Československý odboj (1939-1945)

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

[[Soubor:Krypta-pamatnik.jpg|thumb|Památník parašutistům, kteří provedli atentát na R. Heidricha]] [[Soubor:Czech resistance memorial.jpg|thumb|Památník na budově [[Petschkův palác|Petschkova paláce]], uctívající památku umučených obětí okupace]] '''Československý odboj (1939-1945)''' bylo [[odboj během druhé světové války|odbojové hnutí]], které se začalo formovat bezprostředně po [[Německá okupace Čech a Moravy|německé okupaci Čech a Moravy]] a založení [[Slovenský stát|Slovenského státu]] v březnu [[1939]] a skončil s porážkou [[Nacistické Německo|nacistického Německa]] a osvobozením posledních částí [[Československo|Československa]] v roce [[1945]]. Dělí se na „'''domácí'''“ (působící na území [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu Čechy a Morava]] a [[Slovenská republika (1939-1945)|Slovenského státu]] před jeho osvobozením Spojenci) a „'''zahraniční'''“ (působící v zahraničí). Domácí odboj se dělí na „'''komunistický'''“ (k největší aktivizaci došlo až v roce [[1941]]) a „'''demokratický'''“. Zahraniční odboj pak je dělen na „'''východní'''“ ([[1. československý armádní sbor]], [[1. československá smíšená letecká divize v SSSR]]) a „'''západní'''“ ([[Československé pozemní jednotky na Západě 1939-1945|československé vojenské pozemní jednotky na Západě]], [[československé perutě v RAF]]), podle zaměření se potom dělí na politický a vojenský. Zmíněná rozdělení však nemohou být brána jako definitivní, neboť jedinci z řad [[komunismus|komunistů]] se přidávali v rozporu s oficiální linií strany k [[odboj]]i proti [[nacismus|nacismu]] již v roce [[1939]] a někteří příslušníci zahraničního odboje válčili na obou frontách. V době komunistického [[Československo|Československa]] byl význam západního a demokratického odboje minimalizován a jeho účastníci pronásledováni a vězněni. Význam komunistického a části východního odboje byl oproti tomu zveličován (např. tvrzeními, že komunisté vzdorovali nacistické okupaci od počátku), přesto byla v období 50. let i řada účastníků východního odboje vězněna. == Zahraniční odboj == Od jarních měsíců roku [[1939]] odešlo mnoho (zejména mladých) lidí do zahraničí, aby mohli bojovat proti [[Německo|Německu]]. 17. října&nbsp;1939 vznikl v [[Paříž]]i Československý národní výbor v čele s [[Edvard Beneš|Edvardem Benešem]], který se stal reprezentantem československé emigrace. Beneš se snažil, aby demokratické státy anulovaly [[Mnichovská dohoda|Mnichovskou dohodu]]. Po pádu [[Francie]] se přesunul do [[Londýn]]a, kde vznikla [[prozatímní státní zřízení|československá exilová vláda]]. V čele exilové vlády stál prezident, jímž byl [[Edvard Beneš]], předsedou vlády byl monsignor [[Jan Šrámek]], dále byla zřízena státní rada, ve funkci parlamentu. Tyto orgány byly již v roce [[1940]] uznány prozatímně, roku [[1942]] hlavními velmocemi definitivně, přičemž byly odvolány podpisy [[Francie]] a [[Spojené království|Velké Británie]] pod [[Mnichovská dohoda|Mnichovskou dohodou]]. Londýnské československé ministerstvo národní obrany provádělo řídící a organizační činnost jednak ve vztahu k odboji v [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátu]], jednak zastřešovalo zahraniční bojová uskupení československých vojenských jednotek. Komunistické zahraniční centrum odboje sídlilo v [[Moskva|Moskvě]]. V jeho čele stáli Klement Gottwald, [[Rudolf Slánský]], [[Ján Šverma]] a [[Václav Kopecký]]. Až do přepadení [[Sovětský svaz|SSSR]] nacistickým Německem byla tato skupina spíše v exilu, protože [[Stalin]] i [[Kominterna]] považovali střetnutí evropských států za válku [[Imperialismus|imperialistickou]] a odmítali jakoukoliv podporou odboje proti [[Nacistické Německo|Německu]].<ref>Luža R., V Hitlerově objetí, str. 55</ref> Od druhé poloviny roku [[1941]] však došlo k její aktivizaci, přičemž plnila podobné úkoly, jako londýnská vláda, avšak její zaměření bylo na československé jednotky v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] a na československý domácí komunistický odboj proti okupaci. == Domácí odboj == [[Soubor:General Masin.jpg|thumb|Generál [[Josef Mašín]], aktér čs. domácího odboje]] === Protektorát Čechy a Morava === Součástí domácího odboje bylo několik odbojových skupin. Již krátce po [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohodě]] se začala vytvářet odbojová skupina [[Politické ústředí]], která vycházela z toho, že dříve či později bude okupován i zbytek [[Československo|Československa]]. Další skupinou byl [[Petiční výbor Věrni zůstaneme]] (PVVZ), který byl pokračováním Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku z poloviny třicátých let a navazoval na petiční akci Věrni zůstaneme z května [[1938]] v době první mobilizace. Organizace byla složena z významných osobností a sympatizantů levice ze sociální demokracie a národních socialistů. Bývalí českoslovenští vojáci založili v březnu [[1939]] [[Obrana národa|Obranu národa]]. Na počátku roku 1940 bylo vytvořeno [[Ústřední vedení odboje domácího]], které si vytyčilo za úkol sjednocení domácího odboje a koordinaci akcí. Dále byly založeny skupiny Přípravný revoluční národní výbor, [[Rada tří]], Zpravodajská brigáda, Sokolská revoluční rada a mnoho menších odbojových hnutí s regionálním významem. Po přepadení [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] v červnu [[1941]] se aktivizoval i komunistický odboj, který již od srpna roku [[1939]] vydával ilegální [[Rudé právo]]. V létě 1941 bylo vytvořeno II. ilegální vedení [[Komunistická strana Československa|KSČ]] v čele se Zikou. Na [[Morava|Moravě]] vzniklo zemské vedení [[KSČ]], které vydávalo ilegální noviny Hlasy z podzemí, od října roku [[1942]] Moravskou rovnost. Ilegální noviny a časopisy, mezi něž patřil Český kurýr, V boj, Detektivky a další vydávaly všechny složky odboje. Domácí odboj organizoval a prováděl všechny formy odporu proti německé okupační moci, přičemž byl několikrát oslaben zásahem německých bezpečnostních složek, průnikem konfidentů [[Gestapo|Gestapa]] či vyhlášením stanného práva a s ním spojeného teroru. Politické cíle demokratického odboje po skončení války se lišily v podstatě jen v míře důraznosti. Nikdo se nechtěl vrátit k systému parlamentní demokracie první republiky, aniž by odmítaly Masarykovské principy. Šlo zejména o myšlenku obnovy původních hranic Československa, vládu národní fronty bez opozice, bezpečnostní napojení na [[Sovětský svaz]], vyhnání části kolaborujících nebo všech českých Němců, levicová sociální orientace.<ref>PITHART Petr, DIENSTBIER Jiří, (VONDRA Alexandr, DUHAN Peter): Názory a argumenty: [http://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/_audio/00604961.mp3 O zahraniční politice] ČR, 28:00 až 30:30 minuta. Český rozhlas 6, 30. září 2007</ref><ref>Luža R., V Hitlerově objetí, str. 55</ref><ref>Vrabec Václav: [http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=036&clanek=060311 Odsun a domácí odboj] in Listy. 2003</ref> Komunistická část odboje žádný vlastní program neměla, neboť se ideově řídila směrnicemi Komunistické internacionály. Potýkala se také s problémem vyrovnání se s paktem o neútočení Ribbentrop-Molotov. Teprve později vzniká programový koncept o přípravě socialistické revoluce v obnoveném státě.<ref>Kučera, Vladimír, Kuklík Jan, Koura Petr, Uhlíř Jan B.: Historie.cs: [http://www.ct24.cz/textove-prepisy/17557-druhy-odboj/ Druhý odboj] Česká Televize 24. 4. červen 2008</ref> === Odboj ve Slovenském státě === == Partyzánský odboj == [[Soubor:Partyzánská odpověď na provolání K. H. Franka.jpg|thumb|Partyzánská odpověď na provolání K. H. Franka]] === Partyzánský odboj v Protektorátu Čechy a Morava === Partyzánské hnutí v českých zemích v období německé okupace 1939 - 1945 se stalo jednou ze složek českého protinacistického odboje. Stejně jako všeobecný odboj, tak i partyzánský odboj se dělí na komunistický a nekomunistický. Komunistický odboj organizovala v prvních letech okupace samotná [[Komunistická strana Československa|KSČ]], avšak postupem času se stával stále více závislý na [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] - a to jak materiálně, tak politicky. Naproti tomu nekomunistický odboj, který zastřešovala odbojová centrála Ústředního vedení domácího odboje úzce spolupracoval s [[Londýn]]em a byl prakticky řízen a podporován londýnskou exilovou vládou. I když mezi těmito složkami odboje vznikala určitá forma kooperace a spolupráce, jednalo se o dvě samostatné a nezávislé součásti odboje. === Počátky odboje === V letech [[1939]] - [[1941]] se o partyzánském odboji dá mluvit velmi stěží. Zprávy z úřadoven [[Gestapo|gestapa]] hovořily o narůstání počtu zmetků, o poškozování strojů, dopravních prostředků a zařízení, o zadírání ložisek na železničních vagónech a přeřezávání brzdových hadic, ale jednalo se o sabotáže, které prováděli občané, kteří žili běžným životem a prováděli odbojovou činnost takříkajíc „při zaměstnání.“ Koncem léta [[1941]] byly uskutečněny první výsadky čs. vojáků ze [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] na [[Morava|Moravě]] (např. výsadek [[Operace Aroš|Aroš]]), avšak tyto skupiny byly záhy zlikvidovány gestapem. V dubnu 1941 zahájilo londýnské MNO první vlnu výsadků z [[Anglie]]. Prvním výsadkem byla neúspěšná [[Operace Benjamin|operace Benjamin]] . Následovaly např. výsadky [[Operace Percentage|Percentage]], [[Operace Silver A|Silver A]], [[Operace Silver B|Silver B]], [[Operace Anthropoid|Anthropoid]], [[Operace Zinc|Zinc]], [[Operace Out Distance|Out Distance]], [[Operace Bioscop|Bioscop]], [[Operace Bivouac|Bivouac]], [[Operace Steel|Steel]], [[Operace Intransitive]], [[Operace Tin|Tin]] a řada dalších. Úkoly těchto skupin se lišily; od diverzních (např. [[Operace Anthropoid|atentát na Heydricha]] výsadku Anthropoid), přes úkoly zpravodajské, sabotážní, spojové či kurýrní. Avšak i ony byly gestapem většinou rozbity. Úspěchy zaznamenaly až skupiny vysazené v druhé polovině války. První partyzánské skupiny (např. '''Zelený kádr, Jiskra''') začaly vznikat v druhé polovině roku [[1942]], přičemž činnost většiny z nich byla soustředěna na [[Morava|Moravě]]. Do těchto oddílů přicházeli zejména lidé, kteří se museli skrývat před nacisty, či uprchlí sovětští váleční zajatci. Další partyzánské skupiny vznikly v roce [[1943]], na což [[gestapo]] reagovalo reorganizací vedoucích služeben v [[Praha|Praze]] a v [[Brno|Brně]], kde vznikla oddělení IV, které byla rozdělena na příslušné referáty (např. IV 2b 1 - partyzáni a parašutisté, IV 2b 2 - zpravodajská poznávací služba atd.). K rozbití odbojových skupin používalo [[gestapo]] různé metody, z nichž snad nejúčinnější z nich byl průnik českých [[konfident]]ů do jejich organizace a následné pozatýkání a popravy. Partyzánské skupiny využívaly zejména hornatého a lesního terénu [[Hostýnské vrchy|Hostýnských vrchů]], [[Oderské vrchy|Oderských vrchů]], [[Beskydy|Beskyd]], [[Českomoravská vrchovina|Českomoravské vrchoviny]], Rožmitálska, Příbramska, Podbrdska aj. === Rozmach odboje === Roku [[1944]] došlo v zřetelnému rozmachu partyzánských oddílů, přičemž výsadky byly uskutečňovány jak z východu, tak ze západu. Od dubna do července [[1944]] bylo na území [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu]] vysazeno devět skupin z [[Anglie]] ('''[[Operace Calcium|Calcium]], [[Operace Barium|Barium]], [[Operace Sulphur|Sulphur]], [[Operace Chalk|Chalk]], [[Operace Clay|Clay]], [[Operace Carbon|Carbon]], [[Operace Spelter|Spelter]], [[Operace Potash|Potash]], [[Operace Glucinium|Glucinium]]'''), které měly vytvářet bojové skupiny a kádr pro připravované povstání. Nejznámější partyzánskými oddíly na území [[Čechy|Čech]] a [[Morava|Moravy]] byly '''skupina Sever, [[Miroslav Tyrš (partyzánský oddíl)|Dr. M. Tyrš]], Srp a kladivo, Rudá stráž, Jan Kozina, [[Partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova|Jan Žižka]] , brigáda Jana Husa, Jermak''' aj. Za této situace [[gestapo]] zdokonalovalo svou činnost a „přitvrzovalo“ v různých opatřeních na potlačení partyzánské činnosti. Na přelomu října a listopadu [[1944]] působily na [[Morava|Moravě]] speciální bezpečnostní jednotky (ZbV-Kommando), jejichž úkolem bylo vedení boje proti partyzánům a parašutistům. Řada jejich příslušníků měla zkušenosti z bojů proti partyzánům ve [[Francie|Francii]] či [[Jugoslávie|Jugoslávii]]. Přes tato opatření se podařilo dominantní partyzánské skupině na [[Morava|Moravě]] - '''[[Partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova|oddílu Jana Žižky]]''' provádět stále více bojových akcí (přepadávání četnických stanic, protektorátních budov a institucí, přepady nacistických stráží, diverze zaměřené na komunikace a spoje). 16. listopadu [[1944]] zahájily nacistické jednotky na východní Moravě protipartyzánskou operaci „Tetřev,“ která spočívala v uzavření oblasti a pročesávání terénu. Její výsledek byl tristní, takže po týdnu byla akce odvolána. Nacisté však zahájili další vlnu teroru a perzekuce proti civilnímu obyvatelstvu. Pro výstrahu byli veřejně na místě [[oběti nacismu|popravováni lidé]], kteří partyzánům pomáhali, ale i lidé, u nichž bylo pouhé podezření z podpory partyzánských oddílů. Díky tomu, že protipartyzánský boj na východní Moravě vázal značné síly okupantů, došlo v samém závěru roku [[1944]] k vzrůstu partyzánských skupin na [[Českomoravská vrchovina|Českomoravské vrchovině]]. V prosinci roku [[1944]] sem ze [[Slovensko|Slovenska]] přešla skupina sovětská skupina '''Zarevo''', což byla zvláštní jednotka plnění kontrarozvědných úkolů. Rozmach partyzánského hnutí znamenal i to, že velitelé jednotlivých skupin navazovali mezi sebou kontakty a koordinovali svoji činnost. === Vyvrcholení odboje === [[Soubor:Partyzánská odpověď německé vyhlášce.jpg|thumb|Partyzánská odpověď německé vyhlášce]] Počátkem roku [[1945]] ukázali nacisté svoji moc, když se jim za pomocí konfidentů gestapa podařilo paralyzovat některé partyzánské skupiny. Přes tyto dílčí problémy však již byl odboj natolik silný, že jej to zřetelně nepoškodilo. V únoru a březnu dochází k ofenzivnímu nástupu partyzánů a k provádění dalších výsadků se zahraničí (například '''Platinum'''). Zatímco západní odboj se spíš soustředil na vytváření podmínek pro celonárodní povstání, úkolem komunistického odboje bylo usnadnění postupu [[Rudá armáda|Rudé armády]] a rychlé osvobození republiky. Prozápadně orientovaná organizace '''Rada tří''' usilovala o jednotné vedení domácího odboje, avšak partyzánské hnutí zůstalo orientováno na dvě základní skupiny („východní“ a „západní“), které však spolu v závěru války úzce spolupracovaly. Během dubna [[1945]] se v českých zemích rozpoutal ozbrojený boj, který v mnoha místech (zejména na Moravě) přecházel v partyzánskou válku. Začala zejména bitva o koleje, na což 10. 4. 1945 reagoval i nacistický polní maršál Keitel, který žádal [[K. H. Frank]]a, aby byl bezpodmínečně udržen provoz na železnicích v týlu skupiny armád „Mitte.“ Přesto byly stále přepadávány německé kolony, byly vypouštěny pohonné hmoty z cisteren, vykolejovány vlaky, vyhazovány mosty. Dokonce onoho 10. dubna byla vyhozena železniční trať důležitá [[Brno]] - [[Jihlava]], která nebyla až do konce války opravena. Při této akci byl vyhozen do povětří německý vojenský transport, při kterém zahynulo nebo bylo zraněno téměř 200 osob. Kromě diverzních akcí na kolejích byly přepadávány nacistické posádky, muniční sklady, vojenské objekty, bylo přerušováno elektrické a telefonní a telegrafní vedení. [[19. duben|19. dubna]] [[1945]] nacisté vydrancovali a vypálili obec [[Ploština]] a její obyvatele za podporu partyzánů zaživa upálili. O čtyři dny později postihl stejný osud obec [[Prlov]], kde ten den zahynulo 18 lidí a pět dalších zemřelo v souvislosti s další akcí SS na Vařákových pasekách v katastru obce Lačnov 1.května 1945. === Květnové povstání === [[Soubor:Památník Javoříčko detail.jpg|thumb|Pamětní deska připomínající německý masakr v Javoříčku]] Dne [[1. květen|1. května]] [[1945]] [[Přerovské povstání|vypuklo v Přerově]] i na jiných místech [[květnové povstání českého lidu|květnové povstání]], které bylo řízeno odbojovými skupinami a kterého se v masovém měřítku zúčastnily i partyzánské oddíly. Byl ztěžován ústup nacistických jednotek, přerušováno spojení, stavěny zátarasy, na střední [[Morava|Moravě]] nefungovala elektřina. Byl znemožněn odvoz cenného materiálu a strojů z českých továren do [[Nacistické Německo|Německa]] (plán [[ARLZ]]). Partyzáni vázali i část represivních sil, které byly určeny na potlačování [[Pražské povstání|povstání v Praze]] i v jiných městech. V této pro nacisty bezvýchodné situaci stále ještě docházelo k [[Německé válečné zločiny ve druhé světové válce|brutalitě a teroru]] vůči civilnímu obyvatelstvu, přičemž stačil jen náznak podezření ze spolupráce s partyzány. [[5. května]] byla dokonce srovnána se zemí moravská obec [[Javoříčko (Luká)|Javoříčko]] a všichni muži byli zastřeleni. O den později obklíčilo německé vojsko obce [[Zlatníky (Zlatníky-Hodkovice)|Zlatníky]] a [[Dolní Břežany]] a povraždili muže, kteří byli přítomni. V [[Psáry|Psárech]] u Jílového bylo postříleno a ubito 11 mužů jako pomsta za to, že se německá vojska zdržela při odstraňování záseků, které postavili partyzáni. Vraždění bezbranných civilistů v souvislosti s odbojem a partyzánským bojem pokračovalo v posledních dnech války na mnoha dalších místech. V samém závěru války docházelo i k otevřeným bojovým střetnutím partyzánských skupin s německou armádou (Podkrkonoší, [[Českomoravská vysočina]], [[jižní Čechy]]). === Specifika partyzánské války v Čechách a na Moravě === Pokud porovnáme partyzánskou válku v [[Čechy|Čechách]] a na [[Morava|Moravě]] s partyzánským odbojem v jiných zemích, pak se nám může jevit tento odpor v globálu [[Druhá světová válka|druhé světové války]] jako zanedbatelný. Problémem našeho území bylo, že zde nešlo vytvořit partyzánské oblasti a kraje, jako v [[Bělorusko|Bělorusku]], na [[Ukrajina|Ukrajině]] či v [[Jugoslávie|Jugoslávii]]. Na území [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu]] (tedy bez pohraničních oblastí současného Česka) byl nedostatek souvislých zalesněných ploch, dále zde byla hustá síť komunikací a možnost soustředění okupačních jednotek ve více oblastech. Z těchto důvodů docházelo k zakládání menších oddílů, které měly za úkol zejména diverzní akce a jinou odbojovou činnost. Přesto se jednalo o významnou složku odboje, která se dokázala postavit okupační moci a která přispěla k urychlení osvobození naší vlasti.<ref>[http://www.ksl.wz.cz/Specifika%20odboje.htm SPECIFIKA ČESKOSLOVENSKÉHO A POLSKÉHO PROTINACISTICKÉHO ODBOJE]</ref> == Související články == [[File:Akce partyzánů na území ČSR.jpg|thumb|Akce partyzánů na území Československa leden až květen 1945]] * [[Obrana národa]] * [[Jan Opletal]] * [[Tři králové (protinacistický odboj)]] * [[Slovenské národní povstání]] * [[Pražské povstání]] * [[1. československý armádní sbor]] == Reference == <references/> == Literatura == * LUŽA, Radomír. V Hitlerově objetí : Kapitoly z českého odboje. Překlad Tomáš Vrba. 1.. vyd. Praha : Torst, 2006. 536 s. ISBN 80-7215-286-6. == Externí odkazy == * [http://vojenstvi.cz/armada/predvalecna/studie/7.htm Českoslovenští vojáci v domácím odboji] * [http://www.czechpatriots.com/csmu/indexcz.php Československé vojenské jednotky v SSSR 1942 - 1945] * [http://www.narodnihrdinove.blog.cz/ Československý odboj - blog] * [http://www.hrdinove.cz/ Hlasy hrdinů - projekt autentických výpověď čs. veteránů z 2. světové války] * [http://hartmann.valka.cz/udalostiww2/czwestcp/index.htm Československý odboj na Západě] * [http://www.volny.cz/ipro/stripky/ Válečné střípky - stránky věnované občanům, kteří za 2. sv. války prošli čs. zahraniční nebo jinou spojeneckou pozemní armádou] * [http://www.v-klub.cz/view.php?cisloclanku=2005082801 Paraskupina Wolfram – bojový výsadek ze Západu] * [http://prlov.webpark.cz/valka.htm Prlovská tragédie] * [http://www.pametnaroda.cz/ Pamětnický portál, obsahuje autentické vzpomínky stovek pamětníků, fotografie, archivy] * [http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/organizatorske1.htm Organizátorské a zpravodajské výsadky na Vyškovsku I.] * [http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/Organizatorske-zpravodajske-vysadky.htm Organizátorské a zpravodajské výsadky na Vyškovsku II.] * [http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/Vznik_partyzan.htm Vznik partyzánského hnutí na Vyškovsku] {{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Československý odboj během druhé světové války| ]] [[Kategorie:Protektorát Čechy a Morava]]

Návrat na stránku „Československý odboj (1939-1945)“.