Bohumil Hrabal

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Infobox Spisovatel |jméno = Bohumil Hrabal |obrázek = Bohumil Hrabal by Kubik 1994 01.jpg |velikost obrázku = 180px |popis obrázku = Bohumil Hrabal v roce [[1994]] |rodné jméno = |narození = [[28. března]] [[1914]], [[Brno]] |úmrtí = [[3. února]] [[1997]], [[Praha]] |pseudonym = |povolání = |národnost = [[češi|česká]] |etnikum = |stát = |vzdělání = |alma mater = [[Univerzita Karlova]] |období = [[1952]]–[[1994]] |žánr = |téma = |hnutí = |díla = |ocenění = |choť = |partner = |partnerka = |děti = |příbuzní = strýc<br />[[Bohuslav Kilian]] |vlivy = |ovlivnil = |podpis = |citát = |web = |commons = Category:Bohumil Hrabal |wikisource = |wikicitáty = Bohumil Hrabal |gutenberg = |nk = jk01042564 }} '''Bohumil Hrabal''' rozený '''Kylián'''<ref name="Polná">{{Citace monografie| příjmení = Prchal | jméno = Jan | odkaz na autora = | titul = Biografický slovník Polenska | vydavatel = Linda | místo = Polná | rok = 2002 | isbn = 80-38-8985-0 | kapitola = Hrabal Bohumil | strany = 53-54 | jazyk = }}</ref> ([[28. březen|28. března]] [[1914]] [[Brno]] – [[3. únor]]a [[1997]] [[Praha]]) byl [[Česko|český]] prozaik, jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20.&nbsp;století. Stal se nejpřekládanějším českým autorem [[20. století]].<ref name="Polná"/> == Životopis == === Mládí === Bohumil Hrabal se narodil v [[Brno-Židenice|Brně-Židenicích]] (Balbínova ul. 47, pamětní deska) svobodné matce Marii Kyliánové a důstojníkovi rakouské armády Bohumilu Blehovi, který se ovšem k otcovství nehlásil,<ref name="Mudrová">{{Citace monografie | příjmení = Mudrová | jméno = Ivana | odkaz na autora = Ivana Mudrová | titul = Kam značky nevedou III. a další podivuhodné cesty | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2007 | isbn = 978-80-7106-891-4 | kapitola = Pivovar útlého dětství Bohumila Hrabala | strany =155-158 | jazyk = }}</ref> proto byl pokřtěn pod jménem Bohumil František Kylián.<ref name="Mudrová"/> Do tří let žil u prarodičů v [[Brno|Brně]]. Matka pracovala jako pomocná účetní v městském [[pivovar|pivovaře]] v [[Polná|Polné]], kde se seznámila se svým budoucím manželem, hlavním účetním Františkem Hrabalem (předobraz literární postavy ''Francina''),<ref name="Mudrová"/> za kterého se provdala v [[Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie (Polná)|děkanském chrámu]] v Polné dne 7.&nbsp;února 1916. 26.&nbsp;prosince<ref name="Polná"/> téhož roku dal František Hrabal písemný souhlas s tím, aby syn jeho ženy, Bohumil, mohl užívat jeho jméno. 25.&nbsp;září se narodil Hrabalův nevlastní bratr, Břetislav Josef. Oba rodiče se aktivně věnovali divadlu, kde se objevil i malý Bohumil, když 16.&nbsp;května 1918 hrál v [[Alois Jirásek|Jiráskově]] [[Vojnarka|Vojnarce]].