McDonnell FH-1 Phantom

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Letadlo |název = FH-1 Phantom |typ = [[Stíhací letoun|palubní stíhací letoun]] |výrobce = McDonnell Aircraft |image = [[Soubor:FH-1 CVB-42 landing NAN9 46.jpg|250px]] |text = |konstruktér = |první let = [[26. leden|26. ledna]] [[1945 v letectví|1945]] |zaveden = srpen [[1947 v letectví|1947]] |vyřazen = 1949 (USN, USMC), 1954 (USNR) |výroba = |vyrobeno kusů = 62 |varianty = [[McDonnell F2H Banshee|F2H Banshee]] |hlavní uživatel = [[Námořnictvo Spojených států amerických|US&nbsp;Navy]] |více uživatelů = [[United States Marine Corps]]<br />United States Navy Reserve }}'''McDonnell FH-1 Phantom''' byl dvoumotorový [[Proudový motor|proudový]] [[stíhací letoun]], vyvinutý pro službu na [[Letadlová loď|letadlových lodích]] [[Námořnictvo Spojených států amerických|US&nbsp;Navy]]. Vývoj letounu, ze kterého se stal první americký proudový palubní stíhač začal ještě během [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Phantom byl první letoun s čistě reaktivním pohonem, který přistál na palubě americké letadlové lodi a také první proudový letoun americké námořní pěchoty. Přestože jeho operační služby byla poměrně krátká, přesvědčil admiralitu o schopnostech proudových letounů při službě na letadlových lodích. Také to byl první úspěšný projekt firmy McDonnell, na který zakrátko navázala pokročilejší modifikace [[McDonnell F2H Banshee]], jeden ze dvou nejdůležitějších palubních stíhačů [[Korejská válka|korejské války]]. == Vývoj == Počátkem roku [[1943]] byla firma McDonnell vyzvána, aby se podílela na vývoji nových palubních stíhacích letounů, které by poháněly proudové motory, tehdy nově vyvíjené firmou Westinghouse. Už 30. srpna [[1943]] letectvo objednalo stavbu tří prototypů, označených '''XFD-1'''. Byla zvažována řada kombinací motorů a řešení draku, až byla vybrána dvojice motorů s průměrem 483 mm, umístěných na bocích trupu v kořenech křídel. To mělo co nejvíce zkrátit vstupy vzduchu a odvod plynů do trysek, což se ukázalo jako lepší řešení, než motory v gondolách pod křídly. Výzbroj se měla skládat ze čtyř 12,7mm kulometů v přídi. Vývoj palubního stíhače byl mnohem náročnější než u pozemních stíhacích typů, jelikož tyto letouny měly být schopny startovat a přistávat při omezených rychlostech. První prototyp XFD-1 byl dokončen v lednu 1945. Jelikož pro něj byl zatím vyroben jen jeden motor [[Westinghouse]] ''19XB-2B'', pozemní testy začaly pouze s ním. Nakonec prototyp pouze s jedním motorem provedl i první let, který proběhl [[26. únor]]a [[1945 v letectví|1945]]. Jelikož testy probíhaly úspěšně, byla 7. března [[1945]] objednána série 100 kusů sériových '''FD-1'''. Označení se poté změnilo na '''FH-1''', protože písmeno D bylo mezitím letectvem přiděleno firmě Douglas. Po skončení války byla objednávka FD-1 nejprve snížena na 30 a posléze zvýšena na konečných 60 kusů. Druhý prototyp XFD-1 byl prvním čistě proudovým letounem, který kdy operoval z paluby americké letadlové lodi. [[21. červenec|21.&nbsp;července]] [[1946]] provedl celkem čtyři úspěšné starty a přistání na palubě letadlové lodi [[USS Franklin D. Roosevelt (CV-42)|USS Franklin D. Roosevelt]]. Nekonvenční letoun [[Ryan FR Fireball]], který kombinoval pístový a reaktivní pohon, přistál na letadlové lodi už dříve, ale byl projektován primárně pro lety s pístovým motorem a proudový motor měl být použit až v bojové situaci. Už během vývoje FH-1 se v McDonnellu pracovalo na výkonnější variantě letounu, která nakonec vedla až ke vzniku modernějšího typu [[F2H Banshee]]. Přestože Banshee měla být jen modifikací Phantomu, stal se z ní jiný typ s těžší výzbrojí a větší zásobou paliva. == Operační nasazení == [[Soubor:FH-1s NAN11-49.jpg|thumb|220px|Tři FH-1 Phantomy z VMF-122 