Neodym Z Multimediaexpo.cz stránky Neodym Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod: Požadovanou činnost smějí provádět jen uživatelé ve skupinách Automaticky schválení uživatelé, RCRedaktors. Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky: {|border="1" cellpadding="2" cellspacing="1" width="380" align="right" style="margin:0 0 .5em 1em; border-collapse:collapse;" | colspan="2" align="center" bgcolor="fefe00"| <font size=+1>'''Neodym'''</font> |- | colspan="2" align="center" | [[Soubor:Nd-TableImage.png|290px|Neodym]] |- |[[Atomové číslo]]||60 |- |[[Relativní atomová hmotnost]]||144,242(3) [[Atomová hmotnostní konstanta|amu]] |- |[[Elektronová konfigurace]]||[Xe] 4f<sup>4</sup> 6s<sup>2</sup> |- |[[Skupenství]]||Pevné |- |[[Teplota tání]]||1024 °C, (1297 K) |- |[[Teplota varu]]||3074 °C, (3347 K) |- |[[Elektronegativita]] (Pauling)|| 1,14 |- |[[Hustota]]|| 7,01 g/cm<sup>3</sup> |- |Hustota při teplotě tání|| 6,89 g/cm<sup>3</sup> |- |[[Registrační číslo CAS]]||7440-00-8 |- |Vzhled||[[Soubor:Neodymium (60 Nd).jpg|center|200px|Neodym]] |- |[[Atomový poloměr]]|| 1,85 Å (185 pm) |- |[[Výparné teplo]]|| 289 kJ/mol |- |[[Skupenské teplo tání]]|| 7,14 kJ/mol |- |[[Ionisační energie]] Nd→Nd<sup>+</sup>|| 533,1 kJ/mol |- |[[Ionisační energie]] Nd<sup>+</sup>→Nd<sup>2+</sup>|| 1040 kJ/mol |- |[[Ionisační energie]] Nd<sup>2+</sup>→Nd<sup>3+</sup>|| 2130 kJ/mol |} '''Neodym''', chemická značka '''Nd''', ''(lat. Neodymium)'' je měkký stříbřitě bílý, [[vnitřně přechodný kov]]ový prvek, čtvrtý člen skupiny [[lanthanoid]]ů. Hlavní uplatnění nalézá ve výrobě speciálních [[Sklo|skel]] a [[Keramika|keramiky]] a slouží také k výrobě mimořádně silných permanentních [[magnet]]ů. == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == Neodym je stříbřitě bílý, měkký [[přechodný kov]]. Chemicky je neodym značně reaktivní, při styku se [[Vzduch|vzdušným]] [[kyslík]]em se téměř okamžitě pokrývá načervenalou vrstvičkou [[oxid neodymitý|oxidu neodymitého]]. S [[voda|vodou]] reaguje neodym za vzniku [[plyn]]ného [[vodík]]u, snadno se rozpouští v běžných minerálních kyselinách. Ve sloučeninách se vyskytuje prakticky pouze v mocenství Nd<sup>+3</sup>. Chemické vlastnosti jeho solí jsou značně podobné sloučeninám [[hliník]]u a ostatních lanthanoidů. Všechny tyto prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s vodou a jen velmi obtížně se redukují. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především [[fluoridy]] a [[Fosfát|fosforečnany]], jejich nerozpustnost ve vodě se používá k separaci lanthanoidů od jiných kovových iontů. Další nerozpustnou sloučeninou je [[Šťavelan neodymitý|šťavelan]], který je možno použít ke gravimetrickému stanovení těchto prvků po jejich vzájemné separaci. == Historie objevu == Na počátku objevu prvku neodymu stál omyl. V roce 1841 izoloval chemik Mosander při čištění [[lanthan]]u novou látku, o níž se domníval, že se jedná o samostatný prvek a nazval jej [[didymium]]. Teprve v roce 1874 Per Teodor Cleve zveřejnil názor, že se ve skutečnosti jedná o dva samostatné chemické prvky. K jejich skutečné izolaci došlo až v roce 1885, kdy rakouský chemik baron [[Carl Auer von Welsbach]] rozdělil didymuim na [[praseodym]] a neodym a získal jejich soli, lišící se vzájemně barvou. Skutečně čistý kovový neodym byl izolován až roku [[1925]]. Jméno neodym má základ v [[Řecko|řeckém]] slově ''neos'' – nový a ''didymos'' – dvojitý. == Výskyt a výroba == Neodym je v [[zemská kůra|zemské kůře]] obsažen v koncentraci asi 23–28 mg/kg, o jeho obsahu v mořské vodě údaje chybí. Ve vesmíru připadá jeden atom neodymu na 50 miliard atomů [[vodík]]u. V přírodě se neodym vyskytuje pouze ve formě sloučenin. Neexistují však ani minerály, v nichž by se některé lanthanoidy (prvky vzácných zemin) vyskytovaly samostatně, ale vždy se jedná o minerály směsné, které obsahují prakticky všechny prvky této skupiny. Mezi nejznámější patří ''[[monazit]]y'' (Ce, La, Th, Nd, Y)PO<sub>4</sub> a ''[[xenotim]],'' chemicky [[Fosfát|fosforečnany]] lanthanoidů a dále ''[[bastnäsit]]y'' (Ce, La, Y)CO<sub>3</sub>F– směsné flourouhličitany prvků vzácných zemin. Velká ložiska těchto rud se nalézají ve [[Skandinávie|Skandinávii]], [[Spojené státy americké|USA]], [[Čína|Číně]] a [[Vietnam]]u. Významným zdrojem jsou i fosfátové suroviny - [[apatit]]y z poloostrova [[Kola (poloostrov)|Kola]] v [[Rusko|Rusku]] Při průmyslové výrobě prvků vzácných se jejich rudy nejprve louží směsí [[kyselina sírová|kyseliny sírové]] a [[kyselina chlorovodíková|chlorovodíkové]] a ze vzniklého roztoku solí se přídavkem [[hydroxid sodný|hydroxidu sodného]] vysráží [[hydroxid]]y. Separace jednotlivých prvků se provádí řadou různých postupů – kapalinovou [[extrakce|extrakcí]], za použití [[ionex]]ových kolon nebo selektivním srážením nerozpustných komplexních solí. Příprava čistého kovu se obvykle provádí redukcí solí kovovým [[vápník]]em. Redukci fluoridu neodymitého popisuje rovnice: : 2 NdF<sub>3</sub> + 3 Ca → 2 Nd + 3 CaF<sub>2</sub> == Použití a sloučeniny == Vzhledem k velmi podobným vlastnostem praseodymu a neodymu a nákladnosti jejich separace, používá se prakticky velmi často směs obou prvků, zvaný didym. Například jeho vysoká afinita ke [[kyslík]]u se uplatní při odkysličování tavenin kovů (přidává se didym společně s [[cer]]em a [[lanthan]]em). Základní průmyslové využití nalézá samotný neodym ve [[Sklářský průmysl|sklářském]] a [[keramický průmysl|keramickém průmyslu]], kde se přídavky oxidu neodymu do skloviny nebo glazury dociluje jejich vínově červeného až fialového zabarvení. Kromě toho přídavek neodymu odstraňuje nežádoucí nazelenalé zbarvení skla, způsobené přítomností [[železo|železa]]. Neodymem dopované krystaly [[yttrium|yttria]], [[hliník]]u, [[lithium|lithia]] a [[vanad]]u (granáty) slouží v infračervených [[laser]]ech k zesilování [[Elektromagnetické záření|elektromagnetického záření]] o [[Vlnová délka|vlnové délce]] 1054 – 1064 nm. Z [[Čína|Číny]] bylo hlášeno použití neodymu (i jiných prvků vzácných zemin) v umělých [[Hnojivo|hnojivech]] pro podporu rostlinného růstu. === Permanentní magnety === Ještě do nedávné doby byly ''nejsilnějšími známými [[permanentní magnet|permanentními magnety]]'' materiály na bázi [[samarium|samaria]] a [[kobalt]]u. V současné době byly však překonány materiálem o složení ''Nd<sub>2</sub>Fe<sub>14</sub>B''. Vyrábějí se [[lis|lisováním]] v [[magnetické pole|magnetickém poli]] a následným spékáním. Při vysoké vlhkosti vzduchu oxidují, proto je nutné je opatřit povrchovou úpravou. Obvykle se v závěrečné fázi výroby [[Galvanizace|galvanizují]] - nejčastěji [[zinek|zinkem]] nebo [[nikl]]em. Magnety uvedeného typu jsou schopny unést více než tisícinásobek vlastní váhy a magnet o velikost malé mince tak může udržet železný předmět o hmotnosti kolem 10 kg. Zajímavé je, že i výrobní cena těchto magnetů je nižší, než u [[Samarium-kobaltový magnet|Sm-Co magnetů]]. V současné době jsou tyto magnety prakticky používány v počítačové technice v záznamových hlavách [[harddisk]]ů nebo při výrobě malých [[mikrofon]]ů a [[reproduktor]]ů ve sluchátkách a obdobných elektrotechnických aplikacích. Také ve strojírenském průmyslu mají nejrůznější využití - např. permanentní upínače na [[broušení]] a [[frézování]], břemenové magnety, magnetické nářadí a pomůcky, magnetické separátory atd. Nevýhody a rizika: * Neodymové magnety obvykle ztrácejí magnetické vlastnosti již při teplotě nad 80 °C, zatímco běžné samariové magnety jsou použitelné i při teplotách kolem 300 °C. V závislosti na konkrétním složení materiálu může být maximální pracovní teplota neodymových magnetů vyšší (nejen 80 °C, ale také 100 °C, 120 °C, 150 °C nebo 180 °C). * Materiál těchto magnetů je poměrně křehký a mohou se snadno rozbít nejen mechanickým úderem, ale i při náhlém vystavení silnému magnetickému poli nebo teplotám nad 150 °C. * Jejich vysoká magnetická síla může způsobit vymazání dat na záznamových mediích počítačů (disketa, pevný disk), ale i na bankovních kartách, nebo poškození obrazovek počítačových monitorů. * Přitažlivá síla je tak vysoká, že při náhlém přiblížení magnetu k [[Feromagnet|feromagnetickému]] materiálu dokáže způsobit citlivá poranění pokožky nebo svalové tkáně, pokud stojí mezi magnetem a přitahovaným předmětem. == Literatura == * Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 * Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 * Dr. Heinrich Remy, ''Anorganická chemie'' 1. díl, 1. vydání 1961 * N. N. Greenwood - A. Earnshaw, ''Chemie prvků'' 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 == Externí odkazy == * Periodická soustava a tabulka vlastností prvků [http://home.tiscali.cz/~cz382002/slouc/index.html] * Chemický vzdělávací portál [http://chemie.gfxs.cz/index.php?pg=tabulka_seznam] * WebElements (anglicky) [http://www.webelements.com/] * Periodická tabulka prvků [http://www.tabulka.cz/] {{Flickr|Neodymium}}{{Commonscat|Neodymium}}{{Článek z Wikipedie}} {{Tabulka prvků}} [[Kategorie:Chemické prvky]] [[Kategorie:Kovy]] [[Kategorie:Lanthanoidy]] Šablony použité na této stránce: Šablona:Commonscat (ukázat zdroj) Šablona:Flickr (ukázat zdroj) Šablona:Tabulka prvků (ukázat zdroj) Šablona:Článek z Wikipedie (ukázat zdroj) Návrat na stránku „Neodym“.
