Čínská lidová republika

Z Multimediaexpo.cz

Čínská lidová republika
Čínská lidová republika
中华人民共和国 Zhōnghuá rénmín gònghéguó Čung-chua žen-min kung-che-kuo
Vlajka Čínské lidové republiky   Státní znak Čínské lidové republiky
The media player is loading... Prehravac se nahrava...
Hymna Čínské lidové republiky I-jung-ťün Ťin-sing-čchü (Pochod dobrovolníků)
Geografie
Hlavní město:	Peking
Rozloha:	9 596 960 (4. na světě) z toho 2,82 % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Mount Everest (8 844,43 m n.m.)
Časové pásmo:	+8
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	1 312 897 300 (1. na světě)
Hustota zalidnění:	137 obyv. (74. na světě)
HDI:	0,762 (střední)
Jazyk:	mandarínská čínština
Náboženství:	Buddhismus, taoismus, islám, křesťanství
Státní útvar
Státní zřízení:	komunistický stát
Měna:	čínský jüan, ofic. renminbi (CNY)
HDP/obyvatel:	USD ()
Mezinárodní identifikace
MPZ:	PRC
Telefonní předvolba:	+86
Národní TLD:	.cn

Čínská lidová republika (čínsky 中华人民共和国, pinyin Zhōnghuá rénmín gònghéguó, českým přepisem Čung-chua žen-min kung-che-kuo, zkráceně ČLR) je nejlidnatější stát světa. Velmi rychle rostoucí ekonomika, vojenská síla i progresivní diplomacie dávají vzrůst nové supervelmoci. Země je od roku 1949 vedena Komunistickou stranou Číny, jejíž představitelé si dělají nárok i na ostrov Tchaj-wan a několik dalších menších území, tyto oblasti však jsou spravovány vládou Čínské republiky.

Obsah 1 Geografie 1.1 Poloha 2 Dějiny 2.1 Čínská občanská válka 2.2 Vláda Mao Ce-tunga 2.2.1 Kulturní revoluce 2.3 Liberalizace ekonomiky 2.3.1 Studentské protesty na náměstí Tchien-an-men 2.4 90. léta a nové tisíciletí 3 Administrativní členění 4 Politika 5 Ekonomika 6 Obyvatelstvo 6.1 Obyvatelstvo podle etnik 7 Životní prostředí 7.1 Půda 7.2 Voda 7.3 Vzduch 7.4 Desertifikace 8 Související články 9 Reference 10 Externí odkazy

Geografie

Poloha

Čínská lidová republika se nalézá ve východní Asii při západním pobřeží Tichého oceánu. Od severu k jihu se rozkládá od řeky Chej-lung-ťiang (Amur) na 53º s.š. k nejjižnějšímu cípu ostrovů Nan-ša na 18º s.š. Spojnice měří kolem 5 500 km. Od Pamíru na západě (71º v.d.) po soutok řek Chej-lung-ťiang a Ussuri (135º v.d.) přesahuje spojnice 5 200 km. Časový rozdíl je více než čtyři hodiny, v celém státě se však používá jednotný čas (UTC+8).

ČLR přímo sousedí se 14 zeměmi. Má suchozemskou hranici o délce 22 800 km a (spolu s mnohem větším Ruskem) nejvíce sousedů ze všech států světa. Po směru hodinových ručiček jimi jsou Indie (délka hranice 3 380 km), Pákistán (523 km), Afghánistán (76 km), Tádžikistán (414 km), Kyrgyzstán (858 km), Kazachstán (1 533 km), Rusko (3 645 km), Mongolsko (4 677 km), Severní Korea (1 416 km), Vietnam (1 281 km), Laos (423 km), Myanmar (2 185 km), Bhútán (470 km) a Nepál (1 236 km). Dále moře odděluje Čínu od Jižní Koreje, Japonska, Čínské republiky na Tchaj-wanu, Filipín, Bruneje, Malajsie a Indonésie.

