Jicchak Rabin

{{Infobox Politik
 |jméno          = Jicchak Rabin<br />יִצְחָק רַבִּין
 |obrázek        = Yitzhak Rabin (1986) cropped.jpg
 |popis          = Jicchak Rabin na [[Letecká základna Andrews|letecké základně Andrews]] v americkém státě [[Maryland]] v&nbsp;září 1986.
<!-- premiér -->
 |pořadí         = 6. a 11.
 |úřad           = [[premiér Izraele]]
 |od             = [[13. červenec|13. července]] [[1992]]
 |do             = [[4. listopad]]u [[1995]]
 |předchůdce     = [[Jicchak Šamir]]
 |nástupce       = [[Šimon Peres]]
 |prezident      = [[Chajim Herzog]]<br />[[Ezer Weizman]]
 |od2            = [[3. červenec|3. července]] [[1974]]
 |do2            = [[22. duben|22. dubna]] [[1977]]
 |předchůdce2    = [[Golda Meirová]]
 |nástupce2      = [[Menachem Begin]]
 |prezident2     = [[Efrajim Kacir]]
<!-- ministr obrany -->
 |pořadí3         = 11. a 14.
 |úřad3           = [[ministr obrany Izraele]]
 |od3             = [[13. červenec|13. července]] [[1992]]
 |do3             = [[4. listopad]]u [[1995]]
 |předchůdce3     = [[Moše Arens]]
 |nástupce3       = [[Šimon Peres]]
 |od4             = [[13. září]] [[1984]]
 |do4             = [[15. březen|15. března]] [[1990]]
 |předchůdce4     = [[Moše Arens]]
 |nástupce4       = [[Jicchak Šamir]]
<!-- obecné informace -->
 |datum_narození = [[2. srpen|2. srpna]] [[1922]]
 |místo_narození = [[Soubor:Palestine-Mandate-Ensign-1927-1948.png|22x20px|border]] [[Jeruzalém]], [[Britský mandát Palestina]] (nyní [[Izrael]])
 |datum_úmrtí    = [[4. listopad]]u [[1995]] (73&nbsp;let)
 |místo_úmrtí    =  [[Tel Aviv]], [[Izrael]]
 |strana         = [[Izraelská strana práce|Strana práce]] (dříve [[Ma'arach]])
 |kneset         = [[Volby do Knesetu 1973|8.]], [[Volby do Knesetu 1977|9.]], [[Volby do Knesetu 1981|10.]], [[Volby do Knesetu 1984|11.]], [[Volby do Knesetu 1988|12.]], [[Volby do Knesetu 1992|13.]]
 |manžel/ka      = [[Lea Rabinová]]
 |děti           = [[Dalia Rabinová-Pelosofová]]<br />Juval Rabin
 |náboženství    = [[judaismus]]
 |podpis         = Yitzhak Rabin signature.png
<!-- vojenská služba -->
 |sloužil        = [[Hagana]]<br />[[Palmach]]<br />[[Izraelské obranné síly]]
 |složka         = 
 |doba_služby    = 1941–1968
 |hodnost        = ''Rav Aluf'' ([[generálporučík]]),<br />[[ramatkal|náčelník Generálního štábu]]
 |jednotka       = 
 |velel          = 
 |bitvy          = [[Soubor:Independence war ribbon.png|40px|Stuha války za nezávislost]] [[První arabsko-izraelská válka|válka za nezávislost]]<br />[[Soubor:Six day war ribbon.png|40px|Stuha šestidenní války]] [[šestidenní válka]]
}}[[Soubor:Flickr - Israel Defense Forces - Life of Lt. Gen. Yitzhak Rabin, 7th IDF Chief of Staff in photos (11).jpg|thumb|250px|Oficiální portrét Jicchaka Rabina (Israel&nbsp;Defense&nbsp;Forces,&nbsp;2012)]]
'''Jicchak Rabin''' ({{Vjazyce|he}}: {{Audio|He-Yitzhak_Rabin.ogg|יִצְחָק רַבִּין}}, {{Vjazyce|en}}: ''Yitzhak Rabin''; [[1. březen|1.&nbsp;března]] [[1922]] – [[4.&nbsp;listopad]]u [[1995]]) byl [[izrael]]ský politik, diplomat a [[voják]]. Dvakrát zastával funkci premiéra, poprvé jakožto v&nbsp;pořadí šestý [[premiér Izraele|izraelský premiér]] v&nbsp;letech 1974 až 1977 a podruhé coby v&nbsp;pořadí jedenáctý premiér od roku 1992 až do svého zavraždění v&nbsp;roce 1995. Službou v&nbsp;armádě strávil 27&nbsp;let a během své vojenské kariéry dosáhl četných úspěchů. V&nbsp;období před vznikem Izraele působil v&nbsp;elitní úderné jednotce [[Palmach]] a po vzniku [[Izraelské obranné síly|Izraelských obranných sil]] (IOS) zastával řadu vysokých velitelských pozic. V&nbsp;letech 1964 až 1968 byl [[ramatkal|náčelníkem Generálního štábu]] IOS a jako takový naplánoval a dohlížel na izraelský vojenský úspěch v&nbsp;[[šestidenní válka|šestidenní válce]] v&nbsp;roce 1967.<ref name="horovitz40">{{Citace monografie
 | příjmení = Horovitz
 | jméno = David Phillip
 | titul = Shalom, Friend: The Life and Legacy of Yitzhak Rabin
 | vydavatel = Newmarket Press
 | místo = New York
 | rok = 1996
 | isbn = 978-1557042873
 | url = http://books.google.cz/books?id=2peRuChWu_cC&lpg=PP1&dq=yitzhak%20rabin&lr=&pg=PA40#v=onepage&q=&f=false
 | strany = 40
 | jazyk = anglicky
 | poznámka = Dále jen: ''Shalom, Friend: The Life and Legacy of Yitzhak Rabin''
}}</ref> Podílel se také na formování izraelské vojenské [[Doktrína|doktríny]] a vývoji výcvikových technik a bitevních strategií.<ref name="horovitz40"/>
Kromě úřadu premiéra zastával celou řadu ministerských postů v&nbsp;[[vláda Státu Izrael|izraelské vládě]] (např. [[ministr obrany Izraele|ministra obrany]], [[ministr vnitra Izraele|vnitra]], [[ministr práce Izraele|práce]], [[ministr školství Izraele|školství]], [[ministr zdravotnictví Izraele|zdravotnictví]]). Ve svých politických názorech se dostal od razantního potírání [[první intifáda|první palestinské intifády]] politikou „železné pěsti“ až po mírové řešení [[izraelsko-palestinský konflikt|izraelsko-palestinského konfliktu]]. Výrazným způsobem se zasadil o&nbsp;schválení [[Mírová dohoda z Osla|mírových dohod z&nbsp;Osla]], historicky prvních mírových dohod s&nbsp;palestinskou reprezentací, díky nimž vznikla [[Palestinská autonomie|Palestinská samospráva]]. V&nbsp;70.&nbsp;letech došlo za jeho vlády k&nbsp;podpisu dohody s&nbsp;[[Egypt]]em, která později umožnila dojednání [[egyptsko-izraelská mírová smlouva|mírové smlouvy s&nbsp;touto zemí]]. Díky jeho přičinění Izrael dále v&nbsp;roce 1994 uzavřel [[izraelsko-jordánská mírová smlouva|mírovou smlouvu s&nbsp;Jordánskem]]. Za jeho mírové úsilí mu byla spolu s&nbsp;[[Šimon Peres|Šimonem Peresem]] a [[Jásir Arafat|Jásirem Arafatem]] téhož roku udělena [[Nobelova cena za mír|Nobelovu cenu míru]]. Jeho mírové aktivity a územní ústupky v&nbsp;rámci mírových jednání však rozdělily izraelskou společnost. Mezi jádro tvrdých odpůrců Rabinovy politiky, kam se řadila především izraelská pravice a radikální náboženské kruhy, patřil i&nbsp;[[ortodoxní judaismus|ortodoxní]] izraelský student [[Jigal Amir]], který na Rabina v&nbsp;roce 1995 [[Atentát na Jicchaka Rabina|spáchal atentát]]. Zraněním ze tří výstřelů z&nbsp;pistole Rabin po převozu do nemocnice podlehl. 
Jicchak Rabin byl prvním [[Židé|Židem]] narozeným na historickém území [[Izrael]]e („[[sabra|sabrou]]“), který se stal izraelským premiérem.<ref name="MFA">{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael
 | titul = Yitzhak Rabin 1922 - 1995
 | url = http://www.mfa.gov.il/MFA/Facts+About+Israel/State/Yitzhak+Rabin.htm
 | datum přístupu = 2010-1-23
 | jazyk = anglicky
}}</ref> Zároveň se stal prvním zavražděným izraelským premiérem a druhým izraelským premiérem, který zemřel během výkonu úřadu. V&nbsp;roce 2005 byl v&nbsp;celostátní izraelské soutěži internetového deníku ''Ynetnews'' zvolen největším [[Izraelci|Izraelcem]] všech dob.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | příjmení =  'בניוביץ
 | jméno = גיא
 | vydavatel = Ynetnews
 | titul = הישראלי מספר 1: יצחק רבין
 | url = http://www.ynet.co.il/articles/0,7340,L-3083171,00.html
 | datum vydání = 2005-05-11
 | datum přístupu = 2010-1-23
 | jazyk = hebrejsky
}}</ref>
== Původ a mládí ==
Jicchak Rabin se narodil v&nbsp;roce 1922 v&nbsp;Jeruzalémě pionýrům [[třetí alija|třetí aliji]] Nehemjášovi a Rose Rabinovým, kteří byli činní v&nbsp;politické straně [[Achdut ha-Avoda]].<ref name="kneset">{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = [[Kneset]]
 | titul = Life History of Yitzhak Rabin
 | url = http://www.knesset.gov.il/rabin/eng/RabEng_Bio.htm
 | datum přístupu = 2010-1-23
 | jazyk = anglicky
}}</ref> Jicchakův otec Nehemjáš Rubic se narodil v&nbsp;roce 1886 na malém městečku Smidovič u&nbsp;[[Kyjev]]a v&nbsp;[[Ruské impérium|carském Rusku]] (dnešní [[Ukrajina]]). Jako dítě ztratil otce, a tak musel již v&nbsp;raném věku začít pracovat a podporovat rodinu.<ref name="horovitz24-25">''Shalom, Friend: The Life and Legacy of Yitzhak Rabin.'' s. 24-25.</ref> V&nbsp;osmnácti letech emigroval do [[Spojené státy americké|Spojených států]], kde se stal členem [[sionismus|sionistického]] hnutí [[Poalej Cijon]] („Dělníci Sijónu“) a změnil si své příjmení na Rabin. Během [[první světová válka|první světové války]] vstoupil v&nbsp;roce 1917 do [[Židovská legie|Židovské legie]] a odjel do [[Britský mandát Palestina|Britského mandátu Palestina]]. Vojenských akcí se však nezúčastnil.<ref name="hughes16-18">{{Citace monografie
 | příjmení = Hughes
 | jméno = Libby 
 | titul = Yitzhak Rabin: From Soldier to Peacemaker
 | vydavatel = Xlibris Corporation
 | místo = Lincoln
 | rok = 2001
 | isbn = 978-0-595-34856-5
 | url = http://books.google.cz/books?id=ku0QkZxkniUC&printsec=frontcover#v=onepage&q=&f=false
 | strany = 16-18
 | jazyk = anglicky
 | poznámka = Dále jen: ''Yitzhak Rabin: From Soldier to Peacemaker''
}}</ref> Tam po válce pracoval nejprve v&nbsp;národní energetické společnosti a posléze ve stavební společnosti [[Solel Bone]].<ref name="PMO">{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = Úřad ministerského předsedy Státu Izrael
 | titul = Prime Minister Yitzhak Rabin
 | url = http://www.pmo.gov.il/PMOEng/Government/Memorial/PrimeMinisters/Rabin.htm
 | datum přístupu = 2010-1-23
 | jazyk = anglicky
}}</ref>
Matka Jicchaka Rabina, rodným jménem Rosa Kohenová, se narodila do rodiny [[rabín]]a roku 1890 v&nbsp;[[Mohylev]]ě v&nbsp;carském Rusku, na území dnešního [[Bělorusko|Běloruska]]. Na rozdíl od zbytku své rodiny nebyla Rosa nábožensky založená a další věcí, kterou se svým otcem nesdílela, byl jeho odpor vůči sionismu. Jako jediná ze sourozenců studovala na křesťanské dívčí střední škole v&nbsp;sousedním [[Homel]]u. Tam se stala svědkem [[pogrom]]ů a jako zdravotní pomocnice pomáhala Židům, kteří při nich utrpěli zranění.<ref name="hughes16-18"/> Podporovala dělnické hnutí, pracovala v&nbsp;muniční továrně a většinu vydělaných peněz dávala rodinám svých kolegů. Kvůli zhoršení podmínek dělníků a Židů nebyla spokojena s&nbsp;[[komunismus|komunistickou]] [[Říjnová revoluce|říjnovou revoluci]] a po odmítnutí vstupu do [[Komunistická strana Sovětského svazu|Komunistické strany]] se stala podezřelou a pronásledovala ji tajná policie.<ref name="hughes16-18"/> Rosa Kohenová se tedy v&nbsp;roce 1919 rozhodla emigrovat do [[Švédsko|Švédska]]. Jediná loď v&nbsp;přístavu však plula do Palestiny, takže Kohenová neměla na vybranou a stala se příslušnicí třetí aliji, která se do tohoto období datuje.<ref name="horovitz24-25"/> Po přistání v Palestině navštívila svého strýce žijícího v&nbsp;Jeruzalémě, nedlouho poté se však rozhodla odejít pracovat do [[kibuc]]u. Dostala se tak do oblasti poblíž [[Galilejské jezero|Galilejského jezera]], kde pomáhala při vysoušení [[bažina|bažin]]. Během práce onemocněla [[malárie|malárií]], takže se na radu lékaře vrátila zpět do Jeruzaléma.<ref name="horovitz24-25"/> Později se přestěhovala do [[Haifa|Haify]], kde se stala první ženou ve vedení podzemní židovské vojenské organizace [[Hagana]].<ref name="hughes20">''Yitzhak Rabin: From Soldier to Peacemaker.'' s. 20</ref> Byla rovněž bojovnicí za ženská práva, socialistkou (přezdívalo se jí „Rudá Rosa“)<ref name="PMO"/> a později členkou [[Tel Aviv|telavivské]] městské rady.<ref name="hughes20"/>
