barbarossa]].“ Stalin zprávám o chystaném útoku odmítal věřit a dělal vše, aby [[Adolf Hitler|Adolfa Hitlera]], s nímž měl uzavřený [[Pakt Ribbentrop-Molotov|pakt o neútočení]], nevyprovokoval.<ref name="Ivanova válka"> {{Citace monografie | příjmení = Merridale | jméno = Catherine | odkaz na autora = | rok = 2007 | titul = Ivanova válka | vydání = 1 | vydavatel = Beta-Dobrovský | místo = Praha | počet stran = 359 | stránky = | isbn = 978-80-7306-288-0 }}</ref> Byl si totiž vědom toho, že [[Sovětský svaz]] nebyl na válku zcela připraven, a to i přesto, že jeho lidský potenciál, surovinové i průmyslové zdroje byly obrovské. [[Rudá armáda]] však byla oslabena Stalinovými čistkami, při nichž na popravištích nebo v [[gulag|gulazích]] skončilo přes 30 000 důstojníků.<ref name="Ivanova válka" /> Vojenské jednotky nebyly plně přezbrojeny na moderní techniku (dokončení vyzbrojovacího programu bylo plánováno až na rok 1943). To se odrazilo již ve válce proti [[Finsko|Finsku]], kdy početnější a lépe vyzbrojená [[Rudá armáda]] dokázala [[Finové|Finy]] v [[Zimní válka|Zimní válce]] porazit až po půlročních bojích a poměrně vysokých ztrátách. == Útok na Sovětský svaz == : ''Podrobnější informace naleznete v článku'': [[Operace Barbarossa]]. [[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1982-077-11, Russland, Minsk, gefangene sowjetische Soldaten.jpg|thumb|220px|Zajatí sovětští vojáci]] 22. června 1941 zaútočila vojska nacistického [[Nacistické Německo|Německa]] a jeho [[satelitní stát|satelitů]] Finska, Maďarska, Rumunska a Slovenska a za účasti expedičních sborů Itálie, Chorvatska a Španělska. Útočící vojska měla k dispozici přes 3,6 miliónu vojáků, 50&nbsp;000 děl a minometů, 3600 tanků a samohybných děl a 2700 bojových letounů. I když Stalin o plánovaném útoku věděl, přesto byl opatrný a rozkaz k bojové pohotovosti vydal až několik hodin před německým útokem. Ten však k některým jednotkám vůbec nedorazil, a tak útok sovětská vojska zaskočil. Stalin na útok v prvních dnech nereagoval a odmítal komunikovat s vedením sovětské armády. Teprve [[30. červen|30. června]] vznikl pod Stalinovým velením ''[[Státní výbor obrany]]'' a Stalin oslovil občany Sovětského svazu k obraně, přičemž střetnutí označil jako [[Velká vlastenecká válka|Velkou vlasteneckou válku]]. Mezitím se německé armádě podařilo zničit značnou část sovětského letectva a způsobit sovětské armádě obrovské ztráty. Nejvyšší sovětský představitel opět veřejně vystoupil 3. července 1941, vyzval občany k semknutí všech národů SSSR kolem ozbrojených sil a zdůraznil, že německá armáda není neporazitelná. Vzhledem k rychlému postupu německých vojsk byla přijata tato rozhodnutí: * evakuace obyvatel a zařízení průmyslových závodů do východních oblastí země, * přechod průmyslové výroby na válečnou výrobu, * organizování [[partyzánská válka|partyzánského boje]]. Rychlý postup německých jednotek trval do poloviny července 1941. V tomto období byla obsazena většina nejzápadnější části SSSR. Postupně ale ofenzíva německé armády slábla a byla zastavena před [[Leningrad]]em, u [[Smolensk]]a i u [[Kyjev]]a. Na konci srpna útočník přeskupil sily a odklonil směr hlavního útoku na jih. Zároveň pronikl k [[Leningrad]]u, který byl v září obklíčen Němci z jihu a Finy ze severu. [[Obležení Leningradu|Blokáda druhého největšího sovětského města]] poté trvala 900 dní.<ref>http://www.saint-petersburg.com/history/siege.asp</ref> [[Soubor:Kiev Jew Killings in Ivangorod (1942).jpg|thumb|220px|Nacisté vraždí ukrajinské Židy (1942)]] 30. září zahájili Němci „operaci Tajfun“, [[bitva před Moskvou|bitvu o Moskvu]]. Na přístupech k sovětskému hlavnímu městu bylo svedeno značné množství vyčerpávajících bojů s velkými ztrátami na obou stranách. 