<ref name="Polná"/> V&nbsp;srpnu 1919 se čtyřčlenná rodina přestěhovala do [[Nymburk]]a. Po maturitě na [[Gymnázium Nymburk|reálce]], kterou s obtížemi dokončil, neboť několikrát propadl,<ref name="Polná"/> studoval Hrabal na právnické fakultě [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]] v [[Praha|Praze]], navštěvoval však rovněž přednášky z dějin literatury, umění a filosofie. Vinou uzavření vysokých škol v období [[Protektorát Čechy a Morava|okupace]] mohl svá studia dokončit až v roce 1946. Během války pracoval jako železniční dělník a výpravčí v [[Kostomlaty nad Labem|Kostomlatech]], což se odrazilo i v jeho literární tvorbě. Vystřídal i profese jako pojišťovací agent, obchodní cestující, od roku 1949 brigádník v [[Kladno|kladenských]] ocelárnách a po těžkém úrazu pracoval v [[Libeň|libeňských]] sběrných surovinách jako balič starého papíru. Později pracoval jako kulisák. Nemalou část svého života (1950–1973) prožil v pražské Libni – v ulici [[Na Hrázi]]&nbsp;326/24. Dům byl zbourán, malířka [[Svatošová]] v těchto místech (u východu ze stanice metra Palmovka) ovšem vyzdobila stěnu na hrabalovské téma. V roce 1965 si manželé Hrabalovi koupili v [[Kersko|Kersku]] u [[Nymburk]]a na parcele&nbsp;č.&nbsp;0274 chatu. === Spisovatel === Spisovatelem z povolání se stal teprve v roce 1963. V roce 1965 se stal členem [[Svaz československých spisovatelů|Svazu československých spisovatelů]] a redakční rady [[Literární noviny|Literárních novin]].<ref name="Polná"/> Po roce 1970 nesměl několik let oficiálně publikovat, psal tedy do samizdatových a exilových periodik. V roce 1973 se přestěhoval ze staré Libně do družstevního bytu v panelovém domě v Kobylisích na sídlišti Sokolniky (Koštálkova, též Jodasova, 1105). Roku 1975 uveřejnil v časopise ''Tvorba'' krátké sebekritické prohlášení, na jehož základě mu bylo částečně a pod dohledem cenzury opět umožněno publikovat. Řada jeho děl vycházela v nakladatelství Pražská imaginace, vydávajícím Hrabala samizdatem od roku 1985. Totéž nakladatelství vydalo pod editorským dohledem Václava Kadlece v letech 1991–1997 [[Sebrané spisy Bohumila Hrabala]] v 19&nbsp;svazcích. V roce 1956 se Hrabal oženil s Eliškou Plevovou (říkal jí Pipsi) na zámečku v Praze – Libni. Hrabal se znal s [[Jiří Kolář|Jiřím Kolářem]], obdivoval svérázného a předčasně zesnulého malíře, grafika a průmyslového výtvarníka [[Vladimír Boudník|Vladimíra Boudníka]] a přátelil se s filosofem [[Egon Bondy|Egonem Bondym]]. Hrabalovy knihy byly mnohokráte úspěšně zfilmovány a obdržel také spoustu nakladatelských cen. Často navštěvoval hospodu U Zlatého tygra (Husova ul.), kde se v roce 1994 setkal s [[Václav Havel|Václavem Havlem]] a americkým prezidentem [[Bill Clinton|Billem Clintonem]]. Hrabal zemřel v roce 1997 v Praze po pádu z okna v pátém patře Ortopedické kliniky [[Fakultní nemocnice na Bulovce|nemocnice na Bulovce]], ve které se léčil. Byl pohřben v rodinném hrobě na hřbitově v [[Hradištko (okres Nymburk)|Hradištku]]. Ve stejném hrobě byli pohřbeni také jeho matka „Maryška“, nevlastní otec „Francin“, strýc „Pepin“, žena „Pipsi“ a bratr „Slávek“. Byl uložen v těžké dubové [[Rakev|rakvi]] s nápisem PIVOVAR POLNÁ, jak si přál.