Jicchak Rabin vyrůstal v&nbsp;[[Tel Aviv]]u, kam se jeho rodiče přestěhovali, když mu byl rok. O&nbsp;dva roky později, v&nbsp;roce 1925, se mu narodila sestra Rachel.<ref>''Shalom, Friend: The Life and Legacy of Yitzhak Rabin.'' s. 26</ref> Jako dítě chodil na základní školu {{Cizojazyčně|he|''Bejt Chinuch le-Jaldej Ovdim''}} (doslova „škola pro děti pracujících“) a v&nbsp;patnácti letech nastoupil na [[Zemědělská škola Kadoorie|Střední zemědělskou školu Kadoorie]], kde se spřátelil s&nbsp;[[Jigal Alon|Jigalem Alonem]].<ref name="zionism">{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = Zionism and Israel
 | titul = Biography of Yitzhak Rabin
 | url = http://www.zionism-israel.com/bio/Rabin_biography.htm
 | datum přístupu = 2010-1-23
 | jazyk = anglicky
}}</ref> Školu absolvoval &nbsp;roce 1940 s&nbsp;vyznamenáním a měl se stát zavlažovacím inženýrem, k&nbsp;čemuž však nedošlo.<ref name="MFA"/> Jicchak Rabin i&nbsp;jeho sestra Rachel byli během dospívání ovlivněni silnou angažovaností svých rodičů, a zejména pak matky, v&nbsp;politickém a sociálním dění, což pomáhalo utvářet jejich osobnost.<ref name="hughes16-18"/>
Během druhého příměří [[První arabsko-izraelská válka|války za nezávislost]] se Jicchak Rabin 23.&nbsp;srpna 1948 oženil s&nbsp;[[Lea Rabinová|Leou Schlossbergovou]], dcerou německých imigrantů a reportérkou novin úderné jednotky [[Palmach]], o&nbsp;kterou se ucházel již od roku 1944, kdy jí bylo patnáct let.<ref>''Shalom, Friend: The Life and Legacy of Yitzhak Rabin.'' s. 34</ref> Narodily se jim  dvě děti, dcera [[Dalia Rabinová-Pelosofová|Dalia]] (*&nbsp;1950) a syn Juval (*&nbsp;1956).<ref name="PMO"/> Rabin nebyl nábožensky založený a zvláštní americký vyslanec pro Blízký východ [[Dennis Ross]] o&nbsp;něm prohlásil, že v&nbsp;Izraeli nepotkal sekulárnějšího Žida.<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Ross
 | jméno = Dennis
 | odkaz na autora = Dennis Ross
 | titul = The Missing Peace: The Inside Story of the Fight for Middle East Peace
 | vydavatel = Farrar, Straus, and Giroux
 | místo = New York
 | rok = 2004
 | isbn = 978-0374199739
 | strany = 
 | jazyk = anglicky
}}</ref>
== Vojenská kariéra ==
=== Druhá světová válka a válka za nezávislost ===
[[Soubor:YitzhakRabin1948.png|thumb|Jicchak Rabin na fotografii z&nbsp;roku 1948 ve funkci velitele 10.&nbsp;[[brigáda Harel|brigády Harel]]]]
V&nbsp;roce 1941 se mladý Rabin zúčastnil praktické výuky v&nbsp;kibucu [[Ramat Jochanan]]. Zde pod vlivem [[Jigal Alon|Jigala Alona]] vstoupil do elitních úderných jednotek [[Palmach]], patřících k&nbsp;hlavní židovské vojenské podzemní organizaci [[Hagana]]. První operací, jíž se zúčastnil, byla v&nbsp;červnu až červenci 1941 asistence spojenecké invazi do [[Libanon]]u, který ovládaly síly [[Vichystická Francie|vichystické Francie]].<ref name="Britannica">{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = [[Encyclopædia Britannica]]
 | titul = Yitzhak Rabin
 | url = http://www.britannica.com/EBchecked/topic/487972/Yitzhak-Rabin
 | datum přístupu = 2010-1-23
 | jazyk = anglicky
}}</ref> Po skončení [[druhá světová válka|druhé světové války]] se vztah židovských představitelů a britské mandátní správy velmi zhoršil především následkem omezení židovského přistěhovalectví Brity.<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Čejka
 | jméno = Marek
 | titul = Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu
 | vydání = 1
 | vydavatel = Barrister & Principal
 | místo = Praha
 | rok = 2005
 | isbn = 80-903333-9-7
 | počet stran = 305
 | poznámka = Dále jen: ''Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování.'' 2005
 | strany = 64
}}</ref> V&nbsp;říjnu 1945 velel Rabin úspěšnému osvobození [[Alija Bet|ilegálních židovských imigrantů]] z&nbsp;[[Internační tábor Atlit|internačního tábora Atlit]].{{#tag:ref|Cílem operace bylo osvobodit zhruba 200 židovských přistěhovalců, jenž přežili holocaust, a které britské úřady plánovaly deportovat.<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Gilbert
 | jméno = Martin
 | odkaz na autora = Martin Gilbert
 | titul = Izrael: Dějiny
 | vydavatel = BB Art
 | místo = Praha
 | rok = 2002
 | isbn = 80-7257-740-9
 | strany = 140
 | poznámka = Dále jen: GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny''
}}</ref>|group="pozn"}}<ref name="MOD">{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = [[Ministerstvo obrany Státu Izrael]]
 | titul = יצחק רבין- מצביא ומנהיג (ציוני דרך)
 | url = http://www.archives.mod.gov.il/pages/Exhibitions/rabin/rabin.asp
 | datum přístupu = 2010-1-23
 | jazyk = hebrejsky
}}</ref> Během masivní britské operace proti vůdcům židovského hnutí v&nbsp;Palestině, známé jako [[Černá sobota]], byl Rabin zatčen britskou policií a pět měsíců vězněn.<ref name="MOD"/> Po propuštění se stal velitelem druhého praporu Palmach a postupně se vypracoval až na velitele operací a zástupce velitele Palmach, jímž se stal v&nbsp;říjnu 1947.<ref name="zionism"/>
Během [[První arabsko-izraelská válka|války za izraelskou nezávislost]] řídil izraelské operace v&nbsp;Jeruzalémě a bojoval proti egyptské armádě v&nbsp;[[Negevská poušť|Negevu]].<ref name="Britannica"/> 14.&nbsp;dubna 1948 byl jmenován velitelem nově vzniklé [[brigáda Harel|brigády Harel]],<ref>''Shalom, Friend: The Life and Legacy of Yitzhak Rabin.'' s. 32</ref> která bojovala na příjezdové cestě do Jeruzaléma směrem od [[izraelská pobřežní planina|pobřežní planiny]] (včetně [[Barmská cesta (Izrael)|Barmské cesty]]) a zúčastnila se také mnoha vojenských akcí v&nbsp;Jeruzalémě, mezi nimi zabezpečení jižní části města zabráním [[kibuc]]u [[Ramat Rachel]].<ref>GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 195, 203</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = Daat
 | titul = The Battle for Ramat Rachel, Southern Gateway to Jerusalem
 | url = http://www.daat.co.il/daat/english/history/lapidot/31.htm
 | datum přístupu = 2010-1-23
 | jazyk = anglicky
}}</ref>
Během prvního příměří, tehdy v&nbsp;hodnosti [[plukovník]]a, obdržel od [[David Ben Gurion|Davida Ben Guriona]] rozkaz potopit loď [[Altalena]], která k&nbsp;připlula k&nbsp;telavivskému pobřeží se zbraněmi pro podzemní židovskou vojenskou organizaci [[revizionistický sionismus|revizionistického hnutí]], známou jako [[Irgun]] či Ecel.<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Rosenzweig
 | jméno = Luc
 | titul = Ariel Šaron
 | vydavatel = Garamond
 | místo = Praha
 | rok = 2008
 | isbn = 978-80-7407-023-5
 | strany = 56
 | poznámka = Dále jen: ROSENZWEIG, Luc. ''Ariel Šaro.''
}}</ref> Irgun totiž odmítl část zbraní předat oficiální izraelské armádě, jejíž byl již tři týdny součástí, a tím ohrozil autoritu vlády a armády.<ref>GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 216-217</ref> Tato událost byla pro Rabina jedním z&nbsp;nejtěžších okamžiků v&nbsp;životě, jak sám přiznal mimo záznam během televizního natáčení v&nbsp;roce 1994.<ref name="horovitz35">''Shalom, Friend: The Life and Legacy of Yitzhak Rabin.'' s. 35</ref> Podíl na potopení Altaleny mu židovští nacionalisté nikdy neodpustili.<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Peri
 | jméno = Yoram
 | titul = The Assassination of Yitzhak Rabin
 | vydavatel = Stanford University Press
 | místo = Stanford
 | rok = 2000
 | isbn = 978-0804738354
 | url = http://books.google.cz/books?id=4Vna5R9K3ogC&lpg=PP1&dq=yitzhak%20rabin&lr=&pg=PA30#v=onepage&q=&f=false
 | strany = 30 
 | poznámka = Dále jen: ''The Assassination of Yitzhak Rabin''
 | jazyk = anglicky
}}</ref> V&nbsp;následujícím období sloužil jako velitel operací střední oblasti a zástupce velitele [[operace Danny]], při níž byla dobyta města [[Ramla]] a [[Lod|Lydda]] i [[Ben Gurionovo mezinárodní letiště|letiště v&nbsp;Lyddě]].<ref>GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 223</ref> Součástí bylo vyhnání 50&nbsp;tisíc arabských civilistů, nařízené Ben Gurionem a provedené Rabinem a Alonem, které Rabina dlouhá léta trápilo.<ref name="horovitz35"/> V&nbsp;poslední fázi války působil jako šéf operací na jižní frontě a účastnil se hlavních bitev a bojů včetně [[Operace Joav|operací Joav]] a [[operace Choreb|Choreb]].<ref name="MOD"/>
[[Soubor:Israeli delegation to the 1949 Armistice Agreements talks.jpg|thumb|left|Izraelská delegace na jednání o&nbsp;příměří na ostrově Rhodos. Zleva: velitel [[Jehošafat Harkabi]], Arje Simon, [[Jigael Jadin]] a Jicchak Rabin]]
=== Období příměří ===
Počátkem roku 1949 byl Jicchak Rabin členem izraelské delegace na jednáních o&nbsp;příměří s&nbsp;[[Egypt]]em na řeckém ostrově [[Rhodos]].<ref name="kneset"/> Výsledkem byly [[Dohody o příměří (1949)|dohody o&nbsp;příměří]], které ukončily válečný stav se sousedícími státy. Po demobilizaci na konci války zůstal služebně nejstarším členem Palmach, který setrval v&nbsp;izraelské armádě.<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Slater
 | jméno = Robert 
 | titul = Rabin of Israel: Warrior for Peace
 | vydavatel = HarperPaperbacks
 | místo = New York
 | rok = 1996
 | isbn = 978-0061010668
 | počet stran = 640
 | strany = 97
 | jazyk = anglicky
}}</ref> V&nbsp;březnu 1950 se stal armádním instruktorem a vedl kurz pro přípravu velitelů praporu.<ref>ROSENZWEIG, Luc. ''Ariel Šaron.'' s. 60</ref> Rabin rovněž vytvořil výcvikovou doktrínu Izraelských obranných sil a styl velení, známý pod rozkazem „následujte mě“ (anglicky: ''follow me'').<ref name="MFA"/> V&nbsp;roce 1953 absolvoval britskou školu pro důstojníky ''Camberly Staff College''<ref name="horovitz43-44">''Shalom, Friend: The Life and Legacy of Yitzhak Rabin.'' s. 43-44</ref> a po návratu byl v&nbsp;roce 1955, v&nbsp;pouhých 32&nbsp;letech, povýšen na [[generálmajor]]a, čímž se stal nejmladším generálem izraelské armády.<ref name="PMO"/> Zároveň jej tehdejší [[ramatkal|náčelníkem Generálního štábu]] Moše Dajan ustanovil velitelem výcvikové větve izraelské armády.<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Inbar
 | jméno = Efraim 
 | titul = Rabin and Israel's National Security
 | vydavatel = The Johns Hopkins University Press
 | místo = Baltimore
 | rok = 1999
 | isbn = 978-0801862175
 | url = http://books.google.cz/books?id=xPqrJoepJvQC&printsec=frontcover&source=gbs_v2_summary_r&cad=0#v=onepage&q=&f=false
 | počet stran = 296
 | strany = 62-63
 | jazyk = anglicky
}}</ref> První rozhodnutí, které v&nbsp;této funkci učinil, bylo nařízení, že každý bojový důstojník musí po absolvování důstojnického kurzu podstoupit parašutistický výcvik; mezi prvními do něj zařadil členy generálního štábu.<ref name="horovitz43-44"/> V&nbsp;letech 1956 až 1959 sloužil jako velitel [[severní velitelství (Izrael)|severního velitelství]].<ref name="MOD"/>
[[Soubor:Rabin Northern Command1957.jpg|thumb|Jicchak Rabin již jako velitel [[Severní velitelství (Izrael)|severního velitelství]] hovoří se svým podřízeným, 1957]]
