V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Geografie Rakouska

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 20. 4. 2014, 15:01; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Geografie Rakouska
Rakousko
Světadíl Evropa
Region Střední Evropa,
Alpské státy
Souřadnice
Rozloha 83 858 km² (111. na světě)
– souš: 98,3 %
– voda: 1,7 %
Délka pobřeží 0 km
Hranice 2562 km
– Česko: 362 km
– Slovensko: 91 km
– Maďarsko: 366 km
– Slovinsko: 330 km
– Itálie: 430 km
– Švýcarsko: 164 km
– Lichtenštejnsko: 35 km
– Německo: 784 km
Nejvyšší bod 3798 m (Grossglockner)
Nejnižší bod 114 m (Neziderské jezero)
Nejdelší řeka Dunaj (357,5 km)
Největší jezero Neziderské jezero
Bregenz a Bodamské jezero

Tento článek popisuje geografické poměry v Rakousku.

Obsah

Poloha a rozloha

Rakousko je vnitrozemský stát ve střední Evropě, sousedí s osmi státy (Českem, Slovenskem, Maďarskem, Slovinskem, Itálií, Švýcarskem, Lichtenštejnskem a Německem). Rakousko má celkovou plochu 83 858 km². Rozprostírá se v délce 575 km ve směru západ-východ a 294 km ve směru sever-jih.

Krajní body Rakouska jsou:

  • nejsevernější bod: 15°1' v. d., 49°1' s. š. - v Rottalu u Haugschlagu
  • nejjižnější bod: 14°34' v. d., 46°22' s. š. - 13 km jižně od Eisenkappel
  • nejvýchodnější bod: 17°10' v. d., 48°0' s. š. - 4 km východně od Deutsch Jahrndorf
  • nejzápadnější bod: 9°32' v. d., 47°16' s. š. - trojmezí se Švýcarskem a Lichtenštejnskem u Rýnu, 6 km severozápadně od Feldkirchu

Exklávy a enklávy

Na státním území Rakouska se nachází údolí Kleinwalsertal – funkční enkláva Německa. Kleinwalsertal sice patří k rakouské spolkové zemi Vorarlbersko a geograficky leží i těsně při ní, ale na základě topografické polohy je dostupné po silnici pouze z Německa. Další obdobná enkláva Německa existuje v Tyrolsku. Obec Jungholz, do které se také z Rakouska nedostanete, je s ním spojena pouze 1636 m vysokou Sorgschrofen.

Na druhé straně existuje i funkční enkláva Rakouska, která se nachází ve Švýcarsku. Obec Samnaun nebyla po dlouhou dobu spojená se Švýcarskem jakoukoli cestou, nýbrž přístupná pouze přes Rakousko (Tyrolsko). To vedlo k tomu, že odtud vymizela rétorománština a místo ní přijali tamní obyvatelé dialekt podobný tyrolskému. Mezitím byla postavena silnice vedoucí do Samnaun, která se již ubírá výhradně po švýcarském území a zahrnuje dokonce i bezcelní zónu, která už zde kdysi byla zavedena. V podobném stavu jako Samnaun byla až do roku 1980 obec Spiss na rakousko-švýcarské hranici. Byla po dlouhou dobu dosažitelná pouze přes Samnaun a bojovala se silným odchodem obyvatel, protože oproti ostatním enklávám měla velmi malé možnosti hospodářského rozvoje.

Povrch

Rakousko patří k nejhornatějším zemím Evropy. 68 % plochy země leží přes 500 m n. m. Nejníže položeným místem je Hedwighof (obec Apetlon v Burgenlandu) 114 m n. m. Naproti tomu nejvýše položeným místem je vrchol Grossglockner (3798 m n. m.).

