Elektrická dráha Tábor - Bechyně

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

[[Soubor:E 426.JPG|thumb|240px|Vlak s lokomotivou E 426.001 v [[Tábor|Táboře]]]] [[Soubor:EM 400.jpg|thumb|240px|Původní elektrický vůz řady EM 400.0 na výstavě v Ústí nad Labem]] [[Soubor:Nádraží Tábor--Bechyně.jpg|thumb|240px|Nástupiště (uprostřed snímku sloupek z r. 1903) elektrické dráhy v Táboře (před nádražím ČD)]] [[Soubor:Nádraží Bechyně.jpg|thumb|240px|Nádraží tratě č. 202 v Bechyni (rok 2006)]] '''Elektrická dráha [[Tábor (město)|Tábor]] – [[Bechyně]]''' (též '''Bechyňská dráha''', '''Bechyňka''', '''Elinka''', nyní '''trať 202''') byla první elektrifikovanou tratí v Česku, kterou neřadíme mezi [[tramvajová dráha|tramvajové]], ale mezi [[železniční dráha|železniční dráhy]]. V provozu je od [[20. červen|20. června]] [[1903]]. Její&nbsp;délka&nbsp;je 24 km. Je napájena ojedinělým systémem stejnosměrného napětí 1500 V, trať má normální [[Rozchod kolejí|rozchod]] 1435 mm. == Historie == === Původní záměry === Roku 1889 vídeňské ministerstvo železnic zamítlo projekt železnice z [[Vodňany|Vodňan]] přes [[Týn nad Vltavou]], [[Bechyně|Bechyni]], [[Tábor (město)|Tábor]] a [[Vlašim]] do [[Kutná Hora|Kutné Hory]]. Poté vzniklo družstvo, které neúspěšně prosazovalo alespoň část z Vodňan do Tábora. Přízně zemských úřadů dosáhlo až nové ''Družstvo bechyňské dráhy'', v jehož čele stál bechyňský starosta Hynek Daniel. Z původně zamýšlené trasy však nakonec byl realizován jen úsek z Tábora do Bechyně. V roce 1896 [[sněm království českého]] převzal záruku za stavbu dráhy. Původní projekt parostrojní dráhy s maximálním sklonem 25&nbsp;‰ zpracovávala Technická kancelář Köhler a Raynal v Praze. === Rozhodnutí o elektrické trakci === Elektrická trakce byla v té době v počínajícím rozmachu. První, krátkou a jednoduchou elektrickou dráhu předvedla firma Siemens & Halske na průmyslové výstavbě v Berlíně roku 1879. V Česku první elektrickou dráhu zřídil [[František Křižík]] roku 1891 [[Elektrická dráha na Letné v Praze|na Letné v Praze]], od roku 1895 byly otevírány první městské sítě v dalších městech a městských aglomeracích v Česku. Roku 1902 [[Kálmán Kandó]] elektrifikoval železniční trať údolím [[Valtellina]] v [[Itálie|italské]][[Lombardie|Lombardii]].<ref>S. Káldy: [http://home.tiscali.cz/cz399521/kando/index.htm Kálmán Kandó], 28. 9. 2004</ref><ref>Gyula Radnai: [http://home.tiscali.cz/cz399521/kando/valtellina.htm Elektrifikace valtellinské dráhy] (orig. [http://www.termeszetvilaga.hu/tv2002/tv0210/radnai.html A Valtellina-vasút villamosítása])</ref> Ještě před stavbou bechyňské dráhy František Křižík testoval elektrický pohon pomocí akumulátorů ve voze na [[Trať 210|lokální železniční trati Praha – Dobříš]] (povoleno 16. listopadu 1897). Bechyňská dráha byla první železniční dráhou ve střední Evropě, která byla od počátku stavěna i provozována jako elektrická. Na podnět vládního rady Marka, který přesvědčoval koncesionáře o výhodách elektrických drah, ''Družstvo bechyňské dráhy'' o svatodušních svátcích roku 1898 zahájilo jednání s firmou František Křižík. Ta úřady přesvědčila, že vyhrazení dráhy jen pro elektrický provoz zlevní stavbu i vozidla, usnadní práce a umožní větší počet zastávek. === Výstavba === [[29. prosince]] 1900 bylo povoleno vypracování projektu dráhy pro elektrický pohon. [[4. září]] [[1901]] bylo vydáno stavební povolení. [[19. dubna]] [[1902]] byla udělena koncese pro stavbu a provoz dráhy s termínem zahájení provozu do konce roku [[1904]], Zemský výbor však lhůtu zkrátil do [[1. června]] [[1903]]. Stavbu traťového spodku a