Dne 24.&nbsp;ledna 1961 se Rabin stal zástupcem náčelníka Generálního štábu [[Cvi Cur|Cviho Cura]].<ref name="horovitz46-48">''Shalom, Friend: The Life and Legacy of Yitzhak Rabin.'' s. 46-48</ref> V&nbsp;této funkci se snažil prosadit svůj názor, že by Izrael měl snížit svou závislost na francouzských zbraních a spíše se orientovat na zbraně americké. V&nbsp;tom se neshodoval s&nbsp;tehdejším náměstkem ministra obrany [[Šimon Peres|Šimonem Peresem]], což bylo počátkem jejich vzájemných sporů a rivality.<ref name="horovitz46-48"/> 1.&nbsp;ledna 1964 Rabina v&nbsp;jeho 41&nbsp;letech premiér [[Levi Eškol]] jmenoval náčelníkem Generálního štábu.<ref name="horovitz46-48"/>
=== Šestidenní válka ===
Za Rabinova vedení dosáhly Izraelské obranné síly během [[šestidenní válka|šestidenní války]] v&nbsp;roce 1967 vítězství nad Egyptem, [[Sýrie|Sýrií]] a [[Jordánsko|Jordánskem]]. Bezprostředně po skončení války mu [[Hebrejská univerzita v Jeruzalémě|Hebrejská univerzita]] udělila [[doctor honoris causa|čestný doktorát]] z&nbsp;[[filosofie]], při jehož přijetí Rabin pronesl slavný projev v&nbsp;univerzitním kampusu na hoře [[Skopus]].<ref name="zionism"/>
Jen několik týdnů před válkou, v&nbsp;druhé polovině května, však Rabin zažil krušné okamžiky. Izraelský generální štáb nebyl totiž zajedno, zda proti egyptským provokacím (uzavření [[Tiranská úžina|Tiranské úžiny]], jež Izrael vždy považoval za ''[[casus belli]]'', vypovězení příslušníků mírových sborů OSN ze [[Sinajský poloostrov|Sinajského poloostrova]] atp.) reagovat stupňovitě, či zda provést rychlou totální ofenzivu. V&nbsp;tomto sporu nepomohl ani nerozhodný premiér Eškol. Rabin se proto vydal za Ben Gurionem doufaje, že by Ben Gurion mohl využít svůj vliv ve prospěch preventivního útoku. Rabinovo setkání s&nbsp;Ben Gurionem vzpomíná kniha Luca Rosenzweiga: „Jenže Ben Gurion ostře napadl Rabina, že vyvoláním zbytečné války dává v&nbsp;sázku budoucnost Izraele. To byla pro Rabina taková rána, že se zhroutil: na několik dní úplně zmizel. Oficiálně měl „otravu [[tabák]]em,“ ve skutečnosti však upadl do hluboké [[deprese (psychologie)|deprese]], jak sám později přiznal.“<ref>ROSENZWEIG, Luc. ''Ariel Šaron.'' s. 125</ref> To víceméně potvrzuje i&nbsp;Rabinův popis těchto dní v&nbsp;knize Davida Phillipa Horovitze: „Pozdě téhož večera (…) jsem se vrátil domů ve stavu psychického a fyzického vyčerpání. Od té doby jsem se neustále sám sebe ptal: ‚co se mi ten večer stalo?‘ (…) Nemůže být pochyb, že jsem trpěl kombinací tlaku, vyčerpání a enormního množství [[cigareta|cigaretového]] kouře, který jsem v&nbsp;uplynulých dnech inhaloval. Těch několik uplynulých dní se zdálo být nekončených. Jedlo se za pochodu, a to pouze tehdy, když se naskytla příležitost. Prakticky jsem nespal a kouřil jsem jak parní lokomotiva. Bylo to však více než nikotin, co mě srazilo. Těžký pocit viny, který mě poslední dobrou pronásledoval, se stal onoho 23.&nbsp;května nesnesitelně silným. Nezapomenu Ben Gurionova slova: ‚Ty neseš zodpovědnost.‘“<ref>''Shalom, Friend: The Life and Legacy of Yitzhak Rabin.'' s. 52</ref>
== Velvyslanec a ministr práce ==
[[Soubor:F-4E Israel HAPIM0321.jpg|thumb|Stíhací letouny [[McDonnell F-4 Phantom II|F-4E&nbsp;Phantom]] „Kurnas“ Izrael koupil během Rabinova působení v USA. Fotografie z [[letecká základna Tel Nof|letecké základny Tel Nof]].]]
V&nbsp;lednu 1968 Rabin odešel z&nbsp;armády po 27&nbsp;letech služby a téhož roku byl jmenován [[Seznam izraelských velvyslanců ve Spojených státech amerických|izraelským velvyslancem ve Spojených státech]].<ref name="MFA"/> Během pětiletého působení v&nbsp;této funkci se snažil o&nbsp;posílení vztahů a sehrál hlavní roli v&nbsp;podpoře strategické spolupráce mezi oběma zeměmi.<ref name="MFA"/> Spojené státy se tehdy staly hlavním dodavatelem zbraní Izraele a mimo jiné mu prodaly útočné a stíhací letouny [[Douglas A-4 Skyhawk|A-4&nbsp;Skyhawk]] a [[McDonnell F-4 Phantom II|F-4&nbsp;Phantom]].<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Quandt
 | jméno = William B
 | titul = Peace Process: American Diplomacy and the Arab-Israeli Conflict Since 1967
 | vydavatel = University of California Press
 | místo = Berkeley
 | rok = 2005
 | isbn = 9780520246317
 | strany = 66
 | jazyk = anglicky
 | poznámka = Dále jen: ''Peace Process: American Diplomacy and the Arab-Israeli Conflict Since 1967''
}}</ref> Do Izraele se Rabin vrátil v&nbsp;březnu 1973, ještě před vypuknutím [[jomkipurská válka|jomkipurské války]], a začal se angažovat v&nbsp;izraelské politice a straně [[Ma'arach]]. Po návratu si poznamenal: „Izrael, do kterého jsem se vrátil, měl sebejistotu, téměř samolibou [[aura|auru]], jaká sluší zemi na hony vzdálené hrozbě války.“<ref>GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 416</ref> Tato sebejistota však stála Izrael mnoho obětí při jomkipurské válce v&nbsp;říjnu téhož roku. Ještě 5.&nbsp;října, den před vypuknutím války, Rabin díky okamžitému povolávacímu rozkazu svého syna Juvala z&nbsp;dovolené pochopil, že je armáda ve stavu pohotovosti, válku však neočekával.<ref name="gilbert421-423">GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 421-423</ref><ref group="pozn">Je nutné dodat, že Jicchak Rabin již v&nbsp;tomto období nebyl v&nbsp;armádě a po pěti letech diplomatických služeb ve Spojených státech neměl takový přehled o&nbsp;dění v&nbsp;armádě.</ref> Ráno následujícího dne byl pozván na schůzku bývalých náčelníků Generálního štábu s&nbsp;ministrem obrany Dajanem, která se měla konat v&nbsp;15.00. Přesně hodinu před plánovanou schůzkou však Egypt a Sýrie zahájily koordinovaný útok na Izrael.<ref name="gilbert421-423"/> Válka trvala dvacet dní a Izrael při ní, přes počáteční těžké ztráty, dosáhl vítěství. Koncem prosince se konaly [[Volby do Knesetu 1973|parlamentní volby]], v&nbsp;nichž se Rabin stal poslancem [[Kneset]]u za Ma'arach.<ref name="gilbert454-455">GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 454-455</ref> V&nbsp;březnu 1974 byl jmenován [[ministr práce Izraele|ministrem práce]] ve vládě [[Golda Meirová|Goldy Meirové]], která se však zapsala do historie státu jako vláda s&nbsp;nejkratším působením.<ref name="gilbert454-455"/> Dne 1.&nbsp;dubna totiž svou předběžnou zprávu zveřejnila [[Agranatova komise]], „vytvořená za účelem vyšetření nedostatečné připravenosti v&nbsp;předvečer jomkipurské války.“<ref name="gilbert454-455"/> Ve své předběžné zprávě označila komise za viníky vysoké armádní a zpravodajské činitele a premiérku Meirovou s&nbsp;ministrem obrany Dajanem očistila. Oba politické představitele však přesto zasáhla vlna kritiky, kvůli které oba postupně rezignovali.<ref name="gilbert454-455"/>
== První funkční období premiéra ==
Poté co Golda Meirová v&nbsp;dubnu 1974 rezignovala, utkal se Rabin s&nbsp;Šimonem Peresem o&nbsp;funkci předsedy strany.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Sachar
| jméno = Howard M.
| rok = 1999
| titul = Dějiny Státu Izrael
| vydavatel = Regia
| místo = Praha
| isbn = 80-902484-4-6
| poznámka = Dále jen: SACHAR, H.M. ''Dějiny Státu Izrael''
| strany = 608}}</ref> Ve stranických primárkách zvítězil Rabin, dravé soupeření a rivalita mezi ním a Peresem jej však provázela po dvě následující desetiletí. Ve funkci premiéra nahradil Goldu Meirovou 3.&nbsp;června 1974. Jeho koaliční vláda zahrnovala strany [[Rac]], [[Nezávislí liberálové (Izrael)|Nezávislé liberály]], [[Pokrok a rozvoj]] a Arabskou kandidátku beduínů a venkovanů.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = [[Kneset]]
 | titul = Factional and Government Make-Up of the Eighth Knesset 
 | url = http://www.knesset.gov.il/history/eng/eng_hist8_s.htm
 | datum přístupu = 2010-1-26
 | jazyk = anglicky
}}</ref> Tato vládní koalice s&nbsp;minimální většinou v&nbsp;Knesetu vydržela pouze několik měsíců a byla jedním z&nbsp;mála období, kdy se na vládě nepodílely náboženské strany. [[Národní náboženská strana]] se stala součástí koalice 30.&nbsp;října 1974 a strana Rac ji opustila 6.&nbsp;listopadu.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = [[Kneset]]
 | titul = Factional and Government Make-Up of the Eighth Knesset 
 | url = http://www.knesset.gov.il/history/eng/eng_hist8_s.htm
 | datum přístupu = 2010-3-27
 | jazyk = anglicky
}}</ref>
[[Soubor:PikiWiki Israel 5229 Visit of Prime Minister Yitzhak Rabin.jpg|thumb|left|Jicchak Rabin na návštěvě jihoizraelského kibucu [[Ejlot]] v&nbsp;roce 1975]]
Jako nový premiér čelil Jicchak Rabin několika podstatným úkolům, mezi něž patřila například potřeba rehabilitovat armádu, řešit sociální problémy, zlepšit [[ekonomika Izraele|ekonomiku země]], ale také obnovit důvěry veřejnosti ve vojenské a civilní vedení. Všechny tyto úkoly mu komplikovaly vnitrostátní skandály, rostoucí neklid v&nbsp;průmyslu, ale i&nbsp;rivalita mezi členy jeho vlády včetně napětí mezi ním a Peresem.<ref name="MFA"/>
=== Mír s Egyptem a operace Entebbe ===
V&nbsp;zahraniční politice došlo díky prostřednictví USA mezi Izraelem a Egyptem k&nbsp;podpisu [[Sinajská prozatímní dohoda|Sinajské prozatímní dohody]] 1.&nbsp;září 1975, v&nbsp;jejímž důsledku se Izrael stáhl od [[Suezský průplav|Suezského průplavu]] až po východní část průsmyků Gidi a [[Průsmyk Mitla|Mitla]] výměnou za volnou plavbu izraelských nevojenských lodí Suezským průplavem; ve vzniklém prostoru mělo dojít ke vzniku nárazníkového pásma [[Organizace spojených národů]] a dohoda obsahovala i&nbsp;další dodatky.<ref name="gilbert459">GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 459</ref> Obě strany zároveň prohlásily, že konflikt na Blízkém východě nemůže být řešen vojenskou silou, ale mírovými prostředky.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = [[Kneset]]
 | titul = Interim Agreement between Israel and Egypt
 | url = http://www.knesset.gov.il/process/docs/egypt_interim_eng.htm
 | datum přístupu = 2010-1-23
 | jazyk = anglicky
}}</ref> Dohoda byla výsledkem kyvadlové politiky [[Henry Kissinger|Henryho Kissingera]] a hrozby „přehodnocení“ americké regionální politiky a vztahů s&nbsp;Izraelem. Rabin ve svých pamětech poznamenal, že tento „nevinný pojem byl posel jednoho z&nbsp;nejhorších období v&nbsp;americko-izraelských vztazích.“<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Rabin
 | jméno = Jicchak
 | titul = The Rabin Memoirs
 | vydavatel = University of California Press
 | místo = Berkeley
 | rok = 1996
 | url = http://books.google.cz/books?id=Gb8sjKSTvFwC&lpg=PP1&ots=TGwG0phxLb&dq=The%20Rabin%20Memoirs&pg=PA261#v=onepage&q=&f=false
 | isbn = 0-520-20766-1
 | strany = 261
 | jazyk = anglicky
}}</ref> Díky této dohodě došlo v&nbsp;březnu 1979 k&nbsp;podepsání vůbec prvního memoranda porozumění mezi Izraelem a Spojenými státy (v&nbsp;něm se Spojené státy zavázaly nejednat s&nbsp;[[Organizace pro osvobození Palestiny|Organizací pro osvobození Palestiny]], zkráceně OOP).<ref name="gilbert459"/> Dohoda se rovněž stala důležitým krokem k&nbsp;[[Dohody z Camp Davidu|dohodám z&nbsp;Camp Davidu]] z&nbsp;roku 1978 a [[egyptsko-izraelská mírová smlouva|mírové smlouvě s&nbsp;Egyptem]], podepsané v&nbsp;roce 1979.