ČLR vede spor o pozemní hranici s Indií, spor o hranici s Tádžikistánem, krátký úsek hranice s KLDR není určen. Pohraniční spory s Ruskem byly urovnány v roce 2004.

Na východě a na jihu omývají čínské území moře. Po směru hodinových ručiček je to Pochajský záliv, které je považováno za čínské kontinentální moře, dále pak Žluté, Východočínské a Jihočínské moře, jež jsou okrajovými moři Tichého oceánu. V teritoriálních vodách Číny o celkové rozloze 4,73 milionu km² se nalézá na 5 400 ostrovů. Největší z nich o rozloze 36 000 km² je Tchaj-wan (ovládán je však Čínskou republikou), následovaný ostrovem Chaj-nan (34 000 km²). Nejvýchodnějšími čínskými ostrovy je souostroví Tiao-jü nacházející se severně od Tchaj-wanu, přičemž nejvýchodněji leží ostrov Čch'-wej; ostrovy jsou ovšem pod námořní kontrolou Japonska. Mnoho ostrovů, ostrůvků a skalních útesů, které se nalézají na jihu, jsou označovány jako „ostrovy Jihočínského moře“, přičemž patří hlavně do čtyř větších souostroví: Tung-ša (Východní písky), Si-ša (Západní písky), Čung-ša (Střední písky) a Nan-ša (Jižní písky); o oblast se stále vedou rozsáhlé územní spory.

ČLR je zaangažována ve spletitém sporu o ostrovy Nan-ša s Malajsií, Filipínami, Čínskou republikou, Vietnamem a Brunejí. Dále vede spor o námořní hranici s Vietnamem v Tonkinském zálivu. Ostrovy Si-ša jsou obsazené Čínskou lidovou republikou, ale nárokovány Vietnamem a Čínskou republikou na Tchaj-wanu. Podobná situace je i okolo souostroví Tung-ša a Čung-ša.

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Čínské lidové republiky

Čínská občanská válka

Po druhé světové válce v Číně znovu propukla občanská válka mezi Komunistickou stranou Číny (Kungčchantang) a Nacionalisty (Kuomintang), jež skončila roku 1949 poté, co komunisté vedení Mao Ce-tungem převzali kontrolu nad pevninskou Čínou (včetně ostrova Chaj-nan) a příslušníci Kuomintangu se stáhli na ostrov Tchaj-wan a několik menších přilehlých ostrovů (území dnešní Čínské republiky). 1. října 1949 vyhlásil Mao Ce-tung na pekingském náměstí Nebeského klidu slovy „Číňané povstali“ Čínskou lidovou republiku.

Vláda Mao Ce-tunga

Období vlády během života Mao Ce-tunga (1949–1976) dodnes vzbuzuje řadu kontroverzí, hlavně kvůli nesmiřitelné politice vůči odpůrcům, mnohým omylům a až zločinným důsledkům na obyvatelstvu způsobených mj. fanatickým vykládáním komunistické ideologie.

Nová vláda okamžitě uzákonila pozemkovou reformu, znárodnila průmyslovou výrobu a započala s vyhlašováním kampaní (programy gramotnosti, očkování, zvýšení kvality zemědělství atd.). Hned po vzniku nového státu v roce 1949 ČLR také formálně anektovala Východní Turkestán (dnešní autonomní oblast Sin-ťiang) a v roce 1950 i Tibet (oficiálně až roku 1951, dnešní Tibetská autonomní oblast), čímž dokončila opětovné sjednocení území připojením všech separatistických států vzniklých po vyhlášení republiky roku 1912. Komunistická ČLR se také zapojila do korejské války (1950–1953) na straně komunistického bloku. V roce 1956 byla vyhlášena pod heslem „Ať rozkvétá sto květů umění, ať soupeří sto škol učení“ Kampaň Sta květů, v jejímž rámci byli intelektuálové vyzváni, aby dali kritikou podněty pro další zlepšení země. Když se ale kampaň postupně zvrhla v kritiku vládního režimu, následovala kampaň proti pravičákům (1957), která odsoudila statisíce lidí, převážně intelektuálů, k smrti nebo k převýchově.

