Korporace

'''Korporace''' (odvozeno od [[Latina|lat.]] slova ''corpus'' – tělo) je právnický subjekt ([[právnická osoba]]), který – přestože je tvořen více osobami – má z pohledu práva status osoby samostatné. Jako taková má vlastní [[právní osobnost]], nemá ale klasicky chápanou [[svéprávnost]], [[právní jednání|právně jednají]] za ni osoby fyzické, zejména tzv. [[statutární orgán]]y, které ji zastupují.<ref>§ 161–167 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „OZ“.</ref> Jako sdružení osob je odlišná od sdružení majetku ([[fundace]]), ačkoli též vzniká kvůli dosažení nějakého cíle. Liší se také od volného sdružení osob, [[societa|společnosti]] nebo [[tichá společnost|tiché společnosti]], protože ty jsou jen [[závazek|obligačním]] poměrem, samostatnými právnickými osobami nejsou. Vnitřní poměry korporace se pravidelně řídí jejími vlastními [[Stanovy|stanovami]].

== Historie ==
Korporace je nejstarší druh právnické osoby, znalo ji už [[římské právo]], a to jako ''universitates personarum'', neboli sdružení osob. Od té doby se také korporace dělí na [[Soukromé právo|soukromoprávní]], což byly různé spolky (''collegia''), a [[Veřejné právo|veřejnoprávní]], kterým byl především sám [[Starověký Řím|římský stát]], kromě něho ale i města (''civitates'') a obce (''vici'').

Ke vzniku soukromoprávních spolků, např. řemeslnických cechů, kněžských sborů nebo pohřebních bratrstev (''collegia funeraticia''), zpočátku postačovala dohoda zakládajících osob (minimálně tří podle zásady ''tres faciunt collegium'', tři tvoří společnost) a vypracování stanov, povolení potřeba nebylo. Až později se koncem republiky začalo vyžadovat, aby stanovy schválil [[Římský senát|senát]] nebo císař, pak šlo o spolek dovolený (''collegium licitum''), kterému náležela korporační práva, jinak o spolek nedovolený (''collegium illicitum''), který jako samostatná osoba práva vystupovat nemohl. Stanovy pak musely obsahovat účel spolku, určení jeho orgánů a toho, zda půjde o ''universitas ordinata'' se zvláštním řídícím orgánem nebo o ''universitas inordinata'' s valnou hromadou všech členů.<ref>J. Kincl, V. Urfus, M. Skřejpek: ''Římské právo''. Praha : C. H. Beck, 1995, ISBN 80-7179-031-1, s. 80–81.</ref>

Mezi veřejnoprávní korporace se kromě státu a obcí později začaly počítat i [[Kraj (územní jednotka)|kraje]] a [[okres]]y, také státem uznané náboženské společnosti (vyjma [[Římskokatolická církev|římskokatolické církve]]) a [[Univerzita|univerzity]].<ref>Korporace. In ''Ottův slovník naučný''. Praha : J. Otto, 1899, svazek 14, s. 854.</ref> [[Všeobecný zákoník občanský]] se zmiňoval o soukromoprávních korporacích nepřímo a také je rozlišoval na společnosti dovolené, které požívaly zpravidla stejných práv jako fyzické osoby, a na společnosti nedovolené, jež byly zakázány zvláštními zákony nebo které se příčily bezpečnosti, veřejnému pořádku nebo dobrým mravům.<ref>§ 26 císařského patentu č. 946/1811 ř. z., všeobecný zákoník občanský.</ref>

== Veřejnoprávní korporace ==
{{Podrobně|Veřejnoprávní korporace}}
Veřejnoprávní korporace je založena na členském principu a jde o sdružení osob, které bylo založeno na základě [[zákon]]a a kterému byla svěřena pravomoc plnit vymezené úkoly [[Veřejná správa|veřejné správy]]. Může jít jak o územní veřejnoprávní korporace ([[Obec|obce]] a [[Kraje v Česku|kraje]]), tak o veřejnoprávní korporace osobní, jako jsou různé profesní komory (např. [[Česká advokátní komora|advokátní komora]] nebo [[Česká lékařská komora|lékařská komora]]).

== Soukromoprávní korporace ==
V českém právu jsou soukromoprávní korporace upraveny poměrně komplexně [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanským zákoníkem]] ve smyslu [[soukromé právo|soukromoprávních]] právnických osob založených na členském principu. Jsou pojímány jako sdružení osob, tedy tvořené více osobami. Přesto jsou připuštěny i jednočlenné korporace, dovoluje-li to však výslovně zákon<ref>§ 210 a § 211 odst. 1 OZ.</ref> (pouze u kapitálových obchodních společností<ref>§ 11 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, dále jen „ZOK“.</ref>). Na členství v korporaci je kladen důraz, nejenže je členům stanovena povinnost chovat se vůči korporaci čestně, ale klesne-li jejich počet pod stanovenou mez a není-li zjednána náprava, [[soud]] korporaci i bez návrhu zruší.<ref>§ 211 odst. 2 a § 212 OZ.</ref>

V rámci korporací jsou zvláště upraveny [[Spolek|spolky]], založené za účelem dosažení nějakého společného zájmu nevýdělečné povahy,<ref>§ 214 odst. 1 a § 217 odst. 1 OZ.</ref> [[společenství vlastníků jednotek|společenství vlastníků bytových jednotek]]<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Dvořák
 | jméno = Jan
 | příjmení2 = Švestka
 | jméno2 = Jiří
 | příjmení3 = Zuklínová
 | jméno3 = Michaela
 | spoluautoři = a kol.
 | titul = Občanské právo hmotné 1. Obecná část
 | vydavatel = Wolters Kluwer
 | místo = Praha
 | rok = 2013
 | vydání = 1
 | strany = 269
 | isbn = 978-80-7478-326-5
}}</ref> a [[obchodní korporace]], což mohou být [[obchodní společnost]]i {{Nowrap|(osobní s majetkovým ručením společníků a kapitálové bez tohoto ručení)}} nebo [[družstvo|družstva]].<ref>§ 1 odst. 1 ZOK.</ref>

== Související články ==
* [[Veřejnoprávní korporace]]
* [[Nadnárodní korporace]]
* [[Korporativismus]]

== Reference ==
<references />
== Externí odkazy ==


{{Flickr|Corporations}}{{Commonscat|Corporations}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Formy právnických osob]]