[[Soubor:PikiWiki Israel 5727 Yitzhak Rabin.jpg|thumb|Jicchak Rabin hovoří na učitelské sionistické konferenci v&nbsp;roce 1975]]
Dramatickou událostí Rabinova prvního funkčního období byla [[operace Entebbe]] z&nbsp;roku 1976. Na jeho rozkaz provedla speciální jednotka [[Sajeret Matkal]] záchrannou operaci zhruba stovky cestujících letu společnosti [[Air France]], unesených palestinskými teroristy z&nbsp;[[Lidová fronta pro osvobození Palestiny|Lidové fronty pro osvobození Palestiny]] a německými [[Revoluční buňky|Revolučními buňkami]] do [[Uganda|Ugandy]].<ref name="sachar622-623">SACHAR, H.M. ''Dějiny Státu Izrael.'' s. 622-623</ref> Celá operace se odehrála v&nbsp;průběhu 57&nbsp;minut a všichni rukojmí při ní byli zachráněni. Zahynul však při ní velitel operace [[Jonatan Netanjahu]], bratr pozdějšího premiéra [[Benjamin Netanjahu|Benjamina Netanjahua]]. Operace Entebbe měla velký národní i&nbsp;mezinárodní dosah: v&nbsp;národním měřítku byla kompenzací izraelského traumatu z&nbsp;jomkipurské války a probíhající ekonomické krize, v&nbsp;mezinárodním měřítku pak dala příklad všem zemím, jejichž občané se stali rukojmími únosců letadel a které doposud jednaly opatrně.<ref name="sachar622-623"/>
=== Pád vlády a dolarový skandál ===
V&nbsp;prosinci roku 1976 vznikla krize, znamenající konec Rabinovy vlády. Strana [[Agudat Jisra'el]] totiž podala návrh na vyslovení nedůvěry vládě kvůli porušení [[šabat]]u.<ref name="gilbert464-466">GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 464-466</ref> Toho se vládní představitelé v&nbsp;čele s&nbsp;Rabinem dopustili, když se zúčastnili oficiální ceremonie přivítání čtyř nových stíhacích letounů [[McDonnell Douglas F-15 Eagle|F-15]] „Baz“ pro [[Izraelské vojenské letectvo|izraelské letectvo]]. Slavnost se však protáhla, a vládní delegace se tak vracela do svých domovů až po začátku šabatu.<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Terner
 | jméno = Erich
 | titul = Dějiny Státu Izrael
 | vydavatel = Kora
 | místo = Pardubice
 | rok = 1991
 | isbn = 80-901092-0-9
 | počet stran = 173
}}</ref> Při hlasování o&nbsp;vyslovení nedůvěry vládě nakonec Rabinův kabinet neobstál kvůli tomu, že se hlasování zdrželo všech deset poslanců vládní Národní náboženské strany. Rozzuřený Rabin pak stranu vyloučil z&nbsp;vlády a 22.&nbsp;prosince předal do rukou prezidenta [[Efrajim Kacir|Efrajima Kacira]] vládní demisi.<ref name="gilbert464-466"/> Datum [[Volby do Knesetu 1977|předčasných voleb]] bylo stanoveno na květen 1977. V&nbsp;únoru 1977 se konaly stranické primárky, ve kterých Peres vyzval Rabina k&nbsp;obhájení předsednického křesla. Těsným rozdílem 41&nbsp;hlasů (1445&nbsp;hlasů pro Rabina, 1404&nbsp;pro Perese při 16&nbsp;absencích) Rabin křeslo šéfa strany obhájil.<ref name="gilbert464-466"/>
[[Soubor:Carter - Rabin 07-03-1977.png|thumb|left|Setkání amerického prezidenta [[Jimmy Carter|Jimmyho Cartera]] (vpravo) s&nbsp;Jicchakem Rabinem v&nbsp;[[Bílý dům|Bílém domě]] v&nbsp;březnu 1977]]
V&nbsp;březnu se Rabin vypravil na svou první oficiální cestu do Spojených států ve funkci premiéra.<ref name="gilbert464-466"/> Vyrozuměl zde amerického prezidenta [[Jimmy Carter|Jimmyho Cartera]] o&nbsp;izraelském postoji ve věci arabsko-izraelského, potažmo [[izraelsko-palestinský konflikt|izraelsko-palestinského konfliktu]]. Uvedl, že by Izrael byl ochoten vzdát se velké části Sinajského poloostrova a částečně, avšak ne zcela, se stáhnout ze Západního břehu výměnou za mír. Rezolutně odmítl izraelský odchod z&nbsp;[[Golanské výšiny|Golanských výšin]]. Dále připustil možnost vzniku jordánsko-palestinského státního celku, nicméně zamítl možný vznik nového čistě palestinského státu.<ref name="gilbert464-466"/> Po setkání s&nbsp;Carterem Rabin veřejně oznámil, že Spojené státy podporují izraelskou myšlenku obhajitelných hranic. Carter však nechtěl, aby vznikl mylný dojem, že Spojené státy poskytly Izraeli bianko šek, a tak Bílý dům Rabinovo prohlášení uvedl na pravou míru.<ref name="quandt182"/> Tento incident zapříčinil zhoršení [[americko-izraelské vztahy|americko-izraelských vztahů]], které například podle Quandta (2005) přispělo k&nbsp;porážce Ma'arachu v&nbsp;květnových parlamentních volbách.<ref name="quandt182">''Peace Process: American Diplomacy and the Arab-Israeli Conflict Since 1967.'' s. 182</ref>
Další nepříjemností, která Rabina před volbami zastihla, se stalo odhalení deníku ''[[Haaretz]]'' z&nbsp;15.&nbsp;března téhož roku, že Rabinova manželka Lea vlastní v&nbsp;zahraničí [[americký dolar|dolarový]] účet z&nbsp;dob, kdy Rabin působil jako velvyslanec ve Spojených státech.<ref name="gilbert467">GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 467</ref> Podle tehdejších zákonů sice bylo pro Izraelce žijící v&nbsp;zahraničí legální mít takový účet, ne však pro Izraelce žijící v&nbsp;Izraeli; šlo tedy o&nbsp;čtyři roky, kdy byl účet nelegální.{{#tag:ref|Šlo pravděpodobně o&nbsp;opatření ministerstva financí, jež mělo souvislost s&nbsp;dlouhodobou ekonomickou krizí, která Izrael zatěžovala. Podle jiného zdroje bylo pro Izraelce zakázáno vlastnit bankovní účet v&nbsp;zahraničí nebo v&nbsp;cizí měně, jehož hodnota by přesahovala 450&nbsp;dolarů.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = The7Eye.org.il
 | titul = חשבון הדולרים
 | url = http://www.the7eye.org.il/lexicon/Pages/Dollar_Account_Scandal.aspx
 | datum vydání = 2008-02-13
 | datum přístupu = 2010-2-4
 | jazyk = hebrejsky
}}</ref> Zákon se sice nevztahoval na izraelské diplomaty v&nbsp;době jejich zahraničního působení, po návratu by však dotyčná osoba pro takový účet musela mít udělenu výjimku od ministerstva financí.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | příjmení = Segal
 | jméno = Ze'ev
 | příjmení2 = Bendor
 | jméno2 = Ariel
 | vydavatel = [[Haaretz]]
 | titul = Coming full circle 
 | url = http://www.haaretz.com/hasen/spages/1088714.html
 | datum přístupu = 2010-2-4
 | jazyk = anglicky
}}</ref>|group="pozn"}} Počátkem dubna bylo proti Rabinově manželce vzneseno obvinění a Rabin rezignoval na post předsedy strany a kandidáta na premiéra. 17.&nbsp;dubna soud Leu Rabinovou odsoudil „k&nbsp;pokutě ve výši desetinásobku nejvyšší částky na účtu.“<ref name="gilbert467"/>{{#tag:ref|[[Martin Gilbert|Gilbert]] (2002) v&nbsp;souvislosti s&nbsp;výší účtu uvádí: „Nebyl to velký účet, suma na něm nikdy nepřekročila 20&nbsp;000 dolarů, a v&nbsp;době, kdy jej [Lea Rabinová] chtěla zrušit, na něm byly 2000 dolarů.“<ref name="gilbert467"/>|group="pozn"}}
== Člen opozice a ministr obrany ==
Po Rabinově rezignaci se stal předsedou Ma'arachu Šimon Peres.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Krupp
| jméno = Michael
| rok = 1999
| titul = Sionismus a Stát Izrael
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| isbn = 80-7257-740-9
| počet stran = 242
| poznámka = Dále jen: ''Sionismus a Stát Izrael''
| strany = 165}}</ref> Parlamentní volby znamenaly historický zlom v izraelských politických dějinách; levice v podobě Ma'arachu utrpěla těžkou porážku a poprvé od vzniku státu tak v&nbsp;čele vlády stanula pravice v&nbsp;podobě [[Likud]]u [[Menachem Begin|Menachema Begina]].<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Pojar
 | jméno = Miloš
 | titul = Izrael - stručná historie států
 | vydavatel = Libri
 | místo = Praha
 | vydání = 2
 | rok = 2009
 | isbn = 978-80-7277-435-7
 | počet stran = 202
 | strany = 64
}}</ref> V&nbsp;srpnu 1979 vydal Rabin své paměti, v&nbsp;nichž se nebývale ostře opřel do svého dlouholetého politického protivníka Perese. Označil jej za „nenapravitelného intrikána“, který nebyl schopen se povznést nad to, aby proti němu jednal. Dále napsal: „Nejenže se pokoušel podrazit mě, ale i&nbsp;celou vládu, a důvěřoval starému [[bolševismus|bolševickému]] pravidlu ‚čím hůř, tím lépe pro Perese.‘ Šířil lži a nepravdy a škodil Straně práce,<ref group="pozn">[[Izraelská strana práce|Strana práce]] je název současné politické strany, která vznikla počátkem 90. let konsolidací Ma'arachu. Jedná se tedy o&nbsp;následnici izraelské levicové strany Mapaj existující již v&nbsp;předstátním období. Označení Strana práce, hebrejsky jednoduše Avoda, se někdy nepřesně používá i&nbsp;pro období před konsolidací a přejmenováním strany</ref> čímž se korunoval na vůdce opozice.“<ref name="gilbert474-475">GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 474-475</ref> Ještě mnohem kontroverznější na pamětech bylo uvedení podrobností o&nbsp;vyhnání Arabů z&nbsp;Ramly a Lyddy (Lod) během války za nezávislost. Zmíněná pasáž byla zamítnuta [[Izraelský vojenský cenzor|vojenským cenzorem]] i zvláštním ministerským výborem,<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Kidron
 | jméno = Peretz
 | editoři = Edward W. Said, Christopher Hitchens
 | titul = Blaming the Victims: Spurious Scholarship and the Palestinian Question
 | vydavatel = Verso Books
 | místo = New York
 | rok = 2001
 | isbn = 978-1859843406
 | kapitola = Truth Whereby Nations Live
 | url = http://books.google.cz/books?id=wELzivMr_-cC&printsec=frontcover&source=gbs_v2_summary_r&cad=0#v=onepage&q=&f=false
 | počet stran = 304 
 | strany = 90
 | jazyk = anglicky
}}</ref> americkému listu ''[[The New York Times]]'' se však původní znění podařilo zjistit a uveřejnil je.<ref name="gilbert474-475"/>
[[Soubor:Intifada1990.jpg|thumb|left|Plakát Ajmana Bardaweela z&nbsp;roku 1990 z&nbsp;průběhu [[první intifáda|první intifády]] znázorňuje izraelskou vojenskou botu na území [[západní břeh Jordánu|Západního břehu]] a [[Pásmo Gazy|Pásma Gazy]]]]
Po [[volby do Knesetu 1984|volbách v&nbsp;roce 1984]] se Rabin opět stal členem vlivného parlamentního výboru pro zahraniční věci a obranu.<ref name="JVL">{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = Jewish Virtual Library
 | titul = Yitzhak Rabin
 | url = http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/biography/rabin.html
 | datum přístupu = 2010-1-23
 | jazyk = anglicky
}}</ref> V&nbsp;letech 1984 až 1990 působil jako [[ministr obrany Izraele|ministr obrany]] ve vládách národní jednoty, vedených premiéry [[Jicchak Šamir|Jicchakem Šamirem]] a Šimonem Peresem.<ref name="MFA"/> V&nbsp;době, kdy Rabin nastoupil na [[ministerstvo obrany Státu Izrael|ministerstvo obrany]], byla izraelská armáda po [[první libanonská válka|první libanonské válce]] stále hluboko v&nbsp;[[Libanon]]u. Premiér Peres tehdy pověřil Rabina sestavením plánu na její postupné stažení do bezpečnostní zóny na libanonské straně hranice.<ref name="bregman210">{{Citace monografie
 | příjmení = Bregman
 | jméno = Ahron 
 | titul = A History of Israel
 | vydavatel = Palgrave Macmillan
 | místo = New York
 | rok = 2002
 | isbn = 978-0333676325
 | url = http://books.google.cz/books?id=ruonOB1hI3kC&lpg=PA205&dq=yitzhak%20shamir&pg=PA210#v=onepage&q=yitzhak%20shamir&f=false
 | strany = 210
 | počet stran = 352
 | jazyk = anglicky
}}</ref> To proběhlo na základě Rabinova plánu v&nbsp;létě 1985 a izraelská armáda poté v&nbsp;této oblasti spolupracovala s&nbsp;[[Jiholibanonská armáda|Jiholibanonskou armádou]].<ref name="bregman210"/> Během působení na ministerstvu Rabin zrušil projekt vývoje víceúčelového stíhacího letounu [[IAI Lavi]]<ref name="MOD"/> a podílel se na prohlubování vztahů Izraele s&nbsp;Jordánskem. V&nbsp;dubnu 1986 se ve [[Štrasburk]]u tajně sešel s&nbsp;jordánským králem [[Husajn I.|Husajnem]], načež Jordánsko uzavřelo kanceláře OOP v&nbsp;[[Ammán]]u.<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Quandt
 | jméno = William B
 | titul = Peace Process: American Diplomacy and the Arab-Israeli Conflict since 1967
 | vydavatel = University of California Press
 | místo = Berkeley
 | rok = 2001
 | isbn = 978-0520225152
 | url = http://books.google.cz/books?id=-rmCPnSghbcC&lpg=PP1&dq=related%3AISBN0520207661&lr=&pg=PA271#v=onepage&q=yitzhak%20rabin&f=false
 | strany = 271
 | jazyk = anglicky
 | poznámka = Dále jen: ''Peace Process: American Diplomacy and the Arab-Israeli Conflict since 1967''
}}</ref>
=== Intifáda ===
Mezi nejzásadnější události Rabinova působení v&nbsp;čele ministerstva patřila [[první intifáda]] ({{Vjazyce|ar}}: انتفاضة, „procitnutí“ či doslova „lidové povstání“), jinak též „válka kamenů“, která vypukla 9.&nbsp;prosince 1987 v&nbsp;Pásmu Gazy.<ref name="512-513">GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 512-513</ref> Její rozbuškou se stala dopravní nehoda izraelského a palestinského automobilu, při které zahynuli čtyři palestinští Arabové. Podle palestinské strany měl Izraelec nehodu způsobit záměrně jako pomstu za vraždu Izraelce spáchanou v&nbsp;Gaze o&nbsp;několik dní dříve. Zprvu intifáda probíhala v&nbsp;podobě demonstrací, nepokoje se však zakrátko rozšířily i&nbsp;na Západní břeh.<ref name="krupp171">''Sionismus a Stát Izrael.'' s. 171</ref> V&nbsp;době kdy začaly, byl Rabin v&nbsp;zahraničí a na základě získaných informací nepokládal za nutné vracet se zpět dříve.<ref name="krupp171"/> Násilnostmi nepokojů a hlavně jejich rozsahem byli zaskočeni izraelští vojáci, kteří nebyli vycvičeni k&nbsp;potírání lidových povstání, ale k&nbsp;boji proti cizí armádě. Do mnohých palestinských vesnic jim byl zablokován přístup a ve většině měst a sídel v&nbsp;Gaze a na Západním břehu jim Arabové nadávali a útočili na ně kamením a [[Molotovův koktejl|zápalnými lahvemi]]. Součástí nepokojů byly dále generální stávky, bojkoty, zapalování pneumatik, [[graffiti]], vyvěšování palestinských vlajek a barikády; použití těžkých zbraní či [[sebevražedný útok|sebevražedných útoků]] však nebylo typické.<ref name="čejka170-171">''Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování.'' 2005. s. 170-171</ref> V&nbsp;důsledku násilností jednali vojáci podrážděně a obzvláště razantně.<ref name="krupp171"/> Sám Rabin přijal tvrdá opatření k&nbsp;zastavení demonstrací a zastrašení demonstrantů v&nbsp;rámci politiky „síly, moci a bití“.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | příjmení = Shipler
 | jméno = David K
 | vydavatel = [[The New York Times]]
 | titul = U.S. Jews Torn Over Arab Beatings
 | url = http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=940DE2DA1E31F935A15752C0A96E948260&sec=&spon=&pagewanted=all
 | datum vydání = 1988-01-26
 | datum přístupu = 2010-1-23
 | jazyk = anglicky
}}</ref> Armáda používala [[slzný plyn]], kaučukové a plastové kulky a v&nbsp;krajní nouzi ostrou munici. Gilbert ve své knize ''Izrael: Dějiny'' zmiňuje Rabinovu instruktáž armádních důstojníků:<ref name="512-513"/>
{{Citace|Když Rabin (…) hovořil k&nbsp;armádním důstojníkům o&nbsp;užití síly proti palestinským vrhačům kamenů, řekl jim, že je adekvátní použít sílu, aby bylo možno dostat demonstranty pod kontrolu, ale že násilí nemá být užíváno neuváženě. Když je nutné rozhodnout se při konfrontaci s&nbsp;demonstrantem házejícím zápalnou láhev, zda je lepší vystřelit na něj z&nbsp;pušky nebo udeřit ho [[obušek|obuškem]], pak je lépe užít obušek. Byla to v&nbsp;zásadě umírněná rada: je lepší zlomit demonstrantovi nějakou [[kost]] než na něho vystřelit a riskovat těžké zranění nebo jeho smrt. Ale rada „udeřit obuškem“ se objevila v&nbsp;novinách na celém světě jako „přeražte jim kosti,“ přičemž obojí se zdálo kruté a necitlivé, a Izrael byl značně zostuzen.|[[Martin Gilbert]]| Izrael: Dějiny, s. 513}}
Údajný výrok „zlámejte jim kosti“ do značné míry rezonoval izraelskou politikou. Dva izraelští poslanci žádali ustanovení vyšetřovací komise, která by prošetřila Rabinovy rozkazy a postupy během intifády.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = [[The New York Times]]
 | titul = Israel Declines to Study Rabin Tie to Beatings
 | url = http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=9C0CE6DE1431F931A25754C0A966958260
 | datum vydání = 1990-06-12
 | datum přístupu = 2010-1-23
 | jazyk = anglicky
}}</ref> Podle Ley Rabinové ministr takový výrok nikdy nepronesl, avšak podle jiné verze ho skutečně řekl, aby izraelské vojáky odradil od střelby na palestinské Araby házející kameny.<ref name="zionism"/> 
Samotné povstání překvapilo i&nbsp;Organizaci pro osvobození Palestiny v&nbsp;[[Tunisko|Tunisku]],<ref name="512-513"/> která měla povstání „oficiálně vést“. Fakticky však výraznou moc u povstalců získala palestinská militantní islamistická skupina [[Hamás]], která vznikla na počátku první intifády. Nepokoje se rozrostly a byly ukončeny až podepsáním [[Mírová dohoda z Osla|mírové dohody z&nbsp;Osla]] roku 1993.<ref name="čejka170-171"/> Kombinace selhání politiky „železné pěsti“, snížení izraelské mezinárodní prestiže, přerušení administrativních vazeb Jordánska na Západní břeh a americké uznání OOP zástupcem [[Palestinci|palestinského národa]],{{#tag:ref|Spojené státy uznaly OOP poté, co její předseda [[Jásir Arafat]] vystoupil 15. listopadu 1988 na mimořádném zasedání [[Palestinská národní rada|Palestinské národní rady]] (tj. nejvyššího palestinského zákonodárného orgánu) v&nbsp;[[Alžír]]u. Arafat tehdy vyhlásil nezávislost palestinského státu, uznal rezoluce [[rada bezpečnosti OSN|Rady bezpečnosti OSN]] [[Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242|č. 242]] a [[Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 338|338]],<ref>TERNER, Erich. ''Dějiny státu Izrael.'' s. 203</ref> zřekl se terorismu a Palestinská národní rada uznala existenci Izraele a [[Plán OSN na rozdělení Palestiny|rezoluci Valného shromáždění OSN č. 181]] z&nbsp;roku 1947, která rozdělovala mandátní Palestinu na židovský a arabský stát.<ref>''Sionismus a Stát Izrael.'' s. 176-177</ref>|group="pozn"}} donutily Rabina usilovat o&nbsp;ukončení násilí jednáním a dialogem s&nbsp;Arafatovou Organizací pro osvobození Palestiny.<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Shlaim 
 | jméno = Avi 
 | titul = The Iron Wall; Israel and the Arab World
 | vydavatel = Penguin Books
 | místo = 
 | rok = 2000
 | isbn = 0-14-028870-8
 | strany = 55–457
 | jazyk = anglicky
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
 | příjmení = Sicherman
 | jméno = Harvey 
 | vydavatel = Foreign Policy Research Institute
 | titul = Yitzhak Rabin: An Appreciation
 | url = http://www.fpri.org/peacefacts/023.199511.sicherman.rabinappreciation.html
 | datum přístupu = 2010-1-23
 | jazyk = anglicky
}}</ref> 
V&nbsp;letech 1990 až 1992 Rabin zastával opět post poslance a člena výboru pro zahraniční záležitosti a obranu.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = [[Kneset]]
 | titul = Knesset Member, Yitzhak Rabin
 | url = http://www.knesset.gov.il/mk/eng/mk_eng.asp?id=168
 | poznámka = záložka Knesset Activities
 | datum přístupu = 2010-1-24
 | jazyk = anglicky
}}</ref>
<center>{{Intifády}}</center>
== Druhé funkční období premiéra ==
[[Soubor:Bill_Clinton,_Yitzhak_Rabin,_Yasser_Arafat_at_the_White_House_1993-09-13.jpg|upright=1.3|thumb|Zleva: Jicchak Rabin, [[Bill Clinton]] a [[Jásir Arafat]] po podepsání [[Mírová dohoda z Osla|Mírových dohod z&nbsp;Osla]] na trávníku před Bílým domem ve [[Washington, D.C.|Washingtonu]], 13.&nbsp;září 1993]]
V&nbsp;roce 1992 se strany tvořící Ma'arach sloučily do [[Izraelská strana práce|Strany práce]] a v&nbsp;dubnu téhož roku se ve straně konaly primárky, v&nbsp;nichž Rabin porazil dosavadního předsedu Perese.<ref name="Britannica"/> Ve stejném roce proběhly [[Volby do Knesetu 1992|parlamentní volby]], ve kterých Rabinova strana přesvědčivě porazila stranu Likud vedenou Jicchakem Šamirem. Rabinovi se podařilo oslovit veřejnost pověstí hrdiny šestidenní války, rázného ministra obrany z&nbsp;80.&nbsp;let a muže vstřícného mírovým jednáním.<ref name="Sachar 738-739">SACHAR, H.M. ''Dějiny Státu Izrael.'' s. 738-739</ref> Na jeho úspěch mělo vliv i&nbsp;to, že většina veřejnosti chtěla ukončit neutuchávající násilí.<ref name="Sachar 738-739"/> Ve volbách však levicový blok získal pouze těsnou většinu. Rabinovi se nicméně podařilo sestavit první levicovou vládu po patnácti letech, a to za podpory stran [[Nové hnutí-Merec|Merec]] (skupiny tří středolevých stran) a [[Šas]] ([[charedim|ultraortodoxní]] náboženské strany),<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Bregman
 | jméno = Ahron
 | titul = A History of Israel
 | vydavatel = Palgrave Macmillan
 | místo = New York
 | rok = 2003
 | isbn = 0-333-67631-9
 | url = http://books.google.cz/books?id=ruonOB1hI3kC&lpg=PP1&dq=related%3AISBN0520207661&pg=PA237#v=onepage&q=Yitzhak%20Rabin&f=false
 | strany = 237
 | jazyk = anglicky
}}</ref> navíc měla vládní koalice podporu arabských i&nbsp;komunistických stran. V&nbsp;červnu se Rabin v&nbsp;70&nbsp;letech stal podruhé premiérem a jedním z&nbsp;jeho prvních rozhodnutí bylo zastavení další výstavby izraelských osad na okupovaných územích (netýkalo se však výstavby stávajících osad).<ref name="krupp189-190">''Sionismus a Stát Izrael.'' s. 189-190</ref> Díky tomuto rozhodnutí americká vláda prezidenta [[George H. W. Bush]]e konečně Izraeli přislíbila záruky na půjčku ve výši deseti miliard dolarů, o které předtím neúspěšně žádal Šamir. Půjčka měla pomoci s&nbsp;absorpcí nových přistěhovalců.<ref>SACHAR, H.M. ''Dějiny Státu Izrael.'' s. 732-734</ref> Ministrem zahraničí Rabin učinil svého dlouholetého rivala Šimona Perese a pro sebe si navíc ponechal post ministra obrany a [[Ministr náboženských služeb Izraele|ministra náboženských věcí]].<ref name="krupp189-190"/><ref>''Peace Process: American Diplomacy and the Arab-Israeli Conflict since 1967.'' s. 313</ref> Nová vláda měla příznivý vliv na mírová jednání, která se konala v&nbsp;různých evropských městech; mimo zmíněná jednání probíhaly v&nbsp;[[Oslo|Oslu]] tajné schůzky představitelů Izraele s palestinskými představiteli OOP. Aby se s&nbsp;nimi mohli Izraelci vůbec sejít, musel být zrušen zákon, který takové styky zakazoval.<ref name="Čejka 187-188">{{Citace monografie
