Symbol

'''Symbol''' ([[řečtina|řec.]] σύμβολον ''symbolon'' poznávací znamení, emblém, značka, obraz; ze συμ-βάλλειν spojit dohromady) označuje znamení, které se samo vysvětluje.
Původní význam symbolu sahá k starověké ''tessera hospitatis'', znamení přátelské pohostinnosti, kdy host podal svému hostiteli při loučení rozlomenou hliněnou tabulku nebo hůlku. Ta pak sloužila jako poznávací znamení při příštím možném setkání člena hostitelovy domácnosti s dřívějším hostem – obě poloviny tabulky do sebe zapadly. V době před uzavíráním písemných smluv znamenal symbol v [[egypt]]ském a [[helénismus|helénistickém]] prostředí důkazný předmět pro uzavření smlouvy, pro identifikaci posla, přijetí peněz nebo zboží. V pozdější době byl nahrazen [[pečeť|pečetí]].
== Klasifikace symbolu ==
Symbol je druh znamení. To je pak smysly vnímatelná skutečnost, která poukazuje na něco, co takto vnímatelné není. Asi nejčastějším symbolem je pak [[Slovo (lingvistika)|slovo]] odkazující k [[myšlení]].
Symboly a znamení lze rozlišovat podle více kritérií, např. takto:
* '''[[signál]]''': znamení je součástí označovaného ([[kouř]] – [[oheň]])
* '''[[znamení]]''' (konvenční, zástupný symbol): vztah mezi znamením a označovaným je dán zvnějšku domluvou, konvencí; musí být tedy naučen ([[dopravní značka]], [[číslice]], [[Slovo (lingvistika)|slovo]])
* '''symbol''' (reálné, reprezentativní znamení): symbol je způsob přítomnosti označovaného; vztah mezi dvěma rovinami je nikoli vnější, ale vnitřní ([[duše]] – [[tělo (teologie)|tělo]])
== Symbol ve filozofii ==
=== Symbol u Platóna ===
Platón líčí ve svém spisu ''[[Symposion (Platón)|Symposion]]'' hostinu u básníka [[Agathón]]a. Součástí vyprávění při této hostině je též [[androgynní mýtus]], který uplatňuje též antický zvyk užívat symbolu jako znamení dvou spojených částí. Androgynní mýtus vypráví na hostině básník [[Aristofanés]]: Nejprve existovalo pohlaví [[androgyn]]ů, bytostí, ve kterých bylo spojeno pohlaví mužské i ženské. Protože však tyto bytosti byly příliš silné, rozhodl se [[Zeus]] oslabit je tím, že je rozetnul na dvě poloviny, které se od té doby stále hledají. Každý z lidí je tedy v tomto pojetí ''symbolem'', půlkou člověka, poněvadž vznikl jeho rozříznutím. Lásku pak nazývá Platón „spojovatelkou staré přirozenosti“, která se snaží lidskou [[přirozenost]] uzdravit tím, že ze dvou učiní opět jedno (''Symposion'' 191d). Podle Platóna tedy symbol znamená touhu člověka po sjednocení.
[[Sókratés|Sókratův]] projev však při hostině jde ještě dále: vzájemná přitažlivost dvou lidí má za cíl jinou, totiž nadsmyslovou skutečnost, [[krásno]] samo o sobě, poznání [[idea|ideje]] krásna (''Symposion'' 210–212). V tomto pojetí je tedy symbol formou zprostředkování mezi [[fragment]]árně zakoušenou skutečností a jejím celistvým pojetím [[Smysl (filozofie)|smyslu]]. Symbol je část, která poukazuje na [[celek]] a anticipuje plnost, ačkoli zůstává stále částečným.
=== Symbol v estetice ===
V [[estetika|estetice]] (coby součásti [[Filosofie|filozofie]]) je symbol poznávacím znamením, které je jednoduché svou formou, avšak bohaté a hluboké svým významem.
Symbol označuje [[obraz]] či vyobrazení, v němž určitá skupina lidí může nalézt skrytý smysl, který může nalézt pouze právě tato skupina. Symboly, které ztratily svůj hlubší smysl a staly se pouhým znamením, se nazývají [[klišé]].
== Symbol v náboženství ==
#Všechna [[náboženství]] vyjadřují své ústřední koncepty pomocí symbolů: např. kolo (symbol věčného návratu), prázdný hrob (symbol [[vzkříšení]]), cesta (symbol životního putování či směřování).
#Krom toho v [[křesťanství]] jsou jako symbol označována [[vyznání víry]], tedy [[krédo]] (např. ''[[Apoštolské vyznání|Symbolum apostolicum]]''). Podle [[sv. Augustin]]a je tento symbol „text, který obsahuje [[víra|víru]], přijatou společenstvím. Věřící [[křesťan]] je poznán podle svého vyznání jako podle jím daného znamení.“ Ve starověku měly místní církve své formule vyznání; přišel-li člen nějaké místní církve do jiné, podle jeho vyznání víry (''symbolum'') se dalo rozpoznat, zda patří k církvi vyznávající [[Kristus|Krista]]. Nejznámějším vnějším symbolem křesťaství je ovšemže [[Kristus|Kristův]] [[kříž]] (v ranném křesťanství též symbol ryby - odvozené patrně podle zaměstnání nejdůležitějšího apoštola Sv.Petra). Svoji symboliku má i tzv. [[Betlémská hvězda]] - [[hvězda]] je všeobecný symbol pro [[naděje|naději]].
#Reálný symbol má zásadní význam pro popis [[svátost]]í v [[křesťanství]].
Tyto náboženské symboly tvoří základní prvky náboženské identifikace, mluvy i jednání.
== Symbol v politice ==
V [[politika|politice]] se často užívá symbolů, symbolem je např. [[státní vlajka]], [[státní znak]] ale též třeba [[bílý prapor]] (symbol příměří). Svůj symbol mají i rozličné [[ideologie]] ([[nacismus]] hákový kříž, [[komunismus]] srp a kladivo, zelená barva pro [[islám]]ské skupiny a [[ekologie|ekologické]] aktivisty. V některých zemích ([[Francie]]) je viditelné nošení politických a náboženských symbolů zakázáno.
== Symbol ve sportu ==
[[Sport]]ovní zápolení má svou vlastní symboliku (např. zlatá medaile pro [[vítězství]], stříbrná, bronzová, bramborová [[medaile]], …).  Světoznámým sportovním symbolem je také symbol pěti spojených barevných kružnic, tzv. [[Olympijské kruhy]], symbol [[Olympijské hry|Olympijských her]].
== Symbol v matematice ==
: ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[Matematický symbol]]
[[Matematika]] používá stovky vlastních symbolů. Jedná se například o [[Aritmetika | aritmetická znaménka]], [[Kvantifikátor| kvalifikátory]] či symboly [[Integrál | integrálu]] a [[Sumace | sumy]].
== Reference ==
* Kunetka, F. ''Úvod do liturgie svátostí''. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. ISBN 80-7192-455-5.


{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Symboly]]
[[Kategorie:Filosofické pojmy]]