<ref name="Polná"/> == Ocenění == Za své dílo byl několikrát oceněn, za román ''Příliš hlučná samota'' získal [[Itálie|italskou]] literární cenu ''Premio Elba – Raffaello Brignetti'', [[maďarsko]]u cenu I. Bethlena, za knihu ''Obsluhoval jsem anglického krále'' Národní cenu České republiky, francouzské vyznamenání ''[[Řád umění a literatury|Officier de l´ordre des arts et des lettres]]'' (Rytíř umění a písemnictví), za anglické vydání Příliš hlučné samoty obdržel cenu Georgie Theinera a cenu [[Jaroslav Seifert|Jaroslava Seiferta]] za trilogii ''Svatby v domě, Vita nuova, Proluky'' ad. [[9. květen|9. května]] [[1996]] jej jmenovali [[doktor honoris causa|doktorem honoris causa]] na univerzitě v [[Padova|Padově]].<ref name="Polná"/> Téhož roku získal z rukou Václava Havla medaili „Za zásluhy“. == Dílo == [[Soubor:Bohumil Hrabal by Kubik 1994 02.jpg|thumb|left|upright|Bohumil Hrabal v roce 1994]] V jeho díle je jasný prvek [[autobiografie|autobiografičnosti]], protože hojně čerpal z autentických životních zkušeností, které s nevšední uměleckou imaginací a fantazií transformoval do svébytné grotesknosti, nadsázky a komična, někdy poznamenaných i skepsí a černým humorem. Vytvořil literární díla triviální i vysoce kultivovaná, v nichž se nevyhýbal ani slangu a poetismům. V pozdních prózách nechal zaznít i silné melancholické tóny (nikoliv však depresivní). Jeho dílo je také velmi populární i v zahraničí, bylo přeloženo do více než 28&nbsp;jazyků. * V roce 1956 vyšly (jako příloha časopisu Zprávy Spolku českých bibliofilů) ''Hovory lidí'' a několik dalších povídek. * ''Ztracená ulička'', 1948 * ''Hovory lidí'', 1956 – dvě povídky, vyšlo ve Spolku českých bibliofilů * ''Skřivánek na niti'', 1959 (připraveno k vydání, které se neuskutečnilo) * ''Perlička na dně'', 1963 – sbírka povídek * ''Pábitelé'', 1964 – sbírka povídek; ''Pábiteli'' nazýval osobité vypravěče zvláštním způsobem milující život, kteří se navenek zdají obhroublí; v jejich vyprávění (která Hrabal nazýval ''pábení'') jsou prvky poetismu i surrealismu; sám Hrabal byl svého druhu pábitel * ''[[Ostře sledované vlaky]]'', 1964 – novela s tématem okupace, zfilmováno (film oceněn Oscarem) * ''Taneční hodiny pro starší a pokročilé'', 1964 – novela skládající se z jedné nekonečné věty, literární experiment; v Česku dosáhla nákladu kolem půl milionu výtisků * ''Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet'', 1965 — 1969 zfilmováno [[Jiří Menzel|Jiřím Menzelem]] jako [[Skřivánci na niti]], ale okamžitě putovalo „do trezoru“<ref>http://www.csfd.cz/film/6669-skrivanci-na-niti/</ref> * ''Kopretina'', 1965 * ''Automat Svět'', 1966 – výbor z již dříve vydaných povídek * ''Bohumil Hrabal uvádí…'', 1967 – [[antologie]] jeho oblíbených autorů * ''Toto město je ve společné péči obyvatel'', 1967 – textová koláž k fotografiím, někdy též pod názvem ''Toto město je ve společné péči nájemníků'' * ''Morytáty a legendy'', 1968 * ''Domácí úkoly'', 1970 * ''Poupata'', 1970 básně a povídky, náklad byl zničen ve skladech. * ''Něžný barbar'', 1973, [[Něžný barbar|zfilmováno]] * trilogie ''Městečko u vody'' (vzpomínková próza): ** ''[[Postřižiny (film)|Postřižiny]]'', 1976 – vzpomínková próza ** ''Krasosmutnění'', 1979 ** ''Harlekýnovy milióny'', 1981 * ''Bambini di Praga'', 1978 * ''Městečko, kde se zastavil čas'', 1978 – vzpomínková próza * ''Každý den zázrak'', 1979 * ''[[Slavnosti sněženek]]'', 1978 – povídky * ''[[Obsluhoval jsem anglického krále]]'', (1971), 1980 vydáno v cizině, 1982 v [[Jazzová sekce|Jazzové sekci]], oficiálně až 1989, [[Obsluhoval jsem anglického krále (film)|zfilmováno]] [[2006]] * ''Příliš hlučná samota'', 1980 * ''Kluby poezie'', 1981 * ''Něžný barbar'', (1981), v Čechách až 1991 * ''Domácí úkoly z pilnosti'', 1982 * ''Listování ve stínech grafických listů'', 1983 * ''Domácí úkoly z poetiky'', 1984 * ''Vita nuova'', 1986 problém česko-německých vztahů * ''Život bez smokingu'', 1986 * ''Proluky'', (1987) v Čechách až v r. 1991 * ''Svatby v domě'', (1987) v Čechách až 1991 – autobiografická próza * ''Chcete vidět zlatou Prahu?'', 1989 * ''Kličky na kapesníku'', 1989 * ''Můj svět'', Ceskoslovensky spisovatel 1988 * ''Tři novely'', 1989 obsahuje i Obsluhoval jsem anglického krále. * ''Dopisy Dubence'' (tetralogie) – proud vzpomínek propojený filosofickými úvahami a politickými komentáři [[Soubor:Židenice - pomník Bohumila Hrabala.JPG|thumb|200px|Pomník Bohumila Hrabala v [[Brno-Židenice|Brně-Židenicích]]]] * ''Barvotisky'', 1990 * ''Krásná Poldi'', 1990 * ''Listopadový uragán'', 1990 * ''Schizofrenické evangelium'', 1990 * ''Kouzelná flétna'' * ''Ponorné říčky'', 1991 * ''Růžový kavalír'', 1991 * ''Aurora na mělčině'', 1992 * ''Večerníčky pro Cassia'', 1993 * ''Texty'', 1994 – úvahy == Místa pojmenovaná po Hrabalovi == Po Hrabalovi je pojmenované veřejné prostranství v [[Praha 8|Praze 8]] na [[Palmovka|Palmovce]] – [[náměstí Bohumila Hrabala]] a také Základní škola Bohumila Hrabala. == Sekundární literatura == * KOMÁREK, Michal. Nesnesitelní pábitelé. Reflex, 2007, č. 5, s. 34–40. * ROTHOVÁ, Susanna. Hlučná samota a hořká štěstí Bohumila Hrabala. K poetickému světu autorových próz. Z něm. přel. Michael Špirit. Pražská imaginace svazek 213. Pha 1993 ISBN 80-7110-094-3 == Reference == <references /> * [[Vladimír Prokop|PROKOP, Vladimír]]. Přehled české literatury 20. století. ISBN 80-238-2348-5. == Externí odkazy == * [http://www.spisovatele.cz/bohumil-hrabal Bohumil Hrabal na Spisovatelé.cz] * (polsky) [http://hrabal.xwp.pl/ Polské stránky o Bohumilu Hrabalovi] * [http://brnensky.denik.cz/serialy/hrabalovo-pabeni-ucarovalo-celemu-svetu20100809.html Hrabalovo "pábení" učarovalo celému světu.] {{Článek z Wikipedie}} {{DEFAULTSORT:Hrabal, Bohumil}} [[Kategorie:Čeští spisovatelé]] [[Kategorie:Čeští romanopisci]] [[Kategorie:Muži]] [[Kategorie:Nositelé Medaile Za zásluhy (Česko)]] [[Kategorie:Nositelé Ceny Jaroslava Seiferta]]

Návrat na stránku „Bohumil Hrabal“.