15. října byly sovětské obranné linie proraženy a některé vládní úřady byly evakuovány do [[Kujbyšev]]a. Stalin jmenoval velitelem [[Západní front|Západního frontu]] generála [[Georgij Konstantinovič Žukov|Žukova]] a rozhodl o přemístění vojsk ze [[Sibiř]]e k [[Moskva|Moskvě]]. 7. listopadu na Rudém náměstí v Moskvě proběhla tradiční vojenská přehlídka, při níž tentokrát defilovali vojáci frontových útvarů, kteří pochodovali přímo na frontu, vzdálenou již jen 25 km od předměstí Moskvy. 6. prosince přešla Rudá armáda u Moskvy do mohutného protiútoku, při kterém postoupila do ledna 1942 o 150–300 km na západ<ref>http://www.serpukhov.su/dima/war/eng/ekontr.htm</ref>. Počátkem ledna 1942 byl zahájen všeobecný útok Rudé armády ve čtyřech směrech – Leningrad, Moskva, [[Ukrajina]] a [[Krym]], který ale navzdory dílčím úspěchům ještě vývoj války zvrátit nedokázal. [[Soubor:Bundesarchiv Bild 101I-212-0221-07, Russland-Nord, Erschießung von Partisanen.jpg|thumb|220px|Poprava zajatých partyzánů]] Sovětský svaz však postupně obnovil chod evakuovaných továren, [[Spojené státy americké|USA]] a [[Spojené království|Velká Británie]] mu dodávaly zbraně, stroje a materiál. Ačkoliv se v celkovém objemu válečné výroby SSSR jednalo jen o asi 10&nbsp;%, šlo o dodávky, které Rudá armáda a sovětský průmysl nutně potřebovaly. Lid hnala do boje i do práce kromě samotné německé agrese i touha po pomstě za brutální teror, jehož se okupanti dopouštěli na okupovaných územích. Při vpádu do SSSR byli v některých oblastech němečtí vojáci vítáni jako osvoboditelé před Stalinem a komunisty. Hitler toho nevyužil, neboť si byl jist vítězstvím tak jako tak, a chtěl vítězství jen pro sebe. Zakrátko titíž občané jako svědci nesmírného množství [[Německé válečné zločiny ve druhé světové válce|válečných zločinů]] začali spolupracovat s protiněmeckým odbojem. Protislovanská a protižidovská [[genocida]] z části vysvětluje motivaci pozdějších zločinů sovětských vojáků a jejich spojenců na německých civilistech a zajatcích.<ref name="Ivanova válka" /> V Sovětském svazu se rozhořela partyzánská válka nebývalých rozměrů. Vzhledem k hustotě a stavu dopravní infrastruktury i vzhledem k obrovské rozloze okupovaného území Němci kontrolovali v zázemí za frontou pouze významná města a dopravní uzly. To umožnilo vznik několika set [[partyzánská válka|partyzánských skupin]], přičemž počet partyzánů v době největšího rozmachu partyzánského hnutí v roce 1943 činil zhruba 250&nbsp;000 bojovníků.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Winchester | jméno = Charles | odkaz na autora = | rok = 2005 | titul = Východní fronta : Hitlerova válka v Rusku 1941–1945 | vydání = 1 | vydavatel = Computer Press | místo = Brno | počet stran = 159 | stránky = | isbn = 80-251-0802-3 }}</ref> Partyzáni způsobovali nejen velké ztráty při zásobování německé armády a vázali statisíce německých vojáků a policistů, ale pomáhali likvidovat dopravní infrastrukturu v německém týlu, a tak ztěžovat přesuny německých vojsk.<ref name="Ivanova válka" /> == Obrat ve válce == [[Soubor:Eastern Front 1943-08 to 1944-12.png|thumb|upright=1.7|Východní fronta, srpen 1943 až prosinec 1944]] V květnu 1942 se rozhořely boje kolem [[Charkov]]a, při nichž byla Rudá armáda nucena ustoupit. 28. června zahájili Němci velkou letní ofenzívu jižním směrem na [[Voroněž]], [[Stalingrad]] a [[Kavkaz]]. [[Bitva u Stalingradu|Bitva o Stalingrad]] začala 13. září a boje o město trvaly dva měsíce. 