Alexander Dubček

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Infobox Politik | jméno =Alexander Dubček | čestný_sufix = | obrázek =Dubcek.jpg | velikost_obrázku =230px | popis = | pořadí = 4. | úřad = [[Generální tajemník ÚV KSČ|První tajemník ÚV KSČ]] | od = [[5. leden|5. ledna]] [[1968]] | do = [[17. duben|17. dubna]] [[1969]] | předchůdce = [[Antonín Novotný]] | nástupce = [[Gustáv Husák]] | datum_narození =[[27. listopad]]u [[1921]] | místo_narození =[[Uhrovec]], [[Československo]] | datum_úmrtí =[[7. listopad]]u [[1992]] | místo_úmrtí =[[Praha]], [[Československo]] | národnost = | manžel/ka = | strana =[[Komunistická strana Československa|KSČ]] | vztahy = | děti = | sídlo = | alma_mater = | zaměstnání = | profese = | náboženství = | podpis = | webová_stránka = | poznámky = }} '''Alexander Dubček''' (* [[27. listopad]]u [[1921]], [[Uhrovec]], † [[7. listopad]]u [[1992]], [[Praha]]) byl československý a slovenský politik, hlavní osobnost [[Pražské jaro 1968|Pražského jara 1968]]. == Život == === Rodina a vzdělání === Narodil se roku [[1921]] v Uhrovci v místní škole – ve stejném domě jako [[Ľudovít Štúr]]. Jeho otec Štefan Dubček byl vyučený truhlář, který několik let pracoval v [[Spojené státy americké|USA]], kde se stal přesvědčeným pacifistou a komunistou. V roce [[1925]] odjel malý Alexander Dubček se svými silně levicově zaměřenými rodiči, zakládajícími členy družstva [[Interhelpo]], do města [[Biškek|Frunze]] (dnešní Biškek) v sovětské [[Kyrgyzie|Kyrgyzii]]. Později se Dubčekovi přestěhovali do města [[Gorkij]] a v roce [[1938]] se vrátili na [[Slovensko]], protože podle nových směrnic by museli přijmout jediné ruské občanství.<ref>Jab Mervart: [http://www.rozhlas.cz/_audio/pozitivni-obraz-sovetskeho-svazu-v-mezivalecnem-obdobi-pripravil-j-mervart--01097774.mp3 Pozitivní obraz Sovětského svazu v meziválečném období] in Historie věčně živá, ČRo 6, 20. únor 2010 21:10</ref> Alexander Dubček se vyučil strojním zámečníkem, pracoval v [[Dubnica nad Váhom|Dubnici nad Váhom]] a v roce [[1939]] vstoupil do tehdy ilegální [[Komunistická strana Slovenska|Komunistické strany Slovenska]]. V roce [[1944]] se zúčastnil [[SNP|Slovenského národního povstání]], v němž byl zraněn a jeho bratr Július padl. Po válce působil v různých politických funkcích v [[Trenčín]]ě a [[Banská Bystrica|Banské Bystrici]]. Protože z dětství velmi dobře ovládal ruský jazyk, byl vyslán do [[Moskva|Moskvy]], kde v letech [[1955]]–[[1958]] studoval politické vědy, současně s [[Michail Sergejevič Gorbačov|Michailem Gorbačovem]]. === Počátek politické kariéry === Od roku [[1958]] byl stranickým tajemníkem v [[Bratislava|Bratislavě]] a členem Ústředního výboru KSS. V této funkci se poprvé střetl s tehdejším prezidentem [[Antonín Novotný|Antonínem Novotným]] kvůli připravované změně [[ústava|Ústavy]], s níž Dubček nesouhlasil. Roku [[1959]] se stal tajemníkem ÚV&nbsp;KSČ pro průmysl. Protože v Moskvě zažil rehabilitace Stalinových obětí, prosazoval rehabilitaci slovenských komunistů pronásledovaných v letech 1951–53 a po konfliktu s Novotným byl opět přesunut na Slovensko. Brzy se však do ÚV vrátil a dosáhl ustanovení takzvané Kolderovy komise. Od roku [[1962]] zastával funkci vedoucího tajemníka Krajského výboru [[Komunistická strana Slovenska|KSS]] v Bratislavě, od roku [[1963]] prvního tajemníka ÚV&nbsp;KSS a na základě výsledků [[Drahomír Kolder|Kolderovy]] [[Kolderova komise|komise]] prosazoval rehabilitaci [[Gustáv Husák|Gustáva Husáka]] a [[Vladimír Clementis|Vladimíra Clementise]].