Samonabíjecí a samočinná puška

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

[[Soubor:VZ 52 Rifle.JPG|thumb|320px|Československá samonabíjecí puška vz. 52]] '''Samonabíjecí puška''' je ruční dlouhá [[samonabíjecí zbraň|samonabíjecí]] [[palná zbraň]] umožňující střelbu pouze jednotlivými ranami, vybavená [[zásobník nábojů|zásobníkem]] na několik [[náboj (zbraň)|nábojů]]. Činnost [[závěr]]u probíhá automaticky v důsledku předchozího výstřelu. '''Samočinná puška''' je [[puška]] téměř totožné konstrukce ovšem umožňující palbu i dávkou. == Vývoj do roku 1918 == [[Soubor:BarM1918VWM.jpg|thumb|240px|Browning M 1918]] První pokusy zautomatizovat činnost mechanismů střeleckých zbraní a tím výrazně zvýšit palebnou sílu pěchoty probíhaly již ve druhé polovině 19. století. Již v roce 1863 získal v USA konstruktér Regulus Pilon první patent na samočinnou pušku. Roku 1866 Angličan Joseph Curtiss sestrojil vícerannou samočinnou pušku s válcovým [[zásobník nábojů|zásobníkem]]. Poté se objevují další systémy v různých zemích (Winchester, Krnka, Maxim, Mannlicher apod.). Na přelomu 19. a 20. století ještě tento nový typ nemohl účinně konkurovat doposud používaným [[opakovací puška|opakovacím puškám]], jejichž bojové kvality plně odpovídaly požadavkům tehdejšího vojenství. První samočinné pušky byly zatím konstrukčně málo dokonalé a nespolehlivé. Značný problém představovalo rovněž zásobování střelců municí. Zásoba 180–200 nábojů (což je přes 5 kg hmotnosti) mohla být při střelbě z [[opakovací puška|opakovaček]] vystřílena už za několik minut. Samočinné pušky s jejich vysokou [[kadence|kadencí]] vyžadovaly ještě více nábojů, což by přineslo mnohé těžkosti při zásobování a bylo by i ekonomicky nevýhodné. Z těchto důvodů početné vzory samočinných a samonabíjecích pušek vzniklých před [[WW1|první světovou válkou]] nebyly nikde přijaty do výzbroje řadových jednotek; pouze v několika málo zemích byly jednotlivé vzory přijaty do výzbroje některých jednotek speciálních. === Nejdůležitější vzory vzniklé do roku 1918 === * '''Mauser M 1916''' (Německo) – Zdokonalená varianta modelu M 1906/08, střelba jednotlivě i dávkami, v malém počtu použita za první světové války jako letecká a pevnostní výzbroj, náboje musely být mazány olejem. Zásobník na 25 nábojů ráže 7,92 mm. * '''Mondragon M 1908''' (Mexiko) – Samonabíjecí puška pracující na principu odběru prachových plynů z vývrtu hlavně. Uzamčení hlavně při otáčení závorníku s uzamykacími ozuby kolem podélné osy. Pevná nábojová schránka na deset nábojů ráže 7 mm. Střelba pouze jednotlivými ranami. Během první světové války vyráběna ve Švýcarsku a používána německým vojenským letectvem. * '''Fjodorov M 1916''' (Rusko) – Samočinná puška střílející jednotlivými ranami i dávkou. Takzvaný ''avtomat Fjodorova'', používaný během první světové války. Uzamčení na principu krátkého zpětného pohybu hlavně a dvou kývavých závor. Odnímatelný zásobník na 25 nábojů ráže 6,5 mm * '''[[BAR 1918|Browning M 1918]]''' (USA) – Těžká samočinná puška střílející jednotlivými ranami i dávkou. Odnímatelný zásobník na 20 nábojů ráže .30-06. * '''RSC 18''' (Francie) – Samonabíjecí puška pracující na principu odběru