Erich Hartmann

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

'''Erich Alfred „Bubi“ Hartmann''' (* [[19. duben|19. dubna]] [[1922]], [[Weissach]] u [[Stuttgart]]u, † [[20. září]] [[1993]], [[Weil im Schönbuch]]), přezdívaný přáteli ''Blonďatý rytíř'' a nepřítelem ''Černý ďábel'', byl [[Německo|německý]] nejúspěšnější stíhací pilot ([[letecké eso]]) celé historie vzdušných bojů. Během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] ve službách [[Luftwaffe]] sestřelil 352 letadel nepřítele (345 z toho létalo v [[rudá armáda|Rudé armádě]]) během 825 vzdušných soubojů. Kvůli poškození svého stroje byl čtrnáctkrát přinucen [[nouzové přistání|nouzově přistát]]. == Mládí == Hartmann se narodil v městě [[Weissach]] v [[Bádensko-Württembersko|Württembersku]]. Většinu svého dětství prožil na [[Dálný východ|Dálném východě]], protože jeho otec pracoval v [[Čína|Číně]] jako lékař. Vrátil se do Německa v roce [[1928]]. Později, jako mnoho jiných mladých lidí, se zapojil do výcvikového programu letů s [[kluzák]]y, na které ve čtrnácti letech získal pilotní průkaz. Celý program byl především určen pro začínající piloty Luftwaffe, pod záštitou [[Hitlerjugend]]. Letecký průkaz na letadla získal v roce [[1939]] a koncem roku [[1940]] jako dobrovolník se začal vzdělávat ve škole pro důstojníky – ''Luftkriegsschule II''. == Kariéra v [[Luftwaffe]] == Po absolvování provedl první samostatný let [[24. březen|24. března]] [[1941]] po 73 nalétaných hodinách. Při tomto svém prvním letu hrubě porušil letecké předpisy a udělal několik nepovolených manévrů. Za tuto opovážlivost byl potrestán tím, že nemohl létat, nicméně jeho letoun byl druhý den sestřelen s jiným pilotem. Navíc byla zjištěna porucha a Erich Hartmann mohl zahynout jako zcela neznámý, mladý a nezkušený pilot [[Luftwaffe]]. Ve dvaceti letech byl povýšen do [[hodnost]]i [[poručík]]. V září [[1942]] byl přidělen k [[Jagdgeschwader 52]]. JG 52 byla rozmístěna v oblasti [[Kavkaz]]u na [[Východní fronta 1941-1945|východní frontě]] v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] a měla k dispozici [[letoun]]y [[Messerschmitt Bf 109|Messerschmitt Bf-109G]]. Po nástupu umístili Hartmanna ''pod vedení'' zkušeného [[Alfred Grislawski|A. Grislawskiho]]. Po několika náročných dnech cvičných letů a simulace vzdušného boje, Grislawski uznal, že ačkoliv se Hartmann musí ještě hodně učit, zejména v taktice vzdušného boje, je velmi nadaným pilotem. == V boji == Poté ''Bubi'' přešel k 7. letce JG 52 kde sloužil s esem Luftwaffe [[Walter Krupinsky|Waltrem Krupinskym]], se kterým se spřátelil. První sovětské letadlo [[Iljušin Il-2|Il-2]], sestřelil [[7. listopad]]u [[1942]]. Do konce roku přidal jen jediný úspěch. [[7. červenec|7. července]] [[1943]] zničil sedm letadel během jediného dne, v průběhu masivních leteckých bojů v rámci [[Bitva v Kurském oblouku|bitvy v Kurském oblouku]]. Do srpna 1943 dosáhl padesátého vítězství a v tomto měsíci dalších 48. Po svém devadesátém vítězství byl donucen přistát s poškozeným strojem a zajat, ale uprchl a přes [[Válečná fronta|frontu]] se vrátil do německých linií. V září byl přeřazen na funkci velitele 9. letky JG 52. V říjnu zneškodnil 33 nepřátelských letadel. Po 148. úspěchu byl 29. října vyznamenán [[Rytířský kříž|Rytířským křížem]]. Do konce roku vzrostl počet jeho vítězství na 159. ''Dubové ratolesti'' k Rytířskému kříži získal [[2. březen|2. března]] [[1944]]. V roce [[1944]] Hartmann pokračoval v ještě rychlejším tempu. Jeho velkolepé úspěchy ve vzdušných soubojích byly sledovány i na velitelství [[Luftwaffe]] s jistou dávkou nedůvěry; jeho zásahy však byly nezřídka potvrzeny dvoj až trojnásobně a také byly pod dohledem pozorovatele létajícího v jeho letce. V březnu dosáhl 202 vítězství. Sovětské velitelství ''na jeho hlavu'' dokonce vypsalo vysokou odměnu. [[4. červenec|4. července]] 1944 získal ''meče'' k Rytířskému kříži. Díky tomu, že Hartmann měl černě natřený vrtulový kužel a jeho stroj byl lehce identifikovatelný, se mnoho letců nepřítele zdráhalo začít bojovat. Také díky tomu byli k Hartmannovi přidělováni nováčkové, protože létali v relativním bezpečí. Hartmann dosáhl 300. vítězství [[24. srpen|24. srpna]], když v tomto dni sestřelil 11 letadel. Po dosažení ''třístovky'' však následoval zákaz bojových letů od samotného [[Hermann Göring|Hermanna Göringa]], který se obával špatného vlivu na německou morálku, pokud by oslavovaný ''hrdina'' zahynul. Ale Hartmann dosáhl toho, že se mohl vrátit do bojů. Za získání více než 300 sestřelů mu byly (jako jednomu z 27 německých vojáků) uděleny ''diamanty'' k jeho Rytířskému kříži. V průběhu jediného roku – 1944 zaznamenal 172 vítězství, což je dodnes nepřekonaný rekord. V červnu tohoto roku také sestřelil jedno [[Letectvo Spojených států|americké]] letadlo [[P-51 Mustang]] nad [[Rumunsko|Rumunskem]] (starší zdroje mu připisují v tomto období čtyři Mustangy), ale příští měsíc jej jiné Mustangy pronásledovaly tak dlouho, až mu docházelo palivo a musel nouzově přistát. Na začátku roku [[1945]] byl Hartmann přizván [[generál]]em [[Adolf Galland|Gallandem]], aby se připojil k jednotkám používajícím nový proudový letoun [[Messerschmitt Me 262]] . Nabídku však odmítl, protože chtěl zůstat u JG 52, kde působil ve funkci velitele 1. skupiny až do konce války. Během dopoledne [[8. květen|8. května]] [[1945]] sestřelil v souboji nad [[Brno|Brnem]] svůj 352. letoun. Toto vítězství je některými vojenskými historiky považováno za poslední německé letecké vítězství druhé světové války, ale dalšího sestřelu dosáhl později během tohoto dne pilot [[Me 262]] z [[JG 7]] nad [[Krušné hory|Krušnými horami]]. Hartmannova jednotka se po pochodu směrem na [[Strakonice]] vzdala americké 90. pěší divizi. Hartmann nalétal 1404 bojových letů, během kterých prošel 825 souboji, při ztrátě 14 strojů z důvodu poškození a nouzových přistání. Jednou byl donucen užít [[padák]] a také nebyl v pravém slova smyslu sestřelen. Soupis jeho úspěchů zahrnuje 200 různých jednomotorových strojů sovětské konstrukce, více než 80 americké kontrukce (například [[P-39 Airacobra]]), 15 bitevníků [[Iljušin]] [[Iljušin Il-2|Il-2]] a 10 dvoumotorových středních [[bombardér]]ů. Hartmann často prohlašoval, že je mnohem víc hrdý na skutečnost, že nikdy neztratil v boji svou ''dvojku'', než na vysoký počet sestřelů. == Po válce == Po zajetí předala [[Armáda Spojených států|americká armáda]] (podle dohod z [[Jaltská konference|Jalty]], které určovaly, že mají být vydáni všichni vojáci přímo bojující proti SSSR) Hartmanna, jeho jednotku s piloty i pozemním personálem do [[zajatecký tábor|zajateckého tábora]] v Sovětském svazu. Toto předání proběhlo na území ČSR a to u Písku, kde byli Němci internováni v zajateckém táboře. Hartmann byl transportován do zajateckého tábora za Ural, kde byl pod nátlakem NKVD, spolupráci s ní se nepodvolil. Hartmann byl obviněn z válečných zločinů (přesněji z úmyslného zabíjení civilistů) a odsouzen na 25 let. Obzvláště na počátku zajetí byl vystaven krutému mučení a pobytům v tmavé ''samotce''. Navzdory mučení a ponižování své údajné zločiny nikdy nepřiznal a nenechal se zlomit. Sovětští představitelé se také neúspěšně pokoušeli získat Hartmanna na svoji stranu. Nabízeli mu i vysoký post v nově budovaném letectvu [[Německá demokratická republika|východního Německa]]. Během zajetí zemřel ve věku tří let Hartmannův syn, kterého nikdy neviděl. Po více než deseti letech strávených v zajetí na [[Sibiř]]i byl v roce [[1955]] mezi posledními zajatci [[repatriace|repatriovanými]] do Západního Německa. Zde se opět setkal se svou ženou. Rok po návratu se stal důstojníkem západoněmeckého letectva. Později velel první jednotce vybavené americkými proudovými letouny [[F-104 Starfighter|Lockheed F-104 Starfighter]] – ''Jagdgeschwader 71 „Richthofen“''. Několikrát se účastnil leteckého výcviku ve Spojených státech. Do výslužby odešel v roce [[1970]]. Erich Hartmann zemřel ve věku 71 let [[20. září]] [[1993]]. [[Rusko]] plně rehabilitovalo Ericha Hartmanna v lednu [[1997]] a potvrdilo také, že podmínky procesu i rozsudek samotný byl nezákonný. === Reference === * ''The Blond Knight of Germany'' autoři Raymond F. Toliver a Trevor J. Constable, nakladatelství McGraw-Hill, [[1986]]. ISBN 0-8306-8189-2 == Externí odkazy == * [http://www.acesofww2.com/germany/aces/Hartmann.htm Životopis s fotografiemi (anglicky)] * [http://www.luftwaffe.cz/hartmann.html Životopis včetně dosud nejúplnějšího seznamu Hartmannových vítězství (anglicky)] {{Flickr|Erich+Hartmann}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Osobnosti druhé světové války|Hartmann, Erich]] [[Kategorie:Němečtí stíhací piloti|Hartmann, Erich]] [[Kategorie:Letecká esa|Hartmann, Erich]]

Návrat na stránku „Erich Hartmann“.