<ref>[http://www.osobnosti.sk/index.php?os=zivotopis&ID=722 http://www.osobnosti.sk], přístup 5.8.2008</ref> Na konci roku [[1967]] se dostali někteří členové ÚV KSČ do ostré kontroverze s tehdejším prezidentem a 1. tajemníkem ÚV KSČ Antonínem Novotným, který si v prosinci pozval na pomoc sovětského vůdce [[Leonid Iljič Brežněv|Leonida Brežněva]]; ten pozvání sice okamžitě přijal, Novotného ale nepodpořil (pravděpodobně také proto, že v době, kdy soupeřil o vedoucí pozici Brežněv s [[Alexej Nikolajevič Kosygin|Kosyginem]], Novotný podporoval Kosygina). Lidé, kteří se s Dubčekem setkali, hovořili o něm jako o nekonfliktním, přátelském a vlídném člověku, který byl vhodným [[kompromis]]em mezi táborem reformistů a konzervativním křídlem [[Komunistická strana Československa|KSČ]]. === Prvním tajemníkem komunistické strany === [[Soubor:IICCR G539 Ceausescu Dubcek Svoboda.jpg|thumb|Dubček (v přední řadě první zleva) v roce 1968 na návstěvě v Rumunsku. Uprostřed je Ludvík Svoboda a [[Nicolae Ceauşescu]]. Ceauşescu proslul tím, že od začátku odsuzoval [[Invaze do Československa|invazi Varšavské smlouvy do Československa]], za což sklidil od západních států velké uznání.]] Mezi [[3. leden|3.]] a [[5. leden|5. lednem]] 1968 se plénum ÚV&nbsp;KSČ rozhodlo oddělit funkce prvního tajemníka ÚV&nbsp;KSČ a prezidenta republiky a zbavilo Antonína Novotného funkce prvního tajemníka ÚV&nbsp;KSČ. Na jeho nástupci se však předsednictvo nemohlo dohodnout a jako kompromisní řešení byl Antonínem Novotným navržen tehdejší první tajemník ÚV&nbsp;KSS Alexander Dubček. Dubček chtěl pokračovat v jisté liberalizaci režimu, jeho mandát byl však slabý (byl zvolen většinou jediného hlasu), proto se proti „konzervativním“ odpůrcům opíral o veřejné mínění. Vnesl tak do československé politiky zcela odlišnou politickou kulturu. Tím umožnil významný společenský a politický proces, který dostal název [[Pražské jaro 1968]]. Jedna z reforem Dubčekova vedení přinesla úplnou svobodu tisku (V Zákoně 84/1968 Sb ze dne 26. června 1968 se praví, že „cenzura je nepřípustná“). V takto uvolněné atmosféře se však začnou požadavky lidu více stupňovat. Dubček tak musí čelit kritice uvnitř KSČ a hlavně ze strany sovětského vedení. Dne [[4. květen|4. května]] 1968 vedení [[Komunistická strana Sovětského svazu|KSSS]] pozvalo do [[Moskva|Moskvy]] vedoucí představitele KSČ a vlády ČSSR v čele s prvním tajemníkem ÚV&nbsp;KSČ Alexandrem Dubčekem. Sovětští čelní představitelé sledovali takzvaný „obrodný proces“ v ČSSR i Dubčekovu rostoucí popularitu z mnoha důvodů s velkou nevolí. Na zasedání ÚV&nbsp;KSČ od [[29. květen|29. května]] do [[1. červen|1. června]] Alexander Dubček konstatoval, že se podařilo získat důvěru občanů v politiku KSČ. Sovětské vedení využilo naplánovaného společného cvičení vojsk [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]] nazvaného Šumava v Československu, které prodlužovalo za účelem tajného zmapování a proměření terénu. Plán na vojenskou invazi do ČSSR existoval na ústředí Nejvyššího sovětu SSSR již v červnu 1968. Podle některých pramenů byl tento plán ještě starší a vznikl za účelem nenápadného přesunu sovětského jaderného arzenálu až na samý okraj hranice komunistického bloku. Přes zdánlivé uklidnění po setkání v [[Čierna nad Tisou|Čierné nad Tisou]] v červenci 1968 vtrhla v noci z [[20. srpen|20.]] na [[21. srpen|21. srpna]] vojska pěti států Varšavské smlouvy bez vypovězení války do [[Československá socialistická republika|ČSSR]], obsadila území a zmocnila se postupně kontroly nad celým státem. Sovětští vojáci zatkli a odvlekli Alexandra Dubčeka, [[Josef Smrkovský|Josefa Smrkovského]], [[Oldřich Černík|Oldřicha Černíka]], [[František Kriegel|Františka Kriegela]] a další vedoucí představitele KSČ do Moskvy. Prezident ČSSR Ludvík Svoboda (spolu s delegací, kterou tvořili [[Gustáv Husák]], [[Martin Dzúr]], [[Bohuslav Kučera]], [[Vasil Biľak]], [[Alois Indra]] a [[Jan Piller]]) odletěl do Moskvy, kde žádal, aby se jednání zúčastnil Dubček a ostatní uvěznění komunističtí předáci. Sověti propustili jen Dubčeka, Smrkovského, Špačka a Šimona, které z vězení „v lesích“ dopravili do Moskvy [[24. srpen|24. srpna]]. Poté propustili i další delegáty, ale tajemník ÚV&nbsp;KSSS [[Boris Ponomarjov]] jim prý řekl, že se budou moci vrátit domů jen po podpisu Sověty připraveného protokolu, ať už to bude trvat den, týden, dva týdny nebo i měsíc. [[27. srpen|27. srpna]] se Svoboda, Dubček, Černík, Smrkovský a Špaček směli vrátit do Prahy, až když po vyčerpávajícím nátlaku a vyhrožování (Dubček několikrát omdlel) podepsali všech patnáct sověty diktovaných podmínek [[Moskevský protokol|Moskevského protokolu]], což znamenalo ideové popření celého Pražského jara, přijetí „bratrské pomoci SSSR“ a otevření cesty k budoucí normalizaci. Protokol nepodepsal pouze [[František Kriegel]], byl však také propuštěn, poté zbaven všech funkcí a odeslán do důchodu. === Ztráta politické moci === Po srpnu 1968, Dubček ustupoval sovětskému tlaku a postupně odvolával z funkcí reformní komunisty. Jediným pozůstatkem "Pražského jara" byla federalizace Československa. Podle Zákona o československé federaci, který byl připravován už delší dobu před vpádem intervenčních vojsk, vznikla [[1. leden|1. ledna]] [[1969]] [[Slovenská socialistická republika]] a [[2. leden|2. ledna]] předsednictvo Slovenské národní rady jmenovalo první vládu Slovenské socialistické republiky v čele se [[Štefan Sádovský|Štefanem Sádovským]]. Dne [[17. duben|17. dubna]] se v Praze sešlo plénum ÚV&nbsp;KSČ a zvolilo nové předsednictvo ÚV&nbsp;KSČ. Alexandra Dubčeka ve funkci prvního tajemníka ÚV&nbsp;KSČ vystřídal [[Gustáv Husák]]. Od dubna do října [[1969]] působil Dubček jako předseda Federálního shromáždění a v této funkci podepsal takzvaný „[[pendrekový zákon]]“, který umožnil brutální perzekuci demonstrantů po 21. srpnu 1969. Tím jeho popularita v Českých zemích silně klesla. Pak krátce působil jako velvyslanec v [[Turecko|Turecku]] a v roce 1970 byl vyloučen z KSS i KSČ.