Sýkora babka

Z Multimediaexpo.cz

Sýkora babka (Poecile palustris, syn. Parus palustris) je malý druh pěvce z čeledi sýkorovitých (Paridae).

Obsah 1 Popis 2 Rozšíření 3 Potrava 4 Hnízdění 5 Taxonomie 5.1 Literatura 6 Reference

Popis

Je o něco menší než vrabec, dorůstá délky 11-12 cm, v rozpětí křídel měří 18-19 cm a váží 9-12 g. Svrchní část těla má šedohnědou, spodinu bělavou s hnědým odstínem patrným zejména na bocích a spodní části břicha, líce bílé a zátylek, temeno, čelo a bradu leskle černé. Zobák je černý a končetiny šedočerné. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci mají jednotvárněji zbarvené temeno a bradu, šedší odstín na svrchní straně těla a světlejší spodinu; stejně jako dospělci jsou zbarvení po přepeření v září.^[1] Od velmi podobné sýkory lužní (P. montanus) ji lze odlišit zejména díky hlasu. Z fyzických znaků se pak jedná zejména o světlé pole v křídlech, které sýkora babka postrádá, lesklejší čepičku a menší černou skvrnu pod zobákem - žádný z těchto znaků však nelze považovat za zcela spolehlivý.^[2][3] Vábí charakteristickým tvrdým „pistje“. Zpěv tvoří řada opakovaných zvuků, včetně „djep djep djep“, „ci vit ci vit“ nebo „cje cje cje“.

Rozšíření

Sýkora babka se vyskytuje na rozsáhlém území Evropy a Asie. Její areál rozšíření sahá od severního Španělska a Pyrenejí severně po jihovýchodní Skotsko a východně až po severní Japonsko a severní a západní Čínu s širokou mezerou v západní Asii. Je zpravidla stálá, ptáci ze severní Evropy však na zimu migrují na krátké vzdálenosti. Většina ptáků se navíc celoročně zdržuje na svých hnízdištích. Evropská populace je odhadována na 3-6 milionů hnízdících párů. Druh proto není považován za nijak ohrožený a v Červeném seznamu IUCN náleží do kategorie málo dotčených druhů.^[4] Hnízdí převážně v nížinách, v některých oblastech však vystupuje až po 1 300 m n. m. Vyhledává přitom převážně vlhké listnaté lesy, často doubravy nebo bučiny, ačkoli se vyskytuje také ve vlhkých olšinách, na březích řek, v parcích, zahradách a sadech. V České republice hnízdí na většině území v počtu 60-120 tisíců párů.^[5] Její populační trend na našem území je mírný pokles.^[6]

Potrava

Na jaře a v létě se živí převážně pavouky a hmyzem, na podzim a v zimě zase hlavně semeny, které si z části ukládá do zásob, a to na nebo pod zem, mezi listy, do pařezů či pod mechy a lišejníky na stromech. Ze studie provedené v Norsku, při které byli ptáci sledováni po dobu 2 hodin a 15 minut, vyplynulo, že za pouhou 1 hodinu sledovaní jedinci sežrali 43 a naproti ukryli hned 83 semen. Tvorbu zásob lze pozorovat nejčastěji od září do konce února s vrcholným obdobím v září a říjnu.^[1]

Hnízdění

Pohlavně dospívá již na konci 1. roku života. Je monogamní, jsou přitom známy i případy, kdy spolu jeden pár setrval celých 6 let.^[1] Ve střední Evropě hnízdí zpravidla 1x ročně od dubna do července,^[7] a to nejčastěji nevysoko v dutinách stromů, ale také ve štěrbinách ve zdech nebo v budkách,^[8] které vystýlá mechem, chlupy a peřím. V jedné snůšce je 5-9 světlých, červenohnědě skvrnitých, 16 x 12 mm velkých a zhruba 1,2 g těžkých vajec, na kterých sedí samotná samice 14-16 dnů. Samec vypomáhá až s krmením mláďat, která jsou opeřena ve věku 18-21 dnů.^[9] Zatím nejvyšší zaznamenaný věk v Evropě činí 11 let a 11 měsíců.^[9]