19. listopadu zahájila Rudá armáda protiútok, kterým obklíčila 300&nbsp;000<ref>http://www.vectorsite.net/twsnow_08.html</ref> německých vojáků a započala obrat ve válce. 1. ledna 1943 sovětská vojska zahájila ofenzívu na osvobození [[Kavkaz]]u a do konce ledna zlikvidovala stalingradský kotel, přičemž zajala 90 tisíc německých vojáků včetně polního maršála [[Friedrich Paulus|Pauluse]]. Počátkem února zahájila Rudá armáda ofenzívu, při níž byla osvobozena města [[Kursk]], [[Charkov]] a [[Rostov na Donu]]. Útok byl zastaven protiofenzívou ve druhé polovině února, které vzdoroval i [[1. československý armádní sbor|1. československý samostatný polní prapor]], který svedl s Němci [[Bitva u Sokolova|bitvu u Sokolova]]. 15. března německá armáda dobyla město Charkov zpět. Fronta se na několik měsíců stabilizovala a obě strany sbíraly síly k rozhodující bitvě. Ta vypukla 5. července 1943, kdy německá armáda zahájila operaci Citadela, která vešla do dějin jako [[bitva u Kurska]]. Sovětská armáda vybudovala v kurském výběžku mohutná obranná postavení, o která se německý útok roztříštil. 12. července se u vsi [[Prochorovka]] odehrála největší tanková bitva v dějinách. Po ní přešla Rudá armáda do protiútoku, nazvaném [[Operace Kutuzov]] - v prostoru [[Orjol|Orlu]], [[Belgorod]]u a [[Charkov]]a vyrovnala frontu a definitivně převzala strategickou iniciativu do svých rukou. V září překročila sovětská vojska v [[Bitva o Dněpr|bitvě o Dněpr]] na několika místech širokou řeku [[Dněpr]], již Němci považovali za svůj „východní val“. 2. října [[Operace Suvorov]] osvobodila [[Smolensk]]ou oblast a Rudá armáda postupovala k [[Vitebsk]]u, [[Orša|Orše]] a [[Mahiljov|Mogilevu]]. 6. listopadu bylo dobyto ukrajinské hlavní město Kyjev. Této bitvy se účastnila i [[1. československý armádní sbor|1. československá samostatná brigáda]]. == Porážka Neměcka == [[Soubor:1944 minsk city soviet infantry mounted on tanks.jpg|thumb|220px|Osvobození Minska 1944]] Do roku 1944 vstupovala Rudá armáda se značnou sebedůvěrou a silou. Už se nejednalo o armádu, zmítanou neschopností vedení, nedostatkem vybavení, ale o vojsko, které vyspělo po stránce morální, taktické i technické. Sovětský svaz vyráběl velký počet vojenské techniky, jejíž kvalita neustále stoupala, a přijímal významné dodávky od Velké Británie a USA.<ref>http://www.feldgrau.com/econo.html</ref> Vojáci, kteří přežili rok 1943, se stali zkušenými veterány, kteří nebyli o nic horší než jejich protivníci. Nejvíce zkušeností nabyli frontoví nižší důstojníci, kteří dokázali svým vojákům efektivně velet. Pravomoci [[politruk]]ů, kteří neblaze zasahovali do vedení bojů v prvním roce války, byly značně okleštěné. Mobilní a dobře vybavená armáda začala roku 1944 rozsáhlé tažení, které skončilo v roce následujícím až v hlavním městě Německa. Počátkem roku 1944 probíhala [[Žytomyrsko-berdyčevská operace]], které se účastnili i vojáci 1. československé samostatné brigády. Ti se s úspěchem účastnili i navazující [[Korsuň-ševčenkovská operace|Korsuň-ševčenkovské operace]]. 14. ledna 1944 byla zahájena [[Leningradsko-novgorodská operace]], při níž byla prolomena [[obležení Leningradu|blokáda Leningradu]] a Němci byli zahnáni na jihozápad. 9. května byla osvobozena [[Sevastopol]]. 22. června zahájila Rudá armáda jednu z největších bitev 2. světové války - [[operace Bagration|operaci Bagration]], při níž obklíčila a zničila celou německou skupinu armád Střed, pronikla na severu na území Polska a k hranicím východního Pruska, na jihu k hranicím Slovenska, Maďarska a Rumunska. 