Území Rakouska náleží ke čtyřem geomorfologickým subsystémům:

  1. Alpy - část Východních Alp (52 600 km², 62,8 % rozlohy státu) a část Alpského předpolí (7500 km², 8,9 %)
  2. Hercynská pohoří - granitové a rulové roviny, část pohoří Českého masivu (8500 km², 10,2 %)
  3. Karpaty - část Vněkarpatských sníženin a Vnějších Západních Karpat (2000 km², 2,4 %)
  4. Panonská pánev - předpolí na východě, část Malé Dunajské nížiny (9500 km², 11,3 %) a část Vídeňské pánve (3700 km², 4,4 %)

Povrch Rakouska tvoří ze dvou třetin Východní Alpy (především Tyrolské Střední Alpy, Vysoké Taury a Nízké Taury, Severní vápencové Alpy, Jižní vápencové Alpy a Vídeňský les). Tvář alpských hřebenů je rozbrázděná množstvím většinou podélně tekoucích řek, tvořících až několik desítek kilometrů dlouhá údolí. Alpy však nezabírají celou rozlohu země a najdeme zde hned několik zcela odlišných pohoří a krajinných celků. V Horních a Dolních Rakousech, severně od Dunaje leží část starého pohoří Českého masivu, které zasahuje dále do Česka a Bavorska. Na východních hranicích leží pohoří Malé Karpaty.

Velké nížiny leží na východě podél Dunaje (především Alpské předpolí a Vídeňská pánev s Moravským polem), ale i na jihu ve Štýrsku, které je pro podobnost své krajiny s italským Toskánskem nazýváno také „Štýrská Toskána“.

Hory

Großglockner z jihozápadu

Deset nejvyšších hor Rakouska (Rakouské Alpy):

Název Výška Pohoří
1.Großglockner 3798 mVysoké Taury
2.Wildspitze 3774 mÖtztalské Alpy
3.Weisskugel 3738 mÖtztalské Alpy
4.Großvenediger 3666 mVysoké Taury
5.Hinterer Brochkogel 3628 mÖtztalské Alpy
6.Hintere Schwärze 3624 mÖtztalské Alpy
7.Similaun 3599 mÖtztalské Alpy
8.Vorderer Brochkogel 3566 mÖtztalské Alpy
9.Großes Wiesbachhorn 3564 mVysoké Taury
10.Rainer Horn 3560 mVysoké Taury

Jeskyně

Související informace můžete najít také v článku: Jeskyně v Rakousku

Geologie

Východní Alpy se dělí na tři geologické celky. Hlavní alpský hřeben, který tvoří převážnou většinu z nejmohutnějších rakouských pohoří spadá pod Centrální krystalické Alpy. Převládajícími horninami jsou zde rula, žula, svory, břidlice, ale také okrajově pískovec, vápenec či dolomit. Na tento hlavní hřeben je od severu natlačen mladší masiv Severních vápencových Alp. Ten je tvořen triasovými, jurskými a křídovými horninami - především vápencem a dolomitem. Totéž platí o třetí skupině Alp - Jižních vápencových Alp.

Podnebí

Klopotec v jižním Štýrsku

Rakouské klima je označováno za smíšení oceánského a kontinentálního klimatu, resp. panonské klima. Díky zvláštnostem těchto podnebí je východní Rakousko známé mrazivými zimami a horkými léty s celoročně nízkými srážkami. Západ země podléhá zpravidla méně silnému vlivu pevninského podnebí, a tak jsou zimy většinou mírnější a léta spíše teplá. Leží zde také oblasti bohaté na srážky. Z geografických podmínek vychází další klimatická zóna, a to alpínské klima, které způsobuje v horách silnější zimu než na hlouběji položeném východě. Další zajímavostí jsou občasné severní a jižní vzdušné proudy, které jsou na jedné straně polárně ledové a na straně druhé s sebou někdy přinášejí saharský písek.

Díky tomu se Rakousko zcela oprávněně řadí k středoevropskému přechodovému klimatu, s ohledem k Alpám ve středu a na západě a k Panonské nížině na východě země.

Teploty

Když v létě působí stabilní tlaková výše z východu, může člověk počítat s dlouhým a nerušeným sluníčkem a až dvěma týdny vysokých teplot. V zimě ovlivňuje tlaková výše svit slunce a ostré mrazy (do −20°C). Délka svitu slunce je kolem 10 až 20 % delší než kupříkladu v severním Německu.