Taxonomie

Binomické jméno druhu je odvozeno z řeckého poikolos (skvrnitý) a latinského palus (bažina).^[9] Počet poddruhů není ustálen, zatímco některé zdroje uvádí subspecií 8,^[10] jiné hned 11:^[11]

• P. s. palustris - severní a střední Evropa v rozmezí od jižní Skandinávie jižně po sever Pyrenejského poloostrova, východně po střední Polsko a západně po Balkán a Řecko.
• P. s. dresseri - střední Evropa, jižní Anglie, Wales a západní Francie. Je o něco menší než nominální poddruh, svrchu hnědší.
• P. s. italicus - francouzské Alpy, Itálie a Sicílie. Podobá se poddruhu dresseri, má však více červenavě hnědou svrchní část těla a světlejší spodinu.^[1]
• P. s. stagnatilis - východní Evropa východně až po jižní Ural a severozápadní Turecko.
• P. s. kabardensis - Kavkaz a severovýchodní Turecko.
• P. s. brevirostris - jižní a jihovýchodní Sibiř, severní Mongolsko, severovýchodní Čína a Severní Korea.
• P. s. jeholicus - severovýchodní Čína.
• P. s. hellmayri - východní Čína a Jižní Korea.
• P. s. hypermelaenus - střední a jižní Čína a západní Barma. Někdy bývá považován za samostatný druh - Poecile hypermelaenus.^[10][12] Má větší černou skvrnu na krku zasahující až po vrch hrudi.^[12][13]
• P. s. ernsti - Sachalin.
• P. s. hensoni - jih Kurilských ostrovů a ostrov Hokkaidó, Japonsko.

Literatura

• BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice : Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 192.

Reference

1. ↑ ^{1,0 1,1 1,2 1,3} BWPi: The Birds of the Western Palearctic on interactive DVD-ROM (2004). BirdGuides Ltd. & Oxford University Press. ISBN 1-898110-39-5.(anglicky)
2. ↑ Jonsson, L. (1996). Birds of Europe. str. 464. Londýn, UK. ISBN 0-7136-4422-2. (anglicky)
3. ↑ Broughton, R. K., Hinsley, S. A. & Bellamy, P. E. (2008). Separation of Marsh Tit Poecile palustris from Willow Tit Poecile montana using a bill criterion. Ringing and Migration 24, 101–103. British Trust for Ornithology. (anglicky)
4. ↑ Parus palustris [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, [cit. 2010-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
5. ↑ DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 204.  
6. ↑ Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2010-12-26]. Dostupné online.  
7. ↑ VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 73.  
8. ↑ Wernham, C.V., Toms, M.P., Marchant, J.H., Clark, J.A., Siriwardena, G.M. & Baillie, S.R. (2002). The Migration Atlas: movements of the birds of Britain and Ireland. str. 592-593. Londýn, UK. T. & A.D. Poyser. ISBN 0-7136-6514-9. (anglicky)
9. ↑ ^{9,0 9,1 9,2} Marsh Tit Poecile palustris [Linnaeus, 1758] [online]. British Trust for Ornithology, [cit. 2010-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
10. ↑ ^{10,0 10,1} The Clements Checklist [online]. The Cornell Lab of Ornithology, [cit. 2010-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
11. ↑ Marsh Tit (Poecile palustris) [online]. The Internet Bird Collection, [cit. 2010-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
12. ↑ ^{12,0 12,1} Harrap, S., & Quinn, D. (1996). Tits, Nuthatches and Treecreepers. Christopher Helm. ISBN 0-7136-3964-4 (anglicky)
13. ↑ del Hoyo, J., Elliot, A., & Christie D. (2007). Handbook of the Birds of the World. Volume 12: Picathartes to Tits and Chickadees. Lynx Edicions. ISBN 9788496553422 (anglicky)

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Poecile palustris

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii