Debora (opera)

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Infobox opera | název = Debora | originální název = | obrázek = Foerster.jpg | popis obrázku = Josef Bohuslav Foerster (fotografie [[Ignác Šechtl|Ignáce Šechtla]]) | velikost obrázku = | široký obrázek = | žánr = zpěvohra | hudba = [[Josef Bohuslav Foerster]] | libreto = [[Jaroslav Kvapil]] | předloha = [[Salomon Hermann Mosenthal]]: ''Deborah'' | jazyk = [[čeština]] | dějství = 3 | vznik = 1890-1891 | premiéra = [[27. leden|27. ledna]] 1893, [[Praha]], [[Národní divadlo]] | cs premiéra = }} '''''Debora''''' je opera (zpěvohra) (Op. 41) o třech jednáních českého skladatele [[Josef Bohuslav Foerster|Josefa Bohuslava Foerstera]] na libreto českého spisovatele [[Jaroslav Kvapil|Jaroslava Kvapila]] podle populární hry vídeňského dramatika [[Salomon Hermann Mosenthal|Salomona Hermanna Mosenthala]] ''Deborah'' z roku 1848. Poprvé byla provedena dne [[27. leden|27. ledna]] 1893 v [[Národní divadlo|Národním divadle]] v [[Praha|Praze]]. == Vznik a historie díla == Hra vídeňského Salomona Hermanna Mosenthala z revolučního roku 1848 byla v Praze velmi známá. [[Stavovské divadlo]] ji poprvé uvedlo a obrovským úspěchem brzy po hamburské premiéře dne 31. května 1849, <ref name="Teuber">{{Citace monografie | příjmení = Teuber | jméno = Oscar | odkaz na autora = | titul = Geschichte des Prager Theaters ton den Anfängen des Schauspielwesens bis auf die neueste Zeit | vydavatel = A. Haase | místo = Praha | rok = 1888 | počet stran = | kapitola = | strany = 397 | svazek = 3 | url = http://kramerius.mlp.cz/kramerius/MShowUnit.do?id=197&author= | jazyk = de }}</ref> hrála se i v češtině v [[Prozatímní divadlo|Prozatímním divadle]] (premiéra 26. dubna 1872). Byla to první úspěšná divadelní hra, která si, byť v dobově podmíněné formě, brala za téma vztahy většinového křesťanského obyvatelstva a židovské náboženské menšiny, a zejména útisk a ponížení židů. Tuto látku si zvolil dramatik a režisér [[Jaroslav Kvapil]] a roku 1890 ji podstatně upravil a zveršoval na libreto, které nabídl skladateli Josefu Bohuslavu Foersterovi, který nedlouho předtím napsal na Kvapilova slova sbor ''Česká píseň''.<ref name="Pala227">{{Citace sborníku | příjmení = Pala | jméno = František | titul = Josef Bohuslav Foerster | příjmení sestavitele = Hutter | jméno sestavitele = Josef | příjmení sestavitele2 = Chalabala | jméno sestavitele2 = Zdeněk | sborník = České umění dramatické II - Zpěvohra | vydavatel = Šolc a Šimáček, společnost s r. o. | místo = Praha | rok vydání = 1941 | strany = 227 | jazyk = cs }}</ref><ref name="Šíp134">{{Citace monografie | příjmení = Šíp | jméno = Ladislav | odkaz na autora = Ladislav Šíp | titul = Česká opera a její tvůrci | vydavatel = Supraphon, n. p. | místo = Praha | rok = 1983 | počet stran = 400 | kapitola = Zdeněk Fibich | strany = 134 | jazyk = }}</ref> Děj příběhu přitom přeložil z původního [[Štýrsko|Štýrska]] do pohraniční vsi v Čechách. <ref>{{Citace monografie | příjmení = Trojan | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Trojan | titul = Dějiny opery | vydavatel = Paseka | místo = Praha a Litomyšl | rok = 2001 | isbn = 80-7185-348-8 | kapitola = | strany = 304 | jazyk = }}</ref> [[Soubor:Salomon Hermann Mosenthal.jpg|thumb|Salomon Hermann Mosenthal (1821-1877)]] J. B. Foerster měl v té době právě za sebou první významné vokální a instrumentální skladby, mj. svou první symfonii (1888) a rozsáhlý smíšený sbor s doprovodem orchestru ''Hymnus andělů'' (1889).