Československé pozemní jednotky na Západě 1939-1945

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

[[Image:La Panne Belgie 1945.jpg|thumb|Českoslovenští tankisté ze samostatné obrněné brigády na konci války v La Panne (Belgie), nedaleko Dunkerque, 1945]] ==Odchod do zahraničí== Po okupaci českých zemí nacistickým [[Německo|Německem]] a vzniku [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu Čechy a Morava]] došlo k emigraci převážně mladých mužů do zahraničí, kde by se podíleli na boji proti Němcům. Jednalo se přitom jak o [[pilot]]y, tak o příslušníky pozemních vojsk. Jejich první kroky směřovaly zejména do [[Polsko|Polska]] a následně do [[Francie]], protože se domnívali, že dříve či později dojde k válce, do které se budou moci zapojit. Avšak přístup polských i francouzských úřadů nebyl zprvu přátelský, protože jejich vlády se domnívaly, že ústupky [[Adolf Hitler|Adolfu Hitlerovi]] jsou zárukou míru. Ve Francii mnohým českým emigrantům nezbylo nic jiného, než vstup do [[cizinecká legie|Cizinecké legie]], z nichž někteří si vymínili příslib, že v případě vypuknutí války s [[Německo|Německem]] jim bude umožněn návrat do zahraniční československé armády. Po vypuknutí války [[1. září]] [[1939]] se situace našich vojáků začala rychle měnit, ovšem rychlá porážka Polska i Francie znamenala jejich další přesuny. V té době se výrazně zhoršila situace pro další uprchlíky, kteří byli nuceni opouštět [[protektorát Čechy a Morava|Protektorát]] přes [[Slovensko]] a [[Maďarsko]], kde při dopadení hrozilo vydání Němcům. Do bezpečí se čs. vojáci dostali až při překročení hranic tehdejší [[Jugoslávie]], kde působil československý konzul, který zajišťoval jejich převoz do [[Bejrút]]u a [[Libanon]]u. Situace se zkomplikovala po úplné porážce [[Francie]] a ustavení francouzské kolaborantské vlády ve [[Vichy]], kdy hrozila čs. občanům ve francouzské [[Sýrie|Sýrii]] a [[Libanon]]u [[internace]] nebo vydání Němcům, a tak 29. června [[1940]] přešli zbylí čs. vojáci do britské [[Palestina|Palestiny]]. Na [[Střední východ]] se také dostala část čs. vojáků zajatých [[Rudá armáda|Rudou armádou]] v Polsku, které se podařilo čs. úřadům dostat ze [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. ==Československý pěší prapor 11 - Východní== V polovině roku [[1940]] se začala v [[Palestina|Palestině]] tvořit československá jednotka a symbolicky na státní svátek [[28. říjen|28. října]] téhož roku byl ustaven '''Československý pěší prapor 11 - Východní''', který vojensky podléhal britskému Vrchnímu velitelství Středního východu a administrativně spadal pod Čs. vojenskou misi pro [[Střední východ]] a [[Egypt]]. Velitelem praporu se stal podplukovník [[Karel Klapálek]], velitelem výcvikového střediska plukovník Koreš. 10. prosince se pěší prapor přesunul z Gedery do nového výcvikového střediska v [[Judská poušť|Judské poušti]] nedaleko [[Jericho|Jericha]]. Zde se čs. vojáci podrobili náročnému výcviku v pouštních podmínkách. Od 18. března plnil pěší prapor své první poslání - po přesunu do tábora v Agami na pobřeží [[středozemní moře|Středozemního moře]] na předměstí [[Alexandrie]] zde společně s polskými jednotkami střežil zajatecké tábory s více než 10 000 zajatci. Po [[Erwin Rommel|Rommelově]] jarní ofenzívě roku [[1941]] byl počátkem dubna obležen důležitý severoafrický přístav [[Tobruk|Tobrúk]]. Čs. prapor byl 19. května přidělen k britské 23. brigádě brigádního generála A. Gallowaye a 31. května poslán na frontu. Vykonával však spíše strážní službu a do výraznějších bojů přímo nezasáhl. Koncem června se přesunul do [[Sýrie]], kde se zúčastnil střetů s francouzskou cizineckou legií. Tyto boje, v nichž paradoxně bojovali Češi v Čs. pěším praporu proti Čechům v [[cizinecká legie|Cizinecké legii]], skončily porážkou Cizinecké legie a mnozí z jejich českých příslušníků přešli k Čs. pěšímu praporu. V říjnu odpluli českoslovenští vojáci do obleženého [[Tobruk|Tobrúku]] a zapojili se do bojů. Zde se československá jednotka vyznamenala v boji proti nepřátelským vojskům, společně s polskými a australskými jednotkami, kterým se přezdívalo "Tobrúcké krysy". [[Obléhání Tobrúku|Boje o Tobrúk]] trvaly až do prosince, přičemž čs. pěší prapor zde setrval do 7. dubna [[1942]]. 