V pokusu dohnat a předehnat Západ byl vyhlášen tzv. Velký skok vpřed (1958–1960), jenž ale skončil katastrofou - na hladomor zemřelo podle odhadů dokonce více než 30 milionů lidí, a proto z čela KS Číny odstoupil Mao Ce-tung, přestože si i nadále ve straně udržoval velký vliv, a na jeho místo byl zvolen Liou Šao-čchi. V důsledku ideologické roztržky se Sovětským svazem od roku 1960 byla navíc ČLR odkázána pouze sama na sebe. Roku 1964 byla provedena úspěšná jaderná zkouška a ČLR se tak zařadila mezi jaderné mocnosti.

Kulturní revoluce

V roce 1966 Mao Ce-tung inicioval Velkou proletářskou kulturní revoluci, jež byla postavena na myšlence nepřetržité revoluce a masové demokracie, a měla za cíl vymýtit kapitalismus uvnitř strany. Hlavním Maovým důvodem pro uskutečnění revoluce však patrně bylo to, že od roku 1959 postupně ztrácel vliv ve vedení strany a tímto způsobem se chtěl zbavit svých ideologických odpůrců a osobních nepřátel. Kampaň byla zaměřena proti čtyřem přežitkům – starému myšlení, kultuře, obyčejům a návykům. Hnací silou Maovy revoluce se stala mládež, která vytvářela tzv. rudé gardy. Hlavními obětmi kampaně se stali Liou Šao-čchi a Teng Siao-pching, zahraniční diplomaté a veškeré autority vůbec. V důsledku došlo k obrovským škodám na kulturním dědictví (byly páleny knihy, vypleněna muzea a ničeny historické budovy) a země se zmítala v chaosu.

Liberalizace ekonomiky

Kulturní revoluce skončila až smrtí Mao Ce-tunga. V následném boji o moc neuspěla tzv. banda čtyř, jež měla velký podíl na kulturní revoluci. Byla obviněna z uvedení země do chaosu a všichni členové odsouzeni k vysokým trestům. Do čela státu se dostalo proreformní křídlo KS Číny reprezentované Teng Siao-pchingem, který postupně převzal veškerou moc ve státě. Současně s tím došlo k oteplování vztahů se Západem.

V následujících letech proběhly mnohé reformy, díky nímž se hlavně v ekonomické oblasti země přiblížila více Západu. Zřízeny byly například tzv. „Zvláštní ekonomické zóny“, kde bylo umožněno podnikání západním investorům.

Studentské protesty na náměstí Tchien-an-men

Roku 1989 došlo po narůstající nespokojenosti k protestům studentů proti vládě KS Číny na náměstí Nebeského klidu v metropoli Pekingu, ty však byly tvrdě potlačeny zásahem armády a uvrhly ČLR do přechodné izolace. K demokratizaci a zavedení pluralitního systému nedošlo, komunistické vedení země se však generačně obměnilo a pokračovalo nadále v hospodářských reformách.

90. léta a nové tisíciletí

1. července 1997 byl k Čínské lidové republice připojen Hong Kong, dříve pod správou Velké Británie, pod podmínkou „jeden stát, dva systémy“; 20. prosince 1999 bylo pod stejnými podmínkami připojeno Macao, dříve pod správou Portugalska. V roce 2008 byly v Tibetu krvavě potlačeny protičínské demonstrace.

Administrativní členění

Hlavní článek: Administrativní členění Čínské lidové republiky

Čínská lidová republika má vícestupňový správní systém. Na nejvyšší úrovní stojí provincie (省). Vláda ČLR jich kontroluje 22, ostrov Tchaj-wan je vládou ČLR sice považován za další provincii, administrativně je ale spravován vládou Čínské republiky. Mimo provincií je v ČLR 5 autonomních oblastí (自治区) zahrnujících oblasti obydlené z velké části příslušníky národnostních menšin, 4 samosprávná města (直辖市) a 2 zvláštní správní oblasti (特别行政区) těšící se velké míře autonomie. Dále jsou provincie a autonomní oblasti rozděleny na autonomní prefektury, okresy, autonomní okresy a města a ty dále na města a obce včetně měst a obcí etnických menšin.