<ref name="Pala227"/> Tyto zkušenosti hodlal zúročit v opeře, k níž se obrátil i díky svému sňatku s pěvkyní [[Berta Foersterová|Bertou Lautererovou]] (1888).<ref name="Králík">{{Citace monografie | příjmení = Králík | jméno = Jan | odkaz na autora = | titul = Josef Bohuslav Foerster: Debora (booklet) (CR0765-2) | vydavatel = Radioservis a. s. | místo = Praha | rok = 2009 | počet stran = 48 | kapitola = | strany = 11 | isbn = | jazyk = cs }}</ref> ''Debora'' jej zaujala jak dramatickou postavou hlavní hrdinky, tak náboženským a etickým obsahem, který byl pro Foerstera zásadní. Na opeře začal ihned pracovat a již na jaře roku 1891 měl hotovu jak plnou partituru, tak klavírní výtah.<ref name="Pala227"/> Opera byla přijata pražským Národním divadlem a provedena dne [[27. leden|27. ledna]] 1893 v [[Národní divadlo|Národním divadle]] v [[Praha|Praze]] se skladatelovou manželkou v titulní úloze.<ref name="NL1893">{{Citace periodika | příjmení = Stecker | jméno = Karel | autor = | titul = Hudba - Debora | periodikum = Národní listy | odkaz na periodikum = Národní listy | rok = 1893 | měsíc = 1 | den = 31 | ročník = 33 | číslo = 31 | strany = 4 | url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?it=0&id=7032203&picp=&idpi=10746437 | issn = 1214-1240 | jazyk = cz }}</ref> Kritikou byla přijata vlídně, konaly se však zprvu jen tři reprízy. == Charakteristika díla == Přestože námět Mosenthalovy činohry nebyl na českém jevišti neznámý, je Foersterova ''Debora'' první operou s realistickým námětem z českého venkova. Ten byl do té doby v české opeře přítomen jen v komicko-idylické představě Smetany či Dvořáka. Přestože i v ''Deboře'' se objevují folkloristické prvky, například scéna dožínkové slavnosti ve třetím dějství, lid je současně předveden jako nositel náboženské nesnášenlivosti a rasových předsudků.<ref name="Hostomská">{{Citace monografie | příjmení = Hostomská | jméno = Anna | odkaz na autora = Anna Hostomská | titul = Opera. Průvodce operní tvorbou | vydavatel = Státní hudební nakladatelství | vydání = 4 | místo = Praha | rok = 1959 | strany = 646 | jazyk = }}</ref> Příznačné je třeba i to, že čeledín Jakub, který nejlépe odpovídá lidovému typu<ref name="Šíp134"/> české „koženkové opery“, v prvním dějství šíří nejhorší protižidovské pomluvy a vyzývá lid k násilí proti židům, zatímco ve třetím dějství se mění v dobromyslně komickou figurku, který popleteným projevem při lidové veselici holduje hospodáři a hospodyni. Venkovský realismus v ještě tragičtější a modernější podobě Foerster zpracoval ve své následující opeře ''Eva''. Přitom však realismus nebyl Foersterovým hlavním zájmem. Již v této jeho operní prvotině se projevuje zájem o etické otázky, humanistickou ideu, náboženské zaujetí až mystický spiritualismus, který v dalším díle dále narůstal.