<ref>Veľký, J. a kolektív: ''Encyklopédia Slovenska I. zväzok A-D.'' Veda, Bratislava, s. 593</ref> V letech [[1970]]–[[1985]] pracoval Dubček pro podnik [[Západoslovenské státní lesy]] v bratislavských [[Krasňany (Bratislava)|Krasňanech]] jako mechanizátor. Roku [[1974]] napsal stranickým orgánům stručný protestní dopis, který však zůstal bez odezvy. Před rokem [[1989]] se odmítal zúčastnit disidentských aktivit. === Návrat po roce 1989 === [[Soubor:Teodor Banik busta Alexandra Dubceka.jpg|thumb|Busta od Ľudmily Cvengrošové]] [[13. listopad]]u [[1988]] obdržel Alexander Dubček čestný doktorát [[Boloňská univerzita|univerzity]] v italské [[Bologna|Bologni]] za zásluhy o prosazování lidských práv a komunistické úřady mu na poslední chvíli povolily odjet. Při slavnosti vystupoval Dubček zdrženlivě, ale ve velkém novinovém interview hájil projekt Pražského jara a srovnával jej se sovětskou „perestrojkou“ [[Michail Sergejevič Gorbačov|Michaila Gorbačova]]. Z tohoto vystoupení bylo zřejmé, že počítá s návratem do politiky.<ref>http://www.zeit.de/1988/48/Ein-Held-im-Hotel-Roma</ref> V květnu 1989 poskytl maďarské televizi rozhovor, v němž mluvil hlavně o roku 1968.<ref>„Náš Saša“, in: Lidové noviny, květen 1989. [http://www.lidovky.cz/historie-obrazem.asp?datum=1989_05 Dostupné online.]</ref> Když během [[Sametová revoluce|Sametové revoluce]] [[22. listopad]]u 1989 poprvé veřejně vystoupil v Bratislavě a o dva dny později na balkóně na [[Václavské náměstí|Václavském náměstí]] v Praze vedle [[Václav Havel|Václava Havla]], byl nadšeně uvítán jako signál vítězství i česko-slovenské vzájemnosti. Byl vážným kandidátem na funkci prezidenta republiky, ale nakonec došlo k dohodě a [[28. prosinec|28. prosince]] 1989 byl zvolen předsedou Federálního shromáždění. V této funkci, kterou vykonával až do roku 1992, se Dubček především staral o vyřešení česko-slovenských problémů a působil také v zahraniční politice. V česko-slovenské otázce byl Dubček důsledným zastáncem federativního řešení a snažil se jej – ovšem bez úspěchu – prosadit v nové ústavě. V zahraniční politice využíval své velké popularity v západní Evropě, zejména v [[Itálie|Itálii]], a pečlivě sledoval také vývoj v [[Rusko|Rusku]]. Zjara roku 1991 pozval do Prahy tehdy ještě málo známého [[Boris Jelcin|Borise Jelcina]] a okamžitě odmítl pokus o puč proti Gorbačovovi v témže roce. Pro své levicové politické zaměření však byl v parlamentu také kritizován, zejména v souvislosti s hospodářskou reformou a lustracemi. V roce [[1992]] se stal předsedou [[Sociálnodemokratická strana Slovenska|Sociálnědemokratické strany Slovenska]] a za ni byl zvolen do FS, rychlý vývoj k rozdělení státu však odmítal, hlavně proto, že se obával vnitropolitického vývoje samostatného Slovenska pod vedením [[Vladimír Mečiar|Vladimíra Mečiara]]. === Autonehoda === [[Soubor:Alexander Dubček Grave.JPG|thumb|upright=1.2|Hrob Alexandra Dubčeka]] Při cestě na zasedání FS dne [[1. září]] [[1992]] kolem 9.&nbsp;hodiny utrpěl Dubček vážnou dopravní nehodu na 88,9.