Přehled provinvií ČLR:

Český název	Čínský název	Pinyin	Status
An-chuej	安徽	Ānhuǐ	provincie
Če-ťiang	浙江	Zhèjiāng	provincie
Čching-chaj	青海	Qīnghǎi	provincie
Čchung-čching	重庆	Chóngqìng	centrálně spravované město
Fu-ťien	福建	Fújiàn	provincie
Hongkong	香港	Xiānggǎng	zvláštní správní oblast
Chaj-nan	海南	Hǎinán	provincie
Che-nan	河南	Hénán	provincie
Che-pej	河北	Héběi	provincie
Chej-lung-ťiang	黑龙江	Hēilóngjiāng	provincie
Chu-nan	湖南	Húnán	provincie
Chu-pej	湖北	Húběi	provincie
Jün-nan	云南	Yúnnán	provincie
Kan-su	甘肃	Gānsù	provincie
Kuang-si	广西	Guǎngxī	autonomní oblast
Kuang-tung	广东	Guǎngdōng	provincie
Kuej-čou	贵州	Guìzhōu	provincie
Liao-ning	辽宁	Liáoníng	provincie
Macao	澳門	Àomén	zvláštní správní oblast
Ning-sia	宁夏	Níngxià	autonomní oblast
Peking	北京	Běijīng	centrálně spravované město
S'-čchuan	四川	Sìchuān	provincie
Sin-ťiang	新疆	Xīnjiāng	autonomní oblast
Šan-si	山西	Shānxī	provincie
Šan-tung	山东	Shāndōng	provincie
Šanghaj	上海	Shànghǎi	centrálně spravované město
Šen-si	陝西	Shǎnxī	provincie
Tchaj-wan	台湾	Táiwān	provincie
Tchien-ťin	天津	Tiānjīn	centrálně spravované město
Tibet	西藏	Xīzàng	autonomní oblast
Ťi-lin	吉林	Jílín	provincie
Ťiang-si	江西	Jiāngxī	provincie
Ťiang-su	江苏	Jiāngsū	provincie
Vnitřní Mongolsko	内蒙古	Nèi Měnggǔ	autonomní oblast

Poznámka: ČLR považuje Tchaj-wan za svou 23.provincii, přestože jej fakticky neovládá.

Politika

Čínská lidová republika je autoritářský režim pod vedením Komunistické strany Číny. Od roku 1949 do současnosti se v jejím čele vystřídaly čtyři „generace vůdců“.

• První válečná generace
  • Mao Ce-tung, předseda strany 1945-1976, prezident 1954-1959
  • Čou En-laj, předseda vlády 1949-1976
  • Liu Šao-čchi, prezident 1959-1968
• Druhá válečná generace
  • Teng Siao-pching, předseda vojenské komise 1981-1989, Maův nástupce, provedl ekonomické reformy a otevřel Čínu zahraničnímu kapitálu
  • Chua Kuo-feng, předseda strany 1976-1981, předseda vlády 1976-1980
  • Chu Jao-Pang, generální tajemník strany 1980-1987
• Třetí generace (vzešlá z ředitelů státních podniků vzdělaných v Sovětském svazu)
  • Čao C'-jang, předseda vlády 1983-1987, generální tajemník strany 1987-1989
  • Ťiang Ce-min, generální tajemník strany 1989-2002, prezident 1993-2003
  • Li Pcheng, předseda vlády 1988-1998
  • Ču Žung-ťi, předseda vlády 1998-2003
• Čtvrtá generace, technokratická (očekává se, že u moci zůstanou do 18. sjezdu Komunistické strany Číny v roce 2012)
  • Chu Ťin-tchao, generální tajemník strany od 2002, prezident od 2003
  • Wen Ťia-pao, předseda vlády od 2003

Ekonomika

Související informace můžete najít také v článku: Ekonomika Čínské lidové republiky|Velký skok vpřed}}

Díky ekonomickým reformám, které začal od roku 1976 prosazovat Teng Siao-pching a na které navázali jeho nástupci v 90. letech, byl v ČLR v polovině 90. let 20. století nastartován rychlý hospodářský růst, jenž trvá dodnes a rychle stimuluje všechny oblasti národního hospodářství.