20. srpna začala [[Jasko-kišiněvská operace]], jež rozbila německá a rumunská vojska v [[Moldávie|Moldávii]] a Rumunsku. Během deseti dnů bylo Rumunsko poraženo, jeho fašistická vláda svržena a nově dosazená vláda se přidala na stranu Sovětů. Sovětská vojska měla otevřené dveře do Bulharska, Jugoslávie a do Maďarska. [[Soubor:BUDAPEST 45 VI.jpg|thumb|220px|Pouliční boje v Budapešti]] 8. září 1944 byla zahájena [[Karpatsko-dukelská operace]], jejímž cílem měla být podpora [[Slovenské národní povstání|Slovenského národního povstání]] a rychlé obsazení Slovenska. V září obsadila Rudá armáda prakticky bez boje dalšího člena fašistického tábora Bulharsko a pokračovala v útoku na území okupované Jugoslávie, která byla osvobozena v průběhu října vojsky 3. ukrajinského frontu a Jugoslávskou národně osvobozeneckou armádou. 23. října vstoupila Rudá armáda na území Maďarska a téhož dne prorazila německou obranu na hranicích východního Pruska, čímž vstoupila na vlastní území [[Nacistické Německo|Velkoněmecké říše]]. Na podzim probíhala ofenzíva v [[Baltské státy|Pobaltí]], kde byla odříznuta německá skupina armád Nord. 12. ledna 1945 zahájila Rudá armáda [[Viselsko-oderská operace|Viselsko-oderskou operaci]], při níž během 14 dnů postoupila o 700 km až k [[Odra|Odře]]. 13. ledna začala konečná fáze útoku na východní Prusko, která skončila až 25. dubna dobytím [[Kaliningrad|Královce]]. V únoru pokračovaly útoky sovětských vojsk v Maďarsku a na Slovensku, v březnu se přenesly boje do Rakouska a v dubnu v rámci [[Bratislavsko-brněnská operace|Bratislavsko-brněnské operace]] a [[Ostravská operace|Ostravské operace]] na Moravu. Dne 16. dubna začala [[bitva o Berlín]], která skončila kapitulací berlínské posádky dne 2. května 1945. [[8. květen|8. května]] byl v Berlíně podepsán kapitulační akt za přítomnosti všech zástupců protifašistické koalice. 9. května pronikly jednotky Rudé armády do Prahy a v Čechách likvidovaly ohniska odporu až do 11. května. == Ztráty a strádání == Vítězství ve Velké vlastenecké válce znamenalo pro sovětský lid obrovské zadostiučinění po letech ponížení, teroru, odříkání a ztráty nejbližších. Vždyť [[Počet obětí druhé světové války|počet obětí]] byl největší ze všech států, které se účastnily [[druhá světová válka|druhé světové války]]. Jejich přesné číslo se nikdy nedalo zcela objektivně zjistit, dle oficiálních statistik činily sovětské ztráty 19,7 miliónu osob, z toho 12 milionů civilistů (v tom 1 mil. obětí židovského [[Holokaust|holocaustu]]). Ohromné ztráty sovětských vojáků byly nejen důsledkem toho, že Sovětský svaz nesl hlavní tíhu bojů v Evropě, ale částečně i důsledkem chybných Stalinových rozhodnutí. Armáda byla oslabena [[Velká čistka|čistkami z konce 30. let]] a v prvních dvou letech války vedla zastaralá vojenská doktrína k nesmyslným obětem i tam, kde to nebylo nutné. V druhé polovině války se již vojenští velitelé většinou naučili své vojáky šetřit, ale byly tu rozkazy Stalina, který si přál určitá města a oblasti osvobodit v daném termínu (např. při příležitosti nějakého výročí), a pak šly obavy o nadměrné ztráty stranou. Lidé na okupovaných územích strádali, probíhala zde genocida Židů a dalších skupin obyvatelstva, část obyvatel byla posíláni na nucené otrocké práce do nacistického Německa, mladé ženy byly násilím odvlékány do veřejných domů pro německé vojáky atd.