v&nbsp;roce&nbsp;1949]] Produkční letouny byly postupně upravovány a modernizovány. Letouny byly například upraveny pro nesení přídavných nádrží, měly zesílenou konstrukci, vylepšené střelecké zaměřovače, upravené ocasní plochy a výkonnější motory. První Phantomy byly v srpnu [[1947 v letectví|1947]] dodány stíhací squadroně '''VF-17A''' (později přejmenované na '''VF-171'''). Plného stavu 24 letadel squadrona dosáhla 29. května [[1948]]. Počátkem listopadu [[1947]] dostaly nové Phantomy i jednotky námořní pěchoty, přesněji '''VMF-122''', která se stala první bojovou jednotkou námořní pěchoty s proudovými letadly. Poslední squadronou, která typ používala, byla '''VMF-311''' patřící k námořní pěchotě. Operační nasazení Phantomu bylo velice krátké. Jeho malý dolet a slabá výzbroj, společně s nemožností podvěsit pod letoun pumy, znamenaly, že se nejvíce hodil pro funkci záchytného stíhače. Ovšem jeho rychlost a stoupavost nebyly o moc vyšší než u pístových stíhaček a naopak výrazně horší než tomu bylo u jiných proudových stíhacích letounů, jako byl [[Lockheed P-80 Shooting Star]]. Bylo proto jasné, že bude brzy nahrazen modernější konstrukcí. Zkušenosti z druhé světové války ukazovaly bojovou hodnotu stíhacích bombardéru, což ale byla úloha, pro kterou nebyl Phantom vybaven. Také avionika nebyla příliš kvalitní, nemohl být ani vybaven moderními vystřelovacími sedadly a zbraně umístěné na vrchní straně přídě v noci při výstřelu oslňovaly pilota. VF-17A se stala první operační squadronou US Navy používající proudová letadla. Stalo se tak [[5. května]] [[1948]], když první Phantomy VF-17A přistály na palubě [[USS Saipan (CVL-48)|USS Saipan]]. V době, kdy byly Phantomy zaváděny do služby, začaly zkušební testy modernějších typů palubních stíhačů [[McDonnell F2H Banshee]] a [[Grumman F9F Panther]]. Ty lépe splňovaly představy US Navy o výkonech pokročilých víceúčelových stíhaček. Z tohoto důvodu byl Phantom rychle označen za zastaralý a sloužil především pro výcvik pilotů letounů Banshee a Panther, které byly dodávány od srpna 1948. Začátkem této fáze služby Phantomů bylo rozpuštění samotné squadrony VF-17A a rozdělení jejich pilotů do jednotek, které se aktuálně přezbrojovaly na proudová letadla. Phantomy byly vyřazeny z bojové služby ještě před vypuknutím korejské války. Žádný z nich se nedostal do boje, zatímco v cvičných jednotkách fungovaly až do roku [[1954]]. V roce [[1964]] byly v jedné letecké škole dva Phantomy obnoveny pro účely výcviku. Měly se na nich trénovat civilní piloti proudových letadel. Tento pokus ale nebyl úspěšný a letouny už byly vyřazeny definitivně. == Hlavní technické údaje == === FH-1 Phantom === * '''Posádka:''' 1 (pilot) * '''Rozpětí křídel:''' 12,42 m ** Rozpětí složených křídel: 4,95 m * '''Délka:''' 11,35 m * '''Výška:''' 4,32 m * '''Hmotnost prázdného letounu:''' 3 031 kg * '''Vzletová hmotnost:''' 4 552 kg * '''Max. vzletová hmotnost:''' 5 459 kg * '''Pohonná jednotka:''' 2 × [[proudový motor]] [[Westinghouse J30|Westinghouse J30-WE-20]] ** '''Tah motoru:''' 7,1 kN * '''Nesené palivo:''' 1420 l + 2540 l (přídavná nádrž) === Výkony === * '''Maximální rychlost:''' 771 km/h (u hladiny moře) * '''Cestovní rychlost:''' 399 km/h * '''Dostup:''' 12 525 m * '''Stoupavost:''' 1289 m/min * '''Bojový dolet:''' 1 120 km * '''Maximální dolet s přídavnou nádrží:''' 1 580 km * '''Plošné zatížení:''' 178 kg/m² === Výzbroj === * 4× 12,7 mm [[kulomet]] == Externí odkazy == {{Flickr|McDonnell+FH-1+Phantom}}{{Commonscat|McDonnell FH Phantom}}{{Článek z Wikipedie}} {{Vojenské letouny amerického námořnictva po roce 1945}}{{McDonnell Aircraft Corporation}} [[Kategorie:Palubní letadla]] [[Kategorie:Americká stíhací letadla]] [[Kategorie:Letadla McDonnell|FH Phantom]]

Návrat na stránku „McDonnell FH-1 Phantom“.