<ref name="Šíp134"/><ref name="Pala228">Pala, c. d., s. 228.</ref> V případě ''Debory'' jeho zaujetí platilo zejména postavě hlavní hrdinky, jejíž vášnivá láska musí projít přerodem a pomocí soucitu, odpuštění, sebeobětování a lásky k bližnímu dosáhne teprve pravého duchovního rozměru.<ref name="Šíp134"/><ref name="Králík"/> Toto základní téma je centrální i pro všechny pozdější Foersterovy opery. Jak píše František Pala, „nad realistickou vrstvou je rozestřen svět mystické tuchy a naděje“.<ref name="Pala231">Pala, c. d., s. 231.</ref> Silně věřící Foerster tuto myšlenku provazuje v ''Deboře'' s atmosférou velikonoc, a to nejen jako dějového pozadí pro 1. a 2. jednání, ale i pro celkové zapojení do cyklu utrpení, tmy a vzkříšení. Na Velký pátek se odehrává velký konflikt v prvním dějství; Bílou sobotu charakterizuje nářek staré židovky, která cítí svůj národ opuštěný Bohem, klam, nedorozumění a konečně Debořina kletba. Rozsáhlé pasáže církevních zpěvů v obou dějstvích – úvodní čtyřhlasý chorál v prvním dějství a jednohlasý zpěv ve 2. dějství –mají dramatickou funkci, navíc dokládají skladatelovu zběhlost v církevní hudbě (byl žákem varhanické školy [[František Zdeněk Skuherský|Františka Zdeňka Skuherského]]).<ref name="Šíp134"/><ref name="Pala229">Pala, c. d., s. 229.</ref> Zato téma vzkříšení zpracovává 3. dějství, ve kterém křesťanská idea z vnějších okolností přechází do vnitřního života postav, především Hany, jak je vyjadřuje její ukolébavka a modlitba při klekání.<ref name="Pala229"/> Zásadně etický přístup měl dopad i na Foersterovo dramaturgické zpracování látky. Přestože ''Debora'' obsahuje některé silně dramatické scény, obsažené již v činoherní předloze, hlavní důraz je kladen na vnitřní život postav.<ref name="Králík"/><ref name="Pala229"/> Nejvíce jsou charakterizovány ženské postavy. Titulní Debora je jediná, která prochází charakterovým vývojem od milostné vášně přes nenávist a prokletí až k vykoupení. Ona je také hybatelem děje, i hudebně její motivy přinášejí dynamiku a disonanci s převládajícím hudebním pozadím, například v kontrastu s chorálem ve II. dějství nebo s harmonickým zpěvem Hany a Josefa ve 3. dějství. Proti ní je postavena Hana, spíše abstraktní zosobnění „něhy, svatosti a mateřství“ než samostatný charakter. Stejně tak stará židovka, vystupující v jediné scéně, je především symbolickou postavou. Mužské postavy jsou v jejich stínu: Josef zrcadlí city Debory a Hany, Vavřinec, farář a Jakub jsou epizodní lidové typy.<ref>Pala, c. d., s. 230.</ref> Z hudebního hlediska se Debora pohybuje ve wagnerovsko-smetanovském proudu.<ref>Pala, c. d., s. 229-230.</ref><ref name="Hostomská"/> Hudba plyne v jednotném a nepřetržitém proudu,<ref name="Králík"/> pracuje s důsledně rozvrženými příznačnými motivy (8 hlavních)<ref name="Králík"/><ref name="Pala228"/>. [[Recitativ]] je vždy hudebně i deklamačně propracován a snadno přechází v [[arioso]]. Vnitřní svět postav je vyjádřen řadou kantabilních momentů, včetně ansámblů. Zvláště působivě jsou zachyceny duševní stavy postav potácejících se mezi nadějí a zoufalstvím, totiž Debory a staré židovky.<ref name="Pala229"/> Již v ''Deboře'' j plně přítomna řada příznačných rysů Foersterovy operní tvorby: kombinace dramatičnosti a lyričnosti (s akcentem na to druhé), originální a propracovaná [[harmonie]], volná [[polyfonie]] s důrazem na střední hlasy.<ref>Pala, c. d., s. 230-231.</ref> Hudba obsahuje ohlasy lidových melodií a tanců, ačkoli značně zušlechtěné a stylizované, mezi nimiž zaujímá zvláštní místo pomalý trojdobý rytmus sousedské, ke kterému se Foerster pravidelně vracel.<ref name="Hostomská"/><ref name="Pala231"/> Vedle toho skladatel využívá postupů vycházejících z tradice církevní hudby, a to nejen ve sborech a modlitbách, ale též v centrálním výstupu staré židovky plném „tragického patosu biblických žalmů“.<ref name="Pala229"/> Z dramatického i hudebního hlediska nestojí ''Debora'' příliš za nejznámější Foersterovou operou ''Evou''. Překážkou jejího častějšího uvádění byl její námět. Mosenthalovo, Kvapilovo a Foersterovo pojetí konfliktního vztahu křesťanství a židovství bylo vždy obtížné adekvátně inscenovat. Navíc původně [[biedermeier]]ovský výchovný a sentimentální příběh, který skladatel a libretista ještě obohatili o křesťanské moralizování, je v moderní době považován za „poněkud kýčovitý a larmoyantní“.<ref name="Šíp134"/> == Inscenační historie opery == [[Soubor:Jaroslav Kvapil 1897.jpg|thumb|Jaroslav Kvapil (1897)]] Po prvních čtyřech představeních roku 1893 nebyla ''Debora'' hrána. Až úspěch dalších Foersterových oper ''Evy'' a ''Jessiky'' ji opět přivedl do repertoáru, nejprve v [[Národní divadlo Brno|Národním divadle v Brně]] roku 1907 (hráno pod názvem ''Debora aneb Křesťan a židovka'') a poté v [[Divadlo na Vinohradech|Městském divadle na Královských Vinohradech]] (1914-17). Ve dvacátých letech 19. století byla hrána opět v Brně (1920), Plzni (1923), Moravské Ostravě (1924), Pardubicích a Hradci Králové (1927) a opět v pražském Národním divadle (1930). Po druhé světové válce byla nejprve inscenována v Olomouci roku 1946 a pak roku 1949 opět v Národním divadle, k poctě 90. narozenin skladatele. Tam také 29. prosince 1949 zazněla na jevišti prozatím naposledy. Pouze jednou tato opera pronikla mimo české země, totiž do [[Slovenské národní divadlo|Slovenského národního divadla]] v Bratislavě (premiéra 22. září 1926). == Osoby a první obsazení == {| class="wikitable" ! osoba !! hlasový obor !! premiéra (27.1.1893) |- |Vavřinec, rychtář || [[bas]] || [[Vilém Heš]] |- |Josef, jeho syn || [[baryton]] || [[Bohumil Benoni]] |- |Farář || bas || Václav Viktorin |- |Hana, jeho schovanka || [[soprán]] || Johana Weisová |- |Debora || soprán || [[Berta Foersterová]] |- |Stará židovka || [[alt]] || [[Marie Klánová]] |- |Jakub, rychtářův pacholek || [[tenor]] || [[Adolf Krössing]] |- |colspan=3 | Dirigent: [[Adolf Čech]], režisér: [[František Kolár]], choreografie: Augustin Berger |- |} == Děj opery == === 1. dějství === (Na českém venkově před kostelem o [[Velký pátek|Velkém pátku]] v době josefinské, k večeru) Skončila velkopáteční bohoslužba a z kostela vychází lid (sbor ''Z hlubin