prachových plynů. Nábojová schránka na pět nábojů ráže 8 mm, střelba pouze jednotlivými ranami. == Vývoj v letech 1918 - 1945 == [[Soubor:Gewehr41w.jpg|thumb|220px|Walther G 41]] [[Soubor:Garand.jpg|thumb|220px|M1 Garand]] V období mezi světovými válkami došlo opět k částečnému oživení konstrukčních prací na tomto typu zbraně. Přes vznik celé řady různých konstrukcí a vzorů se žádná armáda nemohla odhodlat k plnému přezbrojení ze starých ale osvědčených [[opakovací puška|opakovacích pušek]] na modernější samonabíjecí nebo plně samočinné pušky. Pouze v [[Spojené státy|USA]] došlo ve třicátých letech k zavedení samonabíjecí pušky [[M1 Garand]] jako standardní pěchotní pušky. Zatímco rané vzory samočinných pušek se od standardních [[opakovací puška|opakovaček]] lišily většími rozměry i hmotností, u pozdějších vzorů docházelo k jejich rozměrovému sbližování. Vedle konstrukčního zdokonalování bylo rovněž postupně upuštěno od snahy projektovat samočinné pušky s velkokapacitními zásobníky a těžkými hlavněmi, které by umožňovaly střelbu dávkami. Později se konstruktéři zaměřili spíše na vytvoření samonabíjecí pušky s kapacitou zásobníku 5-10 nábojů střílející jednotlivými ranami. Pušky střílející dávkou a těžké samočinné pušky se dále nerozvíjely v důsledku velmi malé přesnosti, zbytečně velké spotřeby nábojů, značného ohřívání hlavně a malé životnosti celého systému. Poslední vzory samonabíjecích pušek vzniklých před druhou světovou válkou a v jejím průběhu byly sice konstrukčně velmi různorodé, ale většinou všechny využívaly princip odběru prachových plynů. Uzamčení závěru nejčastěji probíhalo prostřednictvím vykývnutí závěru nebo otočným závorníkem s uzamykacími ozuby. === Nejdůležitější vzory vzniklé v letech 1918 - 1945 === * '''[[Puška G 41#Mauser G 41|G 41M]]''' – (Německo) * '''[[Puška G 41#Walther G 41|G 41W]]''' – (Německo) * '''[[Puška G 43|G 43]]''' – (Německo) * '''[[FG42|FG 42]]''' – (Německo) * '''[[AVS-36]]''' – (SSSR) * '''[[SVT-38]]''' – (SSSR) * '''[[SVT-40]]''' – (SSSR) * '''[[SKS]]''' – (SSSR) * '''[[M1 Garand]]''' – (USA) * '''[[M1 Karabina|Karabina M1]]''' – (USA) == Období po roce 1945 == [[Soubor:Interpolitex 2013 (536-15).jpg|thumb|220px|SVD]] [[Soubor:MAS 49 crop.jpg|thumb|220px|MAS 49]] Po mnoha letech vývoje bylo zřejmé, že samočinné pušky používající nadměrně výkonný puškový náboj nemají další perspektivu jako hlavní pěchotní zbraň. Vývoj samonabíjecích a plně samočinných pušek na standardní puškové náboje byl zastaven a uvolnil prostor vzniku samonabíjecích a plně samočinných [[karabina (zbraň)|karabin]] a nové kategorie – [[útočná puška|útočných pušek]]. === Nejdůležitější vzory vzniklé po roce 1945 === * '''[[Puška SVD]]''' – (SSSR) * '''[[Puška MAS 49]]''' – (Francie) * '''[[Puška vz. 52]]''' – (Československo) == Literatura == * {{Citace monografie | příjmení = Žuk | jméno = A. B. | odkaz na autora = | titul = Pušky a samopaly | vydavatel = Naše Vojsko | místo = Praha | rok = 1992 | isbn = 80-206-0150-3 | kapitola = | strany = 97 - 114 | jazyk = }} {{Flickr|Automatic+rifle}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Pušky]]

Návrat na stránku „Samonabíjecí a samočinná puška“.