Dějiny Bosny a Hercegoviny

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

[[Soubor:Day in Sarajevo.jpg|right|thumb|Nejstarší část města Sarajeva, turecký bazar]] [[Soubor:Mostar-bruecke-1930.jpg|right|thumb|Most v Mostaru, postavený za osmanské vlády]] [[Soubor:Bosniake2.jpg|right|thumb|Karikatura obyvatele Bosny v rakousko-uherských novinách, 1908]] '''Dějiny Bosny a Hercegoviny''' začínají už od doby osídlení země Římany, pokračují přes středověký bosenský stát až k raně novověkému osmanskému [[Sandžak]]u, Bosně v rámci [[Jugoslávie]] a nezávislé republice. == 1878–1918: Rakousko-uherský protektorát == Koncem 19. století, v roce 1878, připadla [[Bosna a Hercegovina|země]] [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uhersku]] a stala se na základě smluv z [[Berlínský kongres|berlínského kongresu]] jeho [[protektorát]]em; [[Vídeň]] se zavázala obnovit v zemi mír a pořádek. Rakouští správci začali následně s rozvojem [[průmysl]]u v této zaostalé zemi. Protektorát byl později anektován v říjnu [[1908]]. To vedlo ke krizi, neboť mnoho bosenských [[Srbové|Srbů]] se nyní stalo součástí již regulérní části území [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]]. [[Srbsko]] protestovalo, přidalo se později i [[Rusko]] a [[Osmanská říše]]. Situace se zkomplikovala a vyostřila téměř až k novému válečnému konfliktu. Bělehrad mobilizoval a oba mocenské bloky, jejichž síla se naplno ukázala až o několik let později, v [[První světová válka|první světové válce]], se tak utužily. S anexí nakonec muselo Srbsko souhlasit, a to poté, co Ruské impérium zjistilo, že podporu pro případný konflikt by ze strany západoevropských mocností nezískalo. Klid byl však velmi vratký (i proto se také [[Balkán]]u a Bosně říkalo tehdy „sud se střelným prachem“). V roce [[1914]], v hlavním městě Sarajevu, byl zastřelen následník rakousko-uherského trůnu, František Ferdinand d'Este. To se stalo záminkou k rozpoutání [[První světová válka|první světové války]]. V této době muselo odejít mnoho obyvatel Bosny a Hercegoviny do války, do řad rakousko-uherské armády<ref name="hic"/>. == 1918–1941: První Jugoslávie a postavení BiH v ní == {{Podrobně|Drinská bánovina|Vrbaská bánovina|Chorvatská bánovina}} Po čtyři roky trvající válce se zemi vládnoucí [[Rakousko-Uhersko]] rozpadlo a Bosna se spolu s [[Chorvatsko|Chorvatskem]], [[Srbsko|Srbskem]] a [[Slovinsko|Slovinskem]] stala součástí nově vytvořeného Státu SHS, později [[Království Srbů, Chorvatů a Slovinců|Království SHS]] a ještě později [[Království Jugoslávie]]. Nový stát nevznikal v zrovna jednoduchých podmínkách, Bosna a Hercegovina patřila mezi jeho nejméně rozvinuté oblasti, v politice dominoval srbský či chorvatský nacionalismus a – podobně jako tomu bylo například v [[Československá republika|Československu]] – velké množství politických stran. V letech [[1921]] a [[1931]] se konalo sčítání lidu, tehdy však ještě Bosňáci nebyli považováni za samostatný národ (poprvé až ve sčítání lidu z roku 1971)<ref>[http://www.svetlost.co.yu/arhiva/2001/281/281-4.htm Článek na stránkách Nezavisna Svetlost]</ref> a mnoho z nich tak národnost (byla možná pouze slovinská, chorvatská a srbská) neuvedlo. Zatímco na začátku 20. let žilo v zemi 1,8 milionu lidí, o deset let později to bylo již 2,3 milionu. Roku [[1929]] Bosna spolu s ostatními historickými zeměmi [[Jugoslávie]] byla dočasně