21. května byl 11. čs. pěší prapor zrušen a reorganizován na 200. čs. lehký protiletadlový pluk. Když na podzim 1942 přešli [[Britové]] do rozhodného protiútoku, čs. protiletadlový pluk opět postupoval na západ. Na [[Silvestr]]a 1942 dorazil podruhé do Tobrúku, který chránil v rámci 17. protiletadlové brigády před německými vzdušnými útoky z [[Kréta|Kréty]] až do konce afrického polního tažení. Nejvíce se vyznamenal při náletu 20. ledna [[1943]], kdy odrazil německý nálet a sestřelil při tom jeden [[Junkers Ju 88]]. Protivzdušnou obranu [[Tobruk|Tobrúku]] vykonával pluk do 12. června. Čs. útvary v [[Afrika|Africe]] a na Středním Východě byly všechny zrušeny během léta [[1943]] a drtivá většina jejich příslušníků odplula do [[Spojené království|Velké Británie]]. ==Československá samostatná obrněná brigáda== Po příchodu příslušníků čs. pěšího praporu do [[Spojené království|Velké Británie]] došlo k reorganizaci čs. pozemního vojska. Již od roku [[1941]] zde působila 1. čs smíšená brigáda, která byla pověřena obranou určitých pobřežních úseků pro případ německé invaze. V roce [[1944]] došlo v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] u [[1. československý armádní sbor|1. čs. armádního sboru]] k náboru [[Volyňští Češi|Volyňských Čechů]], ale nově vznikajícím jednotkám chyběli vycvičení velitelé. Proto tam na vlastní žádost odešlo mnoho důstojníků z čs. západních jednotek, a to včetně [[Karel Klapálek|Karla Klapálka]]. Velitelem nově vzniklé obrněné brigády se tak stal generál [[Alois Liška]]. Po přecvičení na novou techniku byla brigáda připravena na přepravu do [[Francie]]. V její výzbroji byly postupně m.j. britské tanky [[Cromwell (tank)|Cromwell]], [[Challenger (tank)|Challenger]], [[Crusader (tank)|Crusader]] a [[Sherman Firefly]], lehké americké tanky [[M5 Stuart|M-5 Stuart]], obrněné transportéry [[M3 Half-track|Halftrack]] a [[Universal carrier|Bren carrier]] či obrněné automobily [[M3 Scout Car|White Scourt Car M3A1]] a [[Humber (armádní vůz)|Humber]]. Dne 30. srpna [[1944]] se příslušníci Čs. samostatné obrněné brigády přeplavili do Francie, kde však zůstávali v zálohách a absolvovali pouze výcvik. Velitel brigády [[Alois Liška]] žádal české úřady ve [[Spojené království|Velké Británii]], aby byli českoslovenští vojáci odesláni na frontu a aby brigáda byla doplněna požadovanou technikou. Britská strana se však obávala toho, že brigáda nebude moci nahrazovat vlastní ztráty, proto nechtěla čs. vojáky pověřit úkoly na hlavní frontě. Přesto postupně doplňovala stavy bojové techniky a na přelomu srpna a září 1944 byla '''Československá samostatná obrněná brigáda''' přesunuta k francouzskému přístavu [[Dunkerque]], který byl, ač obklíčen, v moci německých vojsk. Počátkem října vystřídali čs. vojáci britskou brigádu a začalo tak obléhání silně opevněného přístavu. Jejich úkolem bylo znemožnit [[Němci|Němcům]] akce vedené proti týlu postupující 21. skupiny armád, zabránit posilování a zásobování obklíčené posádky a donutit nepřítele ke kapitulaci. Čs. vojáci se spolu s ostatními spojeneckými oddíly pokoušeli město ohrozit, ale bezúspěšně. Několik desítek jich při obléhání padlo, ti byli pohřbeni na [[vojenský hřbitov Adinkerke|vojenském hřbitově v Adinkerke]]. Obléhající vojska neměla prostředky, které by umožnily rozhodnou ofenzívu a dobytí města, chybělo letectvo, ženijní jednotky apod. Pro postupující britské a americké jednotky však bylo dostačující, že čs. brigáda znemožnila silnému uskupení německých armád únik z obleženého přístavu. Německá posádka [[Dunkerque]] se vzdala až po kapitulaci celé německé armády 8. května 1945. Ještě předtím, 23. dubna [[1945]] vyrazil od Dunkerque vyčleněný symbolický oddíl o síle 140 mužů pod vedením majora Sítka, který se připojil k americké 3. armádě a 1. května překročil u [[Cheb]]u předválečné státní hranice.<ref>Václav Straka, ''Před Dunkerkem'', stať v knize [[Ladislav Sitenský|Ladislava Sitenského]] ''Z válečného deníku'', Naše vojsko 1991, ISBN 80-206-0247-X, strana 278</ref> V západních [[Čechy|Čechách]] zůstala stát vojska na demarkační čáře [[Karlovy Vary]] - [[Rokycany]] - [[České Budějovice]] a dále již nepostupovala. A tak oddíl obrněné divize dorazil do [[Praha|Prahy]] symbolicky až dne 12. května [[1945]]. == Poznámky == <references/> == Související články == * [[Obléhání Tobrúku]] * [[Obléhání Dunkerque (1944)]] * [[Bitvy českých dějin]] ==Literatura== *[[Eduard Čejka|Čejka Eduard]]: ''Československý odboj na Západě (1939-1945)'' *[[Karel Klapálek|Klapálek Karel]]: ''Ozvěny bojů'' *[[Josef Sommr|Sommr Josef]]: ''Od Tobrúku do Plzně'' ==Externí odkazy== * [http://www.fronta.cz/dotaz/ceskoslovenske-pozemni-jednotky-ve-francii-1940 Československé pozemní jednotky ve Francii 1940] * [http://hartmann.valka.cz/udalostiww2/czwestcp/index.htm Československý odboj na Západě] {{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Vojenské jednotky Československa ve druhé světové válce|Pozemní jednotky na Západě 1939-1945]] [[Kategorie:Československý odboj během druhé světové války]]

Návrat na stránku „Československé pozemní jednotky na Západě 1939-1945“.