Ekonomika země v roce 2007 rostla tempem 11,9 %, nejvyšším za 13 let. Hrubý domácí produkt tak dosáhl cifry 24,953 biliónů CNY (tj. 3,428 biliónů USD), ovšem dlouhodobý dvouciferný růst způsobil zvýšení inflace na 4,8 %, oproti necelým 2 % roku 2006. V únoru 2008 inflace dokonce vyšplhala až na 8,7 %, což je jedenáctileté maximum. Očekává se, že růst ekonomiky ČLR v roce 2008 bude opět vyšší něž 10 %.

Čínský vývoz v roce 2006 vzrostl o 27,2 %, zatímco dovoz ve stejném období narostl o 20 %. Saldo obchodní bilance tak dosáhlo přebytku 177,5 miliard USD (oproti 100 mld. USD v roce 2005).

Čínská ekonomika v roce 2005 předstihla britskou a v roce 2007 německou ekonomiku a s objemem DPH 2,49 bilionu € se dostala na třetí místo na světě.^[1]

Obyvatelstvo

Obyvatelstvo podle etnik

Etnikum	Počet obyvatel		Regiony, v nichž převážně žijí
Číňané	1 042 480 000		všechny regiony
Čuangové	15 555 800		Kuang-si, Jün-nan, Kuang-tung, Kuej-čou
Mandžuové	9 846 800		Liao-ning, Chej-lung-ťiang, Ťi-lin, Che-pej, Peking, Vnitřní Mongolsko
Chuejové	8 612 000		Ning-sia, Kan-su, Che-nan, Sin-ťiang, Čching-chaj, Jün-nan, Che-pej, Šan-tung, An-chuej, Liao-ning, Peking, Vnitřní Mongolsko, Chej-lung-ťiang, Tchien-ťin, Ťi-lin, Šen-si
Miaové	7 383 600		Kuej-čou, Jün-nan, Chu-nan, Kuang-si, S'-čchuan, Kuang-tung, Chu-pej
Ujgurové	7 207 000		Sin-ťiang, Chu-nan
Iové	6 578 500		S'-čchuan, Jün-nan, Kuej-čou, Kuang-si
Mongolové	4 802 400		Vnitřní Mongolsko, Sin-ťiang, Liao-ning, Ťi-lin, Chej-lung-ťiang, Čching-chaj, Che-pej, Che-nan, Kan-su, Jün-nan
Tibeťané	4 593 100		Tibet, S'-čchuan, Čching-chaj, Kan-su, Jün-nan
Puejové	2 548 300		Kuej-čou
Dunganové	2 508 600		Kuej-čou, Chu-nan, Kuang-si
Jaové	2 137 000		Kuang-si, Chu-nan, Jün-nan, Kuang-tung, Kuej-čou
Korejci	1 923 400		Ťi-lin, Chej-lung-ťiang, Liao-ning, Vnitřní Mongolsko
Pajové	1 598 100		Jün-nan, Chu-nan
Chaniové	1 254 800		Jün-nan
Liové	1 112 500		Kuang-tung
Kazachové	1 110 800		Sin-ťiang, Kan-su
Tajové	1 025 400		Jün-nan
Šeové	630 470		Fu-ťien, Če-ťiang, Ťiang-si, Kuang-tung
Lisuové	574 600		Jün-nan, S'-čchuan
Kelaové	438 200		Kuej-čou, Kuang-si
Lachuové	411 500		Jün-nan
Tungsiangové	373 700		Kan-su, Sin-ťiang
Waové	352 000		Jün-nan
Šuejové	347 100		Kuej-čou, Kuang-si
Nasiové	277 800		Jün-nan, S'-čchuan
Čchiangové	198 300		S'-čchuan
Tchuťiaové	192 600		Čching-chaj, Kan-su, Chu-nan, Chu-pej, S'-čchuan, Kuej-čou
Sipové	172 900		Sin-ťiang, Liao-ning, Ťi-lin
Mulamové	160 600		Kuang-si
Kirgizové	143 500		Sin-ťiang
Dahurové	121 500		Vnitřní Mongolsko, Chej-lung-ťiang, Sin-ťiang
Ťingpchové	119 300		Jün-nan
Salarové	87 500		Čching-chaj, Kan-su
Blangové	82 400		Jün-nan
Maonanové	72 400		Kuang-si
Tádžikové	33 200		Sin-ťiang
Pchumiové	29 700		Jün-nan
Ačchangové	27 700		Jün-nan
Nuové	27 200		Jün-nan
Evenkové	26 400		Vnitřní Mongolsko, Chej-lung-ťiang
Ťingové	18 700		Kuang-si
Ťinuové	18 000		Jün-nan
Palaungové	15 500		Jün-nan
Uzbekové	14 800		Sin-ťiang
Rusové	13 500		Sin-ťiang
Jugurové	12 300		Kan-su
Paoanové	11 700		Kan-su
Monpové	7 500		Tibet
Oročové	7 000		Vnitřní Mongolsko, Chej-lung-ťiang
Tulungové	5 800		Jün-nan
Tataři	5 100		Sin-ťiang
Nanajové	4 300		Chej-lung-ťiang
Domorodí Tchajwanci	2 900		Fu-ťien
Lhopové	2 300		Tibet

