Fokker Dr.I

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Letadlo |název = Fokker Dr.I |typ = [[stíhací letoun]] |výrobce = [[Fokker]] |image = Soubor:Fokkerdri.jpg |text = Fokker Dr.I, [[Deutsches Museum]] v [[Mnichov]]ě |konstruktér = [[Reinhold Platz]] |první let = |zaveden = |vyřazen = |výroba = [[1917]]-[[1918]] |vyrobeno kusů = 320 ks<!--na dewiki je 420--> |charakter = |cena za kus = |varianty = |hlavní uživatel = [[Německo]] |více uživatelů = }} '''Fokker Dr.I''' byl [[Německo|německý]] jednomístný [[Trojplošník|trojplošný]] [[stíhací letoun]] používaný v [[První světová válka|1.&nbsp;světové&nbsp;válce]]. Jeho konstruktérm byl [[Reinhold Platz]] a vyráběl se v továrně [[Anthony Fokker]]a. Stal se jedním z nejznámějších letadel 1. světové války jako letoun ''Rudého barona'', německého [[Letecké eso|stíhacího esa]] [[Manfred von Richthofen|Manfreda von Richthofena]]. == Vývoj == V dubnu roku [[1917]] představila [[Royal Naval Air Service]] (RNAS) svůj [[Sopwith Triplane]]. Nasazení tohoto letounu bylo překvapením a rychle prokázal své lepší kvality a převahu nad tehdejšími německými stíhačkami [[Albatros Flugzeugwerke|Albatros]] nebo [[Halberstadt]]. Brzy se tak němečtí piloti začali dožadovat vlastního trojplošníku. Ne méně než 11 německých výrobců letadel, včetně továren Albatros, [[Pfalz]], [[AEG]], [[DFW]], [[Schütte-Lanz]] a [[Euler (letecký výrobce)|Euler]] reagovalo s novým návrhem trojplošníku. Většina návrhů však zůstala ve vývojových fázích a realizace v limitované výrobní sérii se dočkal pouze typ [[Pfalz Dr. I]]. [[Soubor:Fokker_Dr1_on_the_ground.jpg|left|thumb|Fokker Dr.I]] Fokker byl tehdy ve svízelné situaci, nové [[Dvouplošník|dvouplošníky]] [[Fokker D.II|D.II]] a [[Fokker D.III|D.III]] se příliš nepovedly a proto se ihned chopil příležitosti. Rozhodl se zúročit zkušenosti z období spolupráce s [[Hugo Junkers]]em, který prosazoval samonosné celokovové konstrukce namísto lesu drátů hodně používaných při konstrukci tehdejších letadel. Na výzvu odpověděl typem V.3, malým trojplošníkem poháněným [[Rotační motor|rotačním motorem]], který měl rám trupu z ocelových trubek a silná dřevěná [[Samonosné křídlo|samonosná křídla]]. Dosavadní používané tenké profily křídel nahradil profilem o takové tloušťce, že dostatečně silná vnitřní konstrukce nepotřebovala vyztužení dráty. Fokker však shledal na typu V.3 několik nedostatků, zejména velké síly v řízení. Místo toho aby tento prototyp předložil k typovým testům, Fokker vyrobil nový upravený prototyp V.4. Nejpozoruhodnější změnou bylo rohové vyvážení [[Křidélko|křidélek]] a [[Výškové kormidlo|výškových kormidel]], stejně jako větší rozpětí křídel. Letoun měl také aerodynamické vzpěry křídel, které sice nebyly důležité z pevnostního hlediska, nicméně minimalizovaly jejich prohýbání. V.4 dokázal být velmi dobře manévrovatelný a o hodně lepší než prototypy nabídnuté jinými výrobci. Síly do řízení křidélek byly nízké, i když samotné křidélka ne moc efektivní. Řízení [[Směrové kormidlo|směrového]] a výškového kormidla bylo snadné a účinné. Rychlé zatáčky, především díky rotačnímu motoru doprava, byly usnadněny větší směrovou nestabilitou. Stoupání letounu bylo mimořádné, ale střemhlavý let pomalý a charkteristiky bezmotorového letu nevalné. Po typových testech okamžitě následovala objednávka výroby. Prototyp V.4 byl záměrně zničen při statických testech a dva předsériové exempláře označené '''F.I''' byly armádě dodány v polovině srpna roku 1917. Byly to jediné dva stroje, které měly toto značení. Další stroje, které se začaly vyrábět od října téhož roku se již označovaly jako typ '''Dr.I'''. == Na frontě == Stroje F.I (103/17 a 102/17) byly dodány dvěma německým stíhacím esům [[Verner Voss|Verneru Vossovi]] a Manfredu von Richthofenovi [[28. srpen|28. srpna]] [[1917]] do [[Marke]] v [[Belgie|Belgii]]. Trojplošník č.&nbsp;102/17 byl sestřelen [[15. září]] když v kokpitu letounu seděl [[Kurt Wolff]] a druhý stroj s č.&nbsp;103/17, pilotovaný Wernerem Vossem byl sestřelen [[23. září]]. Trojplošníky také předvedly typické nevýhody. Byly výrazně pomalejší než tehdejší nepřátelské stíhací letouny v letové hladině i ve střemhlavém letu. Byly podstatně pomalejší než tehdejší stíhačky Albatros nebo Pfalz, které měly původně nahradit. Díky motorům [[Oberursel Ur.II|Oberursel UR.II]] s nízkým kompresním poměrem (kopie rotačního motoru [[Le Rhône 9J]]) klesal výkon ve vysokých výškách. Jak válka pokračovala, nedostatek ricinového oleje činil provoz rotačních motorů čím dál obtížnějším. Nízká kvalita německého náhradního maziva známého jako ''Voltol'' měla za důsledek časté selhání motoru, zejména během léta [[1918]]. Ke konci října 1917 byli zabiti poručíci [[Heinrich Gontermann]] a [[Günther Pastor]] když se křídla jejich trojplošníků zhroutila za letu. Trojplošníky měly zákaz letu a bylo zahájeno vyšetřování příčiny. [[Idflieg]] usoudil, že výrobní vady, nekvalitní materiál a nedostatečná nepromokavost potahů měly za důsledek rospadnutí žeber křídla a ulomení křidélek. [[Soubor:RoteBaron.JPG|thumb|Replika Fokkeru Dr.I na výstavě [[Berlin Air Show|ILA 2006]]]] Zlepšením kvality kontroly výroby, obzvláště lakování nosníků a žeber křídel pro zamezení navlhnutí, byl problém do určité míry vyřešen. Vyrobené trojplošníky opravil Fokker na své náklady. Idflieg umožnil návrat trojplošníků do služeb armády v listopadu 1917 a výroba byla obnovena na začátku prosince, ačkoli problémy s horním křídlem pokračovaly. V březnu 1918 se vážně zranil [[Lothar von Richthofen]] po havárii při přistání poté, když se za letu zhroutilo horní křídlo jeho letounu. Poválečné přezkoumání ukázalo, že nejen výrobní problémy byly důvodem samovolných mechanických poškození. V roce [[1929]] výzkum [[NACA]] prokázal, že horní křídlo neslo 2,55 krát větší zatížení než křídlo pod ním, ačkoli byly dimenzovány na srovnatelné zatížení. Problémy s trojplošníkem měly za důsledek zrušení všech větších objednávek. Výroba byla ukončena v květnu 1918 když bylo vyrobeno celkem 320 kusů letadel. Jakmile byl do služeb letectva dodán typ [[Fokker D.VII]], dosluhující trojplošníky byly staženy z fronty a přeloženy k domácím obranným jednotkám. == Po válce == Jeden z trojplošníků č. 152/17 (W.Nr. 1864) Manfreda von Richthofena se stal ozdobou nového německého muzea v [[Berlín]]ě. Během [[Druhá světová válka|2.&nbsp;světové&nbsp;války]] byl evakuován do [[Polsko|Polska]] k úschově. Jeho následující osud je neznámý, ale předpokládá se, že byl zničen ke konci války. Do dnešního dne se nezachoval jediný autentický exemplář. == Varianty == *V.3 - První prototyp *V.4 - První výrobní prototype *V.5 - Vybaven motorem [[Goebel|Goebel Goe.III]] *V.6 - Větší verze s motorem [[Mercedes D.II]] *V.7 - Vybaven motorem [[Siemens-Halske|Siemens-Halske Sh.III]] *[[Fokker V.8|V.8]] - Pětiplošník (tři nosné plochy blízko nosu, další dvě za kokpitem), varianta V.6 *V.10 - Vybaven motorem [[Oberursel Ur.II|Oberursel UR.III]] == Ve službách států == *[[Německo]] == Specifikace (Dr.I) == [[Soubor:Fokker_dr1_silhouette.PNG|right|thumb|Třípohledová silueta Fokkeru Dr.I]] === Technické údaje === * '''Posádka:''' 1 pilot * '''Délka:''' 5,77 m * '''Rozpětí:''' 7,20 m * '''Výška:''' 2,95 m * '''Plocha křídel:''' 18,70 m&sup2; * '''Plošné zatížení:''' kg/m&sup2; * '''Prázdná hmotnost:''' 406 kg * '''Vzletová hmotnost :''' 586 kg * '''Pohonná jednotka:''' 1x 9válcový [[rotační motor]] [[Oberursel Ur.II|Oberursel UR.II]] * '''Výkon pohonné jednotky:''' 110 k (82 kW) === Výkony === * '''Maximální rychlost:''' 185 km/h * '''Pádová rychlost:''' 72 km/h * '''Dolet:''' 300 km * '''Dostup:''' 6100 m * '''Stoupavost:''' 5,7 m/s * '''Poměr výkon/hmotnost:''' kW/kg === Výzbroj === * 2x [[synchronizovaný kulomet]] [[Maschinengewehr 08|Spandau MG 08/15]] ráže 7,92 mm {{Německé vojenské letouny první světové války}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Německá stíhací letadla]] [[Kategorie:Letadla Fokker|Dr.I]]

Návrat na stránku „Fokker Dr.I“.