zrušena; její území se rozdělilo mezi několik [[bánovina|bánovin]], které nerespektovaly národnostní hranice; jednalo se [[Vrbaská bánovina|Vrbaskou bánovinu]] (západ země), [[Drinská bánovina|Drinskou bánovinu]] (východ země) a [[Přímořská bánovina|Přímořskou bánovinu]] (jih země). Přímořská bánovina se stala v předvečer druhé světové války součástí bánoviny [[Chorvatská bánovina|chorvatské]], která do jisté míry kopírovala etnické hranice území, kde žije [[Chorvati|chorvatský národ]]. Cílem této reformy bylo rozdělit jednotlivá území tak, aby byla potlačeno jednotlivé národní uvědomění jednotlivých zemí a upevněna jednota všech obyvatel země. K tomu však nakonec nedošlo, bánoviny vydržely pouhých deset let. == 1941–1945: Druhá světová válka == Za [[Druhá světová válka|2. světové války]], kdy se [[Jugoslávie]] na několik let vinou nacionalistických tendencí rozpadla, vládlo Bosně a Hercegovině ustašovské [[Chorvatsko]]. To jej začlenilo k svému území; zdejší [[Židé]] a [[Srbové]] byli posíláni do [[Koncentrační tábor|koncentračních táborů]]. Proti režimu se zvedl organizovaný odpor, činní byli tzv. [[Jugoslávští partyzáni]] (od roku [[1941]]) v čele s [[Josip Broz Tito|Josipem Titem]]. Ti nakonec v roce [[1943]] zvítězili a ve městě [[Jajce]] uspořádali první sněm kde se rozhodlo o obnovení [[Jugoslávie]] a o jejím budoucím uspořádání. Ta skutečně obnovena byla - jako [[socialismus|socialistická]] [[federace|federativní]] [[republika]] pod nadvládou [[Jugoslávští partyzáni|partyzánského]] vůdce [[Josip Broz Tito|Josipa Tita]]; [[Bosna a Hercegovina]] se stala jednou z šesti republik federace ({{Vjazyce2|sh|Narodna Republika Bosna i Hercegovina}}), později {{Vjazyce2|sh|Socijalistička Republika Bosne i Hercegovine}}; v historických hranicích obklopena dalšími republikami svazku. V této době (1948) měla země celkem 2,5 milionu obyvatel; dominovali Srbové (44 %), následovali Bosňáci (30 %) a Chorvati (24 %).<ref name="hercegbosna">[http://www.hercegbosna.org/engleski/komyu.html Článek o dějinách BiH na stránkách hercegbosna.org], navštíveno 20. 10. 2007</ref> Již o dvacet let později žilo v Bosně 3,7 milionu obyvatel. Později nárůst už tolik markantní nebyl. == 1945–1989: Socialistická Bosna a Hercegovina == [[Lidově demokratická republika|Socialistické zřízení]] nebylo však oblíbené všemi obyvateli republiky. Nehledě na to, že bývalí aktivisté a politici [[NDH]] byli souzeni a popravováni, omezeny byly i náboženské svobody. [[Bosňáci|Bosenští muslimové]] však získali výhodnější statut v rámci země (v roce 1971 se stali oficiálně uznaným národem). V roce [[1950]] došlo nedaleko Cazinu ke vzpouře, vznikla tzv. {{Vjazyce2|sh|buna protiv novog socijalistickog uredjenja}}<ref name="hic">[http://www.hic.hr/books/pavlic2/08.htm Článek o bosenských dějinách (chorvatsky)], navštíveno 29. 10. 2007</ref>, kterou museli nakonec potlačit až policejní složky za použití násilí. [[Soubor:Evstafiev-bosnia-cello.jpg|right|thumb|Cellista hrající v ruinách Sarajevské knihovny, zničené za občanské války v Jugoslávii. Dnes se knihovna opravuje]] [[Soubor:Evstafiev-sarajevo-building-burns.jpg|right|thumb|Hořící budova parlamentu v Sarajevu za války]] [[Soubor:Mostarbridge2004.jpg|right|thumb|Nově opravený most v [[Mostar]]u, který zničila v roce 1992 [[Chorvati|chorvatská]] vojska za války]] Přestože byla Bosna a Hercegovina stále chudou částí