&nbsp;km [[dálnice D1]] u [[Humpolec|Humpolce]], když jeho služební automobil BMW&nbsp;535i ve vysoké rychlosti (114–131&nbsp;km/h) za hustého deště vlivem [[aquaplaning]]u dostal smyk a vyletěl z dálnice. Dubček, který seděl nepřipoután na zadním sedadle, vypadl z vozu. Po nehodě byl v bezvědomí hospitalizován v pražské [[Nemocnice Na Homolce|nemocnici Na Homolce]], kde na následky zranění [[7. listopad]]u zemřel. Pochován je na bratislavském hřbitově [[Slávičie údolie]]. Jeho služební řidič Ján Rezník, který jej vezl na zasedání Federálního shromáždění z Bratislavy do Prahy, byl později odsouzen na 1&nbsp;rok nepodmíněně. [[Soubor:Alexander Dubček, památník poblíž místa nehody.jpg|thumb|200px|Památník nedaleko místa nehody Alexandra Dubčeka]] Právník Liboslav Leksa v knize ''Tragédie na 88.&nbsp;kilometru''<ref>Spišská Nová Ves: Sedlák 1998.</ref> vyslovil domněnku, že Dubček vadil některým složkám tajné policie a [[KGB]] a chystal se o tři dny později svědčit v Moskvě o kriminální činnosti KGB. Tentýž den, 1. září 1992, byl ve svém domě zavražděn bývalý polský premiér, předseda vlád v letech 1970–1980, [[Piotr Jaroszewicz]] s manželkou, který měl podle Leksy svědčit ve stejném procesu v Moskvě proti KGB jako Dubček a jehož vrahové nebyli dopadeni. [[Oldřich Černík]], rovněž aktér roku 1968, zemřel v roce 1994 po autonehodě. Další důvody ke spekulacím zavdala okolnost, že se ztratila Dubčekova aktovka a že jeho řidič nevypovídal. Výpověď tehdejšího primáře humpolecké nemocnice však tyto spekulace nepotvrdila.<ref>http://www.humpolak.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=299</ref> Na jednom z nejnebezpečnějších úseků v Česku havaroval mimo jiné v roce [[1995]] herec [[Petr Haničinec]], zpěvačka [[Marika Gombitová]], federální ministr [[Jozef Bakšaj]], M.&nbsp;Butora a M.&nbsp;Macek. Na témže kilometru dálnice D1 se stala řada hromadných nehod (v jednom případě čtyřiceti aut) a jen o kilometr dále havarovalo dne [[20. březen|20. března]] [[2008]] 116&nbsp;aut. „U Humpolce v příkrym kopci často bouraj politici,“ zpívala v roce [[1993]] kapela [[Tři sestry]]. == Ocenění == V roce [[1989]] obdržel [[Sacharovova cena za svobodu myšlení|Sacharovovu cenu za svobodu myšlení]], v roce [[1990]] Mezinárodní humanistickou cenu od ''International Humanist and Ethical Union'' v [[Amsterdam]]u<ref> http://en.wikipedia.org/wiki/International_Humanist_and_Ethical_Union#IHEU_Awards</ref> a roku [[2003]] byl vyznamenán [[Řád Bílého lva|Řádem Bílého lva]]. Náměstí před parlamentem v Bratislavě nese jeho jméno. == Přehled politických funkcí == * [[1951]]–[[1955]], [[1960]]–[[1968]] a [[1969]]–[[1970]] člen a v roce [[1969]] předseda Národního shromáždění (od roku [[1969]] Federální shromáždění), * [[1964]]–[[1970]] člen Slovenského národního výboru, * [[1955]]–[[1968]] člen Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska, od roku [[1962]] člen prezídia a od roku [[1963]] první tajemník, * [[1958]]–[[1969]] člen Ústředního výboru [[Komunistická strana Československa|KSČ]], v letech [[1960]]–[[1962]] tajemník, od roku [[1962]] člen prezídia a v roce [[1968]] první tajemník, * [[1969]]–[[1970]] velvyslanec [[Československá socialistická republika|ČSSR]] v [[Turecko|Turecku]]. Během této doby obdržel několik nabídek na politický azyl v zahraničí, ale ty odmítl, protože nechtěl zklamat důvěru Čechoslováků a poskytnout [[normalizace|normalizačnímu]] režimu záminku k očerňování, * [[1970]] vyloučen z KSČ, * [[1989]]–[[1992]] člen [[Verejnosť proti násiliu|VPN]] (Verejnosť proti násiliu, později [[Občianska demokratická únia|ODÚ-VPN]]), * [[1990]]–[[1992]] předseda Federálního shromáždění [[Česká a Slovenská Federativní Republika|ČSFR]], * [[1992]] předseda a poslanec za [[Sociálnodemokratická strana Slovenska|SDSS]] (Sociálnodemokratická strana Slovenska). == Reference == <references/> === Literatura === * KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha : Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8. * TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A-J. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. * ''Naděje umírá poslední. Vlastní životopis A. Dubčeka''. Praha: Svoboda 1993 * H. Maxa, ''Alexander Dubček – člověk v politice 1990-1992''. Brno: Doplněk 1998. === Související články === * [[Československo]] * [[Pražské jaro 1968]] * [[Interhelpo]] * [[Federální shromáždění]] * [[Komunistická strana Československa|KSČ]] * [[Slovenské národní povstání]] === Externí odkazy === * http://www.czsk.net/svet/clanky/svet/cesicar.html * http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=2005010802 * http://www.rsi.sk/slo/slovacivosvete/kirgizsko/kirgizsko.html * V Kirgizsku otevřou muzeum Alexandra Dubčeka: http://www.czsk.net/svet/clanky/kultura/dubcekkirgiz.html * [http://www.ksl.wz.cz/Dubcek1.htm Místo Alexandra Dubčeka v československých dějinách I.] * [http://www.ksl.wz.cz/Dubcek2.htm Místo Alexandra Dubčeka v československých dějinách II.] * [http://www.mapy.cz/#x=135187072@y=133993728@z=13@mm=TP@ax=135170816@ay=133995392@at=Dubcek@ad=pamatnik Památník na 88. kilometru dálnice D1 - odkaz Mapy] * [http://kotian.blog.hnonline.sk/c1-22754600-pozyvacie-listy-zverejnene-v-predvecer-deklaracie-o-zvrchovanosti-sr-alebo-samostatnost-nechceme-12 Další informace o smrti] * [http://www.humpolak.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=299 Byl na Dubčeka spáchán teroristický útok? Článek od tehdejšího přimáře chirurgického oddělení humpolecké nemocnice ] * [http://ireferaty.lidovky.cz/100/2945/Dubcek-Alexander Životopis na Lidovkách] * [http://aktualne.centrum.sk/domov/politika/clanek.phtml?id=1163856 Další informace o smrti] {{Commonscat|Alexander Dubček}}{{Článek z Wikipedie}} {{DEFAULTSORT:Dubček, Alexander}} [[Kategorie:Poslanci československého Národního shromáždění]] [[Kategorie:Poslanci československého Federálního shromáždění]] [[Kategorie:Členové KSČ]] [[Kategorie:Členové Veřejnosti proti násilí]] [[Kategorie:Členové Sociálnědemokratické strany Slovenska]] [[Kategorie:Českoslovenští politici slovenské národnosti]] [[Kategorie:Diplomaté Československa]] [[Kategorie:Sacharovova cena]] [[Kategorie:Pražské jaro 1968]] [[Kategorie:Oběti silničních dopravních nehod]] [[Kategorie:Nositelé Řádu Bílého lva]]

Návrat na stránku „Alexander Dubček“.