bolů, z hlubin touhy''). Pohnuta kázáním se Hana ptá faráře, jak může nejlépe naplnit Kristovo poselství. Farář jí doporučí, aby pomáhala opuštěným a ubohým. Hana hned ví, komu může pomoci: za vesnicí v rozpadlém domě žije odnedávna rodina uprchlíků z Polska trpící nemocemi a chudobou a stranící se lidí (árie Hany ''Ó kterak v duši cítím kouzlo víry''). Čeledín Jakub ji však varuje: jsou to židé a antikristi (zpěv ''Ó běda, duch se slov těch hrozí''): nemocná stará žena, malé děcko a krásná dívka. Jistě sem přišli klamat, loupit, pálit a vraždit. I lid se rozohňuje – jak je možné mít soucit s těmi, kdo nám umučili Krista (sbor ''Hrůza! Zabte ji!'')? Hana, farář ani rychtář Vavřinec nejsou schopni hněv potlačit. V tomto nepříznivém okamžiku se objeví zmatená Debora, zmiňovaná židovská dívka (''Já hledám – ne – já – nikoho''). Jakub hned popuzuje vesničany proti ní: přišla krást křesťanské děti pro židovské rituály. Lid, dosud zjitřený velkopáteční bohoslužbou, se chystá Deboru utopit. Rychtář je bezmocný, davu se však neohroženě postaví jeho syn Josef (árie ''Než dotkne se jí někdo ranou''). Lid ustupuje, je mu však jasné, že Josef je uhranut židovkou. I jeho otec a farář jsou znepokojeni a připomínají mu, že je zaslíben Haně. Josef se však před knězem, otcem i snoubenkou přiznává ke své lásce k Deboře, pro niž je ochoten nést i vyhoštění z obce. Zlomený otec jej zapřísahá jménem mrtvé matky, aby neuvrhl rodinu v takovou hanbu (árie ''Ó mluv, ó mluv, že klamem všecko, synu''). Vavřinec je zoufalý, i když se zastaví před tím, aby syna proklel. Žádá o radu faráře a ten se domnívá, že dá-li rychtář židovské rodině peníze za to, aby se odstěhovala z kraje, Josefovo poblouznění brzy pomine (árie faráře ''To nakvašené, horké mládí''). Přichází Josef. Ví, že jej za jeho lásku čeká zavržení, on ji však považuje za čistou a prosí Krista a požehnání (árie ''Co je to se mnou? Je to pravda, je to sen?''). Chce vstoupit do kostela, ale objeví se Debora a zadrží jej: proč vzývat boha, který ji pronásleduje? Milenci se rozhodnutí odejít spolu v cizí kraj (duet ''Ó stůj a nejdi ve chrám dál''). === 2. dějství === (V krajině se stromy za hřbitovní kaplí o [[Bílá sobota|Bílé sobotě]]) Stará židovka hledá Deboru, pak se obrací k Bohu a vzpomíná na krásu dřívějších oslav [[Pesach|židovských velikonoc]] (árie ''Deboro! Kde dlíš, ó berlo… Kde dlíš, ó Bože, kde je tvoje moc?''). Potkává ji Jakub, který byl svým hospodářem poslán, aby židovské rodině donesl peníze jako odstupné za to, že hned zítra odejdou. Předává je s odporem a s ulehčením staré židovce, která s díky přijímá (duet ''Hle, jedna z nich… Nech jen řečí, spěchej spíš''). Faráři, Vavřincovi a Haně pak vyřizuje, že „židovka“ peníze převzala. Rychtář a farář vzdávají díky Bohu, jenž vyslyšel jejich modlitby a dokázal jim svou lásku. Hana se obává, že Josef bude touto zradou raněn, ale doufá, že se navrátí k ní (tercet faráře, Vavřince a Hany ''Bůh vyslyšel mé prosby vroucí''). Přichází Josef na schůzku s Deborou a přítomní ho zpravují o uzavřeném obchodu. Nechce zprávě věřit, ale farář i Hana jej ujišťují, že Debora ho