 | příjmení = Čejka
 | jméno = Marek
 | titul = Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu
 | vydání = 2
 | vydavatel = Barrister & Principal
 | místo = Praha
 | rok = 2007
 | isbn = 978-80-87029-16-9
 | strany = 187-188
}}</ref> 
=== Historická mírová dohoda s Palestinci ===
Tajné schůzky vyústily v&nbsp;srpnu 1993 v&nbsp;základní náčrt budoucí [[Mírová dohoda z Osla|mírové dohody z&nbsp;Osla]], známý jako Deklarace zásad. Dne 30.&nbsp;srpna informoval Rabin vládu o&nbsp;probíhajících jednáních a předložil jí ke schválení návrh dohody. Ta ji při [[abstence|abstenci]] dvou členů schválila a 4.&nbsp;září s&nbsp;návrhem dohody souhlasil i&nbsp;ústřední výbor OOP v&nbsp;Tunisku.<ref>''Sionismus a Stát Izrael.'' s. 194</ref> Aby na izraelské straně vůbec mohl začít proces schvalování a aby zatlačil na předsedu OOP, oznámil Rabin Arafatovi, že je izraelská vláda připravena uznat Organizaci pro osvobození Palestiny jakožto zástupce palestinského lidu.<ref name="Sachar 744-745">SACHAR, H.M. ''Dějiny Státu Izrael.'' s. 744-745</ref> Poté došlo 9.&nbsp;září 1993 k&nbsp;výměně [[Dopisy o vzájemném uznání|dopisů o&nbsp;vzájemném uznání]]. V&nbsp;prvním dopise, který Arafat poslal Rabinovi, se OOP zřekla terorismu a uznala právo Státu Izrael na existenci v&nbsp;míru a bezpečí. V&nbsp;reakci na to Izrael poslal dopis Arafatovi, v&nbsp;němž oficiálně uznal OOP jako zástupce palestinského lidu.<ref name="Čejka 187-188"/><ref name="Sachar 744-745"/>
V&nbsp;důsledku schválení návrhu vládou vystoupila z&nbsp;vládní koalici strana Šas,<ref name="Čejka 191-194">''Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování.'' 2005. s. 191-194</ref> čímž se Rabinova vláda stala menšinovou a musela se opírat o&nbsp;hlasy arabských a komunistických stran. Mírová smlouva byla nakonec v&nbsp;izraelském parlamentu schválena těsnou většinou jednoho hlasu. Před závěrečným hlasováním Rabin prohlásil:{{Citát|''Členové Knesetu, nemůžeme si vybírat své sousedy ani své nepřátele, dokonce ani ty nejkrutější mezi nimi. Máme jen to, co tu je. OOP bojovala proti nám a my bojovali proti nim –&nbsp;a s&nbsp;nimi nyní hledáme stezku k&nbsp;míru. Můžeme zamknout všechny dveře, překazit všechny pokusy o&nbsp;mír. Máme morální právo nezasednout k&nbsp;jednacímu stolu s&nbsp;OOP (…) nepotřást rukou, která tiskla spoušť. Máme sílu odmítnout s&nbsp;odporem návrhy OOP –&nbsp;a pak se stát nevědomky partnery v&nbsp;pokračujícím cyklu, se kterým jsme museli do nynějška žít: války, terorismus a násilí.''| Jicchak Rabin, v&nbsp;projevu před závěrečným hlasováním o&nbsp;mírové dohodě v&nbsp;Knesetu<ref name="Sachar 744-745"/>|300}}
{{P-citát|left|Je nám souzeno žít společně na stejné půdě, ve stejné zemi. My, vojáci, kteří jsme se vrátili z&nbsp;bitev poskvrnění krví; my, kteří jsme viděli, jak byli před našima očima zabiti naši příbuzní a přátelé; my kteří jsme přišli ze země, kde rodiče pohřbívali své děti; my kteří jsme bojovali proti vám, Palestincům, vám dnes říkáme hlasitě a jasně: Už dost bylo krve a slz. Dost!|Jicchak Rabin|část projevu během slavnostního podepsání mírové dohody<ref>
{{Citace monografie
| příjmení = Clinton
| jméno = William Jefferson
| odkaz na autora = Bill Clinton
| rok = 2004
| titul = Můj život
| vydavatel = Ikar
| místo = Praha
| isbn = 80-249-0474-8
| strany = 621}}</ref>|300}}
Podle podepsané dohody měla být na přechodnou dobu pěti let na území Západního břehu a [[Pásmo Gazy|pásma Gazy]] ustanovena [[Palestinská autonomie|Palestinská samospráva]].<ref name="čejka188-190">''Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování.'' 2005. s. 188-190</ref> Během této doby měla probíhat jednání o&nbsp;závěrečných otázkách týkajících se především otázky Jeruzaléma, uprchlíků, židovských osad, hranic a vody. Okupovaná území se měla rozdělit do tří zón podle izraelského a palestinského podílu na správě těchto území. Konečná dohoda měla být uzavřena na základě rezolucí [[Rada bezpečnosti OSN|Rady bezpečnosti OSN]] [[Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242|č.&nbsp;242]] a [[Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 338|č.&nbsp;338]].<ref name="čejka188-190"/> Dohodu podepsali Rabin s&nbsp;Arafatem 13.&nbsp;září 1993 při slavnostním ceremoniálu, který se uskutečnil na trávníku před [[Bílý dům|Bílým domem]] za účasti amerického prezidenta [[Bill Clinton|Billa Clintona]].<ref name="čejka188-190"/>
=== Komplikace mírového procesu ===
Podepsání dohod z&nbsp;Osla, přestože bylo významným krokem na cestě k&nbsp;míru, se ukázalo jako značně kontroverzní krok, který rozdělil jak izraelskou, tak palestinskou společnost, a tím zkomplikoval mírový proces. Na palestinské politické scéně začala sílit opozice v&nbsp;podobě Hamásu a [[Palestinský islámský džihád|Palestinského islámského džihádu]], kteří se proti OOP a mírovému procesu začali vymezovat.<ref name="čejka188-190"/> V&nbsp;Izraeli se proti smlouvě postavila pravice v&nbsp;čele s&nbsp;Likudem a další uskupení, zejména pak [[rada Ješa'|rada židovských osad Ješa]] a osadnické hnutí [[Guš Emunim]].<ref name="Čejka 191-194"/> Začaly se stupňovat i&nbsp;násilnosti a teroristické akce na obou stranách. V&nbsp;únoru 1994 židovský osadník [[Baruch Goldstein]] spáchal tzv. [[masakr v Jeskyni patriarchů]], když postřílel 29&nbsp;modlících se [[muslim]]ů.<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Čejka
 | jméno = Marek
 | titul = Judaismus a politika v Izraeli
 | vydání = 3
 | vydavatel = Barrister & Principal
 | místo = Brno
 | rok = 2009
 | isbn = 978-80-87029-39-8
 | strany = 244
 | poznámka = Dále jen: ''Judaismus a politika v Izraeli''
}}</ref> Tím vyvolal sérii palestinských odvetných útoků a jako nový fenomén se objevily sebevražedné atentáty.<ref name="Čejka 191-194"/> Pravice proti Rabinově politice pořádala bouřlivé demonstrace, na nichž vystupovali předáci Likudu Benjamin Netanjahu a Ariel Šaron. Součástí štvavé kampaně<ref>GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 574</ref> byly Rabinovy plakáty, které jej vyobrazovaly s&nbsp;[[kefíja|kefíjou]], [[Adolf Hitler|hitlerovským]] knírkem či v&nbsp;uniformě důstojníka [[Schutzstaffel|SS]].<ref>''Sionismus a Stát Izrael.'' s. 201</ref><ref name="Rosenzweig245-246">ROSENZWEIG, Luc. ''Ariel Šaron.'' s. 245-246</ref> Na demonstracích Rabinovi odpůrci nosili rakev s&nbsp;jeho figurínou a jemu samotnému i jeho ženě vyhrožovali smrtí.<ref name="čejka247judaismus-a-politika">''Judaismus a politika v Izraeli.'' s. 247</ref><ref>''The Assassination of Yitzhak Rabin.'' s. 72</ref> Mírový proces přesto na obou stranách pokračoval. Po několika měsících podepsali Rabin a Arafat dohodu o&nbsp;odchodu izraelských jednotek z&nbsp;měst [[Gaza]] a [[Jericho]]. Jásir Arafat se stal oficiálním prezidentem Palestinské samosprávy a v&nbsp;červenci 1994 přesunul své sídlo z&nbsp;[[Tunisko|Tuniska]] do Gazy.<ref>''Sionismus a Stát Izrael.'' s. 196-197</ref>
[[Soubor:Hussein Clinton Rabin.jpg|thumb|Zleva: [[Husajn I.|král Husajn]], [[Bill Clinton]] a Jicchak Rabin po podpisu izraelsko-jordánské mírové smlouvy v&nbsp;září 1994]]
Za roli při vzniku Oselských dohod získal Rabin v&nbsp;roce 1994 společně s&nbsp;Jásirem Arafatem a Šimonem Peresem [[Nobelova cena za mír|Nobelovu cenu míru]].<ref>{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = Nobelprize.org
 | titul = 1994 Nobel Prize Laureates
 | url = http://nobelprize.org/nobel_prizes/peace/laureates/1994/
 | datum přístupu = 2010-1-23
 | jazyk = anglicky
}}</ref> V&nbsp;roce 1994 mu bývalá americká první dáma [[Nancy Reaganová]] udělila ocenění [[Ronald Reagan Freedom Award]], které se uděluje osobám, „které významně a trvale přispěly svobodě na celém světě,“ a těm, již „ztělesňují celoživotní přesvědčení prezidenta [[Ronald Reagan|Reagana]], že i&nbsp;jeden muž či žena mohou něco změnit“.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = Ronald Reagan Presidential Library
 | titul = Things named in honor of Ronald Reagan
 | url = http://www.reagan.utexas.edu/archives/reference/thingsnamed.html
 | datum přístupu = 2010-1-23
 | jazyk = anglicky
}}</ref> Téhož roku mu byla společně s&nbsp;Jásirem Arafatem udělena [[cena prince Asturského]] v&nbsp;kategorii mezinárodní spolupráce.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = Fundación Príncipe de Asturias
 | titul = Yitzhak Rabin and Yaser Arafat, 1994 Prince of Asturias Award for International Cooperation
 | url = http://fundacionprincipedeasturias.org/en/awards/1994/yitzhak-rabin-and-yaser-arafat/
 | datum přístupu = 2010-1-26
 | jazyk = anglicky
}}</ref> Jen o&nbsp;rok dříve, v&nbsp;roce 1993, se stal jednou ze čtyř osobností, které časopise ''[[Time]]'' vybral jako osobnost roku. Tato skupina, označená jako „Mírotvůrci“, kromě Rabina zahrnovala Jásira Arafata, [[Nelson Mandela|Nelsona Mandelu]] a [[Frederik Willem de Klerk|Frederika Willema de Klerka]].<ref>{{Citace elektronického periodika
 | příjmení = Morrow
 | jméno = Lance
 | titul = The Peacemakers
 | periodikum = Time
 | odkaz na periodikum =Time
 | datum aktualizace =
 | datum přístupu = 2010-1-26
 | jazyk = anglicky
 | url = http://www.time.com/time/subscriber/personoftheyear/archive/stories/1993.html
}}</ref>
[[Soubor:Madeleine Albright and Yitzhak Rabin at Press Conference in Jerusalem.jpg|thumb|Jicchak Rabin a americká ministryně zahraničních věcí [[Madeleine Albrightová]] během tiskové konference v&nbsp;Jeruzalémě, květen 1995]]
=== Mír s&nbsp;Jordánském a Oslo II. ===
Díky podepsání Oselských dohod došlo i&nbsp;ke zlepšení vztahů mezi Izraelem a Jordánskem.<ref name="Čejka 191-194"/> Zlom v&nbsp;jednáních nastal v&nbsp;květnu 1994 na schůzce v&nbsp;[[Londýn]]ě, kde se Rabin zaručil, že Jordánsko bude mít privilegované postavení v&nbsp;dohledu na svatá místa [[islám]]u v&nbsp;Jeruzalémě.<ref>SACHAR, H.M. ''Dějiny Státu Izrael.'' s. 765</ref> Po sérii veřejných i&nbsp;tajných jednání pak byla 26.&nbsp;října 1994 podepsána [[izraelsko-jordánská mírová smlouva]]. Ta oživila izraelské vztahy s&nbsp;arabskými státy v&nbsp;[[severní Afrika|severní Africe]] a v&nbsp;[[Perský záliv|Perském zálivu]].<ref name="PMO"/> Pokrok ve vztazích nastal i&nbsp;mezi Izraelem a Sýrií, avšak uzavření smlouvy a návrácení [[Golanské výšiny|Golanských výšin]] se ukázalo jako politicky neprůchodné.<ref name="Čejka 191-194"/> 
V&nbsp;září 1995 došlo k&nbsp;dalšímu pokroku v&nbsp;jednáních s&nbsp;palestinskou reprezentací a 28.&nbsp;září byla podepsána tzv. [[Mírová dohoda z Osla#Přechodná dohoda Oslo II|Přechodná dohoda]] ({{Cizojazyčně|en|''Interim&nbsp;Agreement''}}), neoficiálně označovaná jako Oslo&nbsp;II. Tato dohoda týkající se Západního břehu znamenala stažení izraelské armády z&nbsp;určených palestinských měst, která přešla pod palestinskou správu.<ref name="Čejka 191-194"/> Podepsání dohody opět přineslo na obou stranách vlnu kritiky, která vyvrcholila v&nbsp;listopadu 1995 Rabinovou vraždou.<ref> ''Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu.'' 2005. s. 195</ref>