celé Jugoslávie, díky investicím z [[Fond pro nerozvinuté republiky|fondu pro nerozvinuté republiky]], kam přicházel kapitál hlavně z bohatších zemí, jako byly [[Srbsko]] a [[Slovinsko]], byl budován [[průmysl]] a infrastruktura. V energetice se uplatnily díky geografickým podmínkám [[vodní elektrárna|vodní elektrárny]], v průmyslu pak rozsáhlé závody jak prvovýroby, tak i druhovýroby (např. [[ocelárna]] v [[Jajce]], závody ve [[Velika Kladuša|Veliké Kladuši]]<ref name="hic"/>). Nejvyšší průmyslový rozvoj a životní úroveň připadly na hlavní město Sarajevo (kde se roku [[1984]] konaly [[olympijské hry]]), následovala [[Banja Luka]] a další velká města. Budovaly se silnice i [[železnice]]; například spoj údolím řeky [[Bosna (řeka)|Bosny]] do Sarajeva. Po smrti prezidenta Tita se zostřily vztahy mezi jednotlivými národy. [[Srbové]], podobně jako v Kosovu, poukazovali v Bosně a Hercegovině na to, že Bosňáků přibývá mnohem rychleji, než jich samotných, a že za nějakou dobu by se sami stali nevýraznou menšinou. Zatímco Bosňáci a Chorvati prosazovali stále větší decentralizaci, u Srbů zvítězil proud přimknout se více k Bělehradu. Horšící se ekonomická situace, inflace a nezaměstnanost nakonec vedla k podpoře [[Slobodan Milošević|Slobodana Miloševiće]], který sliboval jasné vyřešení všech problémů a podporu měl i v zahraničí. == 1989–1992: Předzvěsti bosenské nezávislosti == : ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[Vyhlášení nezávislosti Bosny a Hercegoviny]] [[Nacionalismus|Nacionalistické]] tendence, které v každém národě brzy během slábnutí komunistické moci na přelomu 80. a 90 let vrcholily, vynesly v Jugoslávii na výsluní tři politiky – [[Alija Izetbegović|Aliju Izetbegoviće]], [[Slobodan Milošević|Slobodana Miloševiće]] a [[Franjo Tuđman|Franju Tuđmana]]. V této době se zde začíná ozývat [[Srbové|srbská]] část obyvatelstva, v Bělehradě se diskutuje o změně hranic jednotlivých republik v prosrbské podobě. Jednotlivé republiky SFRJ se začínají připravovat na nezávislost, první ji vyhlašuje Slovinsko a později Chorvatsko. V prvních svobodných volbách v zemi v březnu roku [[1991]] vyhrála [[koalice]] tří stran (SDA, SDS, HDZ BiH) v čele s [[Alija Izetbegović|Izetbegovićem]] a jeho stranou [[Spojení demokratické akce]], [[Komunistická strana Jugoslávie|KSJ]] naprosto propadla. Prezidentem svazové republiky se stal Bosňák [[Fikret Abdić]], který později své místo uvolnil [[Alija Izetbegović|Izetbegovićovi]]. Předsedou Skupštiny se pak stal Srb ([[Momčilo Krajšnik]]), předsedou vlády Chorvat [[Jure Pelivan]]. V roce [[1991]] už probíhají válečné střety v Chorvatsku. Protože Bosna a Hercegovina je stále ještě součástí Jugoslávie, [[Jugoslávská národní armáda|JNA]] k boji proti chorvatským vojenským sborům používá bosenské základny a z území BiH probíhají mnohé vojenské operace. Mnoho komunikací pro tehdejší [[Republika Srbská krajina|RSK]] vedlo právě přes bosenské území. V tehdejší neklidné atmosféře reagovala i skupština BiH, která vydala akt o suverenitě republiky. Tím je rozhodnuto, že představitelé republiky se již nebudou účastnit jednání na federální celojugoslávské úrovni, dokud nedojde k jednání mezi všemi svazovými republikami. Chorvatští a bosňáčtí představitelé toto přijali s nadšením, Srbové se odmítli tohoto aktu účastnit. Další dohoda rovněž znemožnila případnou [[mobilizaci|mobilizaci]] vojenských záloh v republice, které potřebovala JNA pro boj s Chorvatskem. Od poloviny září [[1991]] začíná [[SDS]] vytvářet tzv. [[srbská autonomní oblast|srbské autonomní oblasti]], které se spravují de facto samy a nepodléhají republikové vládě. 9. a 10. listopadu 1991 se konalo navíc referendum, které by vytvořilo nezávislou ryze srbskou republiku jako součást BiH a také i SFRJ. Sarajevská vláda tento krok odsoudila a označila za neústavní. Chorvatští představitelé země na něj reagovali vytvořením [[Chorvatské společenství Posaviny|chorvatského společenství Posaviny]] v [[Bosanski Brod|Bosenském Brodu]], o čtyři dny později pak vznikla formálně i republika [[Herceg-Bosna]]. [[9. ledna]] [[1992]] přetransformovala SDS srbské autonomní oblasti v Srbskou republiku Bosny a Hercegoviny, ze které se později stala [[Republika srbská]], která se rozkládá v těch oblastech, kde měli Srbové většinu. Tam, kde neměli, avšak i tak získali velkou podporu, vznikají tzv. ''srbské opštiny''. Těsně před tím skupština BiH přijala dohodu o referendu o nezávislosti celé svazové republiky. [[27. ledna]] je vyhlášeno i chorvatské společenství [[Střední Bosna]]. Oficiálním důvodem, na kterém stavěli představitelé nových autonomních a samosprávných celků uvnitř svazové republiky, byla ochrana vlastního národa. Vzhledem k tehdy promíchanému obyvatelstvu na území jednotlivých opštin byla myšlenka vytvoření etnicky homogenních celků dost problematická a počítala s odsunem či likvidací obyvatelstva jiné než majoritní části. V tomto období začíná pozvolný rozpad [[Teritoriální obrana|Teritoriální obrany]] BiH; jednotlivé celky si vytvářejí vlastní paravojenské sbory. JNA pomáhá srbským dobrovolníkům v republice Srbské s budováním vlastních sborů. Tehdy zdánlivě neaktivní [[Bosňáci]], kteří zůstali loajální republice v jejích svazových hranicích, vytvořili tzv. [[Patriotská liga|Patriotskou ligu]], namířenou proti JNA a Srbům. Politici sice tehdy ještě oficiálně mluvili o jednotě a nedělitelnosti Bosny a Hercegoviny, začali se však připravovat na rozdělení země podle národnostního klíče. A nejednalo se jen bosenské politiky, ale i o zástupce v [[Bělehrad]]u a [[Záhřeb]]u. 29. února a [[1. března]] 1992 se konalo [[referendum]] o vyhlášení [[nezávislost]]i. V něm se [[Bosňáci]] a [[Chorvati]] vyslovili pro, [[Srbové]] jej – stejně jako předchozí dohody směřující k nezávislosti – bojkotovali. Republika vyhlásila nezávislost [[3. března]]<ref>[http://www.bosna.cz/1992-1995.html Článek na bosna.cz</ref>; drtivá většina hlasujícících se vyslovila za nezávislý stát. Nová republika byla v následujících dnech mezinárodně uznána jak zeměmi EU tak i [[Spojené státy americké|Spojenými státy]]. == 1992–1995: Válka mezi jednotlivými národy země == {{Podrobně|Válka v Jugoslávii|Obléhání Sarajeva|UNPROFOR|Daytonská mírová smlouva}} Nenávist mezi jednotlivými etniky rychle rozdmýchala [[konflikt]], který v dějinách moderní [[Evropa|Evropy]] neměl obdoby a nezávislou Bosnu a Hercegovinu na mnohá léta poznamenal. Proti sobě stály tři strany – Srbové, za které bojovala [[Vojska Republiky srbské]], Chorvati, kteří ustavili [[HVO|Hrvatsko vijeće odbrane]] (Chorvatský obraný koncil), a Bosňáci, kteří byli zastoupeni v oficiální [[Armáda Bosny a Hercegoviny|armádě]]. Poslední dvě vojska bojovala až do roku [[1993]] pospolu, poté ale nastal náhlý zvrat a každá ze stran bojovala sama za sebe. Válka byla vedena se značnou krutostí proti civilnímu obyvatelstvu, byly páchány často masakry (v Srebrenici, či v Sarajevu). Mezinárodní společenství nebylo schopné konflikt zastavit, [[Organizace spojených národů|OSN]] však vyslala do země své jednotky. V muslimské čtvrti Sarajeva došlo na začátku března 1992 k ozbrojenému útoku na srbský svatební průvod; následně sympatizanti SDS začali v mnohých městech ([[Bosanski Šamac]], [[Derventa]], [[Odžak]], [[Sarajevo]]) stavět barikády a útočit na policejní sbory, situace se začala vyostřovat velmi rychle. Na přelomu března a dubna padli první mrtví v přestřelkách mezi vládním vojskem a srbskými ozbrojenci v [[Bijeljina|Bijeljině]], [[Mostar]]u, [[Kupres]]u, či [[Derventa|Derventě]]. Srbům pomáhají síly JNA, které nyní, po odtržení Slovinska, Chorvatska a BiH od Jugoslávie, sestávají pouze ze srbských vojáků. [[3. dubna]] je mobilizována teritoriální obrana, Srbové již nyní obsazují celá města, z nichž nejvýznamnější je [[Banja Luka]]. Během několika následujících dní dochází k [[Protiválečná demonstrace v Sarajevu 1992|velkým protiválečným demonstracím]] v Sarajevu a Mostaru, ty mají i podporu ze stran místní samosprávy. Srbští ostřelovači zabili několik protestujících, čímž se situace opět vyostřila. Vojenské akce se neustále stupňují; jednotky [[JNA]] podnikají [[7. dubna]] nálet na [[Široki Brijeg]] (bombardování tříštivými bombami<ref>[http://www.ikc-berlin.de/bosnisch/html/vjeronauka4.html Článek o vývoji začátku války]</ref>) ve snaze vyřadit z bojů jednotky chorvatů. Prezident Izetbegović následující den vyhlásil v hlavním městě dekretem [[výjimečný stav]]. Svoji vlastní paravojenskou organizaci založila i republika Herceg-Bosna, jedná se o [[HVO]] (''Hrvatsko vijeće odbrane''). Během několika dní probíhají vojenské operace ve [[Zvornik]]u, [[Derventa|Derventě]], [[Bosanski Brod|Bosanském Brodu]], [[Livno|Livně]] a [[Kupres]]u. Prezident republiky požádal mezinárodní společenství o pomoc a zastavení začínajícího ozbrojeného konfliktu. To sice začalo celou záležitost řešit, avšak bojové operace se stále rozšiřovaly. Ke konci dubna 1992 začaly jednotky JNA ostřelovat i samotnou metropoli [[Sarajevo]], s cílem ji [[Obléhání Sarajeva|obklíčit]] a později obsadit. [[Teritoriální obrana Bosny a Hercegoviny|TOBiH]] hrozí zničením přehrady na řece [[Drina|Drině]], pokud JNA neumožní evakuaci civilních obyvatel [[Višegrad]]u a nezastaví útoky na město. V tyto dny [[Chorvatsko]] přijalo celkem 40 000 uprchlíků, kteří v první vlně opustili zemi. == Od 1995: Poválečná obnova země == V průběhu let, jak válka pokračovala, si zástupci všech tří stran uvědomili, že současná situace stále více škodí jejich vlastním zájmům a že řešení cestou ozbrojeného konfliktu není již dále možné. Proto [[Franjo Tuđman]], [[Alija Izetbegović]] a [[Slobodan Milošević]] začali vyjednávat o budoucí podobě země a jejím poválečném uspořádání. [[21. listopad]]u [[1995]] v americkém Daytonu podepsali zástupci všech znesvářených stran mírovou dohodu, čímž byla válka neoficiálně ukončena. [[14. prosince]] [[1995]] se pak v [[Paříž]]i koná poslední schůzka, na které jsou slavnostně dořešeny a podepsány mírové podmínky. Územní členění bylo navrženo a schváleno tak, aby oba dva hlavní bloky získaly polovinu země. [[Republika srbská]] byla zachována, avšak stala se jednou z tzv. [[Administrativní