Srážky

Stejně jako směrem ze západu na východ slábne oceánské klima, klesá i průměrné množství srážek. To způsobuje, že např. ve Vídni jsou pouze poloviční srážky než v Salzburgu. Ve východních a jihovýchodních částech země se již projevuje panonské kontinentální klima, které je v jižních jezerních oblastech částečně ovlivněno středomořským klimatem.

Celoročně se také oblasti podél alpských hřebenů vyznačují vysokými srážkami, do těchto poloh s nízkým tlakem vanou vlhké vzdušné proudy ze severu či jihu a zmizí zase jako srážka. To způsobuje v zimě vysoké množství sněhu na horách i v údolích, stejně jako kalamitní oblasti na severu i jihu. V létě jsou následkem vysokých srážek silné deště, eroze půdy a záplavy. Kraje s nejsilnějšími dešti jsou: celé alpské předhůří, tyrolské nížiny, tyrolský okres Reutte a Bregenzský les. Zde spadne až 3000 mm dešťových srážek (nebo sněhu) za rok (průměrně 900 mm).

Na jaře a na podzim je možné všechno – od sněžení po horka. Denní teploty mohou v červenci a srpnu nezřídka vystoupit i přes 30 °C, vlhkost vzduchu je většinou vysoká, často dochází k tvorbě dešťových mraků a následně i k náhlým bouřkám.

V posledních letech bylo Rakousko, stejně jako sousední země, častou obětí poruch počasí, které byly mnoha experty označovány jako důsledky globálního oteplování (průměrné teploty se trvale zvedají). Kvůli silným dešťům byly již několikrát ničivé záplavy a sesuvy půdy, které si vyžádaly i oběti na životech. Náhodně dochází i k bouřím síly orkánu a ohromným vánicím, které vedou k tomu, že mnoho obcí je zcela odříznuto od světa a množí se také pády lavin. Zemi v posledních letech sužovala ale i častá sucha.

Vodstvo

Řeky

Povodí na území Rakouska
Řeka Lech, protékající obcí Musau v Tyrolsku, pohled z Achselu (~ 1150 m n. m.)

Největší část Rakouska (80 566 km²) je odvodňována Dunajem do Černého moře. Pouze malé oblasti jsou odvodněny Rýnem (2366 km²) a Lužnicí a Malší (918 km²) do Severního moře.

Velké přítoky Dunaje (od západu na východ):

Rýn odvodňuje největší část Vorarlberska, protéká Bodamským jezerem a ústí do Severního moře.

Řeky Lainsitz (později česká řeka Lužnice) a Maltsch (Malše) nejsou sice v Rakousku důležité z hlediska své velikosti, jsou však jedinými rakouskými řekami, které se v Česku vlévají do Vltavy a jejich vody tak končí v Severním moři.

Jezera

Související informace můžete najít také v článku: Seznam jezer v Rakousku
Neziderské jezero

Největší jezero Rakouska je Neziderské jezero v Burgenlandu, ke kterému náleží 77 % svojí celkové rozlohy 315 km² (zbytek jezera je součástí Maďarska). Velké je také Bodamské jezero o rozloze 536 km², k Rakousku však náleží pouze malá část: jezero totiž leží na hranicích s Německem (spolkové země Bavorsko a Bádensko-Württembersko) a Švýcarskem. Hranice však nejsou na ploše jezera přesně dodržovány. Za ním následuje Attersee s 46 km² a Traunsee s 24 km² v Horních Rakousech.

Jezera mají vedle hor velký význam také v cestovním ruchu, především Korutanská jezera a oblast Salzkammergut. Nejznámější jsou např. Wörthersee (největší jezero Korutan), Millstätter See, Ossiacher See a Weißensee. Známá jsou také jezera Mondsee a Wolfgangsee na hranicích Salcburska a Horních Rakous.

Vodopády

Související informace můžete najít také v článku: Seznam vodopádů v Rakousku

Vegetace a fauna

43 % rozlohy je zalesněno.

Ochrana přírody

Externí odkazy

Citováno z „http://ww2000w.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Geografie_Rakouska“