== Atentát ==
{{Hlavní článek|Atentát na Jicchaka Rabina}}
{{P-citát|right|Dvacet sedm let jsem byl mužem války. Vedl jsem boje, pokud nebyla šance na mír. Vždy jsem však věřil, že většina lidí touží po míru a je ochotna využít možnosti míru docílit. Násilí ničí základy izraelské demokracie. Mělo by být odsouzeno. Mělo by být odsouzeno, vykořeněno a izolováno. Násilí není cestou Státu Izrael.|Jicchak Rabin|část posledního projevu proneseného na velkém shromáždění v Tel Avivu, 4.&nbsp;listopadu 1995<ref name="kronika" />|300}}
V&nbsp;reakci na pravicové demonstrace proti mírovému procesu svolal Rabin s&nbsp;hnutím [[Mír nyní]] 4.&nbsp;listopadu na telavivském [[Rabinovo náměstí|náměstí Izraelských králů]] velkou mírovou demonstraci pod názvem Ano míru, ne násilí.<ref name="zionism"/> Demonstrace měla ukázat, že mezi Izraelci má mírový proces stále podporu.<ref name="Rosenzweig245-246"/> Během stotisícové demonstrace stál Rabin na vyvýšeném prostranství před telavivskou radnicí, kde spolu s&nbsp;Šimonem Peresem a zpěvačkou [[Miri Aloni]] zpívali píseň {{Cizojazyčně|he|''Šir la-Šalom''}} (doslova „Píseň míru“) a kde pronesl svůj poslední projev na podporu mírového procesu. V&nbsp;okamžiku, kdy po projevu scházel z&nbsp;pódia a procházel davem ke svému autu, byl třikrát střelen radikálním pravicovým ortodoxním Židem [[Jigal Amir|Jigalem Amirem]], který chtěl zabitím Rabina zastavit mírový proces a dle svých slov tak „zachránit židovský národ“.<ref name="Rosenzweig245-246"/> Rabin byl okamžitě převezen do nemocnice Ischilov, kde však po padesáti minutách na operačním stole zemřel následkem velké [[krev]]ní ztráty a průstřelu [[plíce]]. Bezprostředně po střelbě Amira zadrželi přítomní policisté.<ref>''Shalom, Friend: The Life and Legacy of Yitzhak Rabin.'' s. 19</ref>
[[Soubor:Israelic Monument.jpg|thumb|left|Náměstí Izraelských králů, dnes [[Rabinovo náměstí]] v&nbsp;Tel Avivu, je místem atentátu na Jicchaka Rabina. Stojí zde jeho památník.]]
Během soudního procesu s&nbsp;pětadvacetiletým Amirem vyšlo najevo, že Amir měl již dvakrát v&nbsp;plánu Rabina zabít, ale pokaždé byl jeho záměr zmařen nečekanou okolností.<ref name="čejka196">''Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování.'' 2005. s. 196</ref> Vrah podle vlastních slov jednal v&nbsp;souladu s&nbsp;[[Halacha|halachou]] (židovským náboženským právem). U&nbsp;soudu prohlásil: „Každý Žid, který ponechá svůj lid nebo území nepříteli podobně jako Rabin, musí být zabit. Studoval jsem halachu celý život a dobře vím, o&nbsp;čem mluvím.“<ref name="čejkaJP246">''Judaismus a politika v&nbsp;Izraeli.'' s. 246</ref> Zjistilo se rovněž, že někteří rabíni z&nbsp;rady Ješa označili Rabina nejtěžšími halachickými obviněními Žida: byl podle nich „rodef“ (vrah Žida) a „moser“ (udavač Nežidům a zloděj židovského majetku).{{#tag:ref|Tyto dva pojmy Čejka (2009) objasňuje následovně: „''Rodef'' je podle halachy ten, kdo zavraždí nebo napomáhá vraždě druhého Žida. Tato okolnost pak opravňuje zabít tohoto Žida bez soudu, aby byly zachráněny další židovské životy. ''Moser'' je zase ten, kdo je podezřelý z&nbsp;předávání informací o&nbsp;Židech Nežidům, či ten, kdo jim neoprávněně předává židovský majetek. Jelikož halacha mluví o&nbsp;[[Země izraelská|Erec Jisra'el]] jako o&nbsp;posvátném majetku Židů, je povinností Židů mosera zabít.“<ref name="čejkaJP246"/>|group="pozn"}} Jak uvádí Čejka (2009), „Amir otevřeně přiznal, že se těmito religiózními (dez)intepretátory židovského práva z&nbsp;řad rabínských autorit náboženských osadníků inspiroval.“ Amir byl soudem shledán vinným a odsouzen k&nbsp;doživotnímu vězení.<ref name="čejkaJP246"/>
Po krizovém zasedání vlády byl [[Premiér Izraele#Prozatímní premiér|prozatímním premiérem]] jmenován ministr zahraničních věcí Šimon Peres.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = [[BBC]]
 | titul = On This Day; 1995: Israeli PM shot dead
 | url = http://news.bbc.co.uk/onthisday/hi/dates/stories/november/4/newsid_2514000/2514437.stm
 | datum přístupu = 2010-1-23
 | jazyk = anglicky
}}</ref> Rabinova vražda znamenala velký šok nejenom pro Izraelce, ale i&nbsp;pro Palestince a celý svět;<ref>''The Assassination of Yitzhak Rabin.'' s. 167-168</ref> například americká média její dopad a význam srovnávala se [[Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho|zavražděním amerického prezidenta Kennedyho]] v&nbsp;roce 1963.<ref>''The Assassination of Yitzhak Rabin.'' s. 287</ref> Statisíce truchlících Izraelců se shromáždily na náměstí Izraelských králů a oplakávaly Rabinovu smrt.<ref>GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 572</ref> Scházeli se zde zvláště mladí lidé, kteří zapalovali svíčky a zpívali mírové písně. Rabinova pohřbu se zúčastnili zástupci z&nbsp;celého světa, včetně osmdesáti hlav států.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael
 | titul = World Leaders in Attendance at the Funeral of the Late Prime Minister Yitzhak Rabin
 | url = http://www.mfa.gov.il/MFA/MFAArchive/1990_1999/1995/11/World%20Leaders%20at%20PM%20Rabin-s%20
 | datum vydání = 1995-11-06
 | datum přístupu = 2009-11-3
 | jazyk = anglicky
}}</ref> Bill Clinton svůj projev na pohřbu zakončil tradičním rozloučením v&nbsp;hebrejštině – „šalom chaver“ ({{Vjazyce|he}}: שלום חבר, doslova „sbohem, příteli“).<ref>{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = [[Židovská agentura]]
 | titul = Shalom haver
 | url = http://replay.waybackmachine.org/20081123084241/http://www.jafi.org.il/education/jewish/haver.html
 | datum přístupu = 2010-1-23
 | jazyk = anglicky
}}</ref> Jicchak Rabin je pohřben na národním hřbitově na [[Herzlova hora|Herzlově hoře]] v&nbsp;Jeruzalémě.<ref name="PMO"/>
Tak jako u&nbsp;mnoha politických atentátů, probíhala i&nbsp;u&nbsp;Rabinovy vraždy debata o&nbsp;pozadí atentátu a vynořila se řada [[Konspirační teorie|konspiračních teorií]] (od spiknutí v&nbsp;tajné službě [[Šin Bet]], až po fingovaný atentát, jehož průběh nevyšel).<ref>{{Citace periodika
 | příjmení = Szántó 
 | jméno = Jakub
 | titul = Nařídil Jicchak Rabin: Zavražděte mě!?
 | periodikum = Reflex

 | rok = 2005
 | měsíc = listopad
 | den =  18
 | ročník = 
 | číslo = 46
 | strany = 
 | url = http://www.reflex.cz/Clanek21732.html
 | issn = 0862-6634
}}</ref><ref>''Judaismus a politika v&nbsp;Izraeli.'' s. 248</ref>
== Důsledky Rabinovy smrti ==
[[Soubor:Rabins' Grave.JPG|thumb|Náhrobní kámen Jicchaka (vpravo) a Ley (vlevo) Rabinových na [[Herzlova hora|Herzlově hoře]] v&nbsp;Jeruzalémě]]
Smrt Jicchaka Rabina se stala zlomovým bodem izraelsko-palestinských mírových jednání a bylo stále těžší nalézt společnou řeč, která by vedla k&nbsp;udržení mírových vztahů mezi židovským státem a palestinskými Araby.<ref name="čejka247judaismus-a-politika"/> [[Izraelské osady]] na okupovaných územích se staly velkým ohniskem nesváru, který trvá až do dnešních dnů (2010). Trvalé důsledky Rabinovy smrti popisuje britský autor Charles&nbsp;D.&nbsp;Smith slovy: „Přízrak dalších atentátů či případné občanské války v&nbsp;Izraeli, která by nastala v&nbsp;případě stažení se z&nbsp;okupovaných území, posílil izraelského ministerského předsedu [[Ehud Barak|Ehuda Baraka]] (stal se premiérem v&nbsp;roce 1999) v&nbsp;rozhodnutí posílit expanzi osad s&nbsp;připomenutím velké touhy osadníků po trvalém míru s&nbsp;Palestinci, a dále tato událost napomohla k&nbsp;větší toleranci izraelských aktivit ze strany amerických mírových vyjednávačů, kteří si ovšem uvědomili i&nbsp;negativní důsledky těchto expanzivních aktivit.“<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Smith
 | jméno = Charles D
 | titul = Palestine and the Arab-Israeli Conflict: A History with Documents
 | vydavatel = Bedford/St. Martin's
 | vydání = 7
 | místo = New York
 | rok = 2009
 | isbn = 978-0312535018
 | strany = 450
 | jazyk = anglicky
}}</ref>
[[Soubor:Rabin Grave.jpg|thumb|left|Rabinův hrob s květinami a smutečními vzkazy, prosinec 1995]]
Atentát přiostřil již tak špatné vztahy mezi Stranou práce a stranou Likud do nebývalé míry; podle Elazara a Sandlera (1998) „vyvolal vnitřní svár a nejhorší domácí krizi v&nbsp;dějinách moderního Izraele.“<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Elazar
 | jméno = Daniel Judah
 | příjmení2 = Sandler
 | jméno2 = Shmuel 
 | titul = Israel at the Polls, 1996
 | vydavatel = Routledge
 | místo = Londýn
 | rok = 1998
 | isbn = 978-0714644219
 | url = http://books.google.cz/books?id=jsxlOdlCDZEC&printsec=frontcover&source=gbs_v2_summary_r&cad=0#v=onepage&q=&f=false
 | počet stran = 288
 | strany = 55
 | jazyk = anglicky
}}</ref> Napjatou atmosféru dále zostřil [[Benjamin Netanjahu]], který následujícího roku odmítl uznat den národního smutku za zesnulého Rabina,<ref name="čejka196"/> na což [[Lea Rabinová]] reagovala zákazem Netanjahuovi pronést řeč na vzpomínkovém ceremoniálu za svého zesnulého manžela. Již na pohřbu se k Netanjahuovi v&nbsp;okamžiku, kdy jí chtěl vyjádřit upřímnou soustrast, okázale otočila zády.<ref>ROSENZWEIG, Luc. ''Ariel Šaron.'' s. 246</ref>
Po Rabinově smrti nastoupil do funkce ministerského předsedy Šimon Peres.<ref name="kronika">{{Citace monografie
 | autor = Kolektiv autorů
 | odkaz na autora = 
 | titul = Kronika 20. století
 | vydavatel = Fortuna Print
 | místo = Praha
 | rok = 2001
 | isbn = 80-7321-069-X
 | strany = 1456
 | poznámka = Dále jen: ''Kronika 20. století''
}}</ref> Aktuální atmosféra v&nbsp;Izraeli velmi nahrávala jeho Straně práce. Navzdory radám se však za těchto okolností nepokusil vyvolat předčasné volby a namísto toho se soustředil především na mírová jednání se Sýrií<ref name="Čejka 199-201">''Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování.'' 2005. s. 199-201</ref> a neprodleně provedl několik zásadních kroků ke splnění dohody z&nbsp;Osla. Smith (2009) o&nbsp;tom napsal: „Izraelské vojenské síly se ke konci roku 1995 stáhly ze šesti klíčových měst z&nbsp;oblasti A&nbsp;a z&nbsp;více než čtyř set vesnic v&nbsp;oblasti B.“ Dne 20.&nbsp;ledna 1996 se konaly volby do vlády Palestinské autonomie, čímž byl splněn jeden z&nbsp;bodů z&nbsp;Deklarace zásad z&nbsp;roku 1993.<ref>''Kronika 20. století.'' s. 1459</ref> Volby vyhrála strana [[Fatah]] Jásira Arafata, bojkotovaly je však organizace [[Hamas]] a [[Islámský džihád]], které se pak snažily celý mírový proces narušit terorem.<ref name="Čejka 199-201"/> V&nbsp;izraelských ulicích začali útočit palestinští sebevražední atentátníci. V únoru a březnu 1996 bylo spácháno pět atentátů, při nichž zemřelo 76 lidí. Izrael odpověděl uzávěrou západního břehu a pásma Gazy, aby zamezil průniku teroristů.