dělení Bosny a Hercegoviny|entit]] – fakticky samostatných útvarů uvnitř státu. Na území, které drželi za války Bosňáci a [[Chorvati]], byla vytvořena [[Federace Bosny a Hercegoviny]]. Sporným se stal [[Distrikt Brčko]], který má strategický význam (dělí Republiku srbskou na dvě části) a spravují jej obě entity společně. Území entit přesně kopírují současné národnostní linie uvnitř státu, pouze v oblasti západní Bosny u hranic s Chorvatskem bylo čistě srbské území zahrnuto pod bosňáckochorvatskou federaci. Poválečný plán obnovy, díky kterému získala země přístup k penězům od bohatších zemí, jako jsou například státy [[Evropská unie|EU]], ale i [[Japonsko]], pomohl obnovit alespoň základní infrastrukturu a zajistit fungování nezbytných orgánů. I přesto však jedna z nejchudších republik bývalé Jugoslávie zažívala těžké časy, které zhoršila navíc skutečnost, že oba celky federace spolupracovaly jen chladně, díky dlouhou dobu zažité národnostní nesnášenlivosti. Bezpečnostní situace navíc v prvních poválečných letech nebyla uspokojivá, velká část země je dosud zaminovaná a mnoho infrastruktury ještě stále zničeno. Na dodržování průběhu mírové smlouvy začali dohlížet vojáci mezinárodní mise [[SFOR]], kteří jsou původem z mnoha zemí (například [[Německo|Německa]], [[Itálie]], ale také i [[Česká republika|Česka]]). Na území státu se navíc stále ukrývají hledaní váleční zločinci. Zatímco vznikly oddělené orgány a úřady podle entit, v [[Ekonomika Bosny a Hercegoviny|ekonomické oblasti]] byla zakotvena jednota země. Měnou se stala po několika neúspěšných pokusech a nedohodách o nové celobosenské platidlo de facto [[Německá marka]], kterou nahradila později [[Konvertibilní marka|marka konvertibilní]] (už faktická místní měna), s pevným kurzem 1:1 k německé marce. Stát má jednu [[centrální banku]] se sídlem v Sarajevu. V roce [[1998]] byly vybrány nové státní symboly. Po několika neúspěšných kolech nakonec vysoký představitel pro Bosnu a Hercegovinu vybral nejúspěšnější návrh [[Bosenská vlajka|vlajky]] a [[Státní znak Bosny a Hercegoviny|znaku]], který nereprezentuje jeden konkrétní národ a vychází ze symbolů Evropské unie. Roku [[2007]] se dostaly pod drobnohled i symboly obou entit, které byly uznány za neústavní, neboť symbolizují pouze jeden národ. Republika srbská se sice proti tomuto postoji ohradila, nakonec ale byla donucena nahradit původní znak emblémem, který již tolik problematický není. V prvních letech [[21. století]] je vidět mírný rozvoj. Vlády obou entit se zaměřují jednak na rozvoj turistiky (obnovují se historické památky a země se reprezentuje v zahraničí), jednak i na budování dopravní infrastruktury. Železnice prošly modernizací, buduje se dálnice v údolí řeky Bosny do Sarajeva. I v oblasti vtahů mezi jednotlivými národy došlo k pozvolným změnám; za klíčové je považováno uznání Chorvatů a Bosňáků jako konstitutivního národa v Republice srbské a Srbů ve Federaci Bosny a Hercegoviny. Roku [[2006]] pak došlo k sjednocení ozbrojených sil obou entit v jeden všebosenský celek OSBiH. Nyní se v zemi diskutuje o reformě policejních sborů, která by byla uskutečněna podle obdobného postupu. == Související články == * [[Historiografie]] {{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Dějiny Bosny a Hercegoviny]] [[Kategorie:Dějiny podle zemí|Bosna a Hercegovina]]

Návrat na stránku „Dějiny Bosny a Hercegoviny“.