svršku prováděla firma J. Kubíček a spol. z [[Královské Vinohrady|Královských Vinohrad]], železné konstrukce dodala firma bratří Prášilů z [[Libeň|Libně]]. První zkušební jízda proběhla [[1. června]] [[1903]], 10. června 1903 proběhla zátěžová zkouška [[Železniční most v Táboře|železničního mostu v Táboře]], pravidelný provoz byl slavnostně, za účasti místodržitele království, předsedy zemského výboru i nejvyššího maršálka království, zahájen [[21. června]] [[1903]]. Nejvyšší sklon trati byl 41 ‰ (koncese stanovila maximální sklon 35 ‰) a nejmenší poloměr oblouku 125 m (bez úlev by musel být poloměr minimálně 180 m). Maximální rychlost byla stanovena na 25 km/hod., v obloucích na 15 km/hod. Původní jízdní doba byla podle druhu vlaku 1.08 nebo 1.15 hod. Trať v Bechyni původně končila na levém břehu [[Lužnice]]. Roku [[1928]] byla po nově otevřeném [[Bechyňský most|bechyňském mostu]] prodloužena až do města, čímž se délka trati prodloužila z 23 na 24 kilometrů. Původní úsek ke starému nádraží se změnil ve vlečku a staré nádraží slouží dodnes jako nákladiště dřeva. === Novodobý vývoj === V roce [[1953]] byla u Sudoměře vybudována vlečka Dolina k vojenskému letišti u Bechyně. Od jízdního řádu 1953/54 byla na trati zastavena osobní doprava (později byla znovu obnovena), nákladní doprava naopak nabývala na intenzitě. Po zrušení vojenského letiště byla trať zrekonstruována na traťovou rychlost 50 km/h. Na trati jsou pořádány pravidelné nostalgické jízdy historickým elektrickým vozem. == Napájecí systém == [[Železniční napájecí systém|Napájecí systém]] navrhovali konstruktéři [[František Křižík|Křižík]], [[Vladimír List|List]] a [[Karel Rosa|Rosa]]. Původní systém byl třívodičový, 2x 700 V stejnosměrného napětí, přičemž středním vodičem byla kolejnice, zatímco nad kolejemi vedly souběžně dva trolejové vodiče s opačnými póly napájení, vzdálené od sebe 1,2 metru. Trolejové vodiče byly zavěšeny svorkami na [[amberit]]ových [[izolátor]]ech na drátových převěsech mezi dřevěnými sloupy, prosté a nenapínané. Podélná vzdálenost závěsných bran byla 16 až 20 metrů. Třívodičové stejnosměrné napájecí systémy, avšak s nižším napětím, byly v té době již v [[Olomouc]]i a [[Bratislava|Bratislavě]]. Elektrickou energii vyráběla elektrárna v [[Tábor|Táboře]] (umístěná u [[Lužnice]] 1,2 km od začátku tratě) pomocí 3 dynam poháněných parními stroji. Zálohově byla dodávka jištěna sadou akumulátorů. Elektrárna dodávala energii i pro souběžně zřizované [[veřejné osvětlení]] města Tábora. Bližší polovina tratě byla napájena přímo, k začátku druhého úseku u Malšic bylo z elektrárny vedeno samostatné dvoupólové vedení, to však bylo roku 1914 sejmuto z důvodu válečného nedostatku materiálu. V roce 1929 byla táborská elektrárna propojena s celostátní rozvodnou sítí. V roce [[1938]] bylo při rekonstrukci napájení změněno na dvojvodičové o napětí 1500 V a trolej byla zavěšena na ocelové sloupy. == Vozidla == [[Soubor:E 423.jpg|thumb|240px|Muzeální lokomotiva E 423.001 na výstavě v Ústí nad Labem]] [[Soubor:kapesnich_Bobina.jpg|thumb|240px|Muzeální lokomotiva E 422.001 v Bechyni]] Původně dopravu zajišťovaly dva elektrické motorové vozy od [[smíchov]]ské firmy [[Ringhoffer]], elektrovýzbroj dodala [[karlín]]ská firma Křižík (motory navrhoval [[Fischer-Hinnen]]). Třetí vůz byl dodán roku 1905, čtvrtý vůz 1908. Od roku 1905 byly tyto vozy označeny M 400 (nové označení 401). Nejnovější vůz roku 1939 vyhořel a proto byl přestavěn na přípojný a 29. dubna 1941 byl nahrazen elektrickým vozem M 410 od firem Škoda Plzeň a Královopolská Brno. Tažné vozy měly původně (do roku 