(Zdroj: tisková agentura Xinhua)

Životní prostředí

Bouřlivý ekonomický rozvoj má však i vážné ekologické dopady.

Půda

Došlo mj. ke značnému znečištění zemědělských půd a povodí řeky Jang-c', hlavních oblastí produkce potravin v zemi. Jen zamoření půd těžkými kovy způsobuje znehodnocení zemědělské produkce v hodnotě 20 miliard yuanů (cca 54 miliard Kč) ročně.^[2] Dalším problémem intenzifikovaného zemědělství (ČLR je země s 9. největším růstem zemědělství) je eroze půdy.

Voda

Čína je jednou z oblastí s nejmenšími zásobami vody na světě. Sever Číny má kritický nedostatek vody a nedostatkem pitné vody trpí 2/3 čínských měst. Ekologickým problémem je kontaminace valné většiny řek. Kvalita vody je také ohrožována rizikovými průmyslovými provozy v blízkosti zdrojů pitné vody, např. 13. listopadu 2005 způsobila exploze chemičky ve městě Ťi-lin kontaminaci řeky Sung-chua benzenem, tedy i ohrožení a znečištění pitné vody ve městech po proudu, např. Charbinu.^[3]

Vzduch

Oblast východního pobřeží je území s největším znečištěním vzduchu na světě.^[4] Důvodem je využívání černého uhlí jako topiva.

Desertifikace

Velkou část severu země ohrožuje desertifikace, tedy postupné rozšiřování pouště. Proti tomuto postupu byl započat plán nazvaný „Velká zelená zeď“, který počítá s masivním zalesňováním ohrožených oblastí, setbou vyšlechtěných, odolných druhů dřevin ze vzduchu a dalšími opatřeními. Jeho splnění se odhaduje na desítky let.

Související články

• Čína
• Tchaj-wan
• Čínština
• Dynastie čínské historie
• Velký skok

Reference

1. ↑ http://ekonomika.sme.sk/c/4262265/cina-predbehla-najvacsiu-europsku-ekonomiku.html
2. ↑ Miroslav Šuta: Míra znečištění v Číně už omezuje rozvoj, respekt.cz, 7. květen 2007
3. ↑ Toxic leak threat to Chinese city, BBC News, 23. listopadu 2005
4. ↑ celkové znečištění vzduchu na Zemi

Externí odkazy

• Čína před 30 lety a dnes: od hladomoru k ekonomickému zázraku

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii