The English encyclopedia Allmultimedia.org will be launched in two phases.
The final launch of the Allmultimedia.org will take place on February 24, 2026
(shortly after the 2026 Winter Olympics).

Daytonská dohoda

Z Multimediaexpo.cz

(Přesměrováno)
Zleva doprava při podpisu Daytonské dohody: Milošević, Izetbegović a Tuđman

Všeobecná rámcová smlouva pro mír v Bosně a Hercegovině, známá jako Daytonská smlouva, Daytonské dohody, Pařížský protokol nebo Daytonsko-pařížská smlouva (chorvatsky i srbsky Dejtonski mirovni sporazum) ukončila konflikt v Bosně a Hercegovině. Dokument, kterému předcházelo několik neúspěšných smluv, ukončil pro celou Evropu překvapivý a krvavý konflikt v rozpadající se Jugoslávii. Byla uzavřena v listopadu 1995 na letecké základně Wright-Patterson u Daytonu v Ohio. Formálně byla podepsána v Paříži 14. prosince 1995, zástupci západních mocností i představiteli Chorvatska, BiH a Srbska, tedy všemi zainteresovanými stranami.

Mírová smlouva řešila aktuální otázky, které tížily hluboce rozdělené obyvatelstvo Bosny a Hercegoviny, tedy nejen podmínky národního usmíření, ale hlavně poválečné uspořádání a politické rozdělení moci. Republiku srbskou doplnila Federace Bosny a Hercegoviny, tedy chorvatsko-muslimský útvar. Stát byl prohlášen za de facto konfederací obou jednotek, tedy plně v principu "dualismu", obě nově vzniklé "entity" získaly rozsáhlou míru samosprávy, takže centrální vládě v Sarajevu připadá pouze minimum nezbytných pravomocí. Aby bylo možné zajistit pozitivní vývoj mírového procesu, byl zřízen i tzv. Úřad vysokého představitele pro Bosnu a Hercegovinu (OHR), který byl vybaven rozsáhlými pravomocemi, včetně rozpouštění politických stran. Samotný bosenskohercegovinský stát však zůstal rozdělený, jeho politický systém velmi složitý (stejně jako jeho ústava) a poválečnou spolupráci i nadále blokují odlišné zájmy, mnohdy v plně nacionalistickém duchu, jednotlivých subjektů, tedy entit.

Na dodržování dohody následně dohlížely na území Bosny a Hercegoviny mezinárodní jednotky SFOR.

Obsah

Vývoj mírové smlouvy a předcházející dokumenty

Ačkoliv se základní koncepty Daytonské smlouvy začaly objevovat v mezinárodních jednáních již od roku 1992, samotná jednání následovala po bývalých neúspěšných mírových úsilích a urovnáních, např. v srpnu 1995 se odehrála chorvatská vojenská Operace Oluja a její následky, vládní vojenský útok proti Republice Srbské, spolu s operací NATO Deliberate Force, tzn. bombardování vojsk bosenských Srbů. Konala se ve stínu masakru v bezpečné zóně Srebrenice a obvinění proti hlavním vojenských a vládním představitelům Bosenských Srbů před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii. Během září a října 1995 vyvíjelo mnoho světových mocností (především USA a Rusko, spojených do Kontaktní skupiny) tlak na vůdce všech tří stran, aby se zúčastnili jednání v Daytonu v Ohio.

Konference se konala od 1. listopadu do 21. listopadu 1995. Hlavními účastníky z regionu byli srbský prezident Slobodan Milošević (při absenci Karadžiće reprezentoval zájmy Bosenských Srbů), chorvatský prezident Franjo Tuđman a bosenský prezident Alija Izetbegović s bosenským ministrem zahraničí Muhamedem "Mo" Sacirbeyem.

Mírovou konferenci vedl americký ministr zahraničí Warren Christopher a vyjednávač Richard Holbrooke s dvěma spolupředsedajícími v podobě zvláštního představitele EU Carla Bildta a ruského ministra zahraničí Igora Ivanova. Klíčovým účastníkem v americké delegaci byl generál Wesley Clark (později se stal v roce 1997 velitelem vojsk NATO pro EU - SACEUR). Vojenským reprezentantem Spojeného království byl plukovník David Leakey (později v roce 2005 se stal velitelem EUFOR). Během jednání byla právním zástupcem delegace bosenské vlády Veřejná mezinárodní právní a politická skupina.

Zajištěné místo bylo vybráno dražbou, aby se omezila možnost účastníků jednat v médiích spíše než u vyjednávacího stolu.

Poté, co 21. listopadu 1995 vznikl v Daytonu v Ohio návrh smlouvy, byla úplná a formální smlouva podepsána 14. prosince 1995 v Paříži ve Francii také francouzským prezidentem Jacquesem Chiracem, americkým prezidentem Billem Clintonem, britským premiérem Johnem Majorem, německým kancléřem Helmutem Kohlem a ruským premiérem Viktorem Černomyrdinem.

Současné politické rozdělení Bosny a Hercegoviny a struktura její vlády byly dohodnuty následně, jako součást ústavy tvořící doložku č. 4 Všeobecné rámcové smlouvy dohodnuté v Daytonu. Klíčovým prvkem bylo nakreslení hraniční čáry vnitřního společenství, na kterou odkazovalo mnoho úkolů vyjmenovaných v doložce.

Smlouva pověřila širokou škálu mezinárodních organizací monitorováním, dohledem a implementací částí smlouvy. IFOR vedený NATO (implementační síly) byly zodpovědné za implementaci vojenských aspektů smlouvy a rozšířeny 20. prosince 1995, kdy převzaly vojska UNPROFOR.

Rozhodnutí Ústavního soudu Bosny a Hercegoviny

13. října 1997 požádala chorvatská strana 1861 Právo a bosensko-hercegovinská strana 1861 Právo Ústavní soud Bosny a Hercegoviny o anulování některých rozhodnutí a o potvrzení jednoho rozhodnutí Nejvyššího soudu republiky Bosny a Hercegoviny a především o přezkoumání ústavnosti Všeobecné rámcové mírové smlouvy pro Bosnu a Hercegovinu, protože prý podkopává integritu státu a může způsobit rozdělení Bosny a Hercegoviny. Soud dospěl k závěru, že není kompetentní k tomu, aby rozhodl spory týkající se zmíněných rozhodnutí, protože žadatelé nebyli subjekty popsané v článku VI.3 (a) Ústavy týkajícího se těch, kdo předložit případy soudu.

Byl to jeden z prvních případů, kdy musel soud čelit otázce legálnosti ústavy. Poznámkou obiter dictum týkající se Doložky IV (Ústava) a zbytku mírové smlouvy vytvořil soud aktuálně půdu pro právní jednotku celé mírové smlouvy, která dále vyjadřovala, že všechny doložky jsou hierarchicky na stejné úrovni. V pozdějších rozhodnutích to soud potvrdil užitím dalších doložek mírové smlouvy jako přímého základu pro analýzy a nejen ve smyslu systematické interpretace doložky IV. Nicméně protože soud odmítl současný požadavek žadatelů, nešel do detailů v kontroverzní otázce legálnosti procesu, v kterém vstoupila v platnost nová ústava (doložka IV) a nahradila tak bývalou ústavu republiky Bosny a Hercegoviny.

Územní změny

Broom icon.png Tato část článku potřebuje úpravy. Můžete Multimediaexpo.cz pomoci tím, že jí vhodně vylepšíte.
Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl a Encyklopedický styl. 		Broom icon.png

Před Daytonskou smlouvou kontrolovali Bosenští Srbové asi 46 % Bosny a Hercegoviny (23 687 km2), Bosenští Chorvaté 25 % (12 937 km2) a Bosenští Bosniaci 28 % (14 505).

Kontrola Republiky Srbské

  • asi 9 % (2 117 km2) dnešního území Republiky Srbské bylo kontrolováno bosenskochorvatskými jednotkami; především v obcích Mrkonjić grad, Šipovo, Ribnik, Petrovac, Istočni Drvar, Jezero, Kupres (Republika Srbská) a část Banja Luky
  • asi 1,5 % (350 km2) dnešního území Republiky Srbské bylo kontrolováno jednotkami Bosenských Bosniaků; především některé vesnice v Ozrenu (obce Doboj a Petrovo) a v západní Bosně (Krupa a části Novi a Oštra Luky)
  • zbytek (22 059 km2) byl pod kontrolou Bosenských Srbů

Kontrola Federace Bosna a Hercegovina

  • asi 41 % (10 720 km2) Federace Bosny a Hercegoviny bylo pod bosenskochorvatskou kontrolou
  • asi 53 % (13 955 km2) Federace Bosny a Hercegoviny bylo pod kontrolou Bosenských Bosňáků
  • zbytek (1 435 km2) byl pod kontrolou Bosenských Srbů

Podle kantonů

Hercegbosanský kanton:

  • byl téměř celý pod kontrolou Bosenských Chorvatů (4 924 km2) Federace Bosny a Hercegoviny
  • Bosenští Bosniaci kontrolovali některá místa východně od Kupresu (10 km2)

Unsko-sanský kanton:

  • byl téměř celý pod kontrolou Bosenských Bosňáků (3 925 km2)
  • Bosenšté Chorvaté kontrolovali některé horské průsmyky na jižních stranách obcí Bosanski Petrovac a Bihać (200 km2)

Zapadnohercegovaćki kanton:

  • byl celý pod kontrolou Bosenských Chorvatů (1 362 km2)

Hercegovačko-neretvanský kanton:

  • byl rozdělen, více než polovina byla pod kontrolou Bosenských Chorvatů (2 525 km2)
  • severní a střední části byly pod kontrolou Bosenských Bosňáků (1 666 km2)
  • východní pohoří byla pod kontrolou Bosenských Srbů (210 km2)

Središnjobosanský kanton:

  • byl rozdělen, něco více než třetina byla pod kontrolou Bosenských Chorvatů (1 099 km2)
  • zbytek byl pod kontrolou Bosenských Bosňáků (2 090 km2)

Zeničko-dobojský kanton:

  • byl z velké části pod kontrolou Bosňáků (2 843 km2)
  • pod kontrolou Bosenských Chorvatů bylo několik malých enkláv, např. Žepče, Usora, Daštansko (400 km2)
  • východní pohoří byla pod kontrolou Bosenských Srbů (100 km2)

Tuzlanský kanton:

  • byl z velké části pod kontrolou Bosňáků (2 544 km2)
  • v obci Gradačac bylo několik vesnic pod kontrolou Bosenských Chorvatů (5 km2)
  • a některé vesnice v obci Doboj a Gračanica byly pod kontrolou Bosenských Srbů (100 km2)

Posavský kanton:

  • byl většinou pod kontrolou Chorvatů (205 km2)
  • Bosenští Srbové kontrolovali Odžak a části obce Domaljevac (120 km2)

Podrinjski kanton:

  • byl většinou pod kontrolou Bosňáků (405 km2)
  • Bosenští Srbové kontrolovali území, které je spojovalo se Sarajevem (100 km2)

Sarajevský kanton:

  • byl většinou pod kontrolou Srbů (800 km2)
  • zatímco Bosenští Bosniaci kontrolovali některé jižní předměstí a většina města samotného (477 km2)

Okres Brčko byl rozdělen takto:

  • Bosenští Bosniaci kontrolovali většinu jeho jižních částí (200 km2)
  • Bosenští Srbové jeho severní části (193 km2)
  • zatímco Bosenští Chorvati kontrolovali zbytek, část blízko obce Orašje a dvě enklávy v jižní části obce (100 km2)

Externí odkazy


Citováno z „http://ww2000w.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Daytonsk%C3%A1_dohoda“