1938) dva [[Sběrač proudu|sběrače]] vedle sebe, nejprve obloukové, později speciální úzké [[pantograf]]ové. Vůz s pořadovým číslem 003 se dosud zachoval jako muzejní exponát. Vozy s pořadovými čísly 002 a 003 byly vyřazeny v roce 1956. Vůz z číslem 001 byl roku 1971 podroben opravě roku 1973 zrušen. Vůz M 410 byl vyřazen a sešrotován v roce 1973. Motorový vůz měl oddělení 2. třídy pro 10 cestujících a oddělení 3. třídy pro 30 cestujících. V roce 1931 Škoda Plzeň první dva vozy zrekonstruovala a zmodernizovala, roku 1938 byl zrekonstruován i třetí elektrický vůz. Později byly na tuto a vyšebrodskou trať dodány 2 elektrické lokomotivy řady E 423.0 (nové označení 102), z nichž první se dochovala jako muzejní exponát, 4 elektrické lokomotivy E 436.0 (nové označení 103, jedna se dochovala jako muzejní exponát), 4 lokomotivy E422.0 (odvozena od „[[Bobina|bobin]]“, nové označení 100) a 6 lokomotiv E 426.0 (nové označení 113). == Trasa == Na trati jsou tyto stanice a zastávky: * [[Tábor]] * [[Horky (Tábor)|Horky u Tábora]] * [[Slapy (okres Tábor)|Slapy]] * [[Libějice]] * [[Malšice]] * [[Čenkov (Malšice)|Čenkov u Malšic]] * [[Třebelice]] * [[Všechlapy (Malšice)|Všechlapy]] * [[Bechyňská Smoleč]] * (odbočka Dolina letiště) * [[Sudoměřice u Bechyně]] * [[Bežerovice]] * Bechyně zastávka ** na dnešní vlečce: Staré nádraží (dnes nákladiště) * [[Bechyně]] Z tratě odbočují tři vlečky: Dolina letiště, Staré nádraží a Keramička. Prodej jízdenek je zajišťován pouze v koncových stanicích, Bechyně a Tábor. == Související články == * [[František Křižík]] * [[Železniční most v Táboře]] * [[Bechyňský most]] * [[Elektrická dráha na Letné v Praze]] * [[Elektrická dráha Praha - Libeň - Vysočany|Elektrická dráha Praha – Libeň – Vysočany]] * [[Elektrická dráha Rybník - Lipno|Elektrická dráha Rybník – Lipno]] ([[Vyšebrodská elektrická dráha]]) * [[Šumavské elektrické dráhy]] == Reference == <references/> == Externí odkazy == * František Křižík: ''[http://bechynka.wz.cz/bch100/krizik1903/ Elektrický pohon na železnicích. Místní dráha z Tábora do Bechyně].'', vlastním nákladem, [[Karlín]], [[1903]] * [http://sechtl-vosecek.ucw.cz/en/noviny/bechyne.html z Tábora do Bechyně – K zahajovací jízdě na elektrické dráze], Týdeník Tábor, 1903 * [http://bechynka.wz.cz/ Bechyňka] * [http://fira.hyperlink.cz/krizik.htm Klub Křižík – Klub přátel elektrické dráhy Tábor – Bechyně] ** [http://www.zelpage.cz/spolek/klub-pratel-elektricke-drahy-tabor---bechyne.html Klub přátel elektrické dráhy Tábor - Bechyně - Kalendář železničních akcí], ŽelPage.cz * [http://www.mestobechyne.cz/pametihodnosti/historicka-zeleznice/elinka-elektricka-draha-tabor-bechyne.html Elinka, elektrická dráha Tábor – Bechyně], web města Bechyně * [http://www.tabor.cz/cs/turista/historie-a-pamatky/tipy-na-vylety/elektricka-draha-frantiska-krizika---technicka-pamatka.html Elektrická dráha Františka Křižíka – technická památka], web města Tábor * Daniel Brabenec, Richard Lužný: [http://spz.logout.cz/trate/bechynka.html Elektrická dráha Tábor – Bechyně], spz.logout.cz * [http://www.sweb.cz/federacestrojvudcu/11.htm Ještě k činnosti Klubu přátel elektrické dráhy Františka Křižíka Tábor - Bechyně], Zájmy strojvůdce, Federace strojvůdců České republiky, 2002 {{commonscat|Railway line 202 (Czech Republic)|Railway line Tábor - Bechyně}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Okres Tábor]] [[Kategorie:Okres České Budějovice]] [[Kategorie:Železniční tratě v Česku|Tábor - Bechyně]] [[Kategorie:Doprava v Jihočeském kraji]] [[Kategorie:Doprava v Táboře]]

Návrat na stránku „Elektrická dráha Tábor - Bechyně“.