<ref name="Ivanova válka" /> Na okupovaném území byly německou armádou napáchány obrovské škody, německá vojska uplatňovala taktiku spálené země, při níž bylo ukradeno to, co se dalo odvézt, vše ostatní bylo zničeno. V důsledku bojů a strádání tak většina sovětských rodin ztratila někoho blízkého a obrovské množství lidí přišlo o střechu nad hlavou i o majetek. Došlo k masivnímu přesunu zbrojní výroby i osob do východních částí Sovětského svazu, kde vznikly obrovské výrobní komplexy, podřízené válečné výrobě. Zde lidé pracovali 12–16 hodin denně 7 dnů v týdnu. == Související články == *[[Vojenská technika SSSR během druhé světové války]] *[[Zločiny Sovětského svazu za druhé světové války]] *[[Zločiny Německa za druhé světové války]] *[[Generalplan Ost]] *[[Sovětsko-japonská válka]] *[[Seznam filmů s tematikou druhé světové války z východní fronty]] *[[Seznam českých filmů odehrávajících se během druhé světové války]] == Reference == <references/> == Literatura == [[Soubor:Soviet troops (battle of Moscow 1941).jpg|thumb|220px|Protiútok Rudé armády u Moskvy]] * WINCHESTER, Charles. Východní fronta : Hitlerova válka v Rusku 1941–1945. 1. vyd. Brno : Computer Press, 2005. 159 s. ISBN 80-251-0802-3. * MERRIDALE, Catherine. Ivanova válka. 1. vyd. Praha : Beta-Dobrovský, 2007. 359 s. ISBN 978-80-7306-288-0. * LUCAS, James. Válka na východní frontě : 1941–1945. 1. vyd. Plzeň : Mustang, 1997. 338 s. ISBN 80-7191-258-1. * CARELL, Paul. Operace Barbarossa. 1. vyd. Plzeň : Mustang, 1996. 516 s. ISBN 80-7191-049-X. * Druhá světová válka : stručné dějiny. Redakce Pavel Andrejevič Žilin, Jevgenij Michajlovič Žukov. 1. vyd. Praha : Svoboda, 1985. 506 s. * ISRAELJAN, Viktor Leonovič. Dějiny 2. světové války 1939–1945. [s.l.] : [s.n.], 1978–1984. * RAUSS, Erhard; VON GREIFFENBERG, Hans; ERFURTH, Waldemar. Válka jako peklo : němečtí generálové vypovídají o východní frontě. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1998. 258 s. ISBN 80-206-0550-9. * LIDDELL HART, Basil Henry. Dějiny druhé světové války. 1. vyd. Brno : Jota, 2000. 776 s. ISBN 80-7217-117-8. * BULLOCK, Alan. Hitler a Stalin : paralelní životopisy. 1. vyd. Plzeň : Mustang, 1995. 1029 s. ISBN 80-85831-51-1. * JORDAN, David; WIEST, Andrew. Atlas druhé světové války : fakta o bojových střetnutích na všech frontách. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2006. 256 s. ISBN 80-7360-273-3. * BARBIER, M. K.. Kursk : největší tanková bitva světových dějin. Praha : Ottovo nakladatelství, 2004. 176 s. ISBN 80-7360-124-9. == Externí odkazy == * [http://www.palba.cz/viewforum.php?f=7 Východní fronta v detailech,včetně akcí mezi klíč.bitvami] * [http://www.czechpatriots.com/csmu/indexcz.php Československé vojenské jednotky v SSSR (1942-1945)] * [http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/468042 Velká vlastenecká katastrofa...] * [http://www.fronta.cz/dokument/akt-vojenske-kapitulace-nemecka-1 Akt vojenské kapitulace Německa (1)], [http://www.fronta.cz/dokument/akt-vojenske-kapitulace-nemecka Akt vojenské kapitulace Německa (2)] * [http://www.ostfront.wz.cz/ Východní fronta 1941-1945] * [http://www.palba.cz/viewforum.php?f=7&sid=09cbfb794172ae779e677dbf2800dc9b Východní fronta na serveru Palba.cz] * [http://1941-1945.net.ru/ Ruské stránky o bojích na východní frontě (rusky)] * [http://www.fronta.cz/dotaz/ztraty-na-vychodni-fronte-1941 Lidské ztráty na východní frontě v roce 1941] * [http://www.fronta.cz/dotaz/ztraty-tanku-na-vychodni-fronte-1942-1945 Ztráty tanků na východní frontě] * [http://english.pobediteli.ru/ Animovaná mapa východní fronty] {{Flickr|Battles+of+Eastern+Front}}{{commonscat|Battles of the Eastern Front (World War II)}}{{Velké kampaně druhé světové války}} {{Bitvy velké vlastenecké války}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Východní fronta druhé světové války| ]] [[Kategorie:Kampaně a fronty druhé světové války]]

Návrat na stránku „Východní fronta (druhá světová válka)“.