pro měšec zlaťáků ráda opustila. Jeho otec mu bez okolků sděluje, že on sám dal Deboru vyplatit. Josef je zradou své milované zničen (árie ''Ó tedy přece, ó Bože, Bože můj''). Farář a rychtář doufají, že se mladík brzy uzdraví z bludu (kvartet ''Mé duši nyní svítá''). Hana se připomíná a vemlouvá Josefovi (árie ''Já, Josefe, to nebyla, jež chtěla zničit lásku tvoji''), s patrným úspěchem. Všichni vstupují do kaple. Přichází Debora, jež chce opustit raději svou trpící rodinu než svého milého, a marně hledá Josefa na smluveném místě. Uslyší z kaple pobožný zpěv připomínající zmrtvýchvstání Krista, kontrastující s představou zbořeného [[Šalomounův chrám|chrámu]] v Jeruzalémě (árie se sborem ''Sem přijít má… Svaté tělo Krista''). Vychází Josef a nic netušící Deboře tvrdě vyčítá zradu (zpět ''Ty zrádná, nemáš na tom dosti''). Zoufalá Debora cítí naopak zradu na sobě, prosí Boha o odpuštění, že jej opustila (arieta ''Ó kající se vracím k tobě, Pane''') a volá po pomstě. Josefovi se její hněv oškliví a pokračuje ve výčitkách. Debora svolává kletbu na něho, na tu, která jí ho odloudila, i na jejich děti (árie ''A budiž klet a budiž kleta ta'') a odbíhá. Josef je vyděšen a zmaten: co když Debora mluvila pravdu a on na ní zhřešil (árie ''Ó proklet, Bože budiž milostiv'')? V úzkosti hledá útěchu v Hanině náručí. === 3. dějství === (Prostranství za Josefovým statkem, po dvou letech) Vesnice slaví dožínky (sbor ''Vezem s polí klasy, úroda se daří''). Jakub jménem čeledi podává hospodářům, tedy Josefovi a Haně, věnec kladů (arieta ''Hospodáři, tady nesem''). Hana vlídně vyzve čeleď k tanci ([[polka]], [[sousedská]]). Josef pak chasu propustí k muzice (zpěv ''Teď na polích již práce není více'' a opakování sboru). Přibližuje se Debora v nuzných šatech: její hněv za dva roky nepolevil (''Ó Bože, jsem tu zas''). Vidí Hanu, jak zpívá ukolébavku své dcerce (píseň ''Tolik květů Pánbůh nasel v širý svět''). Pohled na Josefovo dítě v Deboře oživí myšlenky na pomstu. Hana Deboru nepoznává a vidí v ní žebračku, kterou zve vlídně dále. Debora však odmítá almužnu i pokrm; je překvapen, že Bůh nevyslyšel její kletbu a Josefova rodina žije šťastně. Hanina laskavost a modlitba při klekání, v níž cituje příkaz otčenáše odpouštět hříšníkům, oslabují Debořino předsevzetí. Skryje se a Hana ji marně hledá, zaražena jejím podivným chováním (árie ''Kde jsi, ženo? Snad odešla… My byli dosud zcela šťastni''). Vypráví o ní Josefovi, ten je chvíli neklidný, ale věří, že jim přeje osud (árie ''Z těch přízraků, jež byly těžkým snem''). Zatímco Josef a Hana zpívají o svém štěstí, v Deboře opět roste touha po pomstě (tercet ''Štěstí, štěstí, štěstí''). Ale přesto jedna věc kalí Josefovo štěstí, výčitky svědomí vůči Deboře: kdo ví, jak se protlouká světem a zda je stále zatvrzelá či zda mu odpustila (árie ''Hleď, duše má, my tady žijem v štěstí''). Hana odhání tyto myšlenky a utěšuje Josefa tím, že se za Deboru denně modlí. Debořina pomstychtivost se rozplývá; nehodlá narušit štěstí těchto lidí, naopak odchází ulehčena smířením (árie ''Ó Bože, Bože, co to slyšela jsem?''). Sklání se nad kolébkou a polibkem