Mírová jednání se Sýrií nakonec nebyla úspěšná. Krátce před izraelskými volbami vyvstal další problém v&nbsp;podobě ostřelování severního Izraele teroristy z&nbsp;hnutí [[Hizballáh]] z&nbsp;Libanonu. Peres, který nechtěl mít ve volbách pověst měkkého politika, nařídil odvetnou [[Operace Hrozny hněvu|operaci Hrozny hněvu]].<ref name="Čejka 199-201"/> Během operace však nešťastnou náhodou zahynulo větší množství civilistů, což jeho popularitě neprospělo.<ref name="Čejka 199-201"/> Operací si proti sobě také popudil [[izraelští Arabové|izraelské Araby]], kteří s&nbsp;ním zpočátku sympatizovali. Ve volbách tak nakonec vyhrál [[Benjamin Netanjahu]].<ref>''Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování.'' 2005. s. 202-203</ref>
== Památka ==
[[Soubor:Haifa U Rabin Building.jpg|thumb|Rabinova budova [[Haifská univerzita|Haifské univerzity]] je jedním z&nbsp;mnoha míst, které nese jméno Jicchaka Rabina]]
Jméno Jicchaka Rabina nese na jeho počest řada míst a institucí v&nbsp;Izraeli i&nbsp;po celém světě. Jedním z&nbsp;nich je místo Rabinova zavraždění – náměstí Izraelských králů ({{Vjazyce|he}}: כיכר מלכי ישראל, ''Kikar Malchej Jisra'el''), které bylo po jeho smrti přejmenováno na [[Rabinovo náměstí]].<ref>''Sionismus a Stát Izrael.'' s. 230</ref> V&nbsp;Izraeli dále nese jeho jméno množství institucí, ulic, čtvrtí, škol, mostů a parků, ale i&nbsp;dva vládní kancelářské komplexy a dvě [[synagoga|synagogy]]. Mimo Izrael nesou Rabinovo jméno ulice v&nbsp;[[Bonn]]u, [[Berlín]]ě a [[New York]]u a parky v&nbsp;[[Montreal]]u, [[Řím]]ě a [[Lima|Limě]].<ref>{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = Walla
 | titul = מדינה שלמה על שם רבין
 | url = http://news.walla.co.il/?w=//803587/@@/item/printer
 | datum přístupu = 2010-1-23
 | jazyk = hebrejsky
}}</ref>
Na jeho počest ustanovil Kneset 12.&nbsp;den židovského měsíce [[chešvan]] oficiálním pamětním dnem Jicchaka Rabina.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = Jewish Community Center of Greater Baltimore
 | titul = In Memory of Yitzhak Rabin
 | url = http://www.jcc.org/articlenav.php?id=102
 | datum přístupu = 2010-1-26
 | jazyk = anglicky
}}</ref> Neoficiálně se však jeho památka připomíná 4.&nbsp;listopadu, což je datum jeho vraždy podle [[gregoriánský kalendář|gregoriánského kalendáře]]. Ještě v&nbsp;roce 1995 [[Izraelská poštovní společnost]] vydala Rabinovu pamětní poštovní známku.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael
 | titul = Commemorative Rabin Stamp
 | url = http://www.mfa.gov.il/MFA/MFAArchive/1990-1995/Commemorative%20Rabin%20Stamp
 | datum přístupu = 2010-1-23
 | jazyk = anglicky
}}</ref> O&nbsp;dva roky později došlo ke zřízení ''Centra Jicchaka Rabina''<ref>{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = The Yitzhak Rabin Center
 | titul = About the Center 
 | url = http://www.rabincenter.org.il/english/aboutthecenter/pages/default.aspx
 | datum přístupu = 2010-1-23
 | jazyk = anglicky
}}</ref> a v&nbsp;roce 1998 ke vzniku přípravného armádního programu ''Mechinat Rabin'', který před nástupem do armády připravuje absolventy středních škol k vůdcovství. Jicchak Rabin byl po své smrti vnímán jako národní symbol a stal se ztělesněním etosu izraelských mírových snah, a to navzdory své vojenské minulosti a někdejším radikálnějším názorům.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | příjmení = Rabinovich
 | jméno = Abraham 
 | titul = Third anniversary commemoration „Yitzhak Rabin: The Sabra, the Mensch“
 | periodikum = The Jerusalem Post
 | odkaz na periodikum =The Jerusalem Post
 | datum vydání = 1998
 | datum přístupu = 2010-1-23
 | jazyk = anglicky
 | url = http://info.jpost.com/1998/Supplements/Rabin/7.html
}}</ref> Vzpomínka na Jicchaka Rabina pronikla i&nbsp;do světa kultury a na jeho památku nazpíval [[reggae]]ový zpěvák [[Alpha Blondy]] píseň s&nbsp;názvem ''Yitzhak Rabin''.

== Poznámky ==
<references group="pozn" />
== Reference ==
<references />
=== Literatura ===
;Publikace Jicchaka Rabina
* ''Pinkas Šerut'', 1979 (hebrejsky)
* ''The War in Lebanon'', 1983 (originál hebrejsky)
* ''Meetings with World Leaders'', 1984 (originál hebrejsky)
* {{Citace monografie
 | titul = The Rabin Memoirs
 | vydavatel = University of California Press
 | místo = Berkley
 | rok = 1996
 | url = http://books.google.cz/books?id=Gb8sjKSTvFwC&printsec=frontcover&#v=onepage&q=&f=false
 | isbn = 0-520-20766-1
 | počet stran = 416
 | jazyk = anglicky
}}
;O Rabinovi
* BENEDIKT, Linda. Yitzhak Rabin: The Battle for Peace. Londýn : Haus Publisher, 2005. 184 s. ISBN 1-904950-06-X. (anglicky) 
* HOROVITZ, David. Shalom, Friend: the Life and Legacy of Yitzhak Rabin. New York : Newmarket Press, 1996. 310 s. Dostupné online. ISBN 1-55704-287-X. (anglicky) 
* HUGHES, Libby. Yitzhak Rabin: From Soldier to Peacemaker. Lincoln : Xlibris Corporation, 2001. 116 s. Dostupné online. ISBN 978-0-595-34856-5. (anglicky) 
* CHAMISH, Barry. Who Murdered Yitzhak Rabin. Jeruzalém : Gefen Books, 1999. 160 s. ISBN 978-9652292131. (hebrejsky) 
* INBAR, Efraim. Rabin and Israel's National Security. Baltimore : The Johns Hopkins University Press, 1999. 296 s. Dostupné online. ISBN 978-0801862175. (anglicky) 
* KURZMAN, Dan. Soldier of Peace: The Life of Yitzhak Rabin. New York : HarperCollins, 1998. 576 s. ISBN 0-06-018684-4. (anglicky) 
* MILSTEIN, Uri. The Rabin File: An Unauthorized Expose. Jeruzalém : Gefen Publishing House, 1999. 472 s. ISBN 965229196-X. (anglicky) 
* PERI, Yoram. The Assassination of Yitzhak Rabin. Stanford : Stanford University Press, 2000. 400 s. Dostupné online. ISBN 978-0804738354. (anglicky) 
* RABINOVÁ, Lea. Rabin: Our Life, His Legacy. New York : G. P. Putnam's Sons, 1997. 320 s. ISBN 0-399-14217-7. (anglicky) 
* SLATER, Robert. Rabin of Israel: Warrior for Peace. New York : HarperPaperbacks, 1996. 640 s. ISBN 978-0061010668. (anglicky)

=== Periodika ===
* BRENNER, Marie. The Very Strange Life of The Yithak Rabins. New York Magazine, 13. únor 1978, čís. 7, s. 50-56. ISSN 0028-7369. (anglicky)
=== Externí odkazy ===
* (anglicky) [http://www.knesset.gov.il/rabin/eng/rabeng_hpage.htm Kneset – Jicchak Rabin]
* (anglicky) [http://www.pmo.gov.il/PMOEng/Government/Memorial/PrimeMinisters/Rabin.htm Úřad ministerského předsedy Státu Izrael – Jicchak Rabin]
* (anglicky) [http://www.mfa.gov.il/MFA/Facts+About+Israel/State/Yitzhak+Rabin.htm Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael – Jicchak Rabin]
* (anglicky) [http://nobelprize.org/nobel_prizes/peace/laureates/1994/rabin-bio.html Nobelprize.org – Jicchak Rabin]
* (anglicky) [http://www.ynetnews.com/articles/0,7340,L-3064483,00.html Ynetnews – Yitzhak Rabin, Labor]
* (anglicky) [http://news.bbc.co.uk/2/hi/events/israel_at_50/profiles/81312.stm BBC – Profile: Yitzhak Rabin]
* (anglicky) [http://www.cnn.com/WORLD/9511/rabin/umbrella/index.html CNN – The Assassination and Funeral of Yitzhak Rabin]
* (anglicky) [http://middleeast.about.com/od/arabisraeliconflict/p/me081108.htm About.com, Pierre Tristam – Profile: Israel's&nbsp;Yitzhak Rabin (1922-1995)]
* (anglicky) [http://www.isracast.com/transcripts/021105a_trans.htm Isracast – Interview s&nbsp;Jicchakem Rabinem] (10/1995)
* (anglicky) [http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/History/eulogy.html Jewish Virtual Library – Projevy na pohřbu Jicchaka Rabina]
* (anglicky) [http://www.ynetnews.com/articles/0,7340,L-3843505,00.html Ynetnews – Rabin Museum: A&nbsp;fascinating history lesson] (02/2010)
* (anglicky) [http://www.jpost.com/ArtsAndCulture/Books/Article.aspx?id=170285 The Jerusalem Post – Rabin thought peace with Arafat was only a ‘long shot’]
;Fotografie Jicchaka Rabina
* (anglicky) [http://www.knesset.gov.il/rabin/eng/RabEng_Gallery.htm Kneset – Fotogalerie Jicchaka Rabina]
* (hebrejsky) [http://www.archives.mod.gov.il/pages/Exhibitions/rabin/rabin1.asp Ministerstvo obrany Státu Izrael – Série fotografií z&nbsp;armádního života Jicchaka Rabina]

{{Nejlepší článek}}
{{Flickr|Yitzhak+Rabin}}{{Commonscat|Yitzhak Rabin}}{{Článek z Wikipedie}}
{{DEFAULTSORT:Rabin, Jicchak}}
[[Kategorie:Oběti atentátů]]
[[Kategorie:Členové Knesetu]]
[[Kategorie:Ministři vlád Izraele]]
[[Kategorie:Ministři obrany Izraele]]
[[Kategorie:Premiéři Izraele]]
[[Kategorie:Židovští politici]]
[[Kategorie:Diplomaté Izraele]]
[[Kategorie:Příslušníci Hagany]]
[[Kategorie:Náčelníci generálního štábu Izraele]]
[[Kategorie:Nositelé Nobelovy ceny za mír]]
[[Kategorie:Izraelští nositelé Nobelovy ceny]]
[[Kategorie:Židovští nositelé Nobelovy ceny]]
[[Kategorie:Osobnosti roku časopisu Time]]
[[Kategorie:Židé]]
[[Kategorie:Sabrové]]
[[Kategorie:Rabinovi]]
[[Kategorie:Pohřbení na Herzlově hoře]]