dítěti vrací mír i jeho otci; přitom se dozvídá, že Josefa a Hana pojmenovali děvčátko jejím jménem. Teprve když Debora zmizí, uvědomí si Josef s Hanou, kdo je navštívil a dal jim požehnání. == Nahrávky == Existuje jedna nahrávka opery, kterou pořídil Československý rozhlas v Praze roku 1959 ke 100. výročí skladatelova narození. Zpívají: (Vavřinec) [[Eduard Haken]], (Josef) [[Theodor Šrubař]], (farář) [[Karel Kalaš]], (Hana) [[Jaroslava Vymazalová]], (Debora) [[Drahomíra Tikalová]], (Stará židovka) [[Věra Krilová]], (Jakub) [[Antonín Votava]]. Pěvecký sbor Československého rozhlasu v Praze a Pražský rozhlasový orchestr řídí [[František Dyk]].<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Archivní a programové fondy Českého rozhlasu | url = http://www2.rozhlas.cz/archivy/index.php?HLEDPO=9559366 | datum vydání = | datum přístupu = 2011-05-19 | vydavatel = Český rozhlas }}</ref> Snímek byl rekonstruován roku 2009 a téhož roku jej vydal Radioservis, a. s., ke 150. výročí na CD (CR0465-2). Vedle toho vydal původně rozhlasové nahrávky tří úryvků z opery Radioservis, a.s., roku 2009, tedy v roce 150. výročí skladatelova narození, na CD ''Josef Bohuslav Foerster: Scény z oper'' (CR0461-2). Jsou to předehra v podání Symfonického orchestru Československého rozhlasu řízeného [[Rudolf Vašata|Rudolfem Vašatou]] z roku 1977, árii Josefa a jeho duet s Deborou na konci 1. dějství ''Co je to se mnou… Na srdci mém'' v podání [[Theodor Šrubař|Theodora Šrubaře]] a [[Drahomíra Tikalové|Drahomíry Tikalové]] ze zmíněné celkové nahrávky a polka z 3. dějství v podání Orchestru Národního divadla v Praze řízeného [[Josef Chaloupka|Josefem Chaloupkou]] z roku 1974. == Odkazy == === Reference === <references /> === Literatura === * {{Citace sborníku | příjmení = Pala | jméno = František | titul = Josef Bohuslav Foerster | příjmení sestavitele = Hutter | jméno sestavitele = Josef | příjmení sestavitele2 = Chalabala | jméno sestavitele2 = Zdeněk | sborník = České umění dramatické II - Zpěvohra | vydavatel = Šolc a Šimáček, společnost s r. o. | místo = Praha | rok vydání = 1941 | strany = 227-231 | jazyk = }} * {{Citace monografie | příjmení = Šíp | jméno = Ladislav | odkaz na autora = Ladislav Šíp | titul = Česká opera a její tvůrci | vydavatel = Supraphon, n. p. | místo = Praha | rok = 1983 | počet stran = 400 | kapitola = Josef Bohuslav Foerster | strany = 133-135 | jazyk = }} * {{Citace monografie | příjmení = Hostomská | jméno = Anna | odkaz na autora = Anna Hostomská | titul = Opera. Průvodce operní tvorbou | vydavatel = Státní hudební nakladatelství | vydání = 4 | místo = Praha | rok = 1959 | strany = 646-647 | jazyk = }} * {{Citace monografie | příjmení = Janota | jméno = Dalibor | příjmení2 = Kučera | jméno2 = Jan P | titul = Malá encyklopedie české opery | vydavatel = Paseka | místo = Praha, Litomyšl | rok = 1999 | isbn = 80-7185-236-8 | strany = 55 | jazyk = cs }} == Externí odkazy == {{Opery Josefa Bohuslava Foerstera}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Opery Josefa Bohuslava Foerstera]] [[Kategorie